Obrana Křižáčkova
Vítězem hlavní soutěže na filmovém festivalu v Karlových Varech se stal český film Křižáček režiséra Václava Kadrnky. Vyvolalo to rozporné reakce.
Vítězem hlavní soutěže na filmovém festivalu v Karlových Varech se stal český film Křižáček režiséra Václava Kadrnky. Vyvolalo to rozporné reakce.
Český soutěžní film Křižáček režiséra Václava Kadrnky je jednoznačně na straně artu. Je to jistým způsobem čistý film, napsal redaktor a komentátor Týdeníku Echo Ondřej Štindl ještě před udělením hlavní ceny Karlovarského filmového festivalu ve svých Provařených dnech. V čem je tedy vítězný snímek tak působivý?
Křišťálový glóbus získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech režisér Václav Kadrnka za film Křižáček. Ocenění v sobotu večer převzal ve Velkém sále hotelu Thermal. Cena tak po 15 letech zůstává v Česku, naposledy ji v roce 2002 obdržel za Rok ďábla režisér Petr Zelenka. Film v Karlem Rodenem v hlavní roli se v českých kinech objeví od 2. srpna, na Slovensku v září.
Na konec mého festivalového itineráře mi vyšly dva německé filmy, jeden, myslím, přeceňovaný, druhý skvělý. Ten první se jmenuje Odnikud, natočil ho známý režisér tureckého původu Fatih Akin.
Zvláštní světlo ve čtvrtek ráno, domy ve svahu naproti Thermalu vypadají ještě cukrovější než obvykle. Možná se rozpustí v dešti, až začne pršet. Skupinka zahraničních novinářů vedle mě u stolku v press centru zaujatě řeší filmy. Východoevropská kolegyně vychvaluje polský soutěžní snímek, je to podle ní skutečné umělecké dílo, anglický termín „piece of art“ ale vysloví s kouzelným akcentem jako „piss of art“. Vystihla to přesně.
Včera jsem se ofrňoval nad pouťovostí festivalového provozu, dneska bych se jí trochu zastal. Lezou mi totiž na nervy všechna ta paušální odmítnutí údajně trapné akce, určené jenom k tomu, aby se na ní předváděly celebrity.
Nový film Po strništi bos režiséra Jana Svěráka prozradí novou pravdu o známé rodině. Scénář začal psát jeho otec Zdeněk Svěrák už před třinácti lety, jeho nový film je paradoxně tím nejstarším. Po strništi bos uzavírá sérii Svěrákových filmů Obecná škola, Kolja a Vratné láhve. Ve filmu si zahraje Ondřej Vetchý, Tereza Voříšková, Oldřich Kaiser nebo sám Zdeněk Svěrák.
Možná se mnou něco není v pořádku, možná moje schopnost najít ve festivalovém programu něco zajímavého zásadním způsobem selhává.
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech není pouze o filmech. Nedílnou součástí jsou i různé večírky. Na party ČEZ, který je generálním partnerem festivalu, si užívaly herečky Aňa Geislerová, Hana Vágnerová nebo modelka Karolína Kurková. Zazpívala zde například Aneta Langerová. Party UniCredit Bank se zase pochlubila návštěvou Dagmar Havlové nebo tenisty Radka Štěpánka. Festival vstupuje do druhé poloviny.
Na stránkách druhdy domovského deníku prohlížím fotogalerii s názvem „Vlivní ve Varech“ a nějak se tam nemůžu najít. Ale jsem tu, to rozhodně.
Čeští i zahraniční hosté se na zahájení 52. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech prošli před hotelem Thermal po červeném koberci. Prvním z nich byl prezident festivalu Jiří Bartoška, následovaly ho desítky hvězd českého i světového showbyznysu.
V Česku je stále ještě dost věcí, na které můžeme být pyšní. Varský festival je jednou z takových věcí. V době obecně sdíleného pocitu společenského marasmu to není málo.
Portrét autentického českého neonacisty se objeví od 13. července v kinech. Autor dokumentu nazvaného Svět podle Daliborka Vít Klusák, který v neděli svůj snímek uvede v soutěži karlovarského festivalu, ho s kamerou sledoval během dvou let. Dalibor K. pracuje jako lakýrník, točí amatérské horory, skládá naštvané písně a maluje. Blíží se mu čtyřicítka, bydlí s matkou a nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře.
Známý český herec Josef Somr se stal další hvězdou tradičních znělek Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V minipříběhu, který natočil režisér Ivan Zachariáš, Somr zvedá řediteli festivalu Jiřímu Bartoškovi telefon a protože špatně slyší, domnívá se, že mu někdo nabízí hrnce. Nabídku odmítá a naštvaně hovor ukončí.
Na karlovarském festivalu měl světovou premiéru digitálně restaurovaný snímek Obchod na korze z roku 1965 režisérského tandemu Ján Kadár a Elmar Klos. „Jsme rádi, že ve spolupráci s Nadací české bijáky můžeme ve světové premiéře představit festivalovému publiku již pátý digitálně restaurovaný titul ze zlatého fondu československé kinematografie.
