Lucie Sulovská

/

Články autora

Muž, nebo žena? Intersex není trans. Problémem ve sportu je odjakživa

Olympiádou i sociálními sítěmi hýbe v posledních dnech boxerský zápas v ženské kategorii, ve kterém nastoupila Angela Cariniová z Itálie proti Alžířance Imán Chalífové. Zápas trval jen něco málo přes 40 sekund, poté italská boxerka po ráně do tváře boj vzdala. Problém byl v tom, že alžírská boxerka měla fyzicky výrazně navrch , její tělo se podobá mužskému a kvůli přítomnosti chromozomů XY v DNA a vyšší hladině testosteronu v těle byla dokonce loni vyloučena z mistrovství světa konaného organizací IBA.

Vatikán si v Praze kupuje čas

Během dlouhých měsíců a let přesluhování pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky se v církevních kuloárech objevovala různá jména. Většinou to byly nepodložené spekulace a nevyslovená přání, jen aby řeč nestála, a tak občas došlo i na olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera nebo jeho litoměřického kolegu Jana Baxanta. V obou případech však vždy následovalo blahovolné mávnutí rukou: „To by Vatikánu nestálo za to; vždyť jsou oba staří!“ A byla to pravda, Graubner i Baxant jsou oba ročník 1948; rezignační dopis by tak museli Vatikánu posílat už za rok a něco, k 75. narozeninám.

Orbán vyhrál víc, než kdy doufal

Viktor Orbán se musel cítit jako v pohádce, když v neděli večer předstupoval před tisíce příznivců na pódium v Bálně, ikonické budově ve tvaru velryby na břehu Dunaje. Přinejmenším rok