Tag: umění

Články k tagu

Odvážné výtvarné pojetí. Praha představila první vítězné návrhy metra D

Pražské metro se znovu vrací ke kořenům. Stanice plánované trasy D budou symbolicky propojena skrze výtvarná díla, která vychází z jednotícího libreta. Praha nedávno představila první vítěze výtvarné soutěže. Odvážné návrhy však mezi Pražany budí rozpaky. Ve stanici Pankrác se objeví umělecká práce Jakuba Nepraše, stanici Olbrachtova vyzdobí Vladimír Kokolia. Výtvarníci budou dále spolupracovat s architekty obou stanic. Výtvarná soutěž na další tři stanice bude pokračovat na podzim. Jednotící linií metra D bude modrá barva a také mobiliář.

Nejblíž z Čech je do Saska

Ve Šternberském paláci na Hradčanech, tam kde Národní galerie vystavuje staré mistry, je od konce května umístěna výstava Čechy–Sasko s podtitulem Jak blízko, tak daleko (So nah, so fern), což je možná narážka na film Wima Wenderse Tak daleko, tak blízko (1993), v němž se pokusil navázat na slavné Nebe nad Berlínem.

Zvukař na place musí být trochu voják

Zvuk je nenápadný prostředek, který přitom divákům zásadně určuje finální náladu filmu. Své o tom ví Jakub Jurásek, který letos společně s Janem Šulckem a Davidem Titěrou obdržel prestižní cenu Český lev za zvuk ve filmu Domestik. Jurásek má oproti jiným českým zvukařům výhodu zkušenosti studia na VŠUP, díky kterému má podle svých slov jinak nastavené filmové myšlení. Mladý filmař pravidelně spolupracuje s režisérem Tomášem Vorlem. Podílel se také na úspěšném seriálu Pěstírna.

Doufám, že nejste úplně slepí

Jana Plodková je herečka se stříbrným třpytem v očích. Je to ovšem i herečka mimořádného temperamentu a komediálního nadání, jak vědí návštěvníci Divadla Na zábradlí a pamětníci jejího účinkovaní v brněnském HaDivadle. Jako civilní žena se projevuje vtipně a neokázale, ale zároveň neústupně, na čemž má možná vliv dětství v rumcajsovském Jičíně.

Marianský sloup jako tikající bomba? Jeho obnova rozděluje také pražskou koalici

Obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí budí stále větší vášně. Kontroverze vyvolalo především chování strážníků během sobotní akce k obnově sloupu v centru Prahy, když strážníci na příkaz primátora Zdeňka Hřiba zaparkovali vůz přímo na místě, kde sloup stával, a blokovali tak nahlášené místo modlitby. To se ale nelíbí koaličním partnerům v Praze, kteří by si obnovu sloupu přáli. Radní proto budou o návratu sloupu nadále jednat.

Primátor Hřib se bojí Mariánského sloupu, nasadil městskou policii

Bez potyčky s městskou policií se neobešlo sobotní umístění části balustrády repliky Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Umístil ji sem sochař Petr Váňa, který chce repliku památky vrátit na její původní místo. Pro umístění sloupu je už přitom povolení. Dohlížející městská policie, která z pokynu magistrátu a pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) postavila svůj anton na místo, kde sloup kdysi stál a účastníky akce pacifikovala.

Číňané chtěli dát Národnímu muzeu milionový dar. To ho nepřijme

Čínská společnost, která působí v Česku, uspořádá od pátku do neděle výstavu tradiční čínské keramiky v Praze na Žofíně. Chtěla při té příležitosti předat dar Národnímu muzeu, jehož hodnotu vyčíslila na více než pět milionů korun. Mluvčí muzea Kristina Kvapilová ČTK řekla, že muzeum dar nepřijme a ani se nikdo akce na Žofíně nezúčastní. Pořádající agentura totiž není transparentní, existuje obava, že je placená čínským ministerstvem propagandy.

Umělci podporují žluté vesty. 1400 jich podepsalo petici, i herečka Binocheová

Přes 1400 francouzských kulturních osobností vyjádřilo podporu a solidaritu s takzvanými žlutými vestami, mezi nimi třeba herečky Juliette Binocheová a Emmanuelle Béartová, spisovatelé Édouard Louis či Annie Ernauxová. V článku, který vyšel v deníku Libération pod titulkem Žluté vesty: Nejsme naivní, se tvrdí, že mocenský systém se „snaží hnutí žlutých vest zdiskreditovat a potlačit, zatímco největší hrozba je ekonomická a sociální“.

