Během druhé světové války se Spojeným státům přezdívalo „arzenál demokracie“. Americké továrny zásobovaly vším potřebným své spojence včetně Británie, Číny a Sovětského svazu. Sovětští představitelé po válce uznávali, že bez americké pomoci by vítězství na východě bylo mnohem složitější, pokud vůbec možné. Nešlo jen o materiální pomoc.
Pro voliče není větší politické téma než zdražování. Průzkumy, které si nechávají strany dělat, mluví jasně. A to, že lid se v čase bezpečí rozhoduje především podle vývoje životní úrovně, je už omleté klišé. Svého času nejoblíbenější americký prezident Bill Clinton, který toho moc neudělal, ale vládl za prosperity, měl nad stolem napsáno „It’s economy, stupid“. Autorem byl Clintonův volební stratég James Carville. Lídři vlády i opozice si to zjevně uvědomují, a tak se po dlouhé době první televizní střet Petra Fialy a Andreje Babiše v televizi Nova změnil v šerm grafy, kde, kdy a za koho co zlevňovalo a zdražovalo.
Náraz realit někdy vede k reakcím, které by se podle ideologie těch, kdo o nich rozhodují, nedaly odhadnout. Německá socialisticko-liberálně-zelená vláda, v níž je vicepremiérem hospodářství lídr Zelených, oznámila, že končí s dotacemi elektromobilů. A končí okamžitě. Po 17. prosinci už nepřijme jedinou žádost. Těm dotacím se vznešeně říkalo ekologický bonus. V závislosti na ceně vozu se pohyboval mezi třemi tisíci a čtyřmi a půl tisíce eury na vůz. Přepočteno podle aktuálního kurzu na koruny mezi 73 500 a 110 tisíci korunami na vůz. Čím bylo auto dražší, tím byl příspěvek nižší.
Na Poříčí, v té ulici pasáží, obchodních domů, kaváren a jídelních automatů, končí právě jedna éra českého divadla a české kulturní polistopadové společnosti, Divadlo Archa. To byl a je pojem pro každého, kdo se v tomhle městě, tedy v Praze, ale i v téhle zemi trochu zajímal, jak vypadá současné divadlo, kdo chodil na koncerty dobré rockové nebo i vážné současné hudby, kdo měl rád, když jsou věci trochu složitější, experimentálnější, trochu nezvyklejší. Ten věděl, že Archa je jeho adresa. Byla tady pro každého, kdo potřeboval vědět, o co se kdo v divadle, v tanci, v pantomimě, v nekamenném divadle etc. snaží, co je in a co se tak ve světě dělá.
„To nebyl pravý komunismus, pravý komunismus nikdy nebyl vyzkoušen,“ je častá odpověď radikálních levičáků na námitku, že všechny komunistické země skončily jako totalitní režimy s ekonomikou v troskách. Nyní se v Argentině rozjíždí experiment opačného typu. Nový prezident Javier Milei slíbil znovu nastartovat argentinské hospodářství pomocí drsné „šokové terapie“. Nyní zastánci tržní ekonomiky a minimálních zásahů státu s napětím sledují, jestli se mu to povede. Milei upoutal pozornost světových médií díky své excentričnosti. Sice vystudovaný ekonom, ale mezi jeho bývalá povolání patří i kouč tantrického sexu.
S Ukrajinou se začne vyjednávat o vstupu do Evropské unie. To je hlavní závěr unijního summitu, důležitější než to, že Viktor Orbán zablokoval jednu z plateb na pomoc této zemi, dohodnutou už loni. Orbán, který je nejen proti podpoře režimu Volodymyra Zelenského, ale i proti členství Ukrajiny v EU, během summitu na chvíli opustil jednání tak, aby otevření rozhovorů s Kyjevem mohlo být jednohlasně přijato. Během jednání budou mít Maďarsko i další skeptické země – především Rakousko, zřejmě i Nizozemsko, možná se objeví další – ještě řadu příležitostí, jak přibližování Ukrajiny blokovat.
Jedním z nejnechutnějších žánrů protiizraelské propagandy se staly záběry srdceryvných scén zkázy a utrpení, jež Izraelci páchají v Gaze, u nichž však po bližším ohledání vyjde najevo, že jde o fotografie ze Sýrie. Propagandisté využívají toho, že ten konflikt je širším světem víceméně zapomenutý. Oni na něj sice nezapomněli, ale tam páchá zvěrstva Asad a ten je Putinův, ne americký, takže je to v pořádku. Chtějí po vás, abyste byli dojati utrpením, jež je jim samotným zcela lhostejné. Na ty, kteří chtějí provozovat propagandu bez tohoto morálního problému, řekněme propagandu s vyšším ESG ratingem, cílí známá IT firma Adobe.
