Čím jsem starší, tím víc chápu smysl existence rady starších. Instituce, kterou si držely prozíravé civilizace od starých Řeků po americké indiány. Vždycky to byli chlapi, kteří něco dokázali, kteří byli nositeli hodnot, zkušeností, odkazu, paměti, která připomínala, že některé věci nelze nakonec změnit, protože fundament života a jeho základních pudů jsou elementárním předpokladem pro existenci života.
Jednou z velkých dělicích linií letošních voleb bude generační střet. Průzkumy ukazují, že mladší generace, které zpravidla mívají podstatně nižší účast než ty starší, se letos chystají jít volit v nebývale vysokých počtech. Víc než dřív chtějí totiž hájit své zájmy. Mají zjevně pocit, že v posledních letech se tady vládlo proti jejich zájmům a vyvrcholilo to posledním rokem. K vládním restrikcím, zavírání společnosti a ekonomiky jsou nejkritičtější mladší generace.
O Facebooku se někdy říká, že je to sociální síť pro starší lidi, něco na tom asi je, nebo to tak aspoň z mé pozorovatelny vypadá (ze zřejmých důvodů). Jeden taky může sledovat a porovnávat různé strategie vyrovnávání se s „procesem stárnutí“, někdo ho přijímá, někdo popře, někdo si zoufá, někdo se radostně opájí nostalgií. Mezi velmi agilní a sledované uživatele patří třeba úspěšný vývojář počítačových her Daniel Vávra.
Smrt nejbohatšího Čecha Petra Kellnera ukázala, jak důležitá jsou pro zdejší veřejnou debatu devadesátá léta. Kariéra zesnuvšího podnikatele je líčena jako typický příběh devadesátých let, jen znaménka se různí.
Věci, které se ještě před pár měsíci zdály nepředstavitelnými, se v současné době stávají realitou. Když byly schváleny první vakcíny proti čínskému koronaviru, zněla zmínka o covidovém pasu (tedy dokladu, který by otevíral těm, kdo se nechali naočkovat, volnou cestu k normálnímu životu, zatímco ostatní, kdo se očkovat z nějakého důvodu nechtějí, by ji měli omezenou) jako science fiction.
K charakteristikám dneška má patřit i vysoký stupeň generačního neporozumění, především mezi akademicky orientovanou mládeží (v širším slova smyslu) a vrstvou jejích rodičů. Přes tu propast jako kdyby jedna strana viděla jenom „boomery“ neodpovědně ničící zeměkouli a ani v nejmenším nechápající současný svět a způsob, jakým ho ti mladší vnímají, ta druhá zas může vnímat nevděčnost generace nedoceňující možnosti, jichž se jí dostalo.
Vánoční aféra z Německa, v níž dětský sbor západoněmecké veřejné televize (WDR) přezpíval starou žertovnou písničku o babičce do obžaloby babičky za její neekologické chování, je stará týden.
Současná „kulturní válka“ má i výraznou generační dimenzi – na jedné straně starší dámy a pánové, kteří hájí výdobytky starého dobrého světa proti autoritářství ospravedlňovanému zájmy pokroku, mladšími jsou přitom vnímáni jako překážka nastolení poměrů nových a lepších, někdy i jako přímé ohrožení na životě.