Evropo, nenech se zotročit Araby! AfD využívá k volební kampani do EP slavný orientální obraz

Berlínská organizace hnutí Alternativa pro Německo (AfD) musí řešit problémy s uměleckým dílem. Na své nejnovější billboardy použila známou olejomalbu ‚Trh s otroky‘ francouzského malíře Jeana-Léona Gérômea, na níž jsou znázornění arabští obchodníci zkoumající otrokyni světlé pleti. Užití už klasického motivu se ovšem nezamlouvá americkému Clarkovu uměleckému institutu, který obraz vystavuje. Obraz se svým motivem je přitom veřejným statkem, který si Clarkův institut nemůže nijak nárokovat jen pro sebe.

Ředitelé světových muzeí píší Babišovi kvůli odvolání Fajta: Jsme rozhořčeni

Odvolání Jiřího Fajta z pozice generálního ředitele Národní galerie vyvolalo údiv i v zahraničí. Několik ředitelů světoznámých výtvarných institucí se rozhodlo za Fajta postavit a podpořilo jej v dopise zaslaném českému premiérovi Andreji Babišovi. Za nyní již bývalého generálního ředitele Národní galerie se v dopise postavili mimo jiné ředitelé věhlasných světových muzeí a galerií jako newyorské Metropolitní muzeum umění, Britské muzeum či síť londýnských muzeí Tate Gallery, k níž patří i věhlasná galerie Tate Modern.

Konec divokých devadesátých let. Metro se vrací ke kořenům, nové stanice s koncepcí

Praha nechá pro každou stanici plánované trasy metra D z Pankráce do Písnice vypracovat návrhy výtvarných řešení. Stanice má také propojit libreto architekta a herce Davida Vávry. Město se tak vrací k tradici z dob komunismu, kdy se stanice metra stavěly koncepčně. Po divokých 90. letech vysvitla naděje, že se město začne vizuální stránkou metra znovu koncepčně zabývat. Umělci se navíc oproti letům normalizace nemusejí ohlížet na žádnou ideologii.

Magický Ital v odepřeném městě

Možná nejslavnější knížka o Praze, která byla kdy napsaná, román-esej Magická Praha (Praga magica), vrcholí velkolepou bolestnou tirádou svého autora, Angela Maria Ripellina: „Už se tam nevrátím,“ opakuje se v několika variacích. „Už se tam nevrátím,“ zní jako refrén, do toho milovaného města, kde nechal svůj život. „Už se tam nevrátím, když tam teď znovu vládne doktrinářská arogance, policejní zvůle a tautologická nuda.“

Vysoká hra krásných sebevrahů: Josef Šíma v Brně

Před Místodržitelským palácem v Brně je umělé kluziště, na jehož „ploše ledové víří / troufalí mužové čtyři“, jak zpíval nesmrtelný Jiří Bulis. Ve skutečnosti nejsou čtyři, ale je jich víc. A ne muži, nýbrž především pohlavně smíšená mládež. Za kluzištěm je Moravská galerie, jejíž stálá expozice starého umění se dlouhodobě přeskupuje, ale v přízemí je zatím otevřena výstava, kvůli níž stojí do Brna jet, protože ti, kdo jsou z Brna, na ní určitě už byli.

Objevila se v Tokiu krysa za 100 tisíc liber? Město pátrá po původu díla připomínajícího Banksyho

Graffiti známého streetartového umělce Banksyho, které se před Vánoci objevilo na stěně garáže ve městě Port Talbot ve Walesu, se prodalo za více než 100 000 liber (asi tři miliony korun). Peníze získá majitel garáže, ocelárenský dělník Ian Lewis. Mezitím propuklo „banksyovské“ pozdvižení také v japonském hlavním městě Tokiu, kde se na plechové desce jedné z protipovodňových zábran objevilo nenápadné grafitti krysy s deštníkem připomínající svým stylem i motivem Banksyho díla. Vedení města zahájilo pátrání po původu a autorovi obrázku.

