S Robertem Kvačkem mluvíme o tom, jak se po roce 1989 vyvíjela česká diskuse o nových dějinách, co si o tom nestor českého dějepisectví v té době myslel a z čeho pramení pocit méněcennosti mezi tolika českými intelektuály.
V normalizačním Československu existovala bez konfliktu s vládnoucí mocí dosti široká šedá zóna, tedy vrstva obyvatel, které nechával režim na pokoji za předpokladu, že vůči němu aktivně nevystupují a svoji loajalitu vůči panujícím poměrům prokazují například účastí v průvodu na Prvního máje. V takovém limbu se nacházeli i Václav Klaus a Miloš Zeman.
Při rekonstrukci Černé věže na Pražském hradě byly objeveny dva tubusy se vzkazy pro další generace. Schránky byly uložené v plechových makovicích pod korouhvičkou. Obsahovaly historické mince a bankovky, noviny a listiny z 19. století až druhé poloviny 50. let minulého století. Kancelář prezidenta republiky o tom informovala na twitterovém účtu.
Vláda Andreje Babiše chce zrušit Etickou komisi, která oceňuje protikomunistický odboj. Návrh na zrušení komise inicioval ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) a stanovil i konkrétní datum. Důvodem je prý ubývající agenda, která způsobuje nehospodárnou činnost komise. Podle jednoho z členů Etické komise historika Petra Blažka je možná určitá spojitost s tím, že kabinet vládne s podporou komunistů. „Doufám, že to nebude pokračovat, protože na řadě by byly lustrace, Ústav pro studium totalitních režimů a tak dále,“ řekl pro Echo24 Petr Blažek.
Fotografie, na které ti dva unavení staří muži sedí vedle sebe, a dokonce to vypadá, že spolu normálně mluví, narušila světonázor mnohých občanů.
Máme sto let státu, o nějž se podle zákona z roku 2004 zasloužil člověk, který ho dvakrát pohřbíval. V pondělí to bylo sedmdesát let, co Edvard Beneš zemřel. Vyšlo pár komentářů, v Sezimově Ústí se na chvíli stavil premiér, který by jistě k tématu přispěl něčím originálním. Jinak žádné velké vzrušení. Jako by stačil ten divný zákon.
Týden jsme s historikem Pavlem Zemanem objížděli ta místa, která on dobře zná. Majdanek, Sobibor, Belzec. A také Piasky, Trawniky, Poniatówu, Chełm, Izbicu… Obce v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska.
Na domě v ulici Na Šumavě 3 na pražském Smíchově visí nenápadná pamětní deska se slovy: „Zde žila / Betty Karpíšková / soc. dem. senátorka / bojovnice za práva dělnických žen / * 14. VI. 1881 v Praze † 31. X. 1942 v Osvětimi.“ Stručný text nevystihuje šíři aktivit političky, jejíž život se uzavřel v plynové komoře koncentračního tábora, kam byla deportována po takřka rok a půl trvajícím vyšetřování gestapem a věznění v Praze na Pankráci a v Terezíně. Gestapo se snažilo dostat z ní informaci, kam strana ukryla majetek a finanční fondy. Marně.
Krátce po osvobození, zhruba v polovině května 1945, se v pražském hotelu Belvedere na Hradčanech sešla zvláštní společnost. Ke stolu usedli důstojníci Obranného zpravodajství, jmenovitě kapitán Černý, nadporučík Zícha a poručík Čupka.
U Vysokého nad Jizerou na Semilsku byl objeven stříbrný poklad z počátku 14. století. Nálezce mince z doby Václava II. a Jana Lucemburského odevzdal spolu se zlomky keramické nádoby, v níž zřejmě poklad původně byl, Muzeu Českého ráje v Turnově. Vedle nálezného, na které má nárok a jehož výše se bude odvíjet od hodnoty pokladu, ho chce Liberecký kraj ještě odměnit.
