Ve vyjádřeních českých veřejných činitelů začal převládat značně zachmuřený tón. Ministr zdravotnictví Jan Blatný minulý čtvrtek dramaticky vystoupil v Chebu, svou promluvu sice začal osobním vyznáním, že jako lékař se nikdy nevzdává. Jeho nejistá dikce a i to, že svou promluvu četl z papíru, ale navozovaly dojem, že o svém odhodlání potřebuje přesvědčit nejenom publikum, ale především sebe.
České školy měly za poslední rok zavřeno sedm měsíců z deseti, přičemž ze slov ministra školství Roberta Plagy (ANO), pronesených minulý týden, vyplývá, že aspoň ještě dva měsíce, do Velikonoc, se neotevřou. Ze všech vládních zákazů je zákaz výuky ve školách, kroužků, sportů společensky nejkontroverznější. Ministr školství opatrně připouští, že by se nejprve do školy vrátili maturanti – ale i oni až od 1. března.
Můj vzor. Moje inspirace. Můj osobní hrdina. Jako kdo bych chtěl/a být? Někdo si to přímo přiznává, přemýšlí o tom. Jiný to má zasuté v podvědomí a dojde mu to až ve chvíli, kdy se ho na to někdo zeptá. Vzory hledáme všichni. Obdivujeme je. Chceme se jim přiblížit. Hledáme vzory profesní. Inspirují nás umem, tvořivostí, bystrostí, nápady. Hledáme vzory charakterové. Ty, které nás inspirují odvahou, velkorysostí, schopností poprat se s potížemi.
Několik měsíců života v izolaci má pro společnost i jednotlivce spoustu různě závažných následků, k těm méně toxickým patří i rozšíření jakési koronavirové nostalgie. Projevují ji lidé různých věkových skupin, ras i pohlaví, častěji ti, kdo žijí ve městech, zvlášť těch větších. Patří k ní stýskání si po dnech a večerech strávených na místech, kde se sešlo hodně lidí – v hospodách, na koncertech, v divadlech atd.
Poprvé od roku 1989 jsou lidé velkými médii a vládou vedeni k pocitu, že oznámit spoluobčana je v zájmu jakéhosi vyššího dobra.
To, že lidé v době krize hledají útěchu na dně lahve, je klišé, avšak pandemie to potvrzuje. Spojené státy například hlásily, že za první tři měsíce od března, kdy se tam naplno rozzuřil koronavirus, prodeje alkoholu vyletěly o 27 %. On-line obchody s alkoholem hlásily rekordní nárůsty. V deseti klíčových trzích, tedy v Austrálii, Brazílii, Číně, Francii, Německu, Itálii, Japonsku, Španělsku, Británii a USA, očekávali nárůst o 42 %. V Česku sice celkově prodej alkoholu klesl, prodej lihovin meziročně spadl o 38 %, ale zkreslují to zavřené hospody a odliv turistů.
„Když jíš, dej pokoj rukám. Nehryz prstův. Poodvrátě se, šátkem nos vytři, nesopci. Co vykrkneš, zastři nohou.“ Tyto skvosty stojí ve spisu polského kněze Valentina Polona Pomni na mne vydaném v Praze roku 1589. Jindřichohradecký farář Tomáš Rešl se v kázání z téže doby vyjadřuje s obdobnou jadrností: „Jez jako člověk, nemlaskej a nehltej jako svině, když v korytě nosem se brodí.“ Student a později doktor filozofie Karlo-Ferdinandovy univerzity Jiří Stanislav Guth-Jarkovský výchovné traktáty tohoto typu vyhledával a s gustem studoval.
Táhne se to dlouho, je to otravné, pro mnohé i velmi citelně nepříjemné a pro někoho tragické. Ti poslední ať prosím prominou. Ale z hlediska historických malérů je ten zamořený rok zatím pořád spíš prkotina. Ne, to nemá být pokus to zlehčovat, vyvracet někomu důvody k permanentní a stupňující se naježenosti (máme výstižnější slovo), natož nějak omlouvat zajisté příšernou vládu (určitě je příšerná a lid si ji nezaslouží).
