Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá při výstavbě Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu.
Jednoznačnou hvězdou letošního ročníku České ceny za architekturu je Jihomoravský kraj. Mezinárodní porota nominovala 42 přihlášených staveb do užšího výběru, jižní Morava je zastoupena 10 realizacemi. Polovina nominací pochází z Brna, další z menších sídel.
Slovo Bauhaus zní i v češtině dobře, byť je to nepřeložitelný novotvar: stavba-dům. Vymyslel je architekt Walter Gropius a stalo se mýtem: před snobem a estétem stačí říct „Bauhaus“, a je vzrušen. Pravda, normálnímu lidu se před očima nyní zjeví spíš pytle s cementem, pro které jezdí do stejnojmenného ráje kutilů.
Pražské architektonické Studio Acht funguje od roku 1993 a má velmi pestré portfolio zahrnující realizace od drobnějších uměleckých děl v architektuře přes rekonstrukce po velkolepé novostavby.
Sedmisettisícová Lodž v centrální části Polska je třetím největším městem země po Varšavě a Krakově. Někdejší centrum textilního průmyslu nazývané „polský Manchester“ nyní prochází zajímavou transformací a uchází se o pořadatelství světové výstavy Expo 2022.
Profesor Mirko Baum se narodil v roce 1944 v Mladé Boleslavi a v roce 1974 odešel do Německa. V 60. letech vstoupil do tzv. Školky sdružující mladé a nadějné architekty v libereckém Stavoprojektu (SIAL).
Česká země je malebná. Tedy se to o ní říká. Ve skutečnosti člověk, jenž se vrací z ciziny ze západního směru, má chuť zavřít oči. Okamžitě nastává cosi jako změť různých ohrad, cedulí, skladišť, hangárů, bud a budek s různým podřadným zbožím. Pak následují vesnice: ty jsou z poloviny vybydlené, požehnaně ruin a polozbořenišť nebo ošklivých domů, o které se lidé přestali starat.
Mladí znojemští architekti, dnes manželé Barbora Hora a Jan Hora, na sebe upozornili už v roce 2012 rekonstrukcí vinného sklepa ve Vrbovci. Po studiu na pražské UMPRUM se tito čerství třicátníci usadili ve Znojmě a založili ateliér ORA. Říkají, že hlavním tématem je pro ně maloměsto a jeho kontext. „Štajnhaus nebyl projekt, ale proces.
Moravská ves Sazovice toužila po vlastním kostele už před druhou světovou válkou. Před šesti lety ve vsi o 700 obyvatelích založili Spolek pro stavbu kostela a oslovili uznávaného architekta sakrálních staveb Marka Jana Štěpána. V obci kostel nikdy nestál, jedinou sakrální stavbou bývala zvonička z roku 1708. Pozemek pro stavbu kostela věnovala obec. Investiční náklady zaplatili místní lidé, podnikatelé a farnosti v regionu.
Akce nazvaná Den architektury je pozoruhodná hned z několika důvodů. Už na první pohled zaujme fakt, že trvá celý víkend 30. 9. a 1. 10, na některých místech dokonce již od 28. září do 5. října. Letos už po osmé stovky architektů, teoretiků, historiků a dalších provázejí veřejnost po vybraných místech po celé republice.
Stanislav Fiala je jedním z nejvýraznějších českých architektů. Mezi jeho nejznámější realizace patří kancelářská budova MUZO v pražských Strašnicích, která se stala stavbou roku 2000, byla vybrána do finále evropské soutěže Mies van der Rohe Award (2001) a publikována v Atlasu současné světové architektury (2005, Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture).
S architekty Jiranem a Kohoutem jsem se setkala před lety na jejich přednášce o cohousingu. Tehdy jsem se zabývala doktorskou prací na téma sociálního bydlení a náruživě objížděla francouzská sídliště i nejrůznější formy „koldomů“. Myšlenka cohousingu neboli komunitního bydlení či spolubydlení tady a teď se mi přesto zdála poněkud výstřední.
Málokoho asi dojme, natož nadzvedne ze židle sdělení o demolici jednoho zchátralého domu ve městě kdesi u hranic. Ale já o tom napsat musím.
Dobřichovice, kde Pražané sobě od 80. let 19. století budovali letní vily, zaujímají významné místo v dějinách české architektury. Na protějším břehu od dobřichovické villegiatury stojí v centru zámek, jenž býval letní rezidencí velmistrů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Zámek stejně jako vily měl těžký osud, naštěstí přežil a dočkal se i kvalitní rekonstrukce.
Vedení Prahy schválilo vizi přeměny magistrály. Chystá se úprava parků a okolních ulic. Vzniknout mají například i nové přechody, které by měly chodcům snadněji zpřístupnit státní budovy a instituce. To vše ve výhledu několika desetiletí. Na vizi se podílela Dánská společnost Gehl Architects.
