Ondřej Šmigol

/

Články autora

Putinovi ekologičtí užiteční idioti

Užitečný idiot je pojem nejčastěji přisuzovaný Vladimiru Leninovi, i když ho zřejmě nikdy nepoužil. Označuje člověka, jenž z nevědomosti napomáhá nějaké kauze – nejčastěji levicové intelektuály, kteří horovali za komunismus a Sovětský svaz, přitom by jako první putovali na popraviště, pokud by se v jejich zemi komunisté opravdu zmocnili vlády. V posledních dnech ulice Prahy zablokovali takoví užiteční idioti. Aktivisté z Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí) se zaštiťují Ukrajinou ve svém boji proti globálnímu oteplování.

Největší obět ruské hybridní války? Rusko

Vzpomínáte si na redaktorku Marinu Ovsjannikovovou? Ta na začátku ruské invaze na Ukrajinu proslula tím, že vnikla do živého vysílání ruské televize s transparentem „Zastavte válku“. Následně byla oslavována jako jedna z mála ruských novinářek se svědomím. Momentálně Ovsjannikovová horuje za ukončení sankcí proti Rusku. Objevila se tak teorie, že její protest byl od začátku operací zpravodajských služeb.

Ještě jednou k „americkým biolaboratořím“ na Ukrajině

Konspirační teorie, že Spojené státy na Ukrajině provozují biolaboratoře, minulý týden dostala vzpruhu. Na veřejnosti se objevily e-maily černé ovce rodiny Bidenů, prezidentova syna Huntera, ve kterých komunikuje o případné investici do firmy Metabiota, jež se jako kontraktor amerického ministerstva obrany účastnila výstavby nové biologické laboratoře na Ukrajině.

Putin musí pryč

Návštěva amerického prezidenta Joea Bidena v Polsku je potvrzením vzrůstajícího významu našeho severního souseda. Z Polska se stává regionální velmoc a klíčový americký spojenec v nové studené válce. Není tak divu, že si ve Varšavě čelní američtí představitelé podávají dveře. Na začátku března tam zavítal ministr zahraničí Anthony Blinken, v půlce měsíce viceprezidentka Kamala Harrisová a nyní i Joe Biden.

Falklandské paralely války na Ukrajině

Je to známý příběh. Národ sužovaný údajnou dějinnou křivdou, kdy přišel o území, jež mu historicky patřilo. Autoritářský vůdce, jenž se rozhodl pro „malou vítěznou válku“. Invaze provedená za pomoci branců, kteří se domnívali, že jedou pouze na cvičení. A následná vojenská katastrofa a naprostá porážka útočníka. Řeč není o ruské invazi na Ukrajinu, ale o válce o Falklandy. Tento týden od jejího vypuknutí uběhne 40 let.

Všichni Putinovi muži

Jedním z mála zábavných důsledků války na Ukrajině je hon na jachty ruských miliardářů. Tyto obří plující paláce jsou zabavovány po celé Evropě. Ruští boháči mohou jen se slzami v očích sledovat, jak jsou jim jejich oblíbené hračky obstavovány, jelikož jejich prezident se rozhodl pro nevyprovokovanou agresivní válku. Nazývat tyto muže oligarchy, jak je v médiích běžné, je však lehce zavádějící. Oligarcha je člen oligarchie čili „vlády hrstky“. Jenže dnešní ruští oligarchové ničemu nevládnou. V 90. letech byl jejich vliv nepochybný.

Studenou válku jsme přežili jen se štěstím

Poprvé od konce studené války se svět znovu učí žít s možností jaderného armagedonu. Kvůli válce na Ukrajině ruský prezident Vladimir Putin uvedl svá jaderná vojska do stavu pohotovosti. O tom, jak je takováto situace nebezpečná, i o tom, že v minulosti se svět již mnohokrát ocitl na pokraji jaderné katastrofy, hovoří britský historik a producent Taylor Downing, mimo jiné autor knihy 1983: World at the Brink (1983: Svět na hraně) o cvičení Able Archer, jež málem způsobilo jadernou válku.

