Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
Nikdo nikdy nepřidal důchodcům jako Andrej Babiš, zní mantra, které věří sami důchodci. Také z toho důvodu mu slibuje až polovina penzistů v průzkumech podporu. Ve skutečnosti nikdy neklesl podíl důchodu na hrubé mzdě tak prudce jako během Babišova vládního angažmá. Není divu, že autenticky levicová ministryně Jana Maláčová žádá, aby se penzistům přidalo víc.
Žluté vesty zasahují také v českém zdravotnictví. K pouličním protestům ve Francii přirovnává právník Ondřej Dostál akci osmačtyřiceti senátorů, kteří podali stížnost k Ústavnímu soudu a stejně jako francouzští demonstranti vyděsili vládní politiky. „Stížnost je natolik zásadní, že může zbořit celý zdravotnický systém,“ varuje ministr Adam Vojtěch (ANO). Pokud dá Ústavní soud senátorům za pravdu, budou zrušeny veškeré regulace, podle kterých se každoročně rozděluje 300 zdravotnických miliard.
Sjezd nejdůležitější vládní strany bývá v domácí politice událostí prvního řádu. Neplatí to však u podnikatelské strany ANO, která právě v této době určuje dějiny Česka. Vědělo se dopředu, že na sněmu o nic nepůjde. Dostatečně to dal najevo předseda Andrej Babiš, když posunul termín ze soboty na neděli, aby stihl konferenci o bezpečnosti v Mnichově, nakonec ale raději lyžoval v Alpách. Odpověď proto vyžaduje otázka, proč si Babiš dává práci s tím, aby svolával sněm, který je de facto zbytečný.
Stavební a projekční firmy žádají dotace, za které by konečně daly do pořádku dálniční síť. Potravinářské podniky zase chtějí podporu, aby zajistily soběstačnost v potravinách. Ve skutečnosti sledují něco jiného, a tak nepomůže, ani když peníze dostanou.
Předpovědi ekonomů bývají neurčité a obvykle se používají k infuzi optimismu do žil podnikatelů a obyvatelstva vůbec. Teď ovšem přišla dvě varování, která zpochybňují vyhlídky, že také nadcházející rok bude pokračováním dlouhého příběhu o prosperitě.
O střetu zájmů Andreje Babiše ví Evropská komise už tři měsíce. Stejně dobře bruselští komisaři vědí, že by s tím měli něco dělat, ovšem český premiér střet zájmů popírá
Těžko se najde jiný politik, jehož chování tak vystihuje slavná glosa „Zdroje tu jsou“. Andrej Babiš věnuje celou politickou kariéru pátrání po zdrojích a využívá k tomu veškerý důmysl velkopodnikatele, který je zvyklý shánět peníze na odvážné investiční projekty. Odhalování nových a nových zdrojů je nezbytné, aby aspoň částečně splnil takřka neomezené sliby, díky kterým se dostal až na místo premiéra. Teď se zdá, že poprvé narazil na hranici možného.
Možná neměl být nikdy ministrem a nejspíš ho měli odvolat už dávno. Ovšem měnit právě v této chvíli správce dopravního resortu Dana Ťoka by bylo důkazem, že se z dopravní politiky státu vytrácejí poslední zbytky rozumu.
Nešťastný kus země na severovýchodě Prahy se zapíše do dějin selhání českých politiků. Na rozlehlou louku mezi Prosekem, Letňany a Kbely zavedl primátor Pavel Bém (ODS) metro, protože tu měla stát olympijská vesnice. Olympiáda nevyšla, a tak přišel premiér Andrej Babiš (ANO) s ještě větším nesmyslem, s vládní čtvrtí, kam by z centra Prahy přestěhoval některá ministerstva.
Ve střední Evropě existuje země, jejíž premiér odmítá migranty.
