Karlovarský „komunismus“
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Na karlovarský festival jsem začal jezdit relativně pozdě, shodu okolností jsem se časem snažil prezentovat jako postoj – Karlovy Vary? Tam nejezdím! Člověk udělá hodně, aby se odlišil… Nakonec mě tam ale pracovní povinnost přece jenom dohnala a dostavila se předvídatelná pointa: zalíbení nalezeno. Nejde jenom o ty filmy, jichž tam člověk vidí hodně, a když si nedá pozor, vidí jich dokonce až moc, tolik, že z toho začne mít širokoúhlé sny, a je-li na ulici osloven cizincem, netrpělivě čeká, kdy se objeví titulky. Je snadné si oblíbit specifické karlovarské společenské uspořádání, ten zvláštní a jistým způsobem líbezný hybrid společnosti striktně rozkastované, a přitom jistým způsobem beztřídní.
Karlovarský svět je na jednu stranu plný přehrad, člověk si v něm soubor svých omezení nosí s sebou na akreditační kartičce, z níž je hned jasné, kdo kam patří. Ty si můžeš dát tak nanejvýš čínskou polévku z pytlíku zalitou vřídelní vodou, kdežto tebe poveze sponzorský auťák na přesnídávku na Olymp (myšleno Becher’s bar), dnes se tam podává pandí kotlet s přelivem ze slzí Chucka Norrise. Zároveň ale. Ty zdi mohou být docela propustné, když jeden projeví snahu je přelézt, může se stát, že nějakou tu VIP akci poctí svou přítomností zabloudivší výprava středoškoláků z Kadaně. A pak jsou všelijaké zóny, kde se ty světy protínají, kde se všichni potkávají a nastává mezi nimi stav jakési samozřejmé koexistence. Předsálí kin, kde velkomanažer stojí vedle odrbaného adepta uměnovědných oborů, stánky (zvlášť v nočních hodinách), kolonáda…
Podobně jako se ve Varech prolínají zvuky a vůně. Mezi hosty propagační akce s pohoštěním na terase zavane svůdná vůně klobás podezřelého původu, jež se pečou dole. Do dunících basů těch nejvulgárnějších diskotékových hitů ševelí motory drahých aut, proud intelektuální konverzace se na kolonádě mísí s méně strukturovanými projevy lázeňských hostí čerstvě přišedších z Ruska. Mezi sladce přeplácanou architekturou, betonem Thermalu, romantickými kopci nad řekou Teplou, která ale zas až tak teplá není. Ledacos je iluze, nejenom film.