Vláda již několik dní straší nárůstem pozitivních případů covidu-19 spojeným s šířením mutace delta a zavádí nová přísnější opatření. Z dat ministerstva zdravotnictví přitom lze vyčíst, že vyšší počet nakažených zřejmě souvisí s výrazným nárůstem provedených PCR testů. Ty na rozdíl od antigenních testů přesněji zachytí nákazu a Češi je kvůli aktuálním odjezdům na dovolenou v uplynulém týdnu ve velkém absolvovali.
Jedna dávka očkování proti covidu-19 už nebude stačit pro prokázání bezinfekčnosti, dostatečné budou až dva týdny po druhé dávce. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) ve čtvrtek na tiskové konferenci po jednání vlády řekl, že změna začne platit od pátku 9. července. Lidé vracející se do Česka z jakékoli země se budou nově muset otestovat. Zaměstnavatelé nebudou smět vpustit na pracoviště po návratu ze zahraničí lidi bez negativního testu. Dovolené v tuzemsku se nařízení týkat nebude.
Lidé mohou od středy nosit potvrzení o očkování, prodělání nemoci nebo negativní koronavirový test pohodlně v mobilní aplikaci Tečka, která je dostupná pro zařízení s operačním systémem Apple i Android. Aplikace ale vzbuzuje otázky. Až v ní možná totiž někteří zjistí, že certifikát o očkování má jen několikaměsíční platnost. Jiní možná zase budou mít problém s tím, že při skenování vystaveného QR kódu se člověku zobrazí i jméno a datum narození.
Znovu nám utahují šrouby, byť zatím prý jen „dílčím“ způsobem. Pandemie prý nekončí, koronavirus (jak to viry mají ve zvyku) zmutoval, teď je nejnakažlivější indická varianta delta. Říkají nám to takové kapacity jako šéf Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES) Petr Smejkal. Podle něho je delta vážnou hrozbou, ale takto strašil i s „britskou“ variantou alfa ještě asi měsíc poté, co i anglické úřady konstatovaly, že je o něco nakažlivější, ale nikoliv nebezpečnější.
Tažení Evropské unie proti klimatické změně nabírá tempo. Je odsouhlasen cíl bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050, pro rok 2030 máme stanoven etapový cíl snížení emise skleníkových plynů o 55 procent (oproti roku 1990). Už za dva týdny Komise představí patnáct navazujících návrhů, jimiž se Green Deal pro Evropu postupně promítne do národních zákonů, včetně těch českých. Česká politika bere tuto radikální politiku Unie jako danost.
Česko by mělo uznávat očkování z jiných zemí jako například USA nebo Velká Británie od 1. července. Řekl to ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce na České televizi. Problém podle něj je, jak dokázat, že byl dotyčný opravdu očkován. Místo respirátorů se zřejmě také začnou v létě používat pouze roušky. Bude také možnost očkovat se bez předchozí registrace.
Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) doporučuje, aby lidé přijíždějící do Česka ze zahraničí museli vyplnit příjezdový formulář. Česko by podle ní nemělo umožňovat vstup do země cestujícím s neúplným očkováním bez testu. Z vysoce rizikových zemí by pak měli mít cestující po příjezdu povinný PCR test i v případě, že prodělali nemoc nebo byli plně očkováni. Vyplývá to ze stanoviska, které skupina dnes zaslala ČTK.
Cesty do Chorvatska se Čechům ještě zjednoduší. Nově jim na dovolenou k Jaderskému moři stačí jen občanský průkaz nebo cestovní pas, prokazovat se u hranic negativním testem či potvrzením o očkování se Češi už od půlnoci ze čtvrtka na pátek nemusí. Informaci přinesl server Seznam Zprávy. Pro české turisty se pravidla při vstupu do Chorvatka vrátila do předcovidových poměrů. Od páteční půlnoci totiž země zařadila Českou republiku na seznam zelených států.
Ministerstvo zahraničí ve čtvrtek spustilo nový web dovolena2021.cz, na němž lze nalézt podmínky pro vstup do 14 vybraných dovolenkových destinací či návratu do České republiky. Portál na tiskové konferenci k zahájení letošní turistické sezony představil ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD). Web obsahuje informace o Bulharsku, Egyptu, Chorvatsku, Itálii, Německu, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Řecku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Tunisku a Turecku.