Globální dopady ruské agrese

Ruská invaze na Ukrajinu nepřestává překreslovat geopolitické mapy. Zatímco osud samotné Ukrajiny je závislý na vývoji na bojišti, ostatní země se snaží situaci ukočírovat, aby se nevymkla kontrole, popřípadě aby z toho něco vytěžily pro sebe. V minulých dnech se množily další náznaky, že ruská agrese se nevyvíjí podle plánů. První byla zpráva, že Vladimir Putin údajně zavřel šéfa zahraniční sekce FSB a jeho zástupce do domácího vězení.

Laboratoře na Ukrajině a opakovaná ruská lež

V posledních dnech se objevila nová konspirační teorie živená ruskou propagandou. Ta tvrdí, že USA na Ukrajině mají tajné laboratoře na výrobu biologických zbraní. Invaze na Ukrajinu má tak být vedena s cílem Kyjev těchto nebezpečných zbraní zbavit. Je to jeden z mnoha pokusů, jak ex post odůvodnit ruskou agresi. Na rozdíl od tvrzení, že na Ukrajině vládnou fašisté či že Ukrajinci páchají genocidu na etnických Rusech, této konspirační teorii dodaly na síle dvě události zdánlivě potvrzující jejich pravost.

Rusko se stane vazalem Číny

V době, kdy vznikal tento rozhovor, válka na Ukrajině trvala přesně týden. I když z vojenského hlediska je to velmi krátká doba, bylo jasné, že ve světě se odehrávají zásadní změny. Ukrajinská armáda a vláda ustály prvotní ruský nápor a nezhroutily se. Západ se probudil z hibernace. Co to znamená pro Ukrajinu, Rusko a svět, vysvětluje Cameron Munter, bývalý vysoce postavený americký diplomat, znalec mezinárodních vztahů a expert na řešení mezinárodních konfliktů.

Dron silnější klávesnice

Jedna z historických pouček zní, že země se vždy připravují na poslední válku. V roce 1914 tak panoval předpoklad (i když ne všichni ho sdíleli), že konflikt bude kopírovat ty předešlé. Tedy relativně rychlá střetnutí končící rozhodnou bitvou. Takto porazili Prusové v roce 1866 u Hradce Králové Rakousko a v roce 1870 Francii u Sedanu. Místo toho přišla dlouhá opotřebovávací válka v zákopech.

Od ukrajinského vítězství až ke světové válce

Obránci Ukrajiny se i ve druhém týdnu války hrdinně drželi před ruským agresorem. Politické řešení situace je podřízeno situaci na frontě. Jakékoli předpovědi jsou tedy notně ošemetné. Přesto pár scénářů načrtneme. První, nejoptimističtější, je, že Ukrajina vyhraje. Stále se to jeví jako málo pravděpodobné, ale ne nereálné. Rusové pomalu postupují, ale množí se důkazy o katastrofálním stavu jejich armády. O víkendu se objevila videa z Ruska, vlaků mířících na frontu. Naložené byly civilními autobusy, dodávkami a náklaďáky. To není krok vítězící velmoci, ale zoufalý pokus vyřešit děsivou logistickou situaci.

Po moru a válce přijde hlad

Čtyři jezdci apokalypsy jsou smrt, válka, mor a hlad. Po moru, který řádil dva roky, přišla válka. Nyní však vážně hrozí, že se přidá ještě hlad. Ukrajina a Rusko patří mezi největší exportéry potravin na světě, zvláště pšenice. Nejúrodnější ukrajinské oblasti jsou na východě, často v místech, kde se nyní vedou ty nejzuřivější boje. Zbytek Evropy naštěstí není na ukrajinských dodávkách závislý a případné zdražení potravin bude nepříjemný, ale ne existenciální problém. To se nedá říct o velkých částech Afriky a Asie, které jsou na ukrajinské pšenici závislé.

Pravicová fascinace Putinem

Vladimir Putin si za léta, co je u moci, na Západě vybudoval nepříliš početný, ale o to hlasitější fanklub. Jeho členové se rekrutují jak na levici, tak na pravici. Na levici se jeho obdivovatelé dají rozdělit do dvou skupin. První jsou staří nostalgici po sovětském impériu. Ti v současném Rusku spatřují pokračovatele komunistické supervelmoci. Do této skupiny patří třeba bývalý šéf britské Labouristické strany Jeremy Corbyn.