Patrně nejstarší dochovaný vodovod ve střední Evropě nalezli archeologové při vykopávkách nedaleko Vysokého Mýta. V místech, kde se má ještě letos začít budovat úsek dálnice D35, objevili strouhu z období, kdy na našem území žili Keltové, tedy před více než 2000 lety. Kromě vodovodu zde olomoučtí archeologové odhalili i několik studní. V jedné z nich je stále voda. Na nález upozornil Český rozhlas Pardubice.
O historii posledního století se děti ve školách učí čím dál více, některým učitelům se ale nedaří žáky při výuce moderních dějin zaujmout. Měli by více podporovat diskusi a samostatné uvažování žáků, shodli se odborníci z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a portálu Modernídějiny.cz.
V Československu stále ještě probíhalo pražské jaro, tedy období politického uvolnění. Reformní snahy se ale již měly blížit ke konci. 3. srpna osudného roku 1968 se v Bratislavě konala porada představitelů států Varšavské smlouvy (Bulharska, Maďarska, Polska, NDR, SSSR a Československa), na které byla přijata takzvaná Bratislavská deklarace. Ta zdůraznila, že obrana socialistických vymožeností je společnou povinností všech socialistických zemí a na setkání také sovětské vedení dostalo od Vasila Biľaka do rukou takzvaný zvací dopis, kterým část československých komunistů žádala Sovětský svaz o pomoc s takzvanou kontrarevolucí.
Štít ze 30. let 16. století byl až do druhé světové války na středočeském zámku Konopiště, odkud jej ukradli nacisté. Podle serveru tachles chtěli renesanční památku, kterou vyzdobil italský malíř Girolami di Tommaso da Treviso, vystavovat v Linci, kde chtěl muzeum vybudovat nacistický vůdce Adolf Hitler.
Prezidenti České republiky a Slovenska, Miloš Zeman a Andrej Kiska v neděli společnou jízdou historickým vlakem z Hodonína do slovenských Topoľčianek připomněli vznik společného státu před 100 lety. Zeman v Topoľčiankách oznámil, že v říjnu vyznamená trojnásobného předválečného československého premiéra Antonína Švehlu. Jízda z rodiště prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka k zámku v jihoslovenské obci, který byl letním Masarykovým sídlem, byla součástí vzpomínkových akcí ke 100. výročí vzniku republiky.
„Kdo to udělal? To udělal stát!“ Osmaosmdesátiletý Karel Smolek se nesmířil s popravou svých dvou strýců. S dalšími dvanácti mírumilovnými občany Tušti byli 24. května 1945 zastřeleni po rozsudku národního výboru, když byli předtím mlácením donuceni přiznat, že „zradili Československo“. Zbraně dodali vojáci plukovníka Vladimíra Hobzy, který dostal od vojenského velení v Táboře za úkol vyčistit jihočeské pohraničí od Němců a kolaborantů.
Během sněmovní rozpravy před hlasováním o důvěře vládě na sebe po čase opět upozornil, dohadoval se s Miroslavou Němcovou o minulosti své rodiny, podílu otce na mučení politických vězňů v Uherském Hradišti. Miroslav Grebeníček mladší.
Za zrádce i hrdiny byli v minulosti označováni signatáři „dopisu 99 pragováků“ z 18. července 1968, který komunistům posloužil jako reprezentativní hlas československé dělnické třídy k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy. Dopis, jehož iniciátorem prý byl velitel Lidových milicí v pražské automobilce Praga (tehdy Automobilové závody Klementa Gottwalda), byl údajně 23. července předán na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda.
Jedním z hlavních symbolů obrodného procesu Pražského jara v Československu v roce 1968 bylo prohlášení Dva tisíce slov, jež před 50 lety, 27. června 1968, zveřejnily Literární listy, Mladá fronta, Práce a Zemědělské noviny. Prohlášení napsal spisovatel Ludvík Vaculík z podnětu vědců Otty Wichterleho, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Důvodem pro jeho vznik byla obava o další osud obrodného procesu v zemi.