Vláda přinesla další sérii tvrdých omezení, která začnou platit o půlnoci z pátku na sobotu. Ubytovací služby mají být nově jen pro lidi na služební cestě s potvrzením. Od soboty budou také kvůli šíření nemoci covid-19 zakázány návštěvy v nemocnicích na odděleních akutní péče. Lanovky a vleky už nebudou moci vozit kromě lyžařů ani pěší. V autoškolách budou muset instruktoři i žáci využívat nově respirátory třídy FFP2 nebo KN95. Vláda také zakázala s platností od soboty 30. ledna prodej na tržištích, ve stáncích a v nejrůznějších mobilních zařízeních i pochůzkový a podomní prodej.
Vláda se rozhodla zpřísnit pravidla o omezení pohybu lidí. Vicepremiér Jan Hamáček to na brífinku zdůvodnil tím, že čísla spojená s nákazou koronavirem neklesala kvůli britské mutaci tak rychle, jak si kabinet přál a některá dokonce rostla. Proto mají lidé od půlnoci z pátku na sobotu jezdit jen do vlastních rekreačních objektů, kde by měli zůstávat pouze členové jedné domácnosti. Omezily se také služební cesty, přestanou jezdit i vleky a lanovky na horách.
Kromě vládou „důrazně doporučované“ normy FFP2 lze na českém trhu narazit i na podvodné či ze zahraničí dovezené respirátory, které evropským normám neodpovídají. Prodejci je často nabízejí jako funkční ekvivalent, výrobky přitom prochází jiným testovacím procesem. Podle předsedy výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu Jiřího Kůse je tak třeba při nákupu respirátorů sledovat několik důležitých prvků.
Evropa včetně Česka se potácí ve třetí vlně uzavřené ekonomiky kvůli šíření čínského koronaviru. Za cestu z pasti ničivých izolací a uzavírání společnosti se považuje vakcína. Vyspělý svět se předhání, kdo rychleji naočkuje tak velkou část společnosti, aby přestalo hrozit riziko zhroucení zdravotního systému a lidé se mohli vrátit k normálnímu životu bez omezení. Země Evropské unie zaostávají v očkování za Izraelem, USA, Británií. Česko zaostává za většinou zemí EU. Kdo musí být naočkován, abychom se mohli vrátit k životu bez omezení? Kolik je takových lidí? Dokdy je zvládneme naočkovat?
Vláda bude ve čtvrtek jednat o dalším zpřísnění opatření, sdělil premiér Andrej Babiš po středečním jednání vlády. Podle něj není situace v Česku dobrá. „Žádné rozvolňování není na stole,“ dodal. Příslušná ministerstva předloží své návrhy, řekl jednání premiér. Uvedl, že není prostor na rozvolňování, naopak je třeba zvážit, jak dosavadní opatření vymáhat či zpřísnit. Poznamenal, že počty nově nakažených začaly v tomto týdnu růst.
Očkování je jedinou nadějí v zatím bezvýchodném stavu, ve kterém se ocitla naprostá většina evropských zemí. V něčem dnešní časy připomínají válečné stanné právo. Vláda musela zavřít školy, divadla, kina, sportovní areály, stejně tak restaurace a obchody mimo přesně vyjmenované zboží, které je možné prodávat. Omezení svobody cestování přivolává vzpomínky na časy železné opony.
Nekončící lockdown se s postupem času stává víc a víc i právní krizí. Specialista na zdravotnické právo Ondřej Dostál na jaře úspěšně napadl stav, kdy v zastoupení za vládu vydávalo zákazy omezující normální život ministerstvo zdravotnictví. Po zásahu Městského soudu v Praze pak vláda musela přejít na nouzový stav. Nicméně Dostálovi se nelíbí ani způsob, jakým si vláda nechává nouzový stav parlamentem prodlužovat.