Frustrovaný Putin haraší atomovkami

Dějiny se v posledních pár dnech pohybují opravdu rychle. Bohužel se zdá, že nazpátek. Evropa zažívá svou první regulérní válku mezi dvěma suverénními státy od roku 1945. A poprvé za třicet let svět zažívá strach z nukleárního armageddonu. Nejdříve Vladimir Putin varoval západní země před intervencí – nebo zažijí „důsledky, které ještě nikdy neviděly“. Rusové pak zvýšili svou jadernou pohotovost. Hlavní otázkou těchto dní je, jestli Putin opravdu zešílel natolik, aby riskoval konec světa.

Západ se probudil

„Obávám se, že jsme probudili spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním“ je výrok přisuzovaný Isorokuovi Jamamotovi, veliteli japonského loďstva, jež zaútočilo na Pearl Harbor. Podobná slova se možná nyní honí hlavou Vladimiru Putinovi. Vše nasvědčuje tomu, že jeho prvotní plán útoku na Ukrajinu selhal. Země se nezhroutila a ruská vojska se musejí krvavě probíjet. Přes počáteční neúspěchy tuto válku stále může vyhrát.

Východ lídrem EU

Ruská válka na Ukrajině vyvolala uprchlickou krizi. OSN odhaduje, že zemi mohou opustit až tři miliony běženců. Ti logicky budou proudit do států střední Evropy. Jednak jsou blízko, jednak tu již existují velké ukrajinské komunity. Pro tyto státy je to šance ukázat, že se nejedná o bezcitné rasisty, jen parazitující na Evropské unii, jak se tvrdilo v době migrační krize 2015. Tehdy východní křídlo protestovalo proti přijímání migrantů hlavně třemi argumenty. Zaprvé že se nejedná o uprchlíky: velká část lidí směřující do Evropy neutíká před konkrétním nebezpečím, ale za lepšími životními podmínkami.

Vítejte v postamerickém světě. A zoufejte

Ty nejhorší scénáře se staly skutečností. Rusko napadlo Ukrajinu. Nejedná se o žádnou omezenou operaci, menší akci s cílem rozšířit separatistická území či propojit okupovaný Krym s Ruskem pozemní cestou. Toto je plnohodnotná generální invaze za účelem zničit Ukrajinu. Rusové bombardují města po celé zemi, včetně těch na západě. Ruské síly zaútočily ze tří stran, z východu, z Krymu a z Běloruska. Putinův útok na Ukrajinu je však i útokem na světový řád, tak jak se ustálil po konci studené války. Bude se nám po něm stýskat.

Krůček od války

Ukrajina je již jen krůček od plnohodnotné ruské invaze. V pondělí večer ruský prezident Vladimir Putin ohlásil, že uznává nezávislost separatistických oblastí, tedy Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Zároveň nakázal přesun ruských vojáků na území kontrolované separatisty, tedy na území, jež je mezinárodně považované za ukrajinské. Invaze tak v jistém smyslu již začala.

Války nezačínají ve středu

Jedno z klišé, které se v posledních týdnech neustále objevovalo v souvislosti s ukrajinskou krizí, zní „Západ hraje dámu, Putin šachy“. Má vyjadřovat způsob, jakým se ruskému prezidentovi daří lámat ze Západu koncese a zařídit, že kolem něho skáčou světoví lídři. Jakou hru tedy nakonec Putin vlastně hraje? K čemu to celé je? Kdo vyhrává? I když se o Putinovi občas mluví jako o geniálním stratégovi, ve skutečnosti pouze pracuje s faktem, že on je ochoten použít k dosažení svých cílů hrubou sílu, avšak jeho protivníci ne. Na snímku Putina manévrech ruské armády Západ 2021.

Katastrofální olympiáda

Skončila olympiáda, možná ta nejhorší v dějinách. Nezapsala se do povědomí lidí ikonickými momenty nadlidské vůle, vítězstvími outsiderů či skvělou atmosférou. Naopak stadiony byly prázdné, nejdiskutovanější událostí byl doping patnáctileté ruské krasobruslařky, některá sportoviště byla umístěna do dystopických industriálních panoramat a nad vším bděla totalitní komunistická vláda.

Putin opakuje gruzínský scénář

Když něco fungovalo jednou, proč to nezkusit podruhé? To je evidentně heslo, jímž se momentálně řídí Vladimir Putin. Na Ukrajině se snaží zopakovat scénář, který mu vyšel v roce 2008 během invaze do Gruzie. Tehdy gruzínská vláda skočila do ruské pasti. Separatistická Ruskem podporovaná Jižní Osetie zahájila ostřelování gruzínských pozic. Gruzínci odpověděli vlastní palbou a situace eskalovala.