Šéf sudetských Němců Bernd Posselt kritizoval „útoky“ českých politiků na kancléřku Angelu Merkelovou kvůli jejím slovům o tom, že pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění. Část českého establishmentu podle Posselta míří ke komunistické minulosti.
Začneme nezdvořile o někom jiném než o autorce knihy: o její hlavní postavě. Život Václava Havla se odehrával z velké části v prostoru ostře nasvíceném různými bodovými reflektory. Bylo na něj vidět víc než na koho jiného, ale byla tam i místa tmavá, neprůhledná. Do určité míry to byl veřejný, odkrytý život. Už dlouhé roky před prezidentstvím pod policejním dozorem, ale i před zraky desítek přátel (Havel by mimořádně družný člověk), pak již stovek známých, spoluspiklenců či tisíců sympatizantů. Byl to život naprosto naplněný událostmi a činnostmi různého druhu, které vedly k tomu, že ať již vědomě, či jaksi spontánně se Havel stal hlavní postavou opozice, což vyústilo v onen prezidentský mirákl konce roku 1989.
Ani ne měsíc po nástupu nové španělské vlády lídra socialistů Pedra Sánchez se opět rozvířila debata o odstranění ostatků diktátora Francisca Franca z Údolí padlých nedaleko Madridu, kde je pohřbeno i přes 30 000 obětí španělské občanské války (1936-1939). Sánchez v pondělí potvrdil, že Frankovy ostatky budou exhumovány a předány rodině. Neřekl ale, kdy se tak stane, uvedl v úterý deník El País.
Klement Gottwald, kterého před 70 lety, 14. června 1948, Národní shromáždění zvolilo prezidentem Československa, nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi po roce 1948, za nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident seděl na Pražském hradě pět let, životní dráha jedné z osudových postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela v březnu 1953.
Umístěním tabulek s jejich jmény na adresách jejich posledního bydliště byla Moskvě uctěna památka pětice Čechoslováků popravených v letech 1937 a 1938 v Sovětském svazu. Uvedla to koordinátorka projektu Poslední adresa Edita Jiráková z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Z plánovaného zastrašení se stala vražda, která odstartovala monstrproces Státní bezpečnosti. Tři lidé dostali trest smrti a dalších sedm strávilo v některých případech i dvacet pět let za mřížemi. Funkcionářka KSČ Anna Kvašová, která prosazovala kolektivizaci a šikanovala lidi ve vesnici, byla zastřelena za nejasných okolností v lednu 1952 v lese v Ratajské oboře v Posázaví.
Čtyřsetleté výročí druhé pražské defenestrace má relativně velký ohlas v celé Evropě a zvláště v Německu.
Jo, to bejvávaly na hranicích časy… Kryti ranní mlhou se z obou stran pohraničními hvozdy plíživě blížily sporé skupinky tichých mužů s batohy na zádech, v nichž přenášeli nebezpečný kontraband.
Skoro třicet let po jeho pádu vyšla konečně první velká monografie symbolu normalizačního režimu Gustáva Husáka. Jejím autorem je historik Michal Macháček.
Za zvuku písně Kde domov můj? vyplula z přístavu v Simbirsku flotila dvaceti lodí. Bylo 1. srpna 1918 a tisíc legionářů zamířilo na sever proti proudu Volhy na dobrodružnou výpravu do Kazaně, odkud měli vyhnat bolševiky. O pět dní později, 6. srpna večer, se legie pod vedením poručíka Josefa Švece vylodily na jižním kazaňském předměstí a s podporou srbského praporu majora Blagotiče přes noc ovládly centrum města.
Sobota byla dnem velkých slov, jaká se vždy používají, když se představitelé důležitých institucí snaží hodnotit současnost z pohledu minulosti.
