Tag: turismus

Články k tagu

„Hrozí zavlečení covidu.“ MeSES žádá příjezdové formuláře a povinné PCR testy

Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) doporučuje, aby lidé přijíždějící do Česka ze zahraničí museli vyplnit příjezdový formulář. Česko by podle ní nemělo umožňovat vstup do země cestujícím s neúplným očkováním bez testu. Z vysoce rizikových zemí by pak měli mít cestující po příjezdu povinný PCR test i v případě, že prodělali nemoc nebo byli plně očkováni. Vyplývá to ze stanoviska, které skupina dnes zaslala ČTK.

Do Chorvatska bez testu. Čechům stačí k moři jen občanka či pas

Cesty do Chorvatska se Čechům ještě zjednoduší. Nově jim na dovolenou k Jaderskému moři stačí jen občanský průkaz nebo cestovní pas, prokazovat se u hranic negativním testem či potvrzením o očkování se Češi už od půlnoci ze čtvrtka na pátek nemusí. Informaci přinesl server Seznam Zprávy. Pro české turisty se pravidla při vstupu do Chorvatka vrátila do předcovidových poměrů. Od páteční půlnoci totiž země zařadila Českou republiku na seznam zelených států.

Nový web pro dovolenkáře. Poradí, jak cestovat do 14 zemí

Ministerstvo zahraničí ve čtvrtek spustilo nový web dovolena2021.cz, na němž lze nalézt podmínky pro vstup do 14 vybraných dovolenkových destinací či návratu do České republiky. Portál na tiskové konferenci k zahájení letošní turistické sezony představil ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD). Web obsahuje informace o Bulharsku, Egyptu, Chorvatsku, Itálii, Německu, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Řecku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Tunisku a Turecku.

Očkovaní v cizině mají smůlu. Vláda chce testovat po dovolené všechny

Zatímco očkovaní Češi se dočkali zjednodušených podmínek cestování do některých zemí bez dalších omezení, ti, kteří dostali vakcínu v zahraničí, mají při cestě do Česka nadále smůlu. Ministerstvo zdravotnictví je totiž považuje za nenaočkované a kvůli cestě domů si tak musejí zaplatit několik PCR testů a absolvovat karanténu. To se setkává s četnou kritikou od lidí, kteří poukazují na nelogičnost těchto pravidel. Resort však argumentuje tím, že v rámci Evropské unie dosud neexistuje jednotný postup, a čeká se na covidpasy, které by měly situaci vyřešit.

Rakousko ukončilo kontroly na hranicích s Českem a Slovenskem

Rakousko k dnešnímu dni ukončilo kontroly zavedené na hranicích s Českem a Slovenskem kvůli koronaviru. Informovala o tom agentura APA s odvoláním na informace z rakouského ministerstva vnitra. Cestovatelé ale musí mít u sebe nutná potvrzení, tedy doklad o očkování proti covidu-19, negativní test či potvrzení o uzdravení z nemoci. Rakousko kontroly na hranicích dočasně obnovilo v lednu kvůli vysokým počtům lidí nakažených koronavirem v sousedních zemích

Češi už nemusí v Rakousku do karantény

Od středy se nemusí cestující z České republiky a mnoha dalších evropských zemí po příjezdu do Rakouska odebrat do karantény. Cestovatelé však u sebe musí mít doklad o očkování proti covidu-19, nebo negativní test či potvrzení o uzdravení z nemoci. V aktualizovaném nařízení o cestování však nadále platí velmi přísná pravidla pro osoby přijíždějící ze zemí silně zasažených obávanými variantami koronaviru, tedy z Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky.

Očkovaní mohou od úterý snadněji cestovat, a to i z rizikových zemí

Lidé, kteří mají alespoň 14 dní po druhé dávce vakcíny proti covidu-19, se budou moci vracet ze zemí se středním a vysokým rizikem nákazy bez testů i karantény. Pravidlo začne platit od úterý 4. května, uvedl dnes ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD). „Dobrá zpráva pro již očkované: Od 4.5. bude platit, že kdo má alespoň 14 dní po druhé dávce, může se vracet z ‚červených‘ a ‚oranžových‘ zemí bez testů či karantény. Je to první krok k obnovení běžného cestování.

