Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Fotografie z neformální večeře předcházející summit Evropské unie, na niž belgický premiér Charles Michel pozval vybrané prezidenty a premiéry, aby podiskutovali o nástupci Jeana-Clauda Junckera v čele Evropské komise, ukázala natvrdo rozpor mezi marketingem a realitou českého premiéra v demisi Andreje Babiše.
Sdružení automobilového průmyslu zveřejnilo nová data, podle nichž průměrný plat branži, na níž je česká ekonomika velmi silně závislá, přesáhl 37 tisíc korun hrubého měsíčně. Je tedy osm tisíc nad průměrnou mzdou v zemi.
Andrej Babiš předvádí, že nemá vůbec žádné skrupule. Hned z několika jeho výroků je zřejmé, že důvěru Sněmovny považuje za zbytečnou formalitu, která mu brání v makání. Je přesvědčen, že mu stačí ‚důvěra lidí‘.
Nástupní plat prodavače v obchodním řetězci Lidl stoupá na 28 tisíc měsíčně. To je úroveň téměř atakující celostátní průměr. Pracovat v řetězci přitom není bůhvíjak kvalifikovaná práce. Je to reakce na to, že nejsou lidi a ekonomika jede na plné obrátky.
V Evropské unii startuje pod šifrou Dublin IV další vlna debat o budoucí migraci. Především Berlín a Brusel se snaží pokročit na cestě k jednotnému azylu, jehož posledním stadiem je přerozdělovat přes kvóty lidi, kteří do Evropy přicházejí. Země střední Evropy včetně Česka proti tomu protestují.
O tom, že Andrej Babiš si s nějakým smyslem pro ústavnost hlavu neláme, máme už řadu rétorických indicií. Často se od srdce rozpovídá, jak je mu vlastně jedno, že nemá důvěru Sněmovny, protože je přesvědčen, že má důvěru lidí.
Až s více než měsíčním zpožděním se na povrch vynořila informace, že v Německu padl průlomový rozsudek v branži prodeje informací o uživatelích sociálních sítí. Soudci rozhodli, že Facebook bez výslovného a poučeného souhlasu svých klientů prodával jejich osobní údaje.
V posledních dnech hned v několika liniích sledujeme, jak vypadá velký slabý stát. Opak malého silného státu, který lidi neobtěžuje tam, kde to není potřeba, nehraje si na chůvu a vykonavatele dobra, ale vymáhá dodržování zákonů a spravedlnosti.
Spekulant George Soros to s daty a čísly umí. Díky preciznímu porozumění a schopnosti vidět a odhadnout to, co jiní nevidí, dokázal během čtyřiadvaceti hodin 16. září 1992 vydělat miliardu dolarů a vyhodit britskou libru z Evropského systému směnných kurzů (ERM). K téměř pětadvaceti miliardám amerických dolarů se dopracoval díky finančním spekulacím se svým Quantum Fund.
Když si s odstupem čteme o spouštěčích některých historických událostí a hlavně tragédií, žasneme, jak iracionálně a proti vlastním zájmům se chovali jejich aktéři.
Finanční úřady pod taktovkou Andreje Babiše porušují ve svatém honu proti ''karuselovým obchodům' a únikům na DPH zákony. Nejvyšší správní soud rozhodl, že berní úředníci poškodili firmy, které neoprávněně podezřívaly z úniků na dani z přidané hodnoty.
Andrej Babiš nevnímá absenci důvěry Sněmovny jako překážku a nehodlá vládnout nijak zdrženlivě. Pod kulisou stále protahovaných jednání s různými stranami parlamentu jeho kabinet skutečně maká v exekutivě.
Premiér v demisi Andrej Babiš se teď hodně položil do evropské politiky. V rozhovorech se rád chvástá, jak jezdí na slety vrcholných politiků na Světové ekonomické fórum do Davosu nebo prestižní bezpečnostní konferenci Werkunde.
Vypadá to jako paradox. Česká republika patří mezi nejbezpečnější a nejsilněji prosperující země Evropské unie. Zažíváme jeden z nejrychlejších růstů ekonomiky. Máme nejnižší nezaměstnanost, nejvíc pracovních příležitostí. Vypadá to, že jsme vítězi globalizace. Řada lidí má ale pocit, že oni jsou poraženými.
