Nejzajímavější články v novinách jsou ty, které nepojednávají o ničem. Taková je i zpráva francouzské agentury AFP, jež se ptala generálního sekretáře německé vládní strany CDU Petera Taubera, jestli bude Angela Merkelová napřesrok kandidovat na kancléřku.

„Paní předsedkyně všechno řekne v pravý čas,“ opáčil Tauber. Nicneříkající byla i odpověď na stranické referendum, jestli může konzervativní CDU po volbách na podzim 2017 vládnout se Zelenými. „Členové CDU nechtějí žádnou čistě symbolickou anketu,“ uvedl Tauber.

Sekretář Merkelové Francouzům nic neřekl, jejich němečtí kolegové ovšem mají jasno a agenturu hojně citují. Zdá se, že také v období 2017–2021 bude kancléřkou Merkelová, která pouze vymění koaličního partnera. Namísto sociálních demokratů to budou Zelení.

Brexit přebil uprchlíky

Není divu, že se francouzské novináře napadlo zeptat na kandidaturu Merkelové právě teď, případně že si sekretář Tauber nechal tuto otázku položit. Do minulého víkendu by to nebylo slušné, protože kancléřka prožívala jedno ze svých nejhorších období. Stíhala ji kritika za nedomyšlenou migrační politiku, když nepřímo pozvala do Německa válečné uprchlíky, i za všechny potíže, které s milionem příchozích nastaly. Její popularita ještě loni září dosahovala 63 procent, po podzimním přílivu uprchlíků však klesla pod padesátiprocentní hranici. Další propad až na 46 procent kancléřka zažila počátkem února, kdy agentura Infratest Dimap sečetla reakci občanů na sexuální útoky mladých Arabů během silvestrovské noci v Kolíně a dalších městech. Další krizi přinesly duben a květen, kdy se Němcům zdálo, že Merkelová příliš ustupuje tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi, s nímž se snažila domluvit společný postup vůči uprchlíkům. Nejvíc jí uškodilo, že nezastavila trestní stíhání komika Jana Böhmermanna, které si Erdogan vyžádal kvůli Böhmermannovým vulgárním výrokům na svou adresu. V květnu dvě třetiny Němců odmítly Merkelovou jako kancléřku pro příští období.

Pak ovšem přišel průzkum z prvního červencového měsíce a obliba kancléřky vylétla k 59 procentům. Experti společnosti Infratest Dimap vysvětlili prudkou změnu tím, že kancléřka zabodovala klidem a uměřeným chováním po oznámení výsledků britského referenda. Britové jsou v Německu považováni za tradiční spojence a další spolupráci s nimi, i když skutečně z Evropské unie vystoupí, si přeje naprostá většina občanů. Až na dalším místě Merkelové pomohly zprávy o tom, že letos zatím přišlo do Německa méně uprchlíků než v loňském prvním pololetí, i skutečnost, že proti Erdoganovi hájí deklaraci o turecké genocidě Arménů.

Šok z brexitu znovu sjednotil část nespokojených Němců se zvolenou reprezentací. Svědčí o tom i zjištění, že po desetiměsíčním vzestupu poklesla o tři procenta popularita protestní strany AfD. Počátkem července by ji volilo dvanáct procent Němců, méně než stranu Zelených. Konflikt předsedkyně AfD Frauke Petryové se spolupředsedou Jörgem Meuthenem se ještě nemohl projevit.

Ideální manžel Özdemir

Pád popularity Merkelové během uprchlické krize připomíná konec roku 2010. V té době na tom byla s oblibou ještě hůře kvůli úsporné politice, kterou Německu ordinovala spolu s liberální stranou FDP. Tehdy obrátila kormidlo CDU doleva a nechala vinu na koaličních partnerech. Současné úvahy o spolupráci se Zelenými ukazují, že i tentokrát si vzala z krize poučení. V období nejhoršího propadu jí věrnost zachovali bohatší a vzdělanější lidé, kteří také nejčastěji volí ekologickou stranu. Jasnou voličskou základnu tak získalo další manželství z rozumu. Zelení se už stali tradičním partnerem v regionálních vládách. Složili s CDU třeba koalice v Bádensku-Württembersku a Hessensku, ve dvou ze tří nejbohatších spolkových zemí.

Prověrku spolupráce konzervativců a Zelených na nejvyšší úrovni umožní dosluhující prezident Joachim Gauck, který oznámil, že nebude usilovat o obhajobu. Přirozeným kandidátem CDU je hessenský premiér Volker Bouffier. Když mu hlasy Zelených napřesrok na jaře zajistí prezidentskou funkci, mohou noví spojenci počítat s tím, že se po dvanácti letech vrátí do spolkové vlády.

Také Zelení o novém partnerství uvažují. Když se novináři ptali jejich šéfa Cema Özdemira, jestli vyjednává o budoucí levicové koalici se sociálními demokraty a postkomunistickou Levicí (Die Linke), dostali výmluvnou odpověď. „Mně jde o silné Zelené,“ řekl Özdemir.