Toulání je moje vysněná cesta

V roce 1988 stvořil v povídkovém filmu Pražská 5 ikonického trampa. Zatímco svazáci v modrých košilích jeli autobusem na brigádu, on v dlouhém khaki kabátu stopoval u silnice. Srdce plné žalu ho táhlo kamsi do lesů. Hodně toho tehdy Tomáš Hanák hrál, ale něco ne. Touhu vydávat se na cesty má v sobě. Nic na tom nezměnila ani jeho tehdejší filmová a na nějaký čas i skutečná partnerka, která mu jako svazačka a učitelka vyčítavě řekla: „Touláním nový svět nevybudujeme!“

WHO nepodporuje zavedení vakcinačních pasů pro cestování

Světová zdravotnická organizace (WHO) nepodporuje zavedení vakcinačních pasů pro cestování mezi zeměmi, uvedla v úterý mluvčí organizace. Zatím podle ní není jisté, nakolik očkování brání šíření viru, rozhodnutí zdůvodnila i obavami ze znevýhodnění těch, kdo k vakcinaci nemají přístup. "V tuto chvíli nemáme dostatečná data, zda očkování znamená, že virem nenakazíte ostatní," uvedla mluvčí Margaret Harrisová jeden z hlavních důvodů, proč WHO vakcinační pasy momentálně nepodporuje.

Český cestovací absurdistán

Česko je aktuálně třetím nejhorším covidáriem v Evropě. Podle posledních dat Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) má za čtrnáct dní průměr nových případů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel 896. Před námi je z celé Evropské unie jen Portugalsko s 1692 případy a Španělsko s 1036 případy. Těsně za námi Slovinsko s 818 případy. Průměr celé Evropské unie plus Norska, které k ní ECDC připočítává, je 402 případů. Ani ne polovina našeho stavu.

Leyenová: V létě bude možné cestovat s očkovacími pasy nebo testy

Zatím co se snáší na Evropskou komisi kritika za nákup vakcín a nově i za neplnění dodávek, podle její předsedkyně Ursuly von der Leyenové bude možné v Evropské unii v létě cestovat buď s očkovacími pasy nebo negativními testy. Předsedkyně EK to uvedla po jednání s portugalským premiérem Antóniem Costou, napsala agentura AP. O zavedení evropských očkovacích osvědčení, která by nahradila negativní testy, žádají země v jižní Evropě. Chtějí tímto způsobem podpořit cestovní ruch. K pasům je ale skeptická Světová zdravotnická organizace (WHO).

Sliznice jako cestovní doklad

Brány k zahraniční dovolené se otevírají, dokořán však otevřeny ještě nejsou. Chorvatsko, Řecko, Rakousko, a dokonce Itálie už zvou cizince, aby zachránili skomírající turistický průmysl. Také česká vláda slibuje, že cesty za hranice všedních dnů povolí. K tomu, abychom mohli letos na prázdniny do vzdálenějších destinací, však musí Babišův kabinet splnit jednu nezbytnou podmínku.

Prstem po mapě

Otevřeli jsme hranice, oznámil minulý čtvrtek ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a vzbudil vlnu nefalšovaného nadšení v té části populace, která se už koronaviru nebojí. Nadšení pak uvadalo a v sobotu mohla nejsledovanější televize Nova hlásit, že „otevřené hranice jsou Čechům téměř na nic“. Rozčarování ještě podtrhly protesty v Těšíně, kde se občanům nelíbilo, že ani za nových podmínek se přes hranice nedostane nikdo z polské ani české strany. Takřka jako by se opakovalo „otevření hranic“ těsně po Velikonocích. Do ciziny se i nadále může jenom prstem po mapě.

Do většiny zemí Evropy už bychom mohli cestovat teď

Mezi těmi, kdo v první linii varují před vyvoláváním paniky a úzkosti z koronaviru, je řada lékařů a vědců. Těch, kdo se s nemocemi potkávají ve svém každodenním životě a hodně o nich vědí. Právě kvůli schopnosti přijímat nové informace, které o koronaviru každým dnem přichází, na rozdíl od politiků méně podléhají strachu. Hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal v rozhovoru pro Týdeník Echo vysvětluje, kdo je nemocí COVID-19 skutečně vážně ohrožen, proč jsou některá města a země tak zasažené a jak virus jen urychluje civilizační nemoci, na něž umírá na Západě vůbec nejvíc lidí.