Skupina vedená hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou během nadcházejícího týdne vypracuje analýzu, zda je v Česku možné zavést povinnost užívání respirátorů třídy FFP2 na rizikových místech, a to s ohledem ke kupní síle občanů. V pořadu České televize Otázky Václava Moravce to uvedl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Doporučení používat vyšší ochranu v místech s větším počtem lidí je vzhledem k riziku šíření nakažlivější mutace koronaviru nového typu podle ministra na místě.
Máme ministra zdravotnictví, který patří k zastáncům tvrdého lockdownu, když mu jeho vlastní Protiepidemický systém řekne, že nás má pustit do mírnějšího stupně, drží republiku v nejvyšším, pátém stupni, který včera oznámil, že minimálně další tři týdny nemůže být o uvolnění ani řeči.
Když Andrej Babiš v rámci ekonomických koronavirových opatření ohlásil, že senioři dostanou 5000 korun, nejeden ekonom a expert kroutil hlavou.
Měl to být jednoduchý elektronický formulář, který by zvládli vyplnit i senioři nad 80 let, nakonec se vyplňování stalo noční můrou i pro technicky zdatné mladší lidi. Spuštění registračního systému doprovázela řada problémů, od zpožděných PIN kódů po kompletní pád celé webové stránky. Bohužel, nejde pouze o technické porodní bolesti, které podobné systémy občas provázejí po celém světě. Sama architektura formuláře, zvláštní designerská rozhodnutí i díry naznačují, že byl systém ušitý horkou jehlou, navíc vyžaduje po zájemcích informace, které už stát má dávno k dispozici.
Krátce předtím, než tuzemští uživatelé sociálních sítí napřeli své zraky k washingtonskému Kapitolu, předmětem místy vzrušených debat se stala jedna domácí kauza. Týkala se datového specialisty a vůbec influencera, nebo jak to říct, Petra Ludwiga, v české virtuální sféře postavy velice známé. Stala se totiž strašná věc. Pan Ludwig udělal na Facebooku hloupý vtip, jehož zásadním nedostatkem byla… absence vtipu. Chápu, sama skutečnost, že někdo na síti nevtipně vtipkuje, musela uživatelské masy dlouhodobě a hluboce rozrušit, je to taková – vojenským slangem řečeno – „mimořádka“, situace hodná spuštění poplachových sirén a zvýšení stavu bojové pohotovosti.
Na dva disky se vešly veškeré dostupné zvukové záznamy písní, orchestrálních skladeb a mluveného slova z Osvobozeného divadla, ale též filmové písničky Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Doplněná historie této jedinečné prvorepublikové scény je teď už patrně kompletní, i znalci budou překvapeni 22 dosud nevydanými nahrávkami.
Dlouhodobá práce z domova s sebou přináší i řadu úskalí, na která zaměstnanci doposud nebyli zvyklí. Značná část z nich zažívá pocity odtržení od kolektivu, ztrácí přehled o dění ve firmě či dostává pocit, že jsou z nich „automaty“ na plnění úkolů a v práci tak přestávají vidět přidanou hodnotu. Úskalí však bezprecedentní využívání home office znamená i pro samotné firmy, na které může klást velké nároky na adaptaci dosavadních zvyklostí.
Index rizika protiepidemického systému PES, kterým se řídí opatření proti šíření nemoci covid-19, ve středu klesl z úterních 84 bodů na 81 bodů ze sta. Je tak nejnižší od začátku roku, ačkoli se stále drží na úrovni nejvyššího, pátého stupně pohotovosti PES. Vyplývá to z údajů na webu ministerstva zdravotnictví. Klesly všechny ukazatele pro výpočet indexu.
