Krátký úvod pro mimopražské čtenáře: V českém hlavním městě existuje obvod Praha 7, pokrývá čtvrti Letná a Holešovice. Je to městská část značně trendy a hipsterská, zároveň mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že se tam bydlí docela dobře, jakkoli chyby a hranici parodie překračující výstřelky by se taky našly (nikdy se například nepřenesu přes proměnu nádherně ušmudlaného nočního zapadáku Kobra v křečovitě mondénní „vystajlovaný“ podnik). Ale k věci. Na stránkách britského deníku Guardian se objevil seznam deseti nejvíc cool čtvrtí v Evropě a Holešovice jsou mezi nimi. Lokální patrioti to na sítích oslavovali. Ozvaly se ale i kritické hlasy – například v textu Táni Zabloudilové na Alarmu. Podobná publicita prý pomáhá rozšiřování turismu a vůbec gentrifikaci, která z tradičních čtvrtí vytlačuje původní obyvatele, pro něž jsou tam pak příliš drahé nájmy.

Kvůli článkům, jako je ten v Guardianu, se turisté posunují i mimo centrum, autorka na ně dokonce naráží i ve večerce, již frekventuje. No. Najmout si byt v Praze skutečně stojí hodně peněz a pro mnoho lidí je to problém. V nějaké míře to souvisí i s turismem a pronajímáním bytů přes Airbnb a podobné služby. Regulace turismu, po níž autorka volá, by ovšem omezila možnosti především těch méně majetných cestovatelů, zvláštní, že autorka hlásící se k levici volá zrovna po tomhle. Jinak, já ve večerce taky občas narazím na zákazníky z cizích krajů, celkem to zvládám, protože nakonec se to dá přežít docela snadno. A ještě jenom – chápu nadšení Holešovických z toho, že se o nich ve světě psalo. Nechci jim kazit radost, ale představa, že nad tím seznamem deseti čtvrtí někdo dlouze dumal a zvažoval přednosti toho či onoho kusu toho či onoho evropského města, je trochu legrační. Články toho typu je potřeba chrlit každý den, protože žebříčky přitahují hodně kliků. To je celé.

Lidi ale mají starosti nejenom s bydlením. Poslední dobou na sítích často narážím na citace dotazů, s nimiž se čtenáři a čtenářky obracejí na poradce pro vztahy v různých internetových médiích. Velice populární se stala konfese, kterou do internetového časopisu Slate poslala rozpolcená anonymní čtenářka, která svou situaci charakterizovala jako „klasickou mileniální sexuální šlamastyku“. Má se to s ní následovně. Heterosexualita ji „politicky a osobně odpuzuje“ (zřejmě jako koncept), zároveň ji baví heterosexuální sex. Uvažuje o řešení toho dilematu, heterosexuální sex provozovat bude, pokusí se ale k tomu účelu najít někoho jiného než politicky a jinak odpudivého heterosexuála, chce prý zkusit bisexuála nebo - ještě lépe gaye, který by s bisexualitou chtěl „experimentovat“. Troufám si odhadnout, že lidé všech sexuálních orientací by si na osoby podobného typu měli dát pozor, vztah s nimi sice může generovat historky k pozdějšímu vyprávění, zaplacené ale budou krvavě. Jeden musí ty nešťastné mileniály politovat. Často se ozývají proti tomu, aby se ve vztahu k nim používala všelijaká otřepaná klišé, a pak se v jejich řadách najde jeden či jedna, kdo všechna ta klišé naplňuje, případně překračuje k dosud nepoznaným výšinám. A všechno začne nanovo. Taky pěkná šlamastyka. Až dojemnou a jaksi odvěkou chlapeckou potroublostí zase dýchá vzkaz překopírovaný z diskusního fóra o vztazích na Redditu. Třiadvacetiletý mládenec tam kolegům trochu uraženě a překvapeně sděluje, že se na něj jeho partnerka naštvala. Každý den si totiž několikrát posílají „bitmoji“ (něco jako emoji, ale personifikované). Slečna mu nedávno poslala – zřejmě ve stavu poněkud roztouženém – svého nového avatara. Jemu ale přišel – vzhledem k tomu, jak jeho partnerka ve skutečnosti vypadá – trochu moc sexy. Zamyslel se nad tím a své slečně se s tím postřehem promptně svěřil. Teď je na něj prý naštvaná už druhý den. Nechápete někdo proč? Kouzelná story, v níž se potkává svět technologií dneška s určitým typem pitomosti, která je prostě věčná. Někdo by toho chlapce měl pohladit po hlavě, říct mu, že svět je někdy, ach, tak matoucí. A popřát mu hodně štěstí na cestu v něm, bude ho zjevně potřebovat.