Z tématu elektro aut se stalo politikum, automobilový průmysl se stal nástroj voleb, říká dlouholetý ředitel tuzemského zastoupení automobilky Toyota Martin Peleška. Nejistota v automobilovém průmyslu, a především politická rozhodnutí komplikují byznys i chování spotřebitelů.
V Kacířských esejích píše Jan Patočka o „děsivé nehybnosti sebevrahů“. Toto vyjádření v sobě nese odkaz na jeho teorii subjektivity jako pohybu. Člověka definuje třemi pohyby. V prvním přejímáme svět a včleňujeme se do něj, necháme se jím nést; v druhém bojujeme, pracujeme, uplatňujeme sebe. Ve třetím předešlé dva pohyby zpochybňujeme, a tím je teprve završujeme. Patočkova sebevraha znehybní třetí pohyb. Nechá se přesvědčit otřesením, zůstává stát u ztráty smyslu.
Stát komplikuje podnikání v Česku, výroby jako gigafactory jsou game changer, stát a úředníci by měli umět takový projekt podpořit i prosadit. Úspěšné domácí projekty v Česku s domicilem nezůstávají, odchází do zahraničí a tady nejvyšší část příjmů lidí produkuje stále montovna, říká Jana Matesová, ekonomka a bývalá zástupkyně Česka při Světové bance.
"Vidět Neapol a zemřít,“ říká se. Přesnější by to ovšem bylo s New Yorkem. Speciálně s tím, který jste mohli zažít v 70. a 80. letech minulého století. Pamětníci vzpomínají na nezkrotnou energii města, která pohltila a ovlivnila vše, výtvarné umění, hudbu i filmy. "V sedmdesátkách to byla regulérní válečná zóna. Znásilnění, vraždy, tohle všechno se v New Yorku dělo den co den. V osmdesátkách přišla epidemie cracku. V té době stříleli gangsteři v restauracích a bylo to naprosto normální. V našich filmech jsme se to akorát pokoušeli zachytit. Giuliani (bývalý starosta, který se rozhodl zbavit New York kriminality - pozn. aut.) pak město vyčistil a zbavil ho všeho drsného a skutečného. Jasně, to město bylo nebezpečné, ale mělo své kouzlo", řekl mi před lety kultovní režisér Abel Ferrara. Spolu s Ondřejem Štindlem, úhlavním nepřítelem seriálu Eric, malířem Janem Gemrotem a specialistou na Ameriku, politologem Kryštofem Kozákem, se do té fascinující doby alespoň na chvíli vrátíme.
Hostem Hrotu Pavla Štrunce byl Jiří Jirovec, ředitel a majitel společnosti InVelt, která prodává vozy BMW a Mini. Jirovec zvažuje zavedení čtyřdenního pracovního týdne jako motivaci pro výkonnostně orientované zaměstnance.
Kauza střelby na filozofické fakultě nekončí a zůstává spousta otázek. Tereza Matějčková komentuje mimo jiné zasedání sněmovního výboru pro bezpečnost z minulého týdne, kde se ukázalo, že policie tahá za nos i poslance. „Musíme najít cestu, jak o tom mluvit bez emocí a bez politizace, ale zároveň tomu policie vůbec nepomáhá,“ říká. „Otakar Foltýn by se mohl vrhnout na případovou studii na téma manipulace a dezinformace, kterou v tomhle případu provádí ministerstvo vnitra a policie,“ soudí Dalibor Balšínek.
Z jakýchsi důvodů se občas, stane, že se na diskusi, jako je Salon Týdeníku Echo, sejdou samí muži. Říká se takovým panelům mamel. To je právem kritizováno, dokonce je mužům vyčítáno, že se toho účastní. Mně se stalo minule, že jsem jednu takovou debatu organizoval – a byli tam jenom muži, přestože jsem dámy zval. Nyní, abych tomu předešel, pozval jsem jen samé ženy, ctihodné dámy. A ony přišly, za což jim děkuji.
