To, že lidé v době krize hledají útěchu na dně lahve, je klišé, avšak pandemie to potvrzuje. Spojené státy například hlásily, že za první tři měsíce od března, kdy se tam naplno rozzuřil koronavirus, prodeje alkoholu vyletěly o 27 %. On-line obchody s alkoholem hlásily rekordní nárůsty. V deseti klíčových trzích, tedy v Austrálii, Brazílii, Číně, Francii, Německu, Itálii, Japonsku, Španělsku, Británii a USA, očekávali nárůst o 42 %. V Česku sice celkově prodej alkoholu klesl, prodej lihovin meziročně spadl o 38 %, ale zkreslují to zavřené hospody a odliv turistů. Zvýšené volání na linky bezpečí ohledně domácího násilí však bohužel svědčí o tom, že nezměrné pití v domácnostech také vzrostlo. Do toho udeřil „suchý leden“, v anglosaském světě oblíbená zdravotní kampaň vyzývající lidi, aby na měsíc nepili alkohol. Brzy bude následovat česká obdoba – „suchý únor“.

Zdravotní rizika nadměrného pití alkoholu jsou dobře známa a vzrůst jeho konzumace během covidu jen potvrzuje jeho funkci jako falešné útěchy. Jenže v této těžké době je potřeba se alkoholu zastat. Ano, jde totiž o substanci, která asi doslova založila civilizaci a udržuje ji v chodu.

První pozitivní efekt alkoholu se asi dostavil ještě v prehistorických dobách, kdy naši předkové žili na stromech. Je možné, že dávné opice slezly ze stromů kvůli konzumaci spadlého nahnilého ovoce, ve kterém se přirozeně vyskytuje etanol. To mělo tři výhody. Díky výraznému pachu se shnilé ovoce dalo snadno najít, dalo se lehčeji strávit, což znamená víc kalorií, a alkohol propůjčoval ovoci antiseptické kvality, takže opice z něj tak jednoduše neonemocněly. To všechno vedlo k větší biologické reprodukci. Této teorii se říká hypotéza „opilé opice“, i když vědci upozorňují, že naši opičí předkové konzumaci shnilého ovoce nepřeháněli. Koneckonců potácející se opice je vhodnou obětí pro predátory. Avšak příjemný pocit, který se dostavil po snědení pár kousků, nejspíš ještě posílil závislost pralidí na něm. Celému procesu pomohla i mutace objevující se u našich předchůdců někdy před deseti miliony let. Ta způsobila, že u lidí (a pravděpodobně i u lidoopů) se trávení etanolu zrychlilo 40krát, což umožnilo sníst větší množství shnilého ovce, aniž se dostavily nežádoucí účinky.

Od chleba k pivu. Nebo naopak?

Zdá se, že alkohol stojí za klíčovým okamžikem naší evoluce. Zároveň byl možná spouštěčem civilizace. Tradiční výklad vzniku složitých společenství zní, že lidé zjistili, že z některých trav lze upéct pokrm. Začali je tedy pěstovat, což vedlo ke konci kočovného života. Vznikly první usedlosti a vesnice. Namáhavá práce vedla k rozdělení rolí, někteří pracovali na poli, jiní chránili ostatní před nebezpečím, někdo to celé řídil. Farmáři část své úrody odevzdávali těm, kdo se věnovali jiným potřebným činnostem. Přebytky úrody vedly k populačnímu růstu. Z vesnic se stala města, z farmářských poplatků daně, z náčelníků králové. Vyrostla byrokracie, organizované kulty, armády a civilizace. Této změně se říká neolitická revoluce a začala nejspíš 10 tisíc let př. n. l. Někde v průběhu času lidé přišli na to, že z obilí se dá nejen upéct chléb, ale i uvařit primitivní pivo. Konzumace alkoholu ve velkém mohla začít.

Jenže někteří experti upozorňují, že nejrůznější trávy, ze kterých později vznikly dnešní druhy obilí, se k pečení chleba nehodí. Zato se z nich dá vyrobit poměrně kvalitní (na tehdejší dobu) pivo. Podle této teorie lidé začali nejdřív z trávy vařit alkohol. Po nějaké době jim divoce rostoucí tráva přestala stačit, proto se usadili a začali ji pěstovat. Při snaze křížit trávy tak, aby z nich šlo uvařit ještě víc piva, se jim podařilo vyšlechtit obilí vhodné i k pečení chleba. Podle této teorie tedy za vznikem civilizace stojí touha lidstva pořádně se „sundat“.

Nezvratný důkaz, že tomu tak opravu bylo, archeologové nemají. Zastánci teorie však poukazují na to, že kdekoli se lidé usadili, alkohol se objevuje již velmi brzy. Jedním z nejnadějnějších ukazatelů, že teorie je správná, je archeologické naleziště Göbekli Tepe v dnešním Turecku. Komplex nejspíš vznikl před rokem 10 tisíc př. n. l. a není jasné, k čemu sloužil. Jedna z teorií zní, že jde o náboženské centrum, kde se scházely v okolí se potulující tlupy lovců a sběračů. Na místě se také našly pozůstatky na ohni pečeného masa a domestikovaného obilí. Což vedlo některé archeology k závěru, že jsou to zbytky jedné z nejstarších grilovaček i s tradičním zapíjením masa pivem. Zároveň však připouštějí, že obilí může být z ovesné kaše.

