Vojenský a bezpečnostní analytik a publicista. Zabývá se tématy moderních zbraní, ozbrojených sil, konfliktů a bezpečnostních hrozeb. Pravidelně přispívá např. do časopisů ATM, Střelecká revue, Válka Revue nebo II. světová a vydal knihu Zbraně 21. století (2009). Narodil se v roce 1983 a žije v Tišnově.
Jen málo evropských politiků budí tak silné emoce jako maďarský premiér Viktor Orbán. Jeho kritikové v něm vidí rádobydiktátora, jenž porušuje principy právního státu a křísí staré přízraky nacionalismu, zatímco jiní jej chválí jako realistického státníka, který pomáhá chránit Evropu před migrací. V některých diskusích ale zaznívá také vojenský aspekt, jelikož Maďarsko nyní nakupuje moderní zbraně opravdu nevídaným tempem.
Připomněli jsme si osmdesát let od počátku druhé světové války, jejíž první obětí se stalo Polsko. Jeho území si rozdělily nacistické Německo a Sovětský svaz, dvě totalitní mocnosti, které svět v srpnu 1939 šokovaly podpisem smlouvy o neútočení, jež vstoupila do dějin jako pakt Molotov–Ribbentrop. V Polsku se ovšem stále vedou diskuse, jestli se tomuto katastrofickému vývoji dalo zabránit, respektive zda existovala i jiná cesta.
České ministerstvo obrany momentálně posuzuje dvě možnosti nákupu amerických vrtulníků. Rozhodnutí, které má padnout ještě letos, by mělo završit dlouhý proces řešení otázky, jak by měla dále pokračovat vrtulníková bojová složka Armády ČR. Obě alternativy mají přednosti i nevýhody, každopádně platí, že
Nedávno se na brněnském výstavišti konal 15. ročník prestižního veletrhu obranných a bezpečnostních technologií IDET, který se řadí mezi nejdůležitější akce svého druhu na starém kontinentu. České i zahraniční zbrojovky představily mnoho novinek. Šlo však nejen o konkrétní typy zbraní či jejich parametry, nýbrž i o některé obecnější trendy v průmyslu a ozbrojených silách.
Pokud se hovoří o vojenské síle (případně rovnou „hrozbě“) Ruska, většinou se zmiňují ruské informační operace, speciální jednotky a početná pozemní armáda, zatímco o ruském loďstvu se na Západě vesměs mluví s despektem. Stárnoucí lodě převážně ze sovětských časů, trvající problémy se stavbou nových plavidel i nejasnosti v samotném poslání námořnictva, to vše lze pokládat za příznaky hluboké strukturální krize.
Nedávno publikované údaje Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) ukazují, že Německo představuje čtvrtého největšího vývozce zbraní na světě. Navzdory tomu však jeho podíl na trhu už několik let klesá, což znamená potíže nejen pro tamní průmysl, ale i pro zahraniční politiku Berlína. Německo totiž svými kroky značně irituje další evropské státy a v podstatě samo omezuje svůj mezinárodní vliv.
Letos v únoru se opět prudce zvýšilo napětí mezi Indií a Pákistánem. Teroristé, kteří se zřejmě těší podpoře druhé zmíněné země, zaútočili v Indii, jejíž letectvo pak udeřilo na pákistánském území. Situace byla několik dní hodně nebezpečná a vyskytly se zprávy, že obě země chystaly k použití své raketové arzenály. Svět si znovu připomněl, že hrozba vypuknutí atomové války v jižní Asii by se rozhodně neměla podceňovat.
Před padesáti roky přinesla média po celém světě nejasné zprávy o ozbrojeném konfliktu mezi Sovětským svazem a Čínou někde na Sibiři. Boje sice trvaly jen krátce, avšak vztahy Moskvy a Pekingu byly napjaté poměrně dlouho, což hodně kontrastuje s tím, že se dnes Rusko a Čína tváří jako nejbližší spojenci. Za touto clonou se ale nachází velice komplikovaná realita, která nabízí spoustu důvodů pro pochyby o této alianci.
Nedávno uplynulo již pět let od počátku dramatických událostí na východě Ukrajiny, po nichž vypukl rozsáhlý ozbrojený konflikt se skrytou účastí Ruska. Na Donbasu fakticky existují dvě „lidové republiky“ a pod kontrolou Moskvy zůstává i Krym. Na Ukrajině se však opět ozývají hlasy, podle nichž by k ničemu z toho nedošlo, kdyby se Kyjev začátkem 90. let rozhodl jinak a ponechal by si odstrašující potenciál. Mají pravdu?
Na počátku března uplynul rok ode dne, kdy ruský prezident využil projev před parlamentem pro prezentaci nové generace ruských zbraní. Během onoho roku byla zveřejněna řada zpráv o stavu těchto programů a odborníci i fanoušci vášnivě diskutují, zda jde o významné technické posuny, nebo spíše o propagandu. Na stole se samozřejmě nalézá i otázka, proč vlastně Rusko nové zbraně vyvinulo.
Když portál Echo24 přinesl 20. ledna 2019 zprávu o chystané dohodě Německa a Francie, stal se jedním z prvních médií, která o této záležitosti vůbec informovala. Smlouva se chystala v utajení, její oficiální publikace proběhla v tichosti a vlastně ani podpis nedoprovázela nějaká mimořádná pompa. Přesto ovšem běží o dokument, jenž může mít pro budoucnost Evropy dalekosáhlé (a ne nutně pozitivní) následky.