Štěstí, lépe řečeno honba za ním, je opiem dneška. Takto hovoří současná izraelská myslitelka Eva Illouzová. V knize Diktát štěstí sepsané spolu se španělským psychologem Edgarem Cabanasem si všímá, kterak jsme ze štěstí učinili produkt: existují aplikace, které nám hlídají hladinu štěstí, koučové, psychoterapeuti i doplňky stravy stimulující serotonin. Vše podle Illouzové stojí na představě, že být šťastný je naší zodpovědností i povinností. Výrazná je rovněž častá teze, že člověk se musí nejprve postarat o to, aby byl spokojený sám se sebou, teprve poté bude mít dobré vztahy a dařit se mu bude i v práci.
Záměr nazvaný Česká cesta do vesmíru představili minulý týden vládní lídři spolu s akademiky a zástupci průmyslu. Vyslání astronauta v horizontu pěti let by na sebe mělo navázat další aktivity soukromých firem i vědeckých institucí. Česká vláda chce poslat astronauta Aleše Svobodu, který byl i hostem podcastu Pavla Štrunce!
Třetí setkání se Stanislavem Komárkem se po Madagaskaru a Turecku zaměří na Balkán, nejromantičtější, nejdivočejší a nejtajemnější část Evropy. Řeč bude o tom, jak malý Stanislav poprvé vyrazil na Bulharska s malými přírodovědci lovit hady a brouky. Jaké cesty následovaly poté. Kde vlastně Balkán začíná: ve Vídni na nádraží? Co dobrého i zlého zanechali na Balkáně Turci. V čem jsou Rumuni obdivuhodní a co jim jde trochu méně. A zda je neodvratný zánik českých vesnic v Banátu. A o mnohých další věcech bude řeč v dalším díle Výprav Jiřího Peňáse.
Komentátoři Týdeníku Echo se na pravidelné Echo Poradě tentokrát vrátili k loňské střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. „Ministerstvo vnitra námi manipulovalo a přikryl to prezident Petr Pavel,“ říká rezolutně Dalibor Balšínek. Tereza Matějčková připomíná přirozenou potřebu médií i společnosti znát odpovědi na otázky, které kolem tragické události zůstávají: „Média jsou kritizovaná za to, že používají úniky ze spisu. Ale co mají ti novináři dělat, když jiné informace nemají?“ „V normálně fungující politice by ministr vnitra Vít Rakušan teď odstoupil,“ tvrdí Daniel Kaiser.
S těmito volbami do Evropského parlamentu byla spjata téměř nepřirozená očekávání, ve stejném duchu se pokračuje i po volbách analýzami, že Evropa jde doprava. Proč je tento dojem přehnaný? A jaký budou mít posuny v EP zpětný vliv na naši domácí politiku? O tom jsme si povídali s Ondřejem Dostálem, kdysi stínovým ministrem zdravotnictví za Piráty, nově europoslancem za koalici Stačilo!, Luďkem Niedermayerem, dříve viceguvernérem ČNB a dnes staronovým poslancem za TOP 09 na kandidátce koalice Spolu, a Janem Zahradilem (ODS). Ten je po dvaceti letech na odchodu z europarlamentu.
Zavedli jsme si nesmyslné emisní povolenky, stačily normy, které by museli výrobci dodržovat. Takhle platíme za energie dvakrát, nejdřív na nákupu emisních povolenek a poté na dotacích pro výrobce, tvrdí bývalý generální ředitel ČEZu a prezident Svazu průmyslu Jaroslav Míl.
Jestliže Gutenbergova revoluce z 15. století proměnila všechny v potenciální čtenáře, digitální revoluce z nás ze všech učinila potenciální autory. Stejně jako jsme se hned nenaučili všichni číst, možná se také rázem nestaneme všichni autory. I tak si vysvětluje Jürgen Habermas neodbytný dojem z toho, že se kultura komunikace propadla za svou někdejší úroveň. Analogová veřejnost se proměnila v digitální – a prozatím to není pěkný pohled. Lze to hodnotit pozitivně jako porodní bolesti vyspělejší, svobodnější demokracie, anebo negativně a v tom případě lze tvrdit, že nás možná i digitální komunikace uvrhla do toho, co Habermas označuje jako regres západních demokracií.