Zatímco očkovaní Češi se dočkali zjednodušených podmínek cestování do některých zemí bez dalších omezení, ti, kteří dostali vakcínu v zahraničí, mají při cestě do Česka nadále smůlu. Ministerstvo zdravotnictví je totiž považuje za nenaočkované a kvůli cestě domů si tak musejí zaplatit několik PCR testů a absolvovat karanténu. To se setkává s četnou kritikou od lidí, kteří poukazují na nelogičnost těchto pravidel. Resort však argumentuje tím, že v rámci Evropské unie dosud neexistuje jednotný postup, a čeká se na covidpasy, které by měly situaci vyřešit.
Rakousko k dnešnímu dni ukončilo kontroly zavedené na hranicích s Českem a Slovenskem kvůli koronaviru. Informovala o tom agentura APA s odvoláním na informace z rakouského ministerstva vnitra. Cestovatelé ale musí mít u sebe nutná potvrzení, tedy doklad o očkování proti covidu-19, negativní test či potvrzení o uzdravení z nemoci. Rakousko kontroly na hranicích dočasně obnovilo v lednu kvůli vysokým počtům lidí nakažených koronavirem v sousedních zemích
Od středy se nemusí cestující z České republiky a mnoha dalších evropských zemí po příjezdu do Rakouska odebrat do karantény. Cestovatelé však u sebe musí mít doklad o očkování proti covidu-19, nebo negativní test či potvrzení o uzdravení z nemoci. V aktualizovaném nařízení o cestování však nadále platí velmi přísná pravidla pro osoby přijíždějící ze zemí silně zasažených obávanými variantami koronaviru, tedy z Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky.
Lidé, kteří mají alespoň 14 dní po druhé dávce vakcíny proti covidu-19, se budou moci vracet ze zemí se středním a vysokým rizikem nákazy bez testů i karantény. Pravidlo začne platit od úterý 4. května, uvedl dnes ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD). „Dobrá zpráva pro již očkované: Od 4.5. bude platit, že kdo má alespoň 14 dní po druhé dávce, může se vracet z ‚červených‘ a ‚oranžových‘ zemí bez testů či karantény. Je to první krok k obnovení běžného cestování.
V roce 1988 stvořil v povídkovém filmu Pražská 5 ikonického trampa. Zatímco svazáci v modrých košilích jeli autobusem na brigádu, on v dlouhém khaki kabátu stopoval u silnice. Srdce plné žalu ho táhlo kamsi do lesů. Hodně toho tehdy Tomáš Hanák hrál, ale něco ne. Touhu vydávat se na cesty má v sobě. Nic na tom nezměnila ani jeho tehdejší filmová a na nějaký čas i skutečná partnerka, která mu jako svazačka a učitelka vyčítavě řekla: „Touláním nový svět nevybudujeme!“
Světová zdravotnická organizace (WHO) nepodporuje zavedení vakcinačních pasů pro cestování mezi zeměmi, uvedla v úterý mluvčí organizace. Zatím podle ní není jisté, nakolik očkování brání šíření viru, rozhodnutí zdůvodnila i obavami ze znevýhodnění těch, kdo k vakcinaci nemají přístup. "V tuto chvíli nemáme dostatečná data, zda očkování znamená, že virem nenakazíte ostatní," uvedla mluvčí Margaret Harrisová jeden z hlavních důvodů, proč WHO vakcinační pasy momentálně nepodporuje.
Česko je aktuálně třetím nejhorším covidáriem v Evropě. Podle posledních dat Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) má za čtrnáct dní průměr nových případů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel 896. Před námi je z celé Evropské unie jen Portugalsko s 1692 případy a Španělsko s 1036 případy. Těsně za námi Slovinsko s 818 případy. Průměr celé Evropské unie plus Norska, které k ní ECDC připočítává, je 402 případů. Ani ne polovina našeho stavu.
Zatím co se snáší na Evropskou komisi kritika za nákup vakcín a nově i za neplnění dodávek, podle její předsedkyně Ursuly von der Leyenové bude možné v Evropské unii v létě cestovat buď s očkovacími pasy nebo negativními testy. Předsedkyně EK to uvedla po jednání s portugalským premiérem Antóniem Costou, napsala agentura AP. O zavedení evropských očkovacích osvědčení, která by nahradila negativní testy, žádají země v jižní Evropě. Chtějí tímto způsobem podpořit cestovní ruch. K pasům je ale skeptická Světová zdravotnická organizace (WHO).