I pokud by snad pivo nestálo přímo za vznikem civilizace, rozhodně ji pomáhalo udržovat v chodu. Paradoxně po většinu lidské existence, až do vynálezu moderní kanalizace a hygieny, bylo pivo (a víno; hrozny jsou také jednou z nejdřív domestikovaných plodin) zdravější než voda. Jeho antiseptické účinky zahubily bakterie, takže šance, že člověk z něj chytí nějakou ošklivou nemoc, byla mnohem menší než u vody. Navíc, jak uvádí magazín National Geographic, pivo je plné živin, jako je vitamin B, kyselina listová, niacin, tiamin a riboflavin. To platí zvlášť pro jeho historické varianty, které se nefiltrovaly a neprocházely pasterizací. Lidé ve starověku, jejichž strava jinak byla velmi jednotvárná, z piva dostávali nutné živiny. Archeoložka Adelheid Ottová z Mnichova je přesvědčena, že pití piva stojí za rozmachem civilizace v Mezopotámii. Ve starověkém Egyptě se pivní kultura rozjela natolik, že existují záznamy o desítkách druhů piv. Otázka samozřejmě zní, jestli se už ve starém Egyptě objevili i první pivní hipsteři.

Ke komu přisednout v baru

O tom, jak alkohol udržuje společnost v chodu, píše třeba Robin Dunbar, antropolog a evoluční psycholog z Oxfordské univerzity. Jeho článek v The Financial Times, i když je přes dva roky starý, dobře ukazuje, proč má zavření hospod vážné následky i mimo ekonomiku.

Dunbar proslul svou formulací „Dunbarova čísla“, což je počet lidí, se kterými člověk může udržovat smysluplný sociální kontakt. Neboli „počet lidí, ke kterým by vám nepřišlo trapné nezvaně si přisednout, pokud byste na ně narazili v baru“, jak ho Dunbar definoval pro laiky. Je to zhruba 150 jedinců.

Nicméně ve svém článku se zabývá endorfiny, hormony se schopností tišit bolest, ale také navazovat stav euforie. Nejrůznější sociální aktivity, třeba smích a tanec, dokážou tělo povzbudit k větší tvorbě endorfinů. Pití alkoholu patří mezi nejefektivnější. Navíc existují studie, které naznačují, že endorfiny posilují buněčnou imunitu.

Nejde však jen o endorfiny vyvolané alkoholem. Studie ukazují, že jedním z nejdůležitějších ukazatelů týkajících se zdraví je počet přátel. Ovlivňuje spokojenost, zdraví a náchylnost k nemocem. Například studie Julianne Holtové-Lunstadové ukázala, že nejlepším způsobem, jak předpovědět, jestli člověk po srdečním infarktu bude za rok stále naživu, je znát počet a kvalitu jeho přátelství. O něco menší roli hrálo vzdání se kouření a až poté fyzický pohyb, obezita, konzumace alkoholu a další faktory. Nejlepším a nejrozšířenějším způsobem, jak se v západním světě socializovat a utužovat přátelství, je chození do hospody.

Studie z Oxfordské univerzity ukázala, že ti, kdo běžně navštěvují svůj oblíbený podnik, jsou v průměru šťastnější, mají víc přátel, jsou spokojenější se svými životy a cítí se víc zapojeni do provozu své lokální komunity. Za nimi následují lidé, kteří nejsou věrni jedné hospodě, a až poté lidé, kteří alkohol vůbec nepijí. Zdá se, že hlavní rozdíl je ve frekvenci návštěv hospody, což tuží přátelství.

Pak jsou tu případy vojáků, kteří jsou po odchodu z armády nemocnější, přestože se stále udržují v dobré fyzické kondici. Dunbar si myslí, že v tom hraje roli ztráta úzké skupiny přátel, se kterou se navíc občas dalo zajít na pivo.

Proč večer rádi tlacháme

Důležitá je i otázka času, kdy do hospody či restaurace chodit. Výzkumy ukazují, že polední jídlo nemá zdaleka takový zásah jako večeře. Není to jen tím, že oběd je často součástí pracovní schůzky. Výzkum jihoafrických Křováků ukázal, že během dne se baví o nudných věcech, jako jsou obchodní dohody s okolními kmeny, zatímco večerní rozhovory jsou zasvěceny vtipkování, vyprávění historek a vzpomínání.

Dunbar spekuluje, že to je pozůstatek z doby vynálezu ohně. Pravěcí lidé díky jeho světlu a teplu získali večer volný čas, který mohli věnovat socializaci, zatímco přes den museli lovit a hledat kořínky. Představa večera jako času vhodného k tlachání s přáteli v nás možná hluboce zakořenila.

Samozřejmě všechny tyto pozitivní důsledky alkoholu se dostavují díky jeho socializačnímu efektu. Alkoholik, který nasává sám doma, o tyto výhody přijde, navíc si ještě zničí játra.

Lockdowny, zákazy vycházení a zavření restaurací ničí sociální soudržnost společnosti. Zvyšují osamělost, přetrhávají vazby a nahánějí lidi domů, kde se z nich mohou stát alkoholici. Nezbývá než doufat v brzké otevření hospod, jsou totiž základem civilizace.