Tag: divadlo

Články k tagu

V Tháliích bodovalo Divadlo Na zábradlí. Vyhráli Císařová a König

Obě letošní Ceny Thálie za činoherní výkony míří do pražského Divadla Na zábradlí. Získali je Kateřina Císařová a Miloslav König. Císařová ztvárnila Káťu ve Vzkříšení, König si zahrál francouzského spisovatele Michela Houellebecqa ve Veřejných nepřátelích. Oba dnes při vyhlášení výsledků poděkovali svému domovskému divadlu. Cenu pro mladého umělce do 33 let v oboru činohry získala členka Národního divadla moravskoslezského Kamila Janovičová.

Rodina je temná věc

Isaak Babel kdysi napsal, že rodina je temná věc. Pokud toto tvrzení převedeme do současné doby, společnost mu dává spíš za pravdu, ale trochu zjednodušeněji a možná i hloupěji. Přívlastek temná v kontextu rodiny nahrazuje něco jako nefunkční, přežitá nebo zastaralá. Být temný přitom v tom výroku neznamená jen nástroj útlaku, traumat a bolesti. Babelův bystrý komentář v sobě jistě obsahuje něco zlověstného, ale zároveň i metaforicky produktivního v tom smyslu, že rodině přisuzuje i jakousi psychoanalytickou archetypální hloubku. Ta se nemusí zrcadlit pouze ve fatalistickém odmítání, ale i v nějaké prapůvodní síle, jíž jsme postiženi/obdarováni úplně všichni. V autorské inscenaci brněnského Divadla 3KK nazvané Franz Kafka žije! – Žranice je rodina vykreslena na pozadí šikany, drbů, patriarchátu a neschopnosti sebelásky.

Karel Heřmánek: Muž s tváří do westernů

Karel Heřmánek představoval mužský herecký typ, jichž bylo a je v Česku vždy jak šafránu. Ostře řezaná tvář, heroický profil, sošná stavba těla, prostě tvrdý chlapík, který by v Americe, když se ještě točily, hrál ve westernech, střídavě padouchy a střídavě šerify. U nás hrál fešáky, frajery, svůdníky, hrdiny poněkud směšnohrdinské, ale vždy takové, kteří mají jiskru a šmrnc, na něž je pěkné pohledět a nechat se jimi okouzlit.

Zemřel herec Karel Heřmánek. Bylo mu 76 let

Ve věku 76 let zemřel v sobotu divadelní a filmový herec Karel Heřmánek. Na facebooku Divadla Bez zábradlí, které Heřmánek spolu se svou manželkou založil, to oznámila rodina. Heřmánek ztvárnil řadu výrazných filmových rolí. Diváci si ho pamatují například jako fešáka Huberta, Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty nebo tatínka Poppera z filmu Smrt krásných srnců.

Pravda je jako včelí žihadlo. Bývá uprostřed

Někde to i uprostřed horkého léta mají rádi ještě více horké. Zdá se, že třeba na Slovensku… Odkud přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová. Jde o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy.

Státní tajemník přerušil představení divadla a vyháněl diváky. „Promítali perverzní film,“ tvrdí Kuffa z SNS

Státní tajemník a náměstek slovenského ministra životního prostředí Štefan Kuffa hrubě přerušil divadelní představení Moje baby Národního divadla Košice a začal vyhánět diváky. Nic šílenějšího, nehoráznějšího a ponižujícího jsem nezažila, uvedla herečka Ľuba Blaškovičová, která v představení hraje. Na incident, který se odehrál nedaleko východoslovenské obce Malá Franková, upozornil novinář a šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, jenž byl na akci jako divák.

„Pane premiére, zachraňte slovenskou kulturu.“ Svěrák, Polívka i Trojan proti Šimkovičové

Dění na poli slovenské kultury v posledních dnech nabírá na obrátkách. Vyhazov ředitelky Slovenské národní galerie (SNG) a šéfa Slovenského národního divadla (SND) kritizují jak osobnosti a občané na Slovensku, tak v Česku. Bratislavské ulice v pondělí zaplnily davy lidí, kteří kritizují slovenskou ministryni kultury Martinu Šimkovičovou a volají po její rezignaci. Nově se k protestům přidalo i Národní divadlo (ND) v Praze.

