V šestaosmdesáti letech zemřel Miloš Forman, měl za sebou dlouhý a dobrý život, jistě ne jednoduchý. Byl to ten jediný český a zároveň skutečně světoznámý filmař. Kinematografie stárne rychle, jistě rychleji než třeba literatura, těžko odhadnout, jak moc se budou Formanovy filmy sledovat třeba za třicet let, zda v pohledu zpátky bude mezi současníky tak čnít, jako to působilo za režisérova života.
Týden po vernisáži velké retrospektivy díla fotografa Josefa Koudelky v Uměleckoprůmyslovém museu se za jeho přítomnosti konalo v pražském kině Světozor speciální uvedení filmu Koudelka fotografuje Svatou zemi. Dokumentární film Gilada Barama je z roku 2015 a zachycuje fotografa během fotografování „bezpečnostní bariéry“, již Izrael staví od roku 2003 na hranicích se Západním břehem Jordánu.
V 89 letech zemřel v sobotu v pražské Ústřední vojenské nemocnici spisovatel, scenárista a pedagog Zdeněk Mahler. V neděli oznámila jeho rodina. Mahler je autorem desítek knih, filmových i televizních scénářů.
Helena Koenigsmarková je od roku 1990 ředitelkou pražského Uměleckoprůmyslového musea a z oken své kanceláře má úžasný výhled na starý židovský hřbitov, za jehož zdí se novorenesanční budova zvedá.
Fotograf Marek Musil se zaměřil na fenomén amerického uměleckého festivalu Burning Man, který se od druhé poloviny osmdesátých let koná v nevadské poušti. Snímky jsou dokumentem z místa, kde svoboda ještě stále dýchá z plných plic a fungování společnosti je založeno na soudržnosti a respektu k lidem i přírodě.
Film Nit z přízraků režiséra Paula Thomase Andersona je výjimečné dílo. Nebo přesněji – je to film, který může nadchnout diváka, pro něhož umění může být také nějaká velmi osobní cesta k velmi osobně definovanému cíli, výraz soustředění a nevšímavosti vůči momentálně převládajícím představám, jak dělat věci a co si o nich myslet. Taky je to film, o němž se skutečně dá říct, že klade otázky, ale nijak nahlas, mentorsky, možná tak činí spíš bezděčně, je programově nevelký, film bez vykřičníků. A taky je krásný, prchavě a možná i bezúčelně. Rád bych ho viděl ještě jednou
Belgické Muzeum krásných umění v Gentu zažívá posledních pár týdnů horké chvilky. Snesla se na ně totiž vlna kritiky, když vystavilo čtyřiadvacet prací slavných malířů ruské avantgardy – od Maleviče, Kandinského a Tatlina po Larionova a Gončarovovou.
Ve vysočanském ateliéru Federica Díaze se jako v alchymistické dílně 21. století vytváří dílo bez dotyku lidských rukou. Dva pokročilí roboti modelují tvar reliéfu, jímž pokryjí silo průduchu tunelu Blanka.
Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.
Představujeme výběr snímků našeho fotografa, které dokumentují události pomalu končícího roku.
Třetí adventní neděli zemřel v jednadevadesáti letech malíř Pavel Brázda. Ještě na jaře otevíral v českokrumlovském Egon Schielle Art Centru společnou výstavu s životní souputnicí Věrou Novákovou.
V přepočtu za zhruba 14 milionů korun byla ve Francii vydražena zachovalá kostra mamuta. Koupil ji francouzský obchodník, jehož společnost ve Štrasburku má mamuta ve firemním logu, řekla podle agentury DPA mluvčí aukční síně Aguttes.
Pokusíme se napravit chyby a posunout můj mediální obraz od „báječného hravého blázna“ k serióznímu umělci, který přemýšlí, řekl František Skála a zatvářil se neodhadnutelně.
V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.
