Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Chystají se americké zpravodajské služby ke střetu s nastupujícím prezidentem? Jaká je vlastně jejich role v politice? Z ustavičného potýkání rozvědčíků a politiků vystupuje z posledních několika desítek let pár epizod, jež jsou pro tuto chvíli relevantní.
Simon Baron-Cohen, jeden z předních vědců zabývajících se inteligencí (a bratr známého „Borata“), rozlišuje „systemizující inteligenci“, schopnost pronikat do toho, jak věci fungují, a poznatky logicky pořádat, a „empatizující inteligenci“, schopnost vcítit se do jiné psychiky, dobře číst komunikaci jiných lidí.
Smutný to byl pohled na americkou politickou scénu tuto středu. Zpráva, která nikdy nebyla určena ke zveřejnění, zapůsobila na novináře, jako když hodíte petardu do kurníku.
Povolební chování Donalda Trumpa působí jako kaleidoskop. Na každý bláznivý tweet, na každou nominovanou obskurní či neseriózní osobu připadá nějaký konvenční republikán či nějaká velmi zajímavá a respektabilní osobnost.
Aspoň že ještě něco je v těchto šílených časech tak, jak má být. Levice už není levice, pravice už není pravice, Západ už není Západ, ale Hollywood je pořád Hollywood.
Někteří to označili za nejlepší video roku 2016, ale protože už není na YouTube, popíšeme ho. Je na něm japonský animátor Hajao Mijazaki. Je to nestor japonské animace, některé z jeho filmů byly i v našich kinech a vyšly na DVD. Patří k humanistickému křídlu anime – žánru, do nějž se vejdou i pořádné šílenosti.
Okouněj okolo Facebooku dostatečně dlouho – a to by bylo, abys tam každý den nenašel něco, čím se oprávněně pobouřit. Dnes: Lidl a rasismus.
Islamistický útok, k němuž došlo loni 28. října na univerzitě v Columbusu v americkém státě Ohio, nesl typické rysy teroristických akcí, na něž si americká veřejnost už pomalu zvykla – dochází k nim každých pár měsíců. Pachatel, mladý muslimský imigrant, najel autem do lidí a pak začal útočit nožem.
Myslím, že všem pokusům vysvětlovat nám, že náš subjektivní pocit je neplatný a že objektivní čísla jasně říkají něco jiného, je třeba čelit – byť jen cvičně a ze zvyku.
O Miloši Zemanovi je zvykem říkat, že je vynikající rétor. Tedy říkají to o něm někteří lidé, zejména ti, kteří mu mají důvod lichotit.
Ve várce terorismu a násilí z posledního týdne – všimli jste si, že se docela kumulují, že? – se tentokrát ocitl terč nového typu, ruský diplomat.
Z Poláků se ve Velké Británii stal fenomén. Když po rozšíření EU Británie jako jedna z mála otevřela svůj pracovní trh, zamířily jich tam spousty.
J. D. Vance nejenže ve svých třiceti dvou letech napsal paměti, ale uměl jejich vydání dobře načasovat. Ve chvíli, kdy je začal psát, nemohl tušit, že svět lidí jako on – příslušníků bílé dělnické třídy – se stane předmětem intenzivního zájmu politické veřejnosti.
Rok 2016, rok zvolení Donalda Trumpa, je také rokem, kdy pronikly do všeobecného povědomí pojmy „fake news“, falešné zprávy, sociální bubliny. Ne že by pojmy a to, co pojmenovávají, letos vznikly, ale překročily ten kritický bod, kdy je o nich schopen žvanit a předstírat znalost naprosto každý, vynořují se experti na ně a lze na jejich výzkum získávat granty.
Ze sledování prvních kroků nově zvoleného amerického prezidenta člověk může vyšilovat, smát se jim anebo taky žasnout. Pro všechno jsou samostatné důvody. Je třeba rozlišovat, co se děje na hladině, kde se můžou pěnit vlny, a co se děje pod hladinou, kde mohou nabírat sílu úplně jiné proudy.
Britský dokumentarista Peter Whitehead natočil v roce 1967 dokumentární film Tonite Let‘s All Make Love in London, v němž z atmosféry „swingujícího Londýna“ prorocky zachytil to, co přežilo a udrželo si svůj kulturní vliv daleko za hranicemi Británie dlouhé desítky let.
Právě vzniklý YouTube kanál strany Realisté má na nově vzniklý kanál slušnou sledovanost. Pod videem Realisté právě vznikli najdeme v živé diskusi následující komentář: „Pana Robejška poslouchám pár let. Je to člověk velice rozumný a své názory říká velice natvrdo!
Americký ekonom Tyler Cowen po volbách zveřejnil příspěvek o tom, čí status teď stoupne a čí klesne. Mezi těmi, jejichž status stoupne, uvedl také jméno Martin Gurri.
O výpadu nově zvoleného amerického prezidenta na muzikál Hamilton zde už psal kolega Ondřej Štindl. Byla by škoda, kdyby se pro politické spory vytratil samotný muzikál.
Angela Merkelová v těchto dnech sklízí chválu za to, jak se dokázala jednoznačně postavit ke zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.
Ve čtvrtek, dva dny po volbách, vyšly The New York Times s titulkem „Demokraté, studenti a zahraniční spojenci tváří v tvář realitě Trumpova prezidentství“. The New York Times jsou stále považovány za nejdůležitější americké noviny, nevnímají samy sebe jako lokální newyorské noviny.
Platí ještě něco v americké politice? Tyto prezidentské volby se už teď rýsují jako další událost z rodu brexitu (a nejen v případě vítězství Donalda Trumpa, k němuž sčítání hlasů v době zrodu tohoto textu směřovalo). A nejen brexitu, ale i pádu Lehman Brothers a následující finanční krize a evropské dluhové krize.
Projekt tramvajové trati v hlavním městě Spojených států je z těch, nad nimiž si člověk říká, že tunel Blanka ještě není tak hrozný.
I v roce, kdy je výročí státního svátku provázeno velkou vzpourou, se oficiální oslavy nedají obejít. Dá se to vysvětlit na smokingu: chlap ve smokingu prostě vypadá víceméně důstojně, byť by jeho tělesná schránka byla zchátralá.
Jako by Evropské unii nezasadil dost těžkou ránu brexit, přišla další událost, která dvakrát nepřidá její image a její „soft power“: zablokování dohody o volném obchodu s Kanadou CETA.
Neřesti Miloše Zemana jsou integrální součástí jeho vládnutí. A touha po pomstě je jeho možná ještě důležitějším palivem než cigarety a alkohol.
Mnozí účastníci britské politické a mediální scény jen velmi obtížně vstřebávají výsledky referenda o vystoupení z EU. Diskuse se v některých končinách vychyluje směrem k pomatenosti a není snadné si utvořit věrný obrázek na základě povrchních výkřiků.
Poslední televizní debata před americkými prezidentskými volbami se odehrála v napjaté, ale zase ne příliš napjaté atmosféře.
Fascinaci dalajlamou je možná nejlépe chápat jako přenesení typického popkulturního fenoménu do oblasti společnosti a politiky.
Představme si alternativní vesmír. A v něm planetu Zemi č. 2, jejíž osud se vyvíjel přesně stejně jako té naší Země č. 1 až do roku 2015, kdy se na ní Donald Trump nerozhodl kandidovat na prezidenta. Na Zemi č. 2 teď republikánský kandidát na amerického prezidenta, třeba senátor Marco Rubio, směřuje k vítězství v prezidentských volbách.
