1717 – Santini se chystá k nejzáhadnějšímu dílu – chrámu na Zelené hoře
Jan (Giovanni) Blažej (Biagio) Santini-Aichel, tvář české a moravské krajiny by bez něj vypadala jinak.
Tag: Česká historie
Články k tagu
Lvice v kleci
Pěvkyně Ema Destinnová na Čechy nezanevřela, vynášela své vlastenectví, kde mohla, až se jí jedno gesto stalo osudovým. „Zadarmo, bez přičinění našeho samostatnost nám nikdo nedá,“ vzkazoval ze švýcarského exilu v únoru 1915 do Prahy profesor filozofie Masaryk. Představoval si ustavení jakéhosi „tajného komitétu rozvětveného po způsobu ruských revolučních praktik“.
Co zavinil Jaroslav Hutka, dnešní sedmdesátník
Když je jasné počasí, je z návrší nad Plumlovskou přehradou přes hanáckou rovinu vidět na Kosíř, ten hanácké Mont Blanc, a ještě dál – až na zámek v Náměšti na Hané.
Ticháči, ty vole, máš taky revolver? To je neodada!
ROZHOVOR S DISIDENTEM A PUBLICISTOU JIŘÍM TICHÝM. Je pozoruhodnou postavou českého uměleckého prostředí.
Kazatel bodrých mravů
V dětství se okouká ledacos. Třeba takový život na panském. Budoucí mravokárce Jiří Guth, jak znělo jeho rodné jméno, přišel na svět v Heřmanově Městci. Šesté z osmi dětí úředníka na panství Ferdinanda Bonaventury Kinského si všímalo, jak to mezi lidmi chodí.
Swingoví pankáči v protektorátní noci
ROZHOVOR S HISTORIKEM PETREM KOUROU. Za protektorátu se jim říkalo potápky a byli to výstředníci, kteří milovali swing.
Šejk z Hané
Teolog, orientalista, bojovník ve válce o Arábii Alois Musil byl velkolepě činorodý muž. Zásluhy o založení republiky si ovšem zpovědník císařovny a rakouský generál nedělal žádné. „To jsi ty, ten Músa, který se již loni pokoušel proniknout do našeho území?“ špičkoval beduín kdesi ve žhavé pustině Negevu. „Loni jsem se tě nebál a ani letos se nebojím.
1717 – Kilián Ignác Dientzenhofer objevuje Ameriku
Připomeneme muže, jenž to v Čechách dotáhl asi nejdál na poli slávy stavitelské, takže i pro člověka jinak málo v těch věcech obeznámeného představuje jeho dlouhé jméno synonymum základního pojmu té doby, baroka.
Sběratel kostí
Spojené státy hrály při vzniku Československa podstatnou roli. V zakladatelských mýtech nenápadně koluje i jméno vědce, jehož si Masaryk velmi vážil: Aleše Hrdličky.
Divoška z ostrovů svobody
ROZHOVOR S FOTOGRAFKOU LIBUŠÍ JARCOVJÁKOVOU. Jarcovjáková je fenomén české fotografie a úkaz na nočním nebi ostře a riskantně vedeného života.
Muž, který by byl šťastnější jako někdo jiný
Jméno Jana Masaryka jsem poprvé slyšel koncem roku 1989. Pád komunistického režimu přinesl i záplavu informací, které by jinak jedenáctiletého školáka sotva zajímaly. Poté, co se na televizní obrazovce objevila tvář někdejšího ministra zahraničí, se mí vesničtí prarodiče rozzářili: „No jo, náš Jenda.“
Takový film si Jan Masaryk nezasloužil
Biermannův film, potažmo film režiséra Julia Ševčíka a scenáristů Petra Kolečka, Alexe Koenigsmarka a znovu Julia Ševčíka, nemůžeme podezírat z žádného názoru. Ostatně takový risk si dovolí málokterý film, jenž primárně usiluje být všeobecně přijatelným hitem. Což znamená, že zpravidla skončí u bulvárního pohledu na věc.
Soudruhu hrabě, říkali komunisti dědečkovi
ROZHOVOR SE ŠLECHTICEM FRANTIŠKEM KINSKÝM. Možná nečekaným hitem televizních obrazovek je seriál Modrá krev, jenž zachycuje nejnovější osudy zdejších starých šlechtických rodů.
Seriál Svět pod hlavou je dívání nejen pro paměťníky
Byla odvysílána poslední epizoda seriálu Svět pod hlavou. Ohlas měl nesporný: jednak svou sevřeností a filmovou výpravou se vymykal převládající soudobé televizní produkci, jednak diváky přitažlivě konfrontoval s nedávnou zdejší minulostí. Snažil se totiž evokovat jednoznačně podobu československého roku 1982, do nějž se hlavní hrdina – policista Filip Marvan – ze současnosti propadl po srážce automobilem.
Milujte královnu. Jiná už nebude
V povědomí jsou především portréty z jejího středního věku. Napudrovaná korpulentní barokní dáma v krajkami a brokátem bohatě zdobeném šatu s velkým dekoltem, dvojitá brada dělá její v podstatě hezký obličej trochu tetkovským, chytré jasně modré oči a červené líce pak budí dojem spíš dobrácké povahy.