Marcel Duchamp před sto lety zavrhl „umělé“ umění a vystavil pisoár a nazval ho Studánkou. Jiné své slavné dílo, Sušák na lahve, již ani nijak nazývat nemusel, jen ho prohlásil za umělecké dílo. Dnes lze sice vystavit jako umění obojí, jak pisoár, tak sušák, ba ještě mnoho dalšího, ale žádnou velkou díru do světa s tím už neuděláme. Umělec současnosti pochopil, že předměty, které sám nevytvořil, je třeba multiplikovat, násobit, zmnožovat, vrstvit, zvětšovat.
Jméno Milana Knížáka se v rozhovorech především s výtvarnými umělci, jež bývají publikovány na tomto místě, objevuje poměrně často, ne vždy v lichotivých souvislostech.
Mezinárodní festival Divadlo v Plzni se minulých dnech konal po pětadvacáté. Jako dávný pozorovatel jeho prvních ročníků a pak až posledních konstatuji jeho vlídný, skoro meditativní charakter.
Pražská FAMU – alespoň podle projevů některých pedagogů a studentů té školy soudě – je na pokraji rozvratu. Ta silná slova padají v souvislosti s rozhodnutím před rokem a čtvrt zvoleného děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi.
Malíř Roman Trabura má ateliér na pražském Žižkově, ale rodem i povahou je Valach.
Svět sochaře a malíře Jaroslava Róny je groteskní a tajemný. Je to svět zvláštních bytostí, organismů a záhadných bohů, elementů prošlých sopečnou činností a roky pobývajících na dně moře.
Jak nejznámější česká violoncellistka Tereza Kovalová vidí českou hudební scénu? Jak náročný je violoncello nástroj?
Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.
Britská vláda ve čtvrtek představila dlouho očekávaný návrh zákona, který se stane základem právní odluky Spojeného království od Evropské unie. Právní předpis mimo jiné říká, že unijní právo ztratí dnem vystoupení Británie z evropského bloku nadřazenost nad britskými zákony. Parlamentní projednávání návrhu začne podle vládní mluvčí v září.
Světoznámý český výtvarník a umělec David Černý aktuálně vystavuje svou rozsáhlou sbírku v severoněmecké galerii NordArt. Podle informací serveru Echo24 však galerie stáhla známou plastiku Shark, která zobrazuje tělo bývalého popraveného iráckého prezidenta Saddáma Husajna ve formaldehydu. Důvodem ke stažení je zřejmě to, že v blízkosti galerie se nachází uprchlický tábor a některým migrantům by to mohlo vadit.
V době, kdy je díky mobilu „fotografem“ každý, jako by se zapomínalo, že klasická fotografie není jen řemeslo, ale také umění. Vladimír Birgus je vedoucím Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.
Bergman a Antonioni příslušeli k elitnímu, náročnému umění, k jejich přijetí byla nutná jistá výbava, určitá připravenost, kultivovanost kulturním zázemím, snad i lidská zralost.
Minulý týden zemřel filmový režisér Vladimír Drha. Svět filmu je rychlý a drsný, sejde z očí, sejde z mysli, což bohužel v Drhově případě bylo obzvlášť kruté: jeho poslední roky byly poznamenány rakovinou horního patra.
Identita populárního street artového umělce Banksyho byla zřejmě po letech utajení prozrazena. Postaral se o to DJ Goldie, kterému v rozhovoru pro podcast Distraction Pieces o dílech slavného tvůrce graffiti uklouzlo jméno Robert. To přitom s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na Roberta Del Naju z hudební skupiny Massive Attack. Informaci ihned převzala řada britských médií včetně The Independent či The Telegraph.
V horním patře Veletržního paláce v Holešovicích je možné zajít se do konce srpna podívat (výtahem vyjet) na výstavu velkoformátových černobílých fotografií japonského tanečníka a šamana Mina Tanaky.
Nezvyklá dražba se v sobotu uskuteční v Bavorsku. Jejím předmětem budou totiž sochy Josifa Stalina, Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a dalších bývalých komunistických předáků. Pořadatelé aukce, do níž se mohou přes internet zapojit lidé z celého světa, věří, že prodej soch umělců z někdejších komunistických režimů vynese stovky tisíc eur.
