Básníci stavějí domy, architekti píšou básně

Galerie Rudolfinum nabízí intenzivní tvůrčí propojení mezi britským umělcem Antony Gormleyem (držitel prestižní britské Turner Prize) a českou architektkou a teoretičkou Pavlou Melkovou. Jde o fúzi Gormleyho prostorových instalací, soch a kreseb s minimalisticky poetickými texty Melkové, které jsou hustě rozprostřeny po všech galerijních síních. Spolupráce autorského dua dosvědčuje umělecký trend posledních let: prostřednictvím intermediality se má divák pohybovat na nespecifikované hranici mezi vizuálním uměním, prostorovou architekturou a třeba i básnickým textem. Tyto umělecké disciplíny přitom nemůžeme vnímat separovaně, daleko víc jim náleží tematická i smyslová provázanost. Pro Gormleyeho s Melkovou se právě smyslové vnímaní míst, která obýváme, stává stěžejní metaforou pro jejich společnou výstavu. V té se shledáváme s prostorem rozděleným tenkými ocelovými pruty, členitou kompozicí za sebou stojících figur (mají podobu velkých kvádrů), jejichž základem jsou skeny autorovy vlastní postavy, nebo se světelně probleskávající architektonickou konstrukcí, která se náhle rozzáří uvnitř potemnělé místnosti. Tyto instalace nelze oddělit od místa zasazení. Jejich kouzlo spočívá v prostorové dezorientaci, ve vyvolání nečekané prostorové překážky nebo v poměřování měřítka objektů s měřítkem vlastního těla. Z výstavy jsou jasně patrné její filozofická východiska, která souznějí s názory tzv. humanistické architektury. V ní se vlastnosti prostoru zkoumají vždy skrze vnímání člověka. Architektonické objekty nejsou prázdnými neživými materiemi, ale nabývají významu v sounáležitosti s lidskou existencí. Básnické texty Pavly Melkové, to jsou lapidární črty hledající svůj architektonický tvar ve slově („změkčit hrany / myšlenky / k / prolnutí / mezi plátky růže / až tehdy / najde přesný tvar“). Melková si uvědomuje, že právě básnické slovo je z celého umění nejvíc dematerializované. Svou hmotu si teprve hledá, jinými slovy jsme při něm svědky vytrácení smyslových prvků ve prospěch nabývání odhmotněného ideálu, jak to ostatně popisoval už Hegel, předpovídaje tím konceptuální umění. Výstava navíc dokazuje, že je osvěžující, když poezii nepíše básník, ale architekt. Představte si to. Básníci stavějí domy a architekti píší básně. Nebylo by všem najednou mnohem lépe?

Antony Gormley / Pavla Melková, Galerie Rudolfinum, Praha, do 5. ledna 2025.

Radost navzdory

„Helena Wilsonová, která byla v sedmdesátých letech nucena emigrovat do Kanady, patří k významným osobnostem české dokumentární fotografie. Její tvorba je osobním svědectvím o životě svobodných lidí v nesvobodné zemi,“ říká o autorce kurátor výstavy Jan Mlčoch, který mnoho let buduje fotografickou sbírku UPM. Výstava zachycuje nejen neoficiální uměleckou scénu a život v normalizačním Československu (tedy hodně snímků piva, rozpustilého Ivana Jirouse i překrásný obraz jeho ženy Juliany), ale třeba i obyvatele chudinských čtvrtí v Havaně a melancholický cyklus Voda, Vltava, Český Krumlov.

Helena Wilsonová: Fotografie, Dům fotografie, Praha, do 23. 2. 2025.

Strýčku, vzpomínej

Pokud jsme v Česku po revoluci měli nějaké opravdu rebelující kapely, moc jich nebylo, snad leda Michael’s Uncle, Esgmeq a Vanessa. Zpěvák a textař poslední jmenované teď se svým pověstným laskavým humorem vzpomíná na divoké historky 90. let. Jaké postavičky se tenkrát potulovaly po klubech? Co nejodpornějšího náš pamětník lidem provedl? Neuvěřitelně vtipné a nekorektní! Kniha je to na rozdíl od svého autora poměrně útlá, ale to vás mrzet nemusí, již brzy přineseme s Mistrem i rozjímavý adventní rozhovor.

Vyvrhel: Samir Hauser, Okraj media, 256 str.

Nichts ist ok

Trocha němectví ještě nikoho nezabila! Už 29. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka právě probíhá a předkládá výběr výrazných inscenací z repertoáru renomovaných divadelních domů. Německojazyčná představení jsou uváděna s českými titulky. Festival vyvrcholí 7. 12. ve Stavovském divadle – představením ano nic není ok / ja nichts ist ok. Jde o poslední dílo věhlasného režiséra a uměleckého ředitele Volksbühne Berlin Reného Pollesche.

29. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, do 7. 12. 2024.