Vstoupili jsme do třetího kola zavírání země před nemocí covid-19 a do třetího čekání na armagedon. Zlatý olympionik a lékař Lukáš Pollert už před deseti měsíci reakci společnosti na covid označil v Deníku N za „šílenou paniku“. Tehdy v odborné obci nebyl s kritikou opatření a celkové atmosféry vůbec osamocený, mezitím řady kritiků prořídly. Změnil Pollert za těch deset měsíců v něčem názor, je naopak něco, v čem se utvrdil? Jak se dívá na vakcínu?
Vpád na Kapitol je jistě jedna z nejdůkladněji obrazově dokumentovaných historických událostí – na mnoha a mnoha videích natočených v řadách útočícího davu je vidět několik vztyčených rukou, každá drží mobil zaznamenávající okolní dění, objektivy se také často obracely na tváře svých majitelů. „Jsme uvnitř! Jsme uvnitř! Derrick Evans je v Kapitolu,“ křičí člen zákonodárného sboru státu Západní Virginie na videu, které sám postoval na sociální sítě.
Počet mrtvých s potvrzenou nákazou koronavirem začal výrazně růst zejména od října a v listopadu byla několikrát překročena i hranice dvou stovek mrtvých za den. Dosavadní rekord 262 mrtvých je ze 3. listopadu. Loni na jaře přitom trvalo měsíc, než celkový počet mrtvých překročil 200 (hranice sta zemřelých byla překročena za 17 dní od prvního úmrtí). Aktuálně počet zemřelých s nemocí covid-19 překonal v ČR hranici 13.000, podle ministerstva zdravotnictví zemřelo s covidem-19 již 13.115 lidí.
Zdá se, že úzkosti se navalily ze všech stran a nemají konce. Koronakrize je jen částí z nich, a kdyby ona nepřišla, jistě bychom se chvěli z něčeho jiného, nejspíš z pokračující klimatické změny. A to hned za dveřmi jsou úzkosti další. Každý si může vybrat podle svého vkusu a založení. Přitom život, aspoň v našich zónách, plyne stále v nějaké docela snesitelné podobě. Není hlad, skoro každý má střechu nad hlavou, lidé nemrznou, člověku nehrozí gulagy. Ale to úzkost neodstraňuje.
Ten paradox snad nemůže být křiklavější. Na jedné straně země v neustále obnovovaném lockdownu s drakonickými omezeními podnikání, svobod a běžného života, jaké mnohdy obyvatelstvo nezažívalo ani za světových válek (koneckonců i Švejk si za své budějovické anabáze mohl pořád zajít na točené pivo). Vše odůvodňováno rizikem explozivního a pro zdravotní systém zcela nezvladatelného šíření vysoce infekčního onemocnění covid-19.
Těsně před prvním výročím první zprávy o výskytu čínského koronaviru (Čína ho poprvé přiznala na Silvestra 2019) přichází první velká mezinárodní studie srovnávající, jak efektivně proti jeho šíření dokázaly jednotlivé země zasahovat a jak moc při těch zásazích poškodily společnost a ekonomiku. OECD srovnala ve velké analýze Walking the tightrope: avoding a lockdown while containing the virus (Chůze po provaze: jak se vyhnout lockdownu a udržet virus pod kontrolou) restrikce a omezení, jež od února do listopadu loňského roku provedlo téměř 150 zemí světa.
Rizikový index protiepidemického systému PES k dnešku stoupl na 89 bodů, sedmý den zůstává v nejpřísnějším, pátém stupni pohotovosti. Důvodem zhoršení celostátního skóre o čtyři body je rychlejší šíření nákazy mezi seniory. Zvýšil se i další ukazatel výpočtu indexu, a to počet nových případů nemoci covid-19 za posledních 14 dní v přepočtu na 100 000 obyvatel. Zjednodušené reprodukční číslo se mírně snížilo z 1,31 na téměř 1,28 a pozitivita testů za poslední týden stagnuje.
