Tag: Česká historie

Články k tagu

Otce mu zabili nacisté, jeho popravili komunisté. Lidé si připomínají komunistické oběti

V úterý uplynulo 67 let od popravy Milady Horákové, političky, která byla odsouzena komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu. Lidé si však v tento den připomněli i méně známé oběti komunismu. Projekt Poslední adresa, který v úterý odstartoval, připomíná malými tabulkami na různých českých domech osudy jednotlivých lidí, kterým tehdejší režim vzal život. Jedním z nich byl mladý student a vášnivý ornitolog Veleslav Wahl.

Poučeni z chyb minulosti? Filip žádá vystoupení z NATO a znárodňování

KSČM je strana poučená z chyb minulosti a nechce je opakovat, tvrdí předseda strany Vojtěch Filip. Hned poté však dodává, že si v Česku dokáže představit návrat znárodňování i vystoupení země z NATO. Šéf komunistů to v pondělním rozhovoru pro Český rozhlas Plus prohlásil symbolicky ve dnech, kdy si Češi připomínají oběti politických procesů a justiční vraždu političky Milady Horákové.

Smrt Milady Horákové: na šibenici trpěla dlouhé minuty

Je to přesně 67 let, co byla ve zinscenovaném procesu komunistickým režimem popravena politička a právnička Milada Horáková. Kolem její smrti stále panuje řada nesrovnalostí. Spekuluje se například o tom, že na šibenici umírala dlouho. Podrobné informace podle historika Aleše Kýra uvádí, že to bylo pět minut. Doposud není známé ani místo jejího posledního odpočinku.

Kdo je v šachtě s Gabčíkem a Kubišem? Mrtví mají dostat jména

Hrdinové protinacistického odboje Jan Kubiš a Jozef Gabčík a s nimi stovky dalších, kteří jsou pohřbeni v masových hrobech, jsou zase o kus blíž k tomu, aby měli důstojné místo na odpočinek. Pomoci k tomu má projekt „Jména mrtvým“. Ten si klade za cíl vypracovat přesný seznam lidí, kteří skončili nedůstojně pohození v masových hrobech po celé České republice.

Tisíce lidí v Ležákách. 75 let od vyvraždění obce za podporu parašutistů

Vyhlazení osady Ležáky si v neděli na místě tragédie připomněly tisíce lidí. Řečníci v projevech hovořili o nutnosti předávat informace o této události mladým generacím. Ležáky nacisté vypálili 24. června 1942 jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Celkem zavraždili 52 obyvatel této obce.

Vysokoblahorodí z letenské vily

Svéráznou postavou staré republiky byl Karel Kramář. Propadl politice, ale neživila ho. Stejně jako TGM, i jeho uhranula láska k cizince. Byla to pouze politická známost. V soukromí by na sebe nikdy nenatrefili. Starší dorazil do Prahy z rodiny vesnických proletářů a s vídeňským doktorátem z filozofie v kapse, aby si na univerzitě konečně trochu vydělal.

Před 75 lety nacisté vyvraždili Ležáky

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeném československými výsadkáři na konci května 1942, se v Protektorátu Čechy a Morava rozjel nevídaný teror, kterému padli za oběť nejen jednotlivci, ale i celé vesnice. Desátého června 1942 byly nacisty z mapy vymazány Lidice a přesně o dva týdny později, 24. června 1942, potkal podobný osud i malou vesničku Ležáky na Chrudimsku. Gestapo odhalilo, že parašutisté odtud udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem.

Pieta za popraveného generála Píku: ‚Češi volí bolševika za koblihu‘

Na pietním shromáždění k 68. výročí smrti komunistickým režimem popraveného generála Heliodora Píky se ve středu dopoledne v Praze sešli představitelé státu, armády a členové rodiny zesnulého. Piety se zúčastnili například místopředsedkyně Senátu Miluše Horská nebo zástupce generálního štábu Jiří Baloun. Za rodinu Heliodora Píky vystoupil jeho synovec Karel Píka.

Vzpomínka na parašutisty z výsadku Anthropoid. Od atentátu na Heydricha uplynulo 75 let

Představitelé státu včetně premiéra Bohuslava Sobotky v neděli dopoledne u chrámu sv. Cyrila a Metoděje uctili památku parašutistů, kteří v roce 1942 připravili a uskutečnili úspěšný útok na říšského protektora Reynharda Heydricha. Na akci, které se účastní státní a armádní špičky, navazuje pieta v budově chrámu a na Karlově náměstí celý den pokračuje program Československé obce legionářské.

Provizorium v pražské latinské čtvrti

O Latinské čtvrti v Paříži má povědomí každý trochu kulturnější turista. Jejím centrem je univerzita Sorbonna a kdysi se tam opravdu mluvilo latinsky, neboť to byla čtvrť studentů a vůbec vzdělanců. Má Praha svou latinskou čtvrť? Hypoteticky má. Není na levém břehu jako Quartier latin, nýbrž na pravém a sídlí na v několik humanitních fakult, především filozofická a právnická.

Náš Stalin byl opravdu největší

Stalin už z Letné dávno nehledí na Prahu a to místo patří dlouho skejťákům, hipsterům, venčitelům psů a romantikům různé orientace. Kupodivu nic, žádná informační cedule na místě nenasvědčuje tomu, že tam stál On, nejgeniálnější člověk všech dob, a to v největším provedení na světě. Vlastně je to paradoxní: Češi, kteří mají o sobě představu, že jsou zdrženlivý, skeptický a racionální národ, postavili nad městem molocha, jenž měl překonat všechny ostatní.