Nekonverzační nekomedie

Autorský pohled divadelního a filmového režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky na lidi i na to, jak reagují v extrémních situacích, je tu zábavný, tu nemilosrdný, tu dojemný. Jeho filmový debut Vlastníci o tom, jak klopotně se učíme zacházet se soukromým vlastnictvím, je už klasikou. Svůj zatím poslední celovečerní film, který právě přichází do kin, nazval Zahradníkův rok a do hlavní role obsadil Oldřicha Kaisera. Je volně inspirován skutečnou událostí, kdy ruský oligarcha zničil drobné hospodářství Reného Mandyse v Dolní Olešnici. Klasická komedie to není, ale důležitý film, jak už to u Jiřího Havelky bývá, ano.

Jak se vyrovnat s minulostí, metodami a debakly

Pražské Divadlo Na Zábradlí uvedlo světovou premiéru nové inscenace, a třebaže samo nepoužilo toto spojení, jež je jinak v českém divadelním prostředí běžné, stojí za připomenutí a pozornost, jelikož lícuje s tím, co novinka zpracovává. Jmenuje se Bůh v Las Vegas a pojednává o „legendárním“ zájezdu populárních československých umělců do jednoho z center americké zábavy na konci šedesátých let. Titulním demiurgem je míněn Karel Gott, jenž na věhlasu zaoceánského varieté tehdy založil rozvoj své zdejší umělecké pověsti.

Nejlepší regionální divadlo na světě – plus další kulturní tipy

Kdyby Horácké divadlo v Jihlavě hrálo fotbal, určitě by nekopalo druhou ligu jako FC Vysočina Jihlava, ale směle by mohlo konkurovat i nejslavnějším pražským klubům. Může za to i jeho nový umělecký šéf, jeden našich nejuznávanějších divadelních režisérů Michal Zetel. Jeho cílem je udělat nejlepší regionální divadlo na světě, přičemž slovo regionální nevnímá negativně. Asi i proto krátce po svém nástupu odrežíroval původní muzikál Nad Sázavou, který se poťouchle s až jakousi „sklepáckou“ podvratností strefoval do jednoho z nejdéle provozovaných českých hnutí – trampingu.

Divadlo Karlín upravilo svůj muzikál Anděl Páně. Podle režiséra Stracha nemají autorská práva

Hudební divadlo Karlín (HDK) vypustí pasáže muzikálu Anděl Páně, o kterých režisér Jiří Strach tvrdí, že kopírují jeho technický scénář k filmu Anděl Páně. I když karlínské divadlo Strachův nárok neuznává, rozhodlo se do soudního vyřešení celé záležitosti muzikál uvádět v pozměněné podobě. "Hudební divadlo Karlín garantuje, že díky drobným úpravám, nebudou diváci ochuzeni o silný zážitek z muzikálu tak, jak tomu bylo doposud," uvedl mluvčí divadla Tomáš Matějovský.

Ano, život je prazvláštní

Toto je rozhovor starých známých. Jáchyma Topola jsem se na to chtěl léta zeptat, ale vlastně to ani nebylo nutné. Pak umřel Vlastimil Harapes a Jáchym sám řekl, hele, možná bych o tom, jak žil Vlastík s mým tátou, něco řekl. A já řekl: Myslíš? Jo, lepší, než když kolem toho bude taková divná mlha. Ale začali jsme něčím jiným, Věrou Sosnarovou.

Zemřel Jan Schmid: když ne X, tak Ypsilon

Pod odchodu Jana Kačera – a Vlastimila Harapese – je smrt režiséra, dramatika, herce a také výtvarníka Jana Schmida další ztrátou ze silného kádru českého divadla a kultury povstalé z nebývalého kvasu šedesátých let. Bylo mu osmdesát sedm let, do poslední doby čilý a aktivní, ještě před pár lety moderoval s Janem Lukešem jediný literární pořad na ČT, revue Třistatřicettři. Ptal se tak sugestivně a lišácky, že mnozí tázaní řekli i to, co vůbec říct nechtěli. Jan Schmid byl především zakladatel a celoživotní umělecký šéf divadla Ypsilon.

Poslední Vernon Subutex, z řecko-perských válek, osobnostní typologie

Vernon Subutex je padesátník odepsaný dobou, jejímuž tempu nechce stačit. Sálá z něj energie vonící přátelstvím, která k němu stahuje frustrované vrstevníky ohýbané tlakem práce, rodiny, politiky, společenských očekávání. Tahle parta opustí Paříž a založí kočovnou komunitu. Dá se ale uniknout?

Kdo vzpomene na Jana Kačera?