Stačilo je poslední a jediná strana, která se zastává lidí práce. Kateřina Konečná nekrade a pracuje, proto jsem se s ní spojil. Cítil jsem velkou poptávku, abych založil vlastní stranu, ale nedostal bych se nad pět procent, říká nově zvolený europoslanec Ondřej Dostál.
"A tak mu chátrá tělo. Ital nezná ten zázrak, vepřo knedlo zelo", zpívali v 80. letech Triky a Pověry. I Muži za pultem chtějí do Itálie a na cestu se dokonce poprvé vydávají s ženou, překladatelkou Alicí Flemrovou. V překrásném regionu Umbria se odehrává film Zázraky, dosud nejlepší film z kariéry nejvýznamnější současné italské režisérky Alice Rohrwacher. Když pak hovoříme o jejím novém filmu Chiméra, zamíříme do srdce Toskánska, třeba k horskému městečku Montalcino. Na sever se vrátíme při detailním rozboru celého díla Paola Giordana i jeho skvělé nové knihy Tasmánie.
Na Echo Poradu dorazil sociolog Martin Buchtík z agentury STEM a řeč byla pochopitelně hlavně o volbách do Evropského parlamentu. „Vyšší účast je kromě jiného náznakem frustrace z domácího dění. Voliče však aktivizovaly i témata jako Ukrajina nebo Green Deal,“ říká Buchtík. Kdo je dnes vlastně euroskeptik? „Ani SPD, Stačilo! nebo Motoristé netlačili na opuštění EU,“ podotýká Pavel Štrunc. „V programech to pořád mají, ale potlačili to a nahradili tvrzením, že nechtějí euro, což nechce v Česku skoro nikdo,“ dodává Buchtík.
Respekt bylo první médium, které manžel koupil. V Economii měl zvláštní postavení, bylo logické, jak se to vyvinulo a Respekt se prodal. Dávalo to smysl, říká Michaela Bakala, podnikatelka a filantropka.
Národní hokejová vášeň už přece jen trochu vyprchala a to znamená jediné. Ano, budeme se moudře bavit o fotbale. Za chvíli pravděpodobně budou opět plná náměstí, až slavně remizujeme s Tureckem. Řeč nebude jen o blížícím se mistrovství Evropy, pohovoříme obecně o vzrůstající úrovni tuzemské ligy, aspoň co do mohutných ekonomických injekcí od nových sponzorů a majitelů, o národním stadionu, o něco méně vábném stadionu ve vršovickém Ďolíčku, o tom, jak se samotná hra za poslední dekády proměnila (k horšímu?), a dojde i na věčnou otázku, jestli je fotbal opravdu sport pro simulující metrosexuály. Debatovat do Echa přišli: Petr Nerad, Roman Polom, Matouš Veselský.
Program AntiBabiš se už vyčerpal. Pro SPOLU to byly volby bez tématu, do popředí se dostal Filip Turek, nakonec mu to pomohlo. Dostálová debaty v televizi zvládla a podpořil ji Andrej Babiš. Babiš dává mnohem větší důraz na estrádnost, ale po práci pro něj se mi nestýská, říká Marek Hanč, marketingový odborník, který byl mnoho let členem marketingového týmu Andreje Babiše.
Když jsem se v roce 1991 pokusil přednášet v Curychu, na pódium vyskočil demonstrant, strhl mi brýle z obličeje, hodil je na podlahu a rozdupal je.“ Peter Singer takto v úvodu ke své knize Praktická etika, která právě vyšla česky, vzpomíná na své zážitky s přednášením. Čím tento australský myslitel, řazen mezi nejvlivnější lidi světa, budí takové emoce?
„Barma je moje druhá vlast. Zcela ojedinělá, originální, všechno je v ní jinak.“ To napsala terapeutka a nevšední žena Jitka Vodňanská ve své knize Voda, která hoří. A v našem cestopisném podcastu se o bavíme o tom, jak se to stalo. Jak se Jitka najednou ocitla v buddhistickém klášteře, a jak hned poznala že tam patří. Jak tam byla „vykopnuta“ svým ctihodným guruem, jak se ocitla mezi pagodami, jak poznávala Barmánce, jak si je zamilovala, ale i jak poznala temnější stránky téhle země. Jak se bavila s generály, a setkala se s věčnou disidentkou Su Ti, která dostala Nobelovu cenu i na přímluvu Václava Havla. O tom všem a mnohém dalším, třeba také barmanských záchodech, ve Výpravách Jiřího Peňáse.