Po stopách bájného prasete mangalica

Na severozápad od Balatonu se rozkládá vinařská oblast Badacsony, která je vulkanickým dnem prehistorického jezera, z něhož vybublaly kužele sopek. Trochu to připomíná redukované České středohoří, kdyby ho nepostihla industrializace a jiné nepříjemnosti – třeba výměna části obyvatel. Největší kopec v kraji se jmenuje Szent György-hegy, tedy Svatého Jiří; a ten zas trochu připomíná bachratější Říp, včetně toho udatného Jiřího, vítěze nad drakem, kterému je Říp také zasvěcen, jak to tak u kopců kdysi pohanských bývá. Polský gurmán a spisovatel Robert Makłowicz si tam koupil kousek vinice, takže tam jezdí a ve skvělé knize, takové, jakou by člověk rád napsal sám, Café Museum (česky vyšla roku 2014), píše, jak jsou ty kopce barevné, zlaté a zelené, porostlé slunečnicemi a vinnou révou a jinde se na jejich úbočích vlní zežloutlá, skoro bílá tráva a pasou se tam ovce, které skoro nejsou vidět, jak splývají s těmi málobarevnými tóny. A prý tam také viděl stáda maďarských buvolů šedé barvy, této odrůdě se říká szürke marha, šedý dobytek, i když jeho hlavním atributem jsou hlavně obrovské špičaté rohy.

Turisté v Praze, „sexuální šlamastyka“ v hlavě

Krátký úvod pro mimopražské čtenáře: V českém hlavním městě existuje obvod Praha 7, pokrývá čtvrti Letná a Holešovice. Je to městská část značně trendy a hipsterská, zároveň mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že se tam bydlí docela dobře, jakkoli chyby a hranici parodie překračující výstřelky by se taky našly (nikdy se například nepřenesu přes proměnu nádherně ušmudlaného nočního zapadáku Kobra v křečovitě mondénní „vystajlovaný“ podnik). Ale k věci. Na stránkách britského deníku Guardian se objevil seznam deseti nejvíc cool čtvrtí v Evropě a Holešovice jsou mezi nimi. Lokální patrioti to na sítích oslavovali. Ozvaly se ale i kritické hlasy – například v textu Táni Zabloudilové na Alarmu. Podobná publicita prý pomáhá rozšiřování turismu a vůbec gentrifikaci, která z tradičních čtvrtí vytlačuje původní obyvatele, pro něž jsou tam pak příliš drahé nájmy.

Na sletu termálních dortů

Karlovy Vary jsou městem lanovek, pokud vím, tak aspoň dvou, a jednou z nich jsem se ráno nechal vyvézt na Dianinu rozhlednu nad městem. Vzpomínal jsem, jestli jsem to někdy předtím udělal, a došel k tomu, že ne, protože v letech 1965 až 1986, tedy v době, kdy jsem měl k Varům nejblíž a bylo to město našich rodinných výletů a pak mé puberty, tahle lanovka nejezdila. Takže jsem asi i poprvé vylezl nahoru na tu věž, která tam ovšem stojí od roku 1914, kdy právě končila nejlepší éra Karlsbadu, a hleděl do zamlženého a únorově našedlého údolí, ze kterého vystupovalo to unikátní město, které Le Corbusier prý nazval „úžasným sletem dortů“ a sto let před ním Alexander von Humboldt „briliantem ve smaragdové obrubě“.

Sifonová melancholie v Rábu

Ráb je opravdu hezké město, zvlášť když tam přijedete navečer uprostřed léta na kole, což jsem udělal před osmi léty. Domy měly tehdy nazlátlou a narůžovělou barvu západu slunce a dvě řeky se jemně stýkaly pod zdmi barokní pevnosti, o kterou jsme se kdysi prali s Turky. Výrazně vynikl jistý žoldnéř císařských vojsk Adolf z Černé Hory, který byl díky svému udatenství povýšen Rudolfem II. na říšského hraběte. Hlava Turka od Rábu se pak dokutálela do jeho schwarzenberského znaku, kde se k ní přidal havran, neboť německy se město jmenuje Raab čili havran.

Romance o jesličkách z Lešan

Z Netvořic do Lešan až ke Kamennému Přívozu na Sázavě, to je kraj básníka Františka Hrubína. V létě je to kraj jeho Romance pro křídlovku, v zimě Lešanských jesliček, dvou klenotních příběhů české poezie. Tady po těch vesnicích objížděli kolotočáři s osmnáctiletou Terinou, kterou František miloval takovou tou láskou třiadvacetiletého mladíka, jenž pak vzpomínku na ni vyvolává po zbytek života „z měsíčních par“ a „popela na žhavém srdci“. Tady se v zimní den plahočil závějemi přes kopec Josef Padevět s ženou Marií s ranečkem, ve kterém bylo zabalené Dítě, a za nimi šel „divnej chlap“, nějaký přízrak nebo „netvor“ (z Netvořic?), „tvář jako střep bludné hvězdy odnikud“, nějaká hrozba poslaná na ně nějakým věčným Herodem. Asi pospíchají do Egypta tou „kotlinou uprostřed Čech“, zastaví se v hospodě v Lešanech, je zavříno, hostinská hartusí, ale nakonec je vezme dál, když je vidí, vždyť maj to dítě v ranečku. „To nám patnáctej rok moc pěkně začíná,“ řekne hostinský a naleje sklenku.