„Dobrý den, pane Kačere,“ začal jsem vždycky stejně těch několik telefonátů, které jsme spolu měli a u kterých jsem se pokaždé cítil nepatřičně, protože jsem osloveného prosil o delikátní službu. Chtěl jsem, aby zavzpomínal na některého ze svých kolegů z Činoherního klubu. Buď proto, že slavil vysoké kulatiny, nebo proto, že zesnul, nebo proto, abych na někoho sehnal kontakt. Nebyl jsem sám, kdo tohle dělal – Janu Kačerovi volal s totožnými požadavky kdekdo a on ochotně svým typickým zastřeným chraplákem velmi zvolna odpovídal. Tedy většinou ochotně, když zrovna neměl mizernou náladu.

Zemřel Jan Kačer. Proslavil se jako charismatický herec i režisér

Dnes dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. ČTK to oznámila jeho dcera Adéla Kubačáková. Byl ikonou nové vlny československého filmu a stál u zrodu pražského Činoherního klubu. Prosadil se jako divadelní režisér, režíroval například v Divadle na Vinohradech nebo v Národním divadle. V roce 2016 obdržel od prezidenta republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Smůla a tajemství Vlastimila Harapese

Středeční úmrtí tanečníka, choreografa a herce Vlastimila Harapese potvrdilo železné pravidlo, že slavný člověk nikdy nezemře tak, aby to médiím bylo po chuti vzhledem k jejich provozu. Nebožtík, o jehož životě se sluší referovat, totiž zpravidla zemře těsně po uzávěrce, takže není možné dostat ho do aktuálního vydání (to nám v Echu vyvedl Josef Abrhám) nebo ještě hůř: zemře těsně před ní, takže je potřeba na poslední chvíli předělat obsah vydání a vměstnat do něj narychlo spíchnutý nekrolog. Zemřít v půli týdne, jako se to povedlo panu Harapesovi, jeví se proto vůči referentům jako kolegiální termín.

Biografie jako nástěnka

Autor důkladné, solidní, citovatelné biografie Jiřího Šlitra (1924–1969) aby byl muzikolog, teatrolog a historik umění v jedné osobě; pokud tak velký záběr nemá, snad aby se práce rozdělila mezi spolehlivé znalce, z nichž každý si napíše svůj kvalifikovaný part, viz třeba mohutnou, šestisetstránkovou monografii Josef Čapek (1996), v níž se o text podělili historik umění Jaroslav Slavík a literární historik Jiří Opelík.

Tajný úkol Johanna Schwankmeyera

O Janu Švankmajerovi se často píše jako o nejvýznamnějším současném českém filmaři. Ve světě opravdu dostává ceny, jeho filmy na DVD jsou jako jedny z mála, ne-li jediné z českých, k dostání v cinefilských buticích v Paříži, Londýně, ve Frankfurtu etc., s jeho proslulostí se málokdo ze zdejších filmařů, ale dalo by se říci umělců vůbec, může měřit. Je to ovšem postava z elitní kultury, víc kultovní než jaksi obecně známá, neboť celé jeho dílo je velmi elitní, rozhodně to není tvůrce pro všechny.

Odkaz Dagmar Hochové, nádech a výdech, na duchovní cestě

Velká retrospektivní výstava české dokumentární fotografky Dagmar Hochové a monografie, jež tento materiál zhodnotí, si daly za cíl aktualizovat zažitý obraz autorky jako fotografky dětí a ukázat Hochovou ve světle mnoha dalších tematických oblastí, které se často vztahují k našim národním dějinám. Dagmar Hochová: Retrospektiva, Moravská galerie v Brně, 19. 4. – 29. 9. 2024

O všudypřítomném zlu, přípravy na tmu, poklona lidské nezdolnosti

Karel Steigerwald se vrací na scénu se svou hrou z roku 1982 A tak tě prosím, kníže. Tehdy šlo o kritiku normalizačního režimu, text ovšem skvěle rezonuje i dnes. V režii Radima Špačka jsou v pražském divadle La Fabrika hereckými hvězdami Jiří Štrébl, Patrik Děrgel, Eva Salzmannová a Anežka Hessová. Karel Steigerwald: A tak tě prosím, kníže, La Fabrika, Praha, 21. 3. 2024.

V Arše jsem od té doby nebyl

Divadlo Archa v Praze na Poříčí bylo třicet let institucí, která sloužila jako domicil pro první ligu evropské i světové divadelní, hudební a taneční tvorby. Opakovaně tady hráli John Cale, Lou Reed, Patti Smithová, Laurie Andersonová. Doma se tu cítil japonský tanečník Min Tanaka a mnozí další. Do Archy se prostě chodilo rozšiřovat obzory, nasávat atmosféru, sledovat, kudy jde vývoj. Byla to do velké míry zásluha jednoho vždy příjemně a jaksi i plaše vystupujícího muže, který měl kdysi svou vizi a tu skutečně uskutečnil. Před dvěma měsíci v Arše skončil. Náš rozhovor je o tom.