Hlavním tématem Echo Porady jsou blížící se volby do Evropského parlamentu. Přilákají stejně málo voličů jako obvykle, nebo letos vzedmou větší zájem? „Stále více pravomocí se přesouvá do ,abstraktního‘ Bruselu. Ale pořád si to neuvědomuje dost voličů,“ soudí Jiří Peňás. Důležité přitom pořád bude hlavně to, jak volby dopadnou v Německu a ve Francii. „Přijímají se věci, které nabíhají až za mnoho let, takže to nikoho netrápí. A potom se řekne – tehdy jste se měli starat, teď už je pozdě,“ říká Daniel Kaiser.
Před osmdesáti lety, 6. června 1944, se vojska západních spojenců vylodila ve francouzské Normandii, a otevřela tak novou frontu druhé světové války. O souvislostech operace Overlord debatují tři historici. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu a Vít Smetana a Zdenko Maršálek, oba z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Ten pán tvrdí, že nemůže mluvit, a přitom své poselství všude šíří. Tak zní nejčastější poznámka adresovaná těm, kteří se zmíní o cancel culture, a přitom nesedí ve vyšetřovací vazbě. V těchto řečech se zaměňuje cancel culture a cenzura. To první vychází zdola a týká se především kulturních otázek; místem činu bývají kulturní instituce, média a akademický svět. Cenzura naopak na člověka doléhá shora, pracuje s jinými nástroji a je třeba počítat s jinými dopady. Zatímco cenzor pracuje politicky, ti, kteří vytlačují někoho z veřejnosti, danou osobu napadají kvůli její morální nezpůsobilosti.
Když je nám omezována svoboda, lidé začínají zjišťovat, že už ten důstojný život žít nemůžou, protože je s nimi zacházeno jako s nějakými statistickými čísly, tvrdí Libor Vondráček, předseda Svobodných a lídr strany do evropských voleb.
V kinech má premiéru Furiosa: Sága Šíleného Maxe. Muži za pultem nadšeně rozebírají dílo jeho režiséra George Millera, zapáleného samouka, který naučil generace mladých mužů, že není nic lepšího než vzít lebku, narazit ji na řídítka motorky a vyrazit na tom stroji australskou buší vstříc velkolepé zkáze. Taky dojde na film Priscilla, až únavně zdrženlivý obraz domácího života manželky Elvise Presleyho. Jo a lidi prý nechodí do kina, takže kina nebudou. Anebo budou. Za pult premiérově usedl David Havas, je to CEO Ponrepa a synovec jednoho z nejlepších imitátorů Elvise Presleyho na Novém Zélandu. Těžko si představit někoho kvalifikovanějšího.
Na Echo Poradu dnes dorazil také fotograf Michal Čížek, který byl u všech pražských zápasů právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji. „Bylo to vyčerpávající. Ale atmosféra byla skvělá, stejně jako diváci. Po čtrnácti letech hurá!“ říká. Komentátoři Týdeníku Echo řešili i společenský význam šampionátu. Bude mít české vítězství vliv na evropské volby? „Naši politici prožívají hokej, jako ti britští přikládají význam fotbalu,“ tvrdí Ondřej Šmigol. A proč hokejové PR vyhrál Andrej Babiš?
Hostem podcastu Pavla Štrunce byl prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. „České zdravotnictví je na zrušení, dlouho jsem žil na Západě a je mi tady ze všeho na zvracení. Jako pacienta mě děsí, že si nemůžu zaplatit kvalitnější kloub, nebo mi musí lékař pokoutně hledat lepší lék na rakovinu. Zrušení amalgámu je nesmyslný obchod mezi Alexandrem Vondrou a evropskými Zelenými, což jsou u nás Piráti, aby společně udělali dobrý výsledek ve volbách do Evropského parlamentu,“ tvrdí Roman Šmucler
