Podle očekávání došlo při jednání mezi prezidentem Milošem Zemanem a kancléřkou Angelou Merkelovou k zásadní neshodě ve věci migrace. Když si podle prezidenta Němci migranty sami pozvali, nemohou chtít po jiných evropských zemích, aby je přijaly místo nich. O jednání na Hradě informoval na svém Facebooku prezidentský mluvčí Jiří Ovčáček.
Návštěva Prahy nebude pro německou kancléřku Angelu Merkelovou žádná příjemná procházka. Napsal to dnes německý deník Die Welt, podle něhož mnoho Čechů odmítá politiku Merkelové v uprchlické krizi.
V roce 1994 napsali dva vlivní politici německé CDU Karl Lamers a Wolfgang Schäuble (ten druhý je dnes čelným členem vlády), že bez rozšíření EU „by mohlo být pro Německo žádoucí nebo nezbytné z důvodu své vlastní bezpečnosti zajistit stabilizaci východní části Evropy na vlastní pěst a tradičními způsoby“. Málokdo si v tehdejší postkomunistické euforii povšiml tohoto vyšplíchnutí reálpolitiky a la „drang nach osten“.
U příležitosti dnešní návštěvy Angely Merkelové v Praze se chystají demonstrace odpůrců i příznivců. Proti politice Angely Merkelové na Malostranském a Loretánském náměstí vystoupí například Martin Konvička, Tomio Okamura, Ladislav Jakl a Václav Klaus ml. Akce na její podporu se naopak uskuteční na Hradčanském náměstí nebo před Úřadem vlády.
O pojmu společné evropské armády sní eurofilové už desítky let. O tom, že je to představa mlhavá a nepraktická, svědčí to, že se za ni postavil před pár lety Miloš Zeman. Aby nemusel mluvit o uprchlické krizi premiér Bohuslav Sobotka téma jistě zmíní během zítřejšího summitu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou.
Čtvrtečního jednání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou na Pražském hradě se zúčastní i vicepremiér Andrej Babiš (ANO) a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Informaci potvrdil Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček s tím, že oba politiky pozval právě prezident.
Jedním z bodů návštěvy německé kancléřky Angely Merkelové v Praze bude i setkání s prezidentem Milošem Zemanem. Zatímco premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nechce udělat prioritním tématem návštěvy uprchlíky, Zeman se chystá téma migrace s německou kancléřkou probrat.
Uprchlíci do Německa nepřinesli islamistický terorismus, problém s těmito extremisty má země už mnoho let. Na předvolebním shromáždění své Křesťanskodemokratické unie (CDU) v severoněmeckém městě Neustrelitz to podle agentury Reuters řekla kancléřka Angela Merkelová. Podle ní také k Německu patří i islám, dokud je vyznáván v souladu s ústavou.
Když člověk jen v rychlosti přelétne titulek Co s uprchlíky? Merkelová chce, ať je vezme Siemens, Opel a RWE, může se mu stát, že si řekne, to už tu bylo, ne?
Německá kancléřka Angela Merkelová chce přimět velké firmy, aby zaměstnávaly více migrantů. Pozvala si proto na září do Berlína představitele společností jako jsou Siemens, Opel, Volkswagen či RWE, aby s nimi mluvila o tom, co najímání většího počtu imigrantů brání, napsal dnes německý deník Bild.
Německá kancléřka Angela Merkelová by měla přijet do Česka 25. srpna. Merkelová se má sejít s prezidentem Milošem Zemanem i s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Rozdílné postoje Zemana a Merkelové k migrační krizi přitom podle některých informací mohly být příčinou, proč Merkelová nedorazila do Prahy již dříve.
Spolková republika si na sklonku července prošla týdnem obav a strachu po několika násilných útocích ze strany muslimů, ať už naturalizovaných, nebo teprve v azylovém řízení. Příslušné zpravodajství vzbudilo u části veřejnosti silnou kritiku coby příliš politicky korektní a jednostranné. Je to stará písnička – už v předchozích měsících ukazovaly průzkumy, že zhruba polovina Němců v tématech přistěhovalectví, azylová politika a integrace muslimů německým novinářům, o politické třídě ani nemluvě, nedůvěřuje. Oprávněně?
