Týden poté, co na něj v zatáčce v pražské Libni zaútočili českoslovenští parašutisté, zemřel nad ránem 4. června 1942 v pražské nemocnici na Bulovce Reinhard Heydrich. Prominentní nacista a jeden z hlavních architektů holokaustu sice atentát, provedený 27. května Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem, přežil, utrpěl ale vážná zranění.

Zprvu se však zdálo, že Heydrich i díky rychlému lékařskému zákroku přežije, nakonec ale podlehl infekci. Pokud by zastupujícímu říšskému protektorovi, který byl neomezeným pánem nad životy Čechů, byl podán penicilin, měl přitom velkou šanci zranění přežít. Už půl hodiny po atentátu se totiž ocitl v nemocnici, kde lékaři konstatovali zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Hodinu a půl po útoku byl Heydrich operován a jeho stav se poté zlepšoval. Začátkem června se ale rozvinula infekce a organismus, oslabený také odstraněním sleziny, už nedokázal vzdorovat.

Reinhard Heydrich se stal faktickým pánem nad Protektorátem Čechy a Morava v září 1941. Od nástupu tohoto druhého nejvyššího představitele SS si německé protektorátní orgány slibovaly, že svým rozhodným postupem potlačí tuzemský odboj. To se Heydrichovi skutečně z velké části podařilo, jeho nemilosrdný nástup do funkce ovšem nepřežily stovky vlastenců. Československá exilová reprezentace proto připravila plán Heydrichovy likvidace.

Ojedinělý případ úspěšného atentátu na vysoce postaveného nacistického pohlavára posílil pozici čs. exilové vlády v Londýně. I díky němu západní mocnosti odstoupily od mnichovské smlouvy. Stinnou stránkou atentátu se ovšem staly represálie, jimž bylo po Heydrichově smrti vystaveno české obyvatelstvo protektorátu. Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes 3000 lidí.