Už za čtyři měsíce bude vyřazena z provozu Evropská unie. Nezničí ji vnější nepřítel, rozpadne se zevnitř v důsledku květnových voleb do Evropského parlamentu. Takový je smysl varování třiceti evropských spisovatelů a filozofů z minulých dní. Eurovolby před pěti lety vyhrál ve Velké Británii odpůrce jednotné Evropy Nigel Farage a výsledkem byl brexit. Teď v řadě dalších zemí zvítězí Farageovi nástupci a záhy se brexitová epidemie rozšíří po celém kontinentu. Co se začalo stavět po válce, skončí v troskách.
Policista Jiří Komárek to měl vždycky těžké a těžké to má dosud. Musel se vypravit až do nejspodnějších pater bulváru, do pořadu Moje zprávy Jaromíra Soukupa, aby veřejnosti vysvětlil, jak to ve skutečnosti bylo s případem Čapí hnízdo. Jde o spiknutí proti Andreji Babišovi, které sahá až do nejvyšších pater politiky, justice a tajných služeb.
Policista vyšetřující kauzu Čapí hnízdo plnil Rittigovu vůli, napsaly noviny ze stáje Agrofertu. Ovšem i média, která neřídí lidé Andreje Babiše, to vidí kriticky. Například „reputační problém“ vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila potvrzuje Český rozhlas. Zmíněné úvahy neříkají přímo, že tak nedůvěryhodný člověk jako Nevtípil nemůže vyšetřovat dotační podvod, kde je obviněným premiér. V každém případě však propojují jednoduchý případ Čapího hnízda s beznadějně zamotanou kauzou jízdenek Dopravního podniku hlavního města Prahy.
Zářící Jaroslav Faltýnek běží z jednacího sálu sněmovny, drží se telefonu a kamarádsky mává na známé v předsálí. Právě se mu podařilo vyhrát bitvu o insolvenční zákon a prokázat, kdo je v českém parlamentu skutečným lídrem. Euforie předsedy klubu ANO, který prokázal své schopnosti, však je v pochmurné atmosféře výjimkou. Protaženými tvářemi a cynickými vtipy dávají nespokojenost najevo poslanci poražených stran, ovšem sám premiér Andrej Babiš se jenom prosmykne okolo zdi, aby ho náhodou někdo neoslovil.
Ve Venezuele krachuje tzv. socialismus pro 21. století. I když Češi mají dostatek zkušeností se starší verzí státního socialismu, a mohli by utrpení v jihoamerické zemi rozumět, zatím se k podpoře demokratické opozice neodhodlali.
Soudce Josef Baxa vzpomínal na svou návštěvu na Hradě. Loni na jaře chtěl prezidentovi navrhnout, kdo by ho mohl nahradit ve funkci předsedy Nejvyššího správního soudu. Miloš Zeman však nereagoval a místo toho přednesl výčet špatných rozsudků, kterých se soud dopustil za Baxova vedení. Posléze měl prezident dávat „dost jasně najevo“, jak má dopadnout soudní pře tří vysokoškolských docentů, které odmítl jmenovat profesory.
Někdy i malý otřes může spustit velkou lavinu. Například verdikt úředníků ze středočeského městečka Černošice může vyvolat proces, který ukončí úspěšnou kariéru českého premiéra.
V jedné zemi žil oligarcha, který jako všichni ostatní oligarchové vydělával na dotacích. Měl to však těžké, protože ho vláda státu, kde žil, nechtěla podporovat tolik, jak potřeboval. Proto využil dotace k tomu, aby založil stranu, vyhrál volby a stal se premiérem. Najednou bylo dotací mnohem víc, stát šel jeho firmě na ruku, nastaly však potíže s Evropskou unií.
Za dva roky vyhrají volby Piráti a konečně dají dohromady vládu, která bude mít dost energie, aby něco změnila k lepšímu. Přinejmenším tento plán ohlásil na Celostátním fóru v Táboře jejich předseda Ivan Bartoš. Myslel to však vážně?
Brexit je katastrofa, ukázalo hlasování britského parlamentu o příslušné smlouvě s Evropskou unií. Dost zlé je už to, že se dál zpochybňuje právní rámec pro obchod Velké Británie se zbytkem Evropy. Za ještě otřesnější zkušenost lze považovat, že se spořádané poměry snadno rozvrátí demokratickými mechanismy a že tento trend ohrožuje západní společnost jako takovou.