„Respekt, madam,“ napsal neznámý graffiťák na soukromý dům architektky Věry Machoninové, a vyjádřil tak vztah, který jeho vrstevníci chovají k brutalistní architektuře 70. let. Jedna z nejvýznamnějších staveb manželů Machoninových, symbol filmového festivalu, hotel Thermal, letos slaví 40. narozeniny a ministerstvo kultury zamítlo návrh na prohlášení stavby za kulturní památku.
Píseň ze žuly (Irsko/Kanada, 2017, režie: Pat Collins) Smutné irské písně mají v Česku docela široké publikum, lyrizující hraný dokument Pata Collinse rekonstruuje obrazy Joea Heaneyho, nesmělého zpěváka smutných irských písní, který se v první půli minulého století proslavil jejich podáním i za hranicemi vlasti. Film prodchnutý láskou k jeho hlasu, smutným irským písním a Irsku vůbec.
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech představil svůj program a ukázal, že o hlavní cenu – Křišťálový glóbus – bude soutěžit i jeden český film. Jedná se o snímek Křižáček v hlavní roli s Karlem Rodenem. V kategorii dokumentů se představí i Vít Klusák se svým filmem Svět podle Daliborka.
Už několika generacím českých žen se pod jeho pohledem podlamují kolena. Mnoho českých mužů by si přálo být jako on, tak aspoň kouří jednu cigaretu za druhou a občas si zvednou brýle.
Minulou sobotu končil filmový festival v Karlových Varech, do kterého jsem se i letos činorodě zapojil svými svědectvími v průběžně publikovaném deníku na webu Echo24.cz. Výběr z něj snad může čtenářům přiblížit „karlovarský stav ducha“.
V programu karlovarského festivalu se sešla dvě dramata, která se přes situaci, jež nějakým způsobem souvisí se školou, pokoušejí portrétovat společnost, její „systém“. Rumunský film Zkouška dospělosti režiséra Cristiana Mungia je příkladem sdělného a pronikavého filmu, který svoje poselství formuluje přesně a neokázale, zůstává jako by při zemi, dospěje ale k pohledu z výšky. Zdejší autorská dvojice Hřebejk–Jarchovský se ve svém na Slovensku vzniknuvším filmu Učitelka nedokáže úplně vzdát historkaření, jež vyšší ambice snímku podrývá.
Karlovy Vary netvoří jen Thermal, Pupp a kolonáda. Pod nánosem suvenýrů a karlovarských oplatek město skrývá řadu pozoruhodných míst. Během minulých ročníků festivalu se s některými z nich diváci seznámili díky projektu společnosti Aerofilms. Budova bývalé spořitelny na Divadelním náměstí, Goethova vyhlídka a bývalá stáčírna minerálních vod se staly sídly multifunkčního festivalového prostoru s názvem Aeroport.
Na karlovarském festivalu bude mít premiéru nejnovější film Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad. Jeho premiéra bude asi vnímaná pikantně, neboť autor snímku zemřel před dokončením. To tak padlo na asistenta snímku, režiséra Tomáše Kleina.
Na festival jsem letos dorazil až v půlce. V den příjezdu si člověk nemůže zas až tak moc vybírat, takže novinářská projekce maďarského postapokalyptického (alespoň dle anonce) filmu Zero o včelách a naštvaném včelaři nebo tak něco. Přesně něco pro mě, kde líp chytit ten správný festivalový bzukot. Včely! Sem s nimi!
V závěru karlovarského festivalu se městem potuloval americký herec Harvey Keitel, nijak jsem se nesnažil dostat se mu do cesty, poslechnout si jeho reakce na prefabrikované otázky na tiskové konferenci a podobně.
Na karlovarský festival jsem začal jezdit relativně pozdě, shodu okolností jsem se časem snažil prezentovat jako postoj – Karlovy Vary? Tam nejezdím! Člověk udělá hodně, aby se odlišil…
Nejprestižnější domácí filmová akce vstupuje do letošního ročníku v duchu oslav významného jubilea. V západočeském regionu se koná už po padesáté. Letitý boj festivalu o vlastní tvář zahrnuje ideologické manipulace z let komunismu i porevoluční půtky s tržními mechanismy.
Následující větu by měl v Karlových Varech nahlas vyslovit jen ten, kdo se nebojí, a navrch má rychlé nohy, kdyby bylo potřeba utíkat: hotel Thermal je výborná stavba!
Režisérka Helena Třeštíková bude se svým nejnovějším filmem – celovečerním dokumentem Mallory – na MFF Karlovy Vary soutěžit v sekci dokumentárních filmů.
Grafický styl padesátého ročníku filmového festivalu v Karlových Varech působí oproti předcházejícím letům až protikladně, Aleš Najbrt se od ironického minimalismu „přešaltoval“ k záměrně přeplácanému stylu mysliveckého bálu. Jinak se ale začátkem července dá v nejznámějších českých lázních čekat to co vždycky – naštěstí.