Podpora pro kancléřku Angelu Merkelovou se po sérii červencových teroristických útoků v Německu snižuje. Pokles o 12% od průzkumu z počátku července zveřejnila veřejnoprávní televize ARD.
Nejzajímavější články v novinách jsou ty, které nepojednávají o ničem. Taková je i zpráva francouzské agentury AFP, jež se ptala generálního sekretáře německé vládní strany CDU Petera Taubera, jestli bude Angela Merkelová napřesrok kandidovat na kancléřku.
Po ztrátách křesťanských demokratů v zemských parlamentech, do nichž se v Německu v půlce března volilo, Angela Merkelová trvá na tom, že nemá důvod „měnit kurz“.
Úsměv na rtech po sečtení volebních výsledků ztuhl dokonce Winfriedu Kretschmannovi, který dosáhl pro Zelené historicky nejlepšího výsledku na celém světě. Zelení se po nedělních volbách ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko stali s třiceti procenty nejsilnější stranou a mohou vybírat partnera do koalice.
Je konec roku a pro jeho osobnost Angelu Merkelovou se zdá, že se nakonec vše v dobré obrátí. Nejenže na ni padla volba v každoroční anketě amerického časopisu Time, alespoň načas skončil i pád její popularity a v pondělí 14. prosince na sjezdu Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Karlsruhe tisícovka delegátů odměnila svou předsedkyni potleskem vestoje.
Dojít pěšky z bavorského Wegscheidu na Lipenskou přehradu se stihne za čtyři hodiny, většina jeho současných návštěvníků ovšem míří jiným směrem. Chtějí se dostat dál do bavorského a německého vnitrozemí. Jedná se totiž o uprchlíky, kteří právě u Wegscheidu překračují rakousko-německou hranici.
„V Česku převládá pocit, že uprchlíci jsou nebezpečná masa, která nemá tváře ani jména, a bezejmenné mase se nepomáhá,“ prohlašuje Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni.
Chování německé kancléřky Angely Merkelové v migrační krizi zmátlo většinu Evropy. Profesor ekonomie Markus Kerber, který střídavě žije v Berlíně a Paříži, první ženu Německa dobře zná.
V listopadu 2011 vyzval tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby se ujala role evropského vůdce.
Kontrast nemůže být větší. Před dvaadvaceti lety, v květnu 1993, spolková republika prudce zpřísnila azylovou politiku. Novinkou bylo hlavně zavedení kategorie tzv. třetích bezpečných států, odkud když uprchlík přišel do Německa, automaticky ztrácel právo na udělení azylu. A protože do kategorie bezpečný stát spadali všichni sousedi Německa, úspěšný azylant se tu musel buď vylodit, nebo snést letadlem.
Ve všeobecném zmatku, který Evropu zalil po řeckém referendu v neděli, si Týdeník Echo den nato pokusil udělat jasno s Hansem-Olafem Henkelem.
Nejkomentovanějším momentem výroční mnichovské bezpečnostní konference bylo, že když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlašoval z pódia, že na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci, publikum se smálo. Ale co je tu vlastně k smíchu? Kdyby o tom někdo chtěl psát esej, mohl by jí dát titulek „Smích bezmocných“. Ten smích byl brán za důkaz toho, že Lavrov neuspěl, že nemá důvěru lidí v oboru.
Kancléřka Merkelová vybrala evropského prezidenta (Donald Tusk), kancelářka Merkelová vybrala nového generálního tajemníka NATO (Jens Stoltenberg). Kancléřka Merkelová je jediná mezi západními politiky, komu ruský prezident ještě bere telefony. (Od začátku konfliktu na Krymu a východní Ukrajině jich bylo přinejmenším čtyřicet, domnělé německé know-how, jak zacházet s Rusy a jak v Rusku vyprovokovat změnu k lepšímu „skrze přiblížení“, celkem k ničemu nevedlo).