Netrpěli nadarmo. Kdyby řidiči nemuseli před vánočními svátky čekat až dvanáct hodin v kolonách na D1, veřejnost by nezažila argumentační smršť premiéra Andreje Babiše v televizním pořadu Václava Moravce. Když vysvětloval, že jeho ministři stavějí nejvíc dálnic v historii, nebylo pochyb, že se premiérovo vystoupení zapíše od dějin marketingu.
„Chlubili jsme se, že u nás proběhla nekrvavá revoluce, že se u nás nevraždí, že je tu bezpečně. Teď se tato vize najednou zlomila. Už nejsme zemí, kde se lidé nemusí bát o život.“ Tak zní jeden z mnoha výroků, kterým v deníku Gazeta Wyborcza komentovali obyvatelé Gdaňsku nedělní vražedný útok na svého primátora Pawła Adamowicze. Byl napaden na pódiu během dobročinné akce, útočník Stefan W. ho bodl do srdce a do plic. V pondělí večer primátor zemřel v místní nemocnici.
Zaměstnanci Spojených států nedostávají peníze, protože v zemi nastal tzv. shutdown, tedy rozpočtový spor mezi prezidentem a Kongresem. První dějství má za sebou obdobný spor v Česku, při kterém proti sobě stojí vláda a radní hlavního města.
Když daně rostou rychleji než reálné příjmy obyvatelstva, jde podle definice deníku The New York Times o tzv. zlodějské daně. Teď jim čelí také České republika.
Babišův Uniles je v potížích. Podnikatelský záměr vydělat na levném dřevě ze státních lesů narazil na lesního škůdce, firmu musí zachránit stát a rakouský partner.
V noci na 16. ledna roku 1969 spal dvacetiletý student filozofické fakulty Jan Palach u rodičů ve Smetanově ulici ve Všetatech. Nechal se vzbudit o půl šesté ráno, pak se vypravil vlakem do Prahy a zřejmě už v osm hodin dorazil do spořilovských kolejí, které byly na místě, kde dnes stojí kačerovské depo metra. Tam sepsal ve čtyřech exemplářích mimořádně stručnou zprávu, kde vysvětlil, proč se hodlá upálit. Chtěl „probudit lid této země“ vzhledem k tomu, že se necelý půlrok po sovětské invazi „ocitl na pokraji beznaděje“. Podepsal se „Pochodeň č. 1“. V jedenáct z kolejí odešel, tři dopisy odeslal poštou a jeden nechal v aktovce, kterou si vzal na Václavské náměstí.
Přitažené za vlasy vypadá tvrzení, že se miliardář Andrej Babiš stal premiérem za peníze z Bruselu. Ovšem právě jeho pravdivost prověří kontrola Evropské komise, která dorazí do Prahy ve třetím lednovém týdnu.
Ze všech mírových smluv, které kdy byly na světě uzavřeny, byla nejhorší Versailleská dohoda. Žádná jiná nebyla zpochybněna tolikrát a tak záhy po svém podpisu. Také se žádný z obdobných dokumentů nestal příčinou ještě ničivější války, než kterou měl uzavřít. Právě letos, sto let od svého podpisu, poslouží dohoda z pařížského předměstí Versailles opět jako terč nesmiřitelné kritiky.
V málokteré evropské zemi se tak změnila nálada k horšímu jako v Česku, informuje Eurobarometr. Hospodářství i poměry ve společnosti se po sedmi letech, kdy všechno šlo nahoru, opět začínají vracet zpátky dolů. O tom nejsou ve zdejší společnosti velké pochyby.
Je možné diskutovat o tom, zda je třeba zachovat právo nakoupit zboží, které prokazatelně nepochází z Agrofertu. V každém případě však toto právo pro sto tisíc obyvatel jihočeské metropole před svátky zachováno nebylo.