Hospodářská usedlost z 19. století stojí v kopcovité krajině jižních Čech mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí, pod zříceninou Helfenburk. Architekti z ateliéru ADR, s. r. o., Aleš Lapka a Jana Zoubková ji proměnili v pozoruhodný komplex se speciálním využitím. Kromě moderního ubytování rodiny majitele a jeho hostů zde vznikl i lihovar.
Místo, kam můžete jít pracovat, když už vás homeoffice nebaví, kancelář začínajících firem neboli coworkingové centrum. Většina podobných míst cílí na nejmladší podnikatelskou generaci, ale vlastní projekty rozjíždějí i lidé, kteří mají za sebou třeba kariéru v korporátní firmě.
V krásném beskydském údolí Podolánky na okraji Čeladné byl 1. srpna otevřen nový hotel s překvapivým názvem Mezi plůtky. Překvapivý může být i koncept tohoto čtyřpokojového hotelu, který je zcela proti proudu „baby friendly“ určen dospělým hostům a větším dětem od 12 let.
Projekt „chobotnice“ architekta Jana Kaplického může být po deseti letech zrealizován. Je o tom přesvědčená vdova po Kaplickém a zároveň zastupitelka hlavního města Prahy Eliška Kaplický Fuchsová (ANO). V rozhovoru v internetové televizi DVTV totiž řekla, že pokud zůstane ve vládě hnutí ANO, Kaplického projektu nebude nic bránit.
Kaplického blob, nerealizovaný návrh na stavbu Národní knihovny v Praze na Letné, se zatím nedostal do análů světové architektury, ale za těch deset let od svého zrodu se pro některé politiky stal způsobem, jak o sobě cosi sdělovat veřejnosti.
U obce Hulice nedaleko úpravny vody Želivka vyrostlo moderní návštěvnické středisko nazvané Vodní dům. Provozuje jej Český svaz ochránců přírody Vlašim a projekt jeho výstavby byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj – Operačního programu Životní prostředí.
Na místě temné herny na rohu ulic Veverkova a Milady Horákové vznikl Bar Cobra. Zmizely hrací skříňky, páchnoucí koberce i polepy oken a objevil se úžasný prostor pro kavárnu, bar a nyní i bistro s profesionální kuchyní. „Skupina nadšenců se rozhodla vytvořit pietní místo s trvalou připomínkou oblíbené poslední štace.
Uprostřed bouřlivých debat o Maršmelounu, bytovém domě architekta Zdeňka Fránka, byl opodál celkem v tichosti zrekonstruován soubor historických budov Obecního dvora, k nimž přibyla i novostavba od katalánského architekta Ricarda Bofilla.
Investice do malých prázdninových bytů v horských střediscích jsou stále oblíbenější. Ne každý ale interiér řeší s architektem, a přitom právě z malé plochy dokáže zkušený odborník vykřesat až nečekaný efekt. Podle návrhu architektky Daniely Poloubědovové byl nedávno dokončen elegantní apartmán v klidném koutě Špindlerova Mlýna.
Oprava vnějšího pláště Karlova mostu by mohla začít do dvou let. Rekonstrukci však musí předcházet podrobný průzkum, kdy bude zkontrolovaný každý kámen. V některých jsou až dvaceticentimetrové díry. V nejhorším stavu je poslední mostní oblouk na Malé Straně. V neděli to řekl vedoucí oddělení správy mostů Technické správy komunikací Jan Zemánek.
Co bude s nejsledovanějším náměstím v Česku? Pražský magistrát obdržel od dánského urbanisty Jana Gehla materiály, které řeší problémy s magistrálou. Zároveň pak na svou realizaci čeká projekt od architekta Jakuba Ciglera na rekonstrukci Václavského náměstí. Jimi navrhované změny mají vtisknout místu novou podobu. Návrhu se i přes negativní ohlasy lidí zastal například architekt Jiří Vlček.
Jsou to ty desky šedé hnusné hmoty, jež si vztyčuje, pravděpodobně dobrovolně, zdejší obyvatelstvo na hranicích svých pozemků, jako by snad předpokládalo invazi loupeživých hord.
„Respekt, madam,“ napsal neznámý graffiťák na soukromý dům architektky Věry Machoninové, a vyjádřil tak vztah, který jeho vrstevníci chovají k brutalistní architektuře 70. let. Jedna z nejvýznamnějších staveb manželů Machoninových, symbol filmového festivalu, hotel Thermal, letos slaví 40. narozeniny a ministerstvo kultury zamítlo návrh na prohlášení stavby za kulturní památku.