Nadávky, výhrůžky, rvačky: Sochaři se přou o svá díla
Na sochařské soutěži došlo mezi účastníky ke kurióznímu konfliktu. Při soutěži o výtvor sochařského portrétu Karla III. Schwarzenberga byla mezi poskytnutými předlohovými fotografiemi i jedna s Bedřichem Schwarzenbergem. Sochař Michal Blažek měl svůj výtvor udělat právě podle nesprávné fotografie a žádá anulování soutěže. Spolek sochařů ve svém prohlášení Blažkovu kritiku odmítá.
Komunismus vyhovoval české povaze
Aspoň pětadvacátého února by měl člověk věnovat tichou vzpomínku na komunismus a komunisty, kteří tuto zemi čtyřicet let měli ve svém vlastnictví, takže se z toho nemůže dosud vzpamatovat.
Julius Fučík. Práskač, nebo hrdina?
„V berlínské věznici Plötzensee upadla krásná hlava Fučíkova.“ Tuhle větu jsem jako pionýr pronášel ve školním recitačním pásmu. Byl konec 70. let a to pásmo byla tendenční, ideologií naprosto deformovaná propagandistická kašpařina o hrdinské roli komunistů za války a my děti v ní měly roli cvičených opic.
Bohéma. Nakolik mohou filmaři křivit realitu?
Pozornost, která se v posledních týdnech věnuje seriálu České televize Bohéma, aby bylo náležitě zdůrazněno, co všecko je v seriálu špatně nebo aspoň rozporně, je fascinující. Ne proto, že by se nepatřilo na něco takového jako na zajímavost poukázat. Ale patří se na to právě jen poukázat jako na zajímavost pro srovnání, pro uvedení věcí na publicistickou míru.
Himllaudon, je tu Laudon. 300 let od narození polního maršálka
Před měsícem zde započatý roční seriál o událostech vážících se k roku 1717, v němž bylo zmíněno probíhající panování Karla VI. a krásná doba temna, musí nutně pokračovat alespoň stručnou zprávou o jednom ze dvou nejdůležitějších porodů toho roku pro naši širší vlast habsburskou.
K čemu je nám Anticharta dobrá
Anticharta už je téměř zprofanované slovo. Nebylo tomu tak vždycky: v devadesátých letech o ní chtěl mluvit málokdo z těch, kdo byli více či méně donuceni k jejímu podpisu. Převládal pocit, že nad tou trapnou věcí by se měla raději zavřít voda.
Krásně temný rok 1717
Když člověka omrzí přítomnost, poohlédne se po minulosti a řekne si, jaké to bylo třeba před třemi sty lety.
Proč je dobře, že archivy StB zůstávají otevřené každému čumilovi
Hlavní neudálostí končícího týdne byl verdikt Ústavního soudu, který v nejtěsnějším možném poměru 8 ku 7 nezavřel archivy Státní bezpečnosti (a dalších represivních organizací dvou totalit na našem území).
Před sto lety opustil své národy „Übervater“
František Josef I. zemřel ve své pracovně na zámku v Schönbrunnu 21. listopadu 1916 a s ním skončila historická éra, na kterou dnes nejen Rakušané, ale většina národů staré monarchie vzpomíná s nostalgií.
Císař jaksi žije, i když je sto let mrtvý
Moje babička měla sekretář a v něm pozoruhodné věci. Vedle urny svého manžela, tedy mého dědy, tam byl nejzvláštnější takový koutek, který by se dal nazvat ikonostasem česko-moravských malých a velkých dějin.
100 let od smrti Františka Josefa I. V mnoha ohledech to byla doba velká a šťastná
Dnes, v pondělí 21. listopadu je to 100 let od chvíle, kdy skonal císař František Josef I. V anketách o nejvýznamnějších panovnících a hlavách našeho státu pravidelně v odpovědích našich současníků soupeří Karel IV. s T.G. Masarykem, zatímco František Josef I. se v paměti současné generace zachoval pouze jako starý pán s licousy, na jehož obraz kálely mouchy, a tak jej hostinský Palivec odklidil na půdu a šeredně to jako velezradu odskákal. Vedle této švejkovské literární epizody možná „stařičký mocnář“ vytane ještě v paměti nepočetným znalcům historie snad jako „starý Procházka“.
V očích Kremlu se opět stáváme blízkým zahraničím Ruska
Před několika lety jsem vedl pro noviny rozhovor s panem Antonínem Zelenkou, téměř devadesátiletým předsedou opavské pobočky Konfederace politických vězňů. Krom jiného si posteskl nad tím, že studenti ve školách, kam ho občas zvou na besedy, vnímají jako hlavní charakteristiku časů komunismu to, že se stály fronty na banány.
Národní spásou k úpadku
Národní nezávislost a prosperitu se nám podaří udržet tehdy, pokud proti národním spasitelům ubráníme tradiční instituce, nejen parlament či nezávislé soudnictví a policii, ale stejně tak i tradiční strany, autonomii univerzit, nekomerční kulturu či nezávislá média a volný prostor pro podnikání.
Turnov není Trutnov. Pobití Sasíků v Českém ráji
Myslím, že nejsem sám, kdo si občas pletl Turnov s Trutnovem. Věděl jsem pochopitelně, že jsou to města na severu (a já Seveřan nejsem, moje směry životní byly východo-západní, případně jižní), a že za nimi začínají kopce.
Muž, který humanizuje svět
Před pěti lety jsem psal o Ivanu Klímovi, že se stal nejmladším osmdesátníkem z velké šedesátnické generace.