Brány k zahraniční dovolené se otevírají, dokořán však otevřeny ještě nejsou. Chorvatsko, Řecko, Rakousko, a dokonce Itálie už zvou cizince, aby zachránili skomírající turistický průmysl. Také česká vláda slibuje, že cesty za hranice všedních dnů povolí. K tomu, abychom mohli letos na prázdniny do vzdálenějších destinací, však musí Babišův kabinet splnit jednu nezbytnou podmínku.
Otevřeli jsme hranice, oznámil minulý čtvrtek ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a vzbudil vlnu nefalšovaného nadšení v té části populace, která se už koronaviru nebojí. Nadšení pak uvadalo a v sobotu mohla nejsledovanější televize Nova hlásit, že „otevřené hranice jsou Čechům téměř na nic“. Rozčarování ještě podtrhly protesty v Těšíně, kde se občanům nelíbilo, že ani za nových podmínek se přes hranice nedostane nikdo z polské ani české strany. Takřka jako by se opakovalo „otevření hranic“ těsně po Velikonocích. Do ciziny se i nadále může jenom prstem po mapě.
Mezi těmi, kdo v první linii varují před vyvoláváním paniky a úzkosti z koronaviru, je řada lékařů a vědců. Těch, kdo se s nemocemi potkávají ve svém každodenním životě a hodně o nich vědí. Právě kvůli schopnosti přijímat nové informace, které o koronaviru každým dnem přichází, na rozdíl od politiků méně podléhají strachu. Hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal v rozhovoru pro Týdeník Echo vysvětluje, kdo je nemocí COVID-19 skutečně vážně ohrožen, proč jsou některá města a země tak zasažené a jak virus jen urychluje civilizační nemoci, na něž umírá na Západě vůbec nejvíc lidí.
Posledním zastavením maďarského seriálu, který vycházel v minulých číslech Týdeníku Echo, bude město Pápa. Česky bychom mu mohli říkat Táta, ale ono se tak jedno město v Maďarsku kousek od Ostřihomi už jmenuje, tak zůstaneme u Pápy, tedy Papeže.
Na severozápad od Balatonu se rozkládá vinařská oblast Badacsony, která je vulkanickým dnem prehistorického jezera, z něhož vybublaly kužele sopek. Trochu to připomíná redukované České středohoří, kdyby ho nepostihla industrializace a jiné nepříjemnosti – třeba výměna části obyvatel. Největší kopec v kraji se jmenuje Szent György-hegy, tedy Svatého Jiří; a ten zas trochu připomíná bachratější Říp, včetně toho udatného Jiřího, vítěze nad drakem, kterému je Říp také zasvěcen, jak to tak u kopců kdysi pohanských bývá. Polský gurmán a spisovatel Robert Makłowicz si tam koupil kousek vinice, takže tam jezdí a ve skvělé knize, takové, jakou by člověk rád napsal sám, Café Museum (česky vyšla roku 2014), píše, jak jsou ty kopce barevné, zlaté a zelené, porostlé slunečnicemi a vinnou révou a jinde se na jejich úbočích vlní zežloutlá, skoro bílá tráva a pasou se tam ovce, které skoro nejsou vidět, jak splývají s těmi málobarevnými tóny. A prý tam také viděl stáda maďarských buvolů šedé barvy, této odrůdě se říká szürke marha, šedý dobytek, i když jeho hlavním atributem jsou hlavně obrovské špičaté rohy.
Krátký úvod pro mimopražské čtenáře: V českém hlavním městě existuje obvod Praha 7, pokrývá čtvrti Letná a Holešovice. Je to městská část značně trendy a hipsterská, zároveň mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že se tam bydlí docela dobře, jakkoli chyby a hranici parodie překračující výstřelky by se taky našly (nikdy se například nepřenesu přes proměnu nádherně ušmudlaného nočního zapadáku Kobra v křečovitě mondénní „vystajlovaný“ podnik). Ale k věci. Na stránkách britského deníku Guardian se objevil seznam deseti nejvíc cool čtvrtí v Evropě a Holešovice jsou mezi nimi. Lokální patrioti to na sítích oslavovali. Ozvaly se ale i kritické hlasy – například v textu Táni Zabloudilové na Alarmu. Podobná publicita prý pomáhá rozšiřování turismu a vůbec gentrifikaci, která z tradičních čtvrtí vytlačuje původní obyvatele, pro něž jsou tam pak příliš drahé nájmy.