Minulý víkend se na ostravském Letišti Leoše Janáčka konal XVIII. ročník Dnů NATO, akce, která spadá do „nejvyšší ligy“ vojenských a leteckých show pro evropskou veřejnost. Jde také o symbolický projev bezpečnostní kooperace zemí střední Evropy, tzn. především Česka, Slovenska, Polska a v poslední době též Německa. Letošní ročník měl zvláštní význam i kvůli oslavám sta let existence nezávislého Československa.
Ve prospěch USA hraje skutečnost, že čínské ambice vyvolávají stále větší znepokojení i u jiných mocností, jež mají či chtějí mít letadlové lodě.
Letos jako každý rok vojenští odborníci a fandové netrpělivě čekali na 9. květen, tzn. den, kdy v ulicích mnoha měst celého Ruska zaburácejí motory tanků a dalších vozidel, jež se účastní velkolepých vojenských přehlídek.
Jen málo počítačových her získalo v reálném světě takový vliv jako hra World of Tanks, která se stala velikým fenoménem i mimo hráčskou komunitu. Výrazně podnítila zájem o historické obrněnce, což ukazuje mj. nový ruský film Tanky, jenž má premiéru 26. dubna a točí se okolo slavného T-34. O plusech a minusech tohoto vozidla se stále debatuje. Šlo o vynikající design, nebo naopak o přeceňovanou sbírku nedostatků?
Když ruský prezident Vladimir Putin dne 1. března předstupoval před parlament, aby přednesl pravidelnou zprávu o stavu země, jen málokdo očekával, jaká smršť diskusí se po ní rozpoutá.
Souostroví Maledivy u Indie bylo dosud pouze položkou na seznamu exotických destinací pro krásnou dovolenou, ovšem na začátku února se nečekaně dostalo do zahraničních rubrik, když tam propukla vážná politická krize.
V polovině února se rozšířily zprávy, podle kterých americké letecké údery v Sýrii usmrtily až „stovky“ ruských žoldnéřů bojujících pro Bašára Asada. Pozdější informace naznačují, že vše bylo asi trochu jinak, ale v každém případě se pozornost veřejnosti opět obrátila k soukromým vojenským korporacím a k jejich roli v soudobém neklidném světě.
Ukrajina uskutečnila 30. ledna 2018 první letovou zkoušku střely s plochou dráhou letu, jež se nazývá Neptun a bude schopna ničit námořní a pozemní cíle.
Mýlil by se ovšem ten, kdo by hádal, že Jižní Korea spolupracuje jen se západními státy. Mezi její významné partnery totiž dlouhodobě patří Rusko, které s Korejskou republikou ostatně též čile obchoduje.
Intelektuálové, kteří rádi popisují Trumpa jako nafoukaného tlučhubu, by si měli všimnout, že již za první rok v úřadu toho na mezinárodní scéně stihl pozoruhodně mnoho.
Nikdy od konce studené války nebylo riziko nasazení atomových zbraní tak vysoké jako dnes, soudí mnoho expertů, kteří analyzují situaci kolem KLDR. Její vůdce Kim Čong-un může být (alespoň zdánlivě) velice spokojen, protože disponuje odstrašující silou, která může ohrožovat i USA. Naneštěstí pro svět však tímto svým arzenálem „šermuje“ způsobem, jenž by mohl mít důsledky přesně opačné, než v jaké Kim (zřejmě) doufá.
V polovině listopadu absolvoval první letovou zkoušku létající prostředek Dream Chaser, jenž pochází od firmy Sierra Nevada a za několik let by mohl zajišťovat i přepravu na Mezinárodní kosmickou stanici.
Mezi nejzajímavější výsledky cesty amerického prezidenta Donalda Trumpa po východní Asii patří oznámení o dodávkách „strategických“ zbraní do Jižní Koreje.
Při jedné z diskusí o KLDR se objevila myšlenka, o níž se občas spekulovalo v první polovině minulé dekády. Mohla by Severní Korea odpálit svoje rakety z upravené civilní lodě, jež by se na pohled nedala odlišit od běžného plavidla? Nesporným faktem je, že takových přestaveb už svět viděl značný počet a podobné nápady jsou stále v kurzu, což dokazují mj. nedávné debaty o nových ruských a amerických polárních ledoborcích.
Navzdory rostoucímu napětí ve vztazích se Západem se vzdušné síly Turecka opět objevily na ostravských Dnech NATO a turecké zbrojovky letos poprvé přijely na brněnský veletrh IDET, kde byla islámská mocnost dokonce hlavním partnerem. Pro znalce a fanoušky ovšem o žádné překvapení nešlo, protože turecký zbrojní průmysl už řadu let prožívá velkou expanzi, která se dá označit za důkaz i nástroj nynějších ambicí Ankary.
V průběhu července a srpna se objevily zprávy, podle nichž by se do konfliktu v Afghánistánu měli více zapojit privátní kontraktoři. Ústřední roli v tomto plánu hraje Erik Prince, jenž kdysi založil kontroverzní firmu Blackwater a v jehož aktuální nabídce je vedle pozemních jednotek obsaženo i vlastní vojenské letectvo.
Před sto lety probíhala u belgického města Ypres krutá bitva, v níž byl poprvé nasazen bojový plyn, který obdržel podle onoho města nové jméno. Yperit se poté stal jednou z nejznámějších chemických zbraní vůbec a pořád se občas používá, jenže obecně platí, že chemické zbraně se většinou dosti přeceňují.
Mohlo však Japonsko konflikt s USA přece jen vyhrát? Je dosti zajímavé, že scénářů vítězství třetí říše existuje dlouhá řada, zatímco v případě Japonska je „nabídka“ podstatně skromnější.
Ve dnech 4. a 28. července provedla KLDR dva testy své balistické rakety Hwasong-14, která již zjevně patří do kategorie mezikontinentálních zbraní.