Teď před sebou díky velmi respektovanému slovenskému institutu Globsec máme data, která ukazují, že mladí Češi jsou k Evropské unii velmi skeptičtí.
EU začíná řešit, jak bude vypadat společný rozpočet bez Velké Británie. Jednoho z největších čistých plátců. To znamená, že ten rozpočet bude výrazně chudší. Jsou dvě možnosti, jak se s tím vyrovnat. První navrhl rakouský premiér Sebastian Kurz.
Německá ekonomika je v podobném stavu jako česká. Zažívá velmi slušný růst. Nezaměstnanost je druhá nejnižší v EU, hned za námi, firmy si stěžují, že nejsou lidi. Němci pochopili, že to je ideální konstelace říci si o výrazně vyšší platy a kratší pracovní dobu.
Ten příběh krásně vystihuje paradoxy Donalda Trumpa. Developer a milovník okázalého luxusu vždycky toužil po tom, aby se stal příslušníkem světové ekonomické elity. Protože se mu to nepodařilo a ti lidé, o jejichž přízeň tolik stál, ho považovali za výstředního exota, úspěšně se vyvezl k moci pod sloganem boje proti establishmentu. Establishmentu, jehož příslušníkem chtěl být. Jedním z výsostných znaků příslušnosti ke globální elitě jsou pozvánky na Světové ekonomické fórum do Davosu. Donald Trump ji jako byznysmen nikdy nedostal.
Po zvolení Miloše Zemana do druhého mandátu je čím dál pravděpodobnější, že Babišovo hnutí ANO vytvoří vládní koalici se sociální demokracií.
Jedním z velkých nešvarů, který nás připravuje o pohodu, spokojenost a prosperitu, je v Česku už déle nihilismus a sebemrskačství. Málo si vážíme toho, co máme. Pak se snadno naskočí na nihilistické slogany, jak tady všichni 'kradnú'.
Němci se rádi prezentují jako ekologičtí pionýři, které by ti ostatní méně osvícení měli následovat. Právě německé firmy bývají přitom v posledních letech často odhalovány při zločinech na životním prostředí. Začalo to dieselgate, když Američané odhalili, že Volkswagen u nich v naftových motorech falšuje emise.
Symbolická moc prezidenta republiky se silně přeceňuje. Její vynášení a démonizace zbytečně vyhrocují atmosféru ve společnosti.
Pokořitel britské libry přeškolený na vykonavatele globálního dobra George Soros si jak už u něj bývá zvykem zafilozofoval na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Sociální demokracie se likviduje. Chce se zlikvidovat. Sledovat, jak se sociální demokraté podbízejí Babišovu hnutí a žadoní, aby je vzal do vlády, je utrpení.
Parlament je žvanírna a ztráta času. Nechce nám dát důvěru. Nemáme v něm většinu. Tak ho obejdeme a budeme si to dělat po svém. Když jsme nedostali možnost měnit zákony, budeme tytéž věci měnit bez nich. Podzákonnými normami a vyhláškami, které nám nikdo schvalovat nemusí.
Loni se poprvé v Česku vyrobilo přes 1,4 milionu aut. Za posledních 10 let je to vzestup o 40 procent. Roku 2009, když v krizi zájem o auta všude ve světě padal a v módě bylo šrotovné, to byl milion. V roce 2005 necelého půl milionu.
Andrej Babiš se dostal do tvrdého konfliktu zájmů, který má jediné řešení. Nesmí být ministerským předsedou ani zastávat jinou funkci ve výkonné moci.
Prezident Miloš Zeman v nedělním předvolebním rozhovoru řekl, že Andrej Babiš si nejvíc ze všech možností, které se mu v konstelaci ve sněmovně nabízí, přeje vládu s ODS.
Guvernér ČNB postupně zostřuje rétoriku varování proti prudce se nafukující bublině cen nemovitostí. V rozhovoru pro Lidové noviny upozorňuje, že hlavně v Praze a dalších větších městech už jsou ceny bytů předražené o nějakých 10 až 15 procent.
Když nedávno vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron na pařížské Sorbonně s projevem vyzývajícím k prohloubení integrace Evropy snad úplně ve všem od ekonomiky po justici, vypadalo to, že u hospodářských věcí tvrdě narazí na Berlín.