Joyce Mitchellová: žena, která cosi chtěla

Svět filmu je svět krásných lidí nebo spíš lidí, kteří si dávají záležet na tom, aby krásně vypadali nebo o tom aspoň byli schopni sami sebe přesvědčit. Vypadat špatně je noční můra, katastrofa, která v dnešních časech bude velmi pravděpodobně zachycena a uchována pro věčnost, opatřena peprnými komentáři. Asi i proto se často dočkají vrcholných ocenění herečky a herci, kteří jsou schopni na tohle zapomenout, nechají se kvůli práci důkladně zošklivit.

Nadílka z minulosti

Je tady ticho a klid. Zatím. Zdeněk Ingr má před sebou kupičku tabáku, ze kterého si mlčky balí cigarety. Přes zaprášená okna se do jeho vetešnictví moc světla nedostane, a tak si u svého pracovního stolu celý den pomáhá rozsvícenou lampičkou. Za rok to tady už může před Vánocemi vypadat jinak. „Lidi už pomalu krásu starých věcí objevují a přicházejí jim na chuť. Zjistili, že tady mohou totiž nakoupit zajímavé dárky, které jsou vždy zaručeně originální. I kdyby to byl stejný výrobek, tak nikdy dvě věci nejsou opotřebované stejně, v tom je jejich půvab. Takže sem ke mně chodí lidi pro dárky k narozeninám a také už i k Vánocům. A přibývá jich,“ vypráví majitel krámku prosyceného vůní tabáku a kouřem z cigaret.

Nicolas Roeg: mistr dezorientace

Gramofonová deska plnila v časech mého dospívání funkci, řekněme, totemu. Předmětu, jímž člověk prokazoval svou kmenovou příslušnost. Také bývala velmi výrazným módním doplňkem, grafické dílo ve formátu elpíčka se barevností a zobrazenými lidskými typy vymykalo socialistickému realismu československých ulic. Mezi moje oblíbené „totemy“ patřila deska Davida Bowieho Low, jedna z jeho vůbec nejlepších, s výrazným obalem v ohnivých barvách, dominoval mu portrét umělce v jeho nejvíc androgynní nebo spíš mimozemské poloze. Sošný muž ztracený někde v ohnivém světě, oči upřené k něčemu konkrétnímu a zároveň vůbec nikam. Na tom obalu byl záběr z filmu Muž, který spadl na Zemi britského režiséra Nicolase Roega, jednoho z formálně nejvýraznějších tvůrců přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, jehož nejlepší filmy také dokázaly postihnout temné spodní proudy „vysmáté“ kultury té doby.

Život a dílo Rudolfa Březy, Utajené povídky a Vdovy v akci

Výstava ke 100. výročí oficiálního uznání československých legií představí život a dílo sochaře Rudolfa Březy. Jako legionář se účastnil bojů o Slovensko, vytvořil znak československých legií, pamětní medaile vojenských pluků a pomníky významných osobností. Sňal posmrtnou masku M. R. Štefánika, s nímž se osobně znal.

Fotbalistova dcera v Berdychově gangu

Člověk by musel být slepý nebo hodně nevšímavý, aby nepostřehl existenci Petry Nesvačilové. Ať už jako dokumentaristky, před kterou si vylévali srdce polepšení zločinci z Berdychova gangu (Zákona Helena), nebo jako svérázné herečky, díky jejímž rolím zásadně stoupá hormonální přitažlivost filmů, ve kterých se objeví: naposledy to platí pro film Bena Tučka Mars. Zajímavé na ní ještě je, že navštěvuje koncerty folklorní hudby a sama ji dobře zpívá.

Nové písně od „umělkyně s příběhem“

Umělcům prý prospívá utrpení, přinejmenším se tak domnívá část publika, která má ráda „umění s příběhem“, pokud možno tragickým, jenž v jejich očích dodává vnímanému dílu tu správnou „autenticitu“, váhu. V populární hudbě může být tenhle druh poptávky docela bohatě uspokojen – tragédií nebo aspoň velkých průšvihů se v životních historiích jejích osobností najde dostatek. Takovou „hudbu s příběhem“ hraje také Američanka Chan Marshallová, která vystupuje pod jménem Cat Power.