V té atmosféře bych na Václavské náměstí šel a hajloval taky

V diskusním Salonu Týdeníku Echo se řešila na první pohled paradoxní otázka: přetrvalo něco z tehdejší nacistické propagandy do dnešních dnů? Odpověď hledali badatel a spoluautor knihy o 294 vlastencích spjatých s atentátem, kteří byli hromadně zastřeleni v Mauthausenu, Vlastimil Janík, archivář a vydavatel řady dokumentů z heydrichiády Vojtěch Šustek a konečně docent 1. lékařské fakulty UK v Praze Jaroslav Ort, jehož matku a oba prarodiče popravili nacisté za pomoc parašutistům.

Pěvec českého nacionalismu

„Je nebezpečno v Čechách cokoli ironisovat,“ poznamenal v prologu k vydání Buřičů a smíření literát, šachista, právník a politik Viktor Dyk. Ironie a provokace byly jeho životní styl. V jeho mladých letech to s „ironisováním“ v Praze bylo opravdu těžké. Pro gymnaziálního studenta žila česká metropole dosti intenzivně. Když se v 90. letech 19. století nebouřili Češi, řádili po ulicích Němci.

Kancléř první republiky

Byla to nádhera, jak zrod republiky popisuje Alois Rašín. Celou noc prý nespal. Ještě jednou probíral s manželkou, zda na něco nezapomněl, poněvadž byl přesvědčen, tak to napsal, že to zítra, 28. října, praskne. „Šel jsem k museu přes Městské sady, abych se trochu prošel. Nad museem známý bratr sokol pozdraví, stiskneme si ruce a ptá se šeptmo: Bude to? – Bude. – Vidím jasně, stráž!”

Bělobrádek pojede na sudetoněmecký sjezd

Český vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) se začátkem června zúčastní sudetoněmeckého sjezdu v Augšpurku. Půjde o zatím nejvýše postaveného českého politika, který tak učiní. Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) zastupuje zájmy Němců, kteří museli po druhé světové válce opustit Československo. Loni se jeho sjezdu jako první člen české vlády oficiálně zúčastnil ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).

Bohém bankovní přepážky

Dvě desítky let ovlivňoval tuzemský svět podnikání a financí. Právník Jaroslav Preiss mluvil do politiky a všeho možného, miloval krásné věci, ale snob to nebyl. Politika národní potřebuje rovněž banky národní. Teprve s národním kapitálem a národně uvědomělými kapitalisty stává se národ skutečně autonomním. Bankéř Preiss to asi takhle nikdy neřekl, ale konal. A se všemi, kteří se krachu své radikální národovecké politiky dožili, musel hérós českého kapitálu vytrpět triumf nacionalistů silnějších a brutálnějších.

Neznámá fakta o vlasovcích, kteří zachránili Prahu

Skupina tří historiků a jednoho popularizátora soudobé historie se sešla v Salonu Týdeníku Echo k diskusi, co všechno se ještě po 72 letech neví o květnu 1945, co si na konci druhé světové války vlastně představovali vedoucí Němci v Čechách i čeští kolaboranti, jakou motivaci měla ku pomoci Praze ruská (protisovětská) divize vlasovců. Hovoří Pavel Žáček, který v těchto dnech vydává edici dokumentů Vlasovci v boji za Prahu, Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu, expert na mediální propagandu v první polovině 20. století Pavel Suk a konečně Václav Vlk st, mj. autor knihy Krvavé dozvuky války.

„Že Marie Terezie Čechy pohrdala? Bez ní nemáme ani Pražský hrad“

Provedla řadu zásadních reforem včetně povinné školní docházky, přesto Marii Terezii Češi příliš v lásce neměli a také její vztah k nim nebyl zrovna ideální. Když ale teprve 23letou dívku chtěli připravit o nástupnictví po Karlu VI., to by pozitivně naladilo málokoho. To říká o jediné vládnoucí české královně bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt, který zahajuje o víkendu na zámku Konopiště výstavu k 300. výročí od jejího narození a na toto téma poskytl deníku Echo24 rozhovor.

Všude dobře, jen ne doma

„Jeje! zarykl jsem. Dvě veliké, silné čelisti železné trčely ze země a jejich hrozné, zarezavělé zuby držely ve výšce za holeň moji pravou nohu… Prázdno bylo v prsou, prázdno v hlavě, sucho v očích – vše pálilo… A tu pochopil jsem, že je konec, že nic už mne nemůže zachránit a že zhynu nejstrašnější smrtí, jakou jen lze si představit. Daleko od lidí, sám a sám.“

Praha chce sochu Marie Terezie. Peníze zatím stačily na základní kámen

V pražském parku u Prašného mostu odhalili základní kámen budoucího pomníku Marie Terezie, od jejíhož narození v sobotu uplynulo 300 let. Slavnostní poklepání kamene za účasti několika desítek lidí se ujali pražská primátorka Adriana Krnáčová a starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář. Akci zakončila salva z pušek Habsburské gardy v dobových kostýmech.

Puritán české koruny

Překvapí, když se lidé ze vzdálených světů shodnou. Právníka a politika Aloise Rašína náboženství míjelo. Naopak katolické dějiny zbavoval mýtů historik Josef Pekař, aby byly lépe pochopeny. Oba posuzovali poválečnou dobu shodně: chyba neležela v režimu, nýbrž v lidech.

Věrni sobě

Psát o politice, šířit velké národní myšlenky, vést masy, to přeci stálo za to, nechat plavat studia. Václav Klofáč, syn prostého krejčího z Německého, dnes Havlíčkova Brodu, který si po maturitě nějaký čas vydělával jako pomocný učitel, byl z nabídky spolumajitele Národních listů Julia Grégra v roce 1890 nadšen: mít a nemít sto třicet zlatek měsíčně, na to byla v jeho 22 letech rychlá odpověď.