Karlovy Vary jsou městem lanovek, pokud vím, tak aspoň dvou, a jednou z nich jsem se ráno nechal vyvézt na Dianinu rozhlednu nad městem. Vzpomínal jsem, jestli jsem to někdy předtím udělal, a došel k tomu, že ne, protože v letech 1965 až 1986, tedy v době, kdy jsem měl k Varům nejblíž a bylo to město našich rodinných výletů a pak mé puberty, tahle lanovka nejezdila. Takže jsem asi i poprvé vylezl nahoru na tu věž, která tam ovšem stojí od roku 1914, kdy právě končila nejlepší éra Karlsbadu, a hleděl do zamlženého a únorově našedlého údolí, ze kterého vystupovalo to unikátní město, které Le Corbusier prý nazval „úžasným sletem dortů“ a sto let před ním Alexander von Humboldt „briliantem ve smaragdové obrubě“.
Ráb je opravdu hezké město, zvlášť když tam přijedete navečer uprostřed léta na kole, což jsem udělal před osmi léty. Domy měly tehdy nazlátlou a narůžovělou barvu západu slunce a dvě řeky se jemně stýkaly pod zdmi barokní pevnosti, o kterou jsme se kdysi prali s Turky. Výrazně vynikl jistý žoldnéř císařských vojsk Adolf z Černé Hory, který byl díky svému udatenství povýšen Rudolfem II. na říšského hraběte. Hlava Turka od Rábu se pak dokutálela do jeho schwarzenberského znaku, kde se k ní přidal havran, neboť německy se město jmenuje Raab čili havran.
Z Netvořic do Lešan až ke Kamennému Přívozu na Sázavě, to je kraj básníka Františka Hrubína. V létě je to kraj jeho Romance pro křídlovku, v zimě Lešanských jesliček, dvou klenotních příběhů české poezie. Tady po těch vesnicích objížděli kolotočáři s osmnáctiletou Terinou, kterou František miloval takovou tou láskou třiadvacetiletého mladíka, jenž pak vzpomínku na ni vyvolává po zbytek života „z měsíčních par“ a „popela na žhavém srdci“. Tady se v zimní den plahočil závějemi přes kopec Josef Padevět s ženou Marií s ranečkem, ve kterém bylo zabalené Dítě, a za nimi šel „divnej chlap“, nějaký přízrak nebo „netvor“ (z Netvořic?), „tvář jako střep bludné hvězdy odnikud“, nějaká hrozba poslaná na ně nějakým věčným Herodem. Asi pospíchají do Egypta tou „kotlinou uprostřed Čech“, zastaví se v hospodě v Lešanech, je zavříno, hostinská hartusí, ale nakonec je vezme dál, když je vidí, vždyť maj to dítě v ranečku. „To nám patnáctej rok moc pěkně začíná,“ řekne hostinský a naleje sklenku.
Kromě Dalibora Balšínka, který vlastně úplně Opavan není, znám ještě dva, kteří jimi zcela jsou. Tomáše Němečka a Jindřicha Vybírala. To jsou muži, na které může být jejich rodné město hrdé a v jeho zájmu by mělo být přilákat je z pražského vandru zpět.
Motorový vlak projížděl listopadovou krajinou, která se z podmáčené měnila v podhorskou. Vyjel z Českých Budějovic v jedenáct a za necelou hodinu, když jsem vystupoval ve Zlaté Koruně, se už pomalu stmívalo. Před pěkným nádražím stál chlapík, na hlavě čepici, pevně mi stiskl ruku a řekl, vítám vás ve Zlaté Koruně, pane redaktore. Já mu chtěl říct, ať mi neříká pane redaktore, ale k tomu jsem se dostal až večer, když už byla úplná tma a my seděli v hospodě v Českém Krumlově.
Je mokvavo a podzimně šero, chlad proniká ke kostem, spadané listí vylučuje jakousi látku způsobující melancholii a tesknotu. Nad zemí se převalují chuchvalce mlhy, staleté kmeny obrostlé choroši vydechují vůni zániku, jež uvolňuje hlen v nose poutníka. Ten vytahuje kapesník a počne do něj usilovně smrkat.
Kapitán s doktorátem, biolog, který před kormorány dal přednost lodím a člunům a ve své sněhobílé uniformě poskytuje služby třeba rockovým hvězdám. Poslední dobou o něm bylo slyšet zejména s projektem plovoucí lavičky Václava Havla, která se stala předmětem sporu mezi památkáři. Jak se stal profesionálním plavcem a jak vidí Vltavu v Praze ze svého pohledu?