Tisíce účastníků se tento týden vracely domů z klimatické konference v Dubaji, která se přihlásila ke znásobení kapacity obnovitelných zdrojů. Do závěrečné rezoluce prý jen o vlásek neprošel totální odvrat od fosilních paliv (byť by stejně nebyl vymahatelný), proti se o víkendu postavily těžařské země jako třeba Saúdská Arábie. Evropská unie jako celek definitivní stopku pro fosilní paliva požadovala. U někoho je to ideologické odhodlání, u někoho setrvačnost a nedostatek představivosti, že věci se mohou vyvinout jinak. Kola klimatické politiky na našem kontinentu se tedy točí dál bez ohledu na to, co se děje v zemích, jež politiku Evropské unie určují. A není to jen úspěch Geerta Wilderse v Nizozemsku, který před volbami slíbil strčit klimatickou legislativu „do skartovačky“.
Byl říjen 2020. Svět se uzavíral do druhé vlny covidových lockdownů. Ekonom Mojmír Hampl v Salonu Týdeníku Echo varoval, že největším rizikem pro naši prosperitu bude snaha o soběstačnost. „Trápí mě věc, která se objevuje ve všech debatách v Evropě, anglosaském světě, v Japonsku. Točí se kolem toho, že potřebujeme víc odolnosti. Anglicky se tomu říká resilience, to je teď nesmírně frekventované slovo. Všude se to resilience překládá jako víc lokalizace. Návrat k tomu, co si budeme vyrábět a zajišťovat sami, bez mezinárodního obchodu. Co nás ochrání od těch ostatních. To vidíme úplně všude. Je to strašně velká změna.
Dánský parlament odhlasoval 7. prosince nový zákon, podle nějž se stane trestným činem „nevhodné zacházení s náboženskými texty na veřejných místech“. Za takový skutek budou hrozit až dva roky odnětí svobody. Teoreticky je nová norma nábožensky neutrální, prakticky jde o ústupek islámu. Tato norma totiž vznikla jako reakce na veřejné pálení koránu, které se v severských zemích během posledních let konalo opakovaně. (Švédsko zatím podobnou zákonodárnou iniciativu vylučuje.)
Značně emocionální chvíle jsem v uplynulých dnech prožíval při sledování dvou pohřbů, dalo by se dokonce říct, že jsem si je „užil“, jakkoli nepřípadně to může znít. Ale nenapadá mě jiný výraz, jímž popsat dva obřady, které dokonale naplnily svůj účel a při všech tíživých důvodech jejich konání byly velice povznášející. Snad by se dalo říct, že byly svědectvím nejenom o skončených lidských životech, lidské smrtelnosti vůbec a smutku, který to přináší, a lidské touze tuhle konečnost přesáhnout a vtisknout jí nějaký smysl.
Když včera hradní stráž vynášela rakev Karla Schwarzenberga ze svatovítského chrámu, rozezněla se do toho stará česká koleda snad z 15. století Narodil se Kristus Pán. To je asi nejveselejší a nejkrásnější píseň českých Vánoc, možná jedna z nejhezčích vánočních písní vůbec. Lze předpokládat, že nejednomu smutečnímu hostovi, ať už v katedrále, před ní nebo před televizí, poskočilo srdce a ovládla ho ta kouzelná moc, kterou se přes všechnu snahu moderního světa ještě nepodařilo úplně zlomit a zahladit.
Nešťastná nutelová epizoda ministerského předsedy, jejíž sebekritiku tento týden provedl v televizním rozhovoru, byla zoufalým projevem snahy vlády zbrzdit zdražování potravin. Politici ze svých vnitřních průzkumů moc dobře ví, že aktuálně nic lidem nevadí víc než zdražování a pád životní úrovně, kterou působí. A protože to ví, snaží se to řešit. Bez úspěchu. Premiér i ministr zemědělství Marek Výborný tento týden přiznali, že navzdory lednovému snížení DPH u potravin ceny v obchodech porostou. A oni s tím nejsou schopni nic udělat.