Pohádka Jiřího Petrboka, jak si zachovat duševní zdraví, zpověď vyhaslé hvězdy

Jiří Petrbok pro pražský Vzlet připravil výstavu obrazů s názvem Pohádka. Jeho díla mají uhrančivou energii i jisté pnutí a divákovi nabídnou jiné světy, které mu ale budou velmi povědomé. Je to tím, že autor ve své tvorbě nepatrně posouvá realitu, překrývá známé situace i obrazy a skládá je do nových souvislostí. Jiří Petrbok – Pohádka, Galerie Vzlet, Praha, do 30. 9. 2024.

Lolita z holandské vesnice, audiokniha pro železniční lidi, o lásce, válce a vykoupení

V odlehlé holandské vesnici se veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. V okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví prázdniny podivnými hrami. Nikdo netuší, jak daleko jejich tajný vztah zajde. Marieke Lucas Rijneveld: Ty moje skvostné zvířátko, přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, 272 str.

Americké baleríně hrozí v Rusku za vlastizradu až 20 let vězení. Poslala 50 dolarů Ukrajině

Elegantní ruská baletka, která žila a působila v americkém Beverly Hills, Ksenia Karelinová, byla při návštěva rodičů v Rusku zatčena. Podle obvinění ruské justice byl důvodem jejího zatčení finanční dar, který poskytla ukrajinské humanitární organizaci ve výši 51,80 dolarů (zhruba 1 213 Kč). Nyní je baletka obviněná z velezrady. Hrozí jí až dvacetileté vězení. O případu informuje BBC.

Neobyčejná Sidonie Nádherná, klima zemí Koruny české, legendární francouzská komedie

Alena Wagnerová představuje Sidonii Nádhernou jako neobyčejně zajímavou osobnost, jejíž život poznamenaly všechny pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – rozpad Rakousko-Uherska, nacistická okupace, odchod do exilu v Anglii, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá. Alena Wagnerová: Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, přeložil Vratislav Slezák, Argo, 248 str.

Řeka jako symbol, o nezdolné ženské soudržnosti, Nomi nezapadá

Řeka jako symbol Řeka jako cesta do nitra temnoty – komponovaný večer v rámci doprovodného programu k výstavě Praha zítra? Město a řeka. Na příkladu díla Josepha Conrada se přednáška zabývá symbolikou řeky v umění. Zazní úryvky ze Srdce temnoty a vybrané ukázky z filmových adaptací této nejslavnější Conradovy knihy včetně dalších filmů, které inspirovala. Řeka ve filmu, CAMP, Praha, 26. 1. 2024.

První herečka souborů

„Věděl jsem, že musím sáhnout do nejvyšších pater, protože i když to byla malinká role, rozsahem zanedbatelná, peněz jsem za ni také nemohl moc nabídnout, byla důležitá – stála na ní pointa celého příběhu. Nutně jsem potřeboval herečku, která by během několika vteřin na tváři uhrála všechny emoce a bylo to uvěřitelné. A tak jsem se, s jistou bázní ovšem, ozval Janě Hlaváčové a ona naštěstí souhlasila.“ Takto vzpomínal režisér Jaroslav Dudek na natáčení televizní bakalářské povídky z osmasedmdesátého roku nazvané Moje nejhezčí vzpomínka na rok pětačtyřicátý.

DAMU hledá „ombudsosobu.“ Úpadek akademické sféry v přímém přenosu, řekl senátor

Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (DAMU) vypsala výběrové řízení na obsazení funkce "ombudsosoby", pro niž běžně slouží označení ombudsman. Umělecká škola hledá pracovníka, v jehož rozsahu působnosti bude "vyřizování podnětů a stížností studujících, akademických pracovníků a dalších zaměstnanců DAMU, které vykazují znaky neetického jednání, diskriminace, psychického nátlaku či nevhodného chování mezi osobami v nerovné mocenské pozici." Senátor Zdeněk Hraba (za STAN) to označil za jasný úpadek akademické sféry v přímém přenosu.

Strach, Burian, Bartoška a další o Janě Hlaváčové. „Nejněžnější herecká a lidská duše“

Na divadelní a filmovou herečku Janu Hlaváčovou, které zemřela v sobotu ve věku 85 let, vzpomínají její kolegové jako na velkou herečku a noblesního člověka. Pražská rodačka, která ztvárnila desítky rolí v Národním divadle, Divadle na Vinohradech či v televizi a ve filmu, byla podle jejich vyjádření výraznou postavou odcházející herecké generace. Herečku také připomene Česká televize skrze speciální program k uctění její památky.