Bůh ochraňuj královnu

Britská královská rodina fascinuje celý svět. Vznikají o ní filmy a seriály. Její skandály plní stránky světových novin. Z královských svateb a pohřbů jsou globální události. V centru dění stojí Alžběta II., jež nedávno oslavila 70 let na trůně. I když její tvář zná zřejmě každý, její osobnost je spíše záhadná. Ústavní role jí nedovoluje projevovat na veřejnosti jakékoli politické názory.

Trudeau je šašek, ne tyran

Dnešek je údajným datem ruské invaze na Ukrajinu. Dělat jakékoli predikce je tak nesmírně ošemetné. Zvláště je k tomu potřeba připočítat skutečnost, že útoky se tradičně zahajují v noci. Komentář napsaný v úterý večer tak může být ve středu ráno mylný a zastaralý. Zvláště pokud z Ruska a Ukrajiny proudí naprosto si protiřečící informace. Na jednu stranu Rusové signalizovali deeskalaci napětí oznámením o stažení části vojáků od ukrajinských hranic.

Hra o Ukrajinu

Právě probíhající týden může nabýt historického významu. Německý magazín Spiegel a sever Politico na základě úniků od amerických tajných služeb označily středu 16. února za nejpravděpodobnější den ruské invaze na Ukrajinu. Američtí představitelé mluví o bezprostřední hrozbě ruského útoku. Toto číslo Týdeníku Echo odchází do tiskárny v pondělí 14. února. Čtenáři tedy již vědí, jestli temné předpovědi se vyplnily.

Putin ve středu změní dějiny

Jeden z největších teoretiků válečných konfliktů Carl von Clausewitz přišel s konceptem takzvané válečné mlhy. Nazývá tak nejistotu, která je přítomna ve všech válečných konfliktech, skutečnost, že si nikdy nemůžete být jisti, co protivník provede, kde má své armády, v jakém složení a za jakým účelem. Svět nyní zažívá praktickou ukázku této mlhy. V okolí ukrajinské hranice se evidentně něco děje. Na sítích se šíří spekulace o přesunech ruských vojsk, provokacích a manévrech. Americké tajné služby to vyhodnotily jako důkaz, že v Moskvě padlo rozhodnutí o útoku.

Emmanuel „Chamberlain“ Macron

Krize ohledně Ukrajiny nepolevuje. Státníci pendlují mezi hlavními městy ve zběsilé snaze najít diplomatické řešení. Tento týden se o průlom pokusil francouzský prezident Emmanuel Macron. V pondělí jednal s Vladimirem Putinem, včera se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Pro Ukrajinu Macronovo diplomatické úsilí není zrovna dobrá zpráva. Macron má před volbami a vyjednání míru mezi Ukrajinou a Ruskem by byl příjemný bonus do volební kampaně.

Joe Rogan nezničitelný

„Cancel culture“, kultura rušení, má již známé schéma. Její oběť překročí nějakou neviditelnou hranici, popřípadě se na ni vytáhne prastaré vyjádření. Nastartuje se kampaň na sociálních sítích, toho se chytí média a jen to zesílí, po důsledcích začnou volat známé osobnosti. Oběť je následně vyhozena z práce, je s ní rozvázán kontrakt, je vyobcována ze slušné společnosti. Ani když učiní veřejné pokání, nepomůže to, vždy zaostává za očekáváními rozbouřeného davu. Občas ale rušiči přestřelí, vyberou si jako cíl někoho, kdo je příliš slavný a známý, kdo je proti této kultuře imunní.

Dobří sousedé jsou k nezaplacení

Čínská ambasáda zveřejnila video se zdravicí k novému roku, které jí a „svému příteli“ – prezidentu Si Ťin-pchingovi – zaslal Miloš Zeman. Vzbudilo to předvídatelné a ve značné míře oprávněné reakce, prezidentova slova skutečně působí poněkud servilně. Především ale to video vskutku nevypadá jako projev státníka na vrcholu schopností, člověk by skoro řekl, že jeho zveřejněním čínský zastupitelský úřad svému oddanému spojenci neudělal zrovna nejlepší službu. S takovými přáteli nepřátel netřeba.

Novější články Starší články