Pohled z opavského pokojíku

Kromě Dalibora Balšínka, který vlastně úplně Opavan není, znám ještě dva, kteří jimi zcela jsou. Tomáše Němečka a Jindřicha Vybírala. To jsou muži, na které může být jejich rodné město hrdé a v jeho zájmu by mělo být přilákat je z pražského vandru zpět.

Trnová koruna ze zlata

Motorový vlak projížděl listopadovou krajinou, která se z podmáčené měnila v podhorskou. Vyjel z Českých Budějovic v jedenáct a za necelou hodinu, když jsem vystupoval ve Zlaté Koruně, se už pomalu stmívalo. Před pěkným nádražím stál chlapík, na hlavě čepici, pevně mi stiskl ruku a řekl, vítám vás ve Zlaté Koruně, pane redaktore. Já mu chtěl říct, ať mi neříká pane redaktore, ale k tomu jsem se dostal až večer, když už byla úplná tma a my seděli v hospodě v Českém Krumlově.

Podzimní hovory s Rusalkou

Je mokvavo a podzimně šero, chlad proniká ke kostem, spadané listí vylučuje jakousi látku způsobující melancholii a tesknotu. Nad zemí se převalují chuchvalce mlhy, staleté kmeny obrostlé choroši vydechují vůni zániku, jež uvolňuje hlen v nose poutníka. Ten vytahuje kapesník a počne do něj usilovně smrkat.

Na Vltavě s Bobem Dylanem

Kapitán s doktorátem, biolog, který před kormorány dal přednost lodím a člunům a ve své sněhobílé uniformě poskytuje služby třeba rockovým hvězdám. Poslední dobou o něm bylo slyšet zejména s projektem plovoucí lavičky Václava Havla, která se stala předmětem sporu mezi památkáři. Jak se stal profesionálním plavcem a jak vidí Vltavu v Praze ze svého pohledu?

Slaná šťáva ve Slaném

My starší a pokročilí dosud víme, jak to chutná, když se přiloží špička jazyka ke kontaktům ploché baterie, což se dělalo proto, aby se zkusilo, jestli ještě bude fungovat. Nebo prostě jen tak, z rozkoše a slasti. Chutnalo to jaksi slaně, jakoby po krvi, ta je taky slaná, stejně jako slzy a tělo vůbec, neboť je vlastně ze slané vody.

Navštivte Čáslav – město Žižkovo

Čáslav proslavila Věra Čáslavská, Karel Čáslavský a Miloš Forman, který se tam jediný z nich opravdu narodil a prožil tam kus dětství. Slávu města šířily rychlonohé amazonky Jarmila Kratochvílová a Ludmila Formanová, jejichž pot je vsáklý do tartanu místního stadionu. No a nejpamátnějším předmětem čáslavským je kus lebky, odborně kalva, ukrutného válečníka Jana Žižky, kterou tam přechovávají ve skleněné skřínce, do níž lze pohlédnout.

Etiopští lvi v Blatné

Ve šťastných dobách české podnikavosti byla Blatná městem růží, takže když vál vítr od plantáží za nádražím, bylo prý celé městečko zahaleno růžovou vůní. Ženy ušetřily na parfémech a muži kouřili silný tabák, aby ty vůně překryli a nepůsobili zženštile.

Praha vizuálním smogem zmaštěná

Na začátku Mostecké ulice, té obzvlášť cenné části Královské cesty, stojí zaparkovaný sytě rudý trabant a za volantem je hastrman. Je to surrealistické a bizarní. Praha magická, nebo spíš psychedelická, v nejlepší formě. Trabant není odkazem na exodus východních Němců ani na blízký posprejovaný Saský dům, kde kupodivu ještě není muzeum trabantů: i když hned vedle je „muzeum“ mučicích nástrojů… Tento naleštěný veterán, v barvách, které se na něm nikdy za jeho éry nevyskytovaly, má upoutat pozornost k thajskému masážnímu salonu, před nímž parkuje.

Vzpomínky na kulturní revoluci v Boru

Významnou událostí v dějinách města Boru u Tachova byl pobyt třídy IV. E jednoho západočeského gymnázia na podzim roku 1983. Šlo o bramborovou brigádu, což byla oblíbená forma nucených prací na pomoc věčně kolabujícímu zemědělství. Něco jako čínská kulturní revoluce na středoevropský způsob. Obvykle se jezdilo na dva týdny a zpravidla nikoli maturitní ročníky, jenže tehdy se urodilo asi hodně brambor, takže se to protáhlo na tři, a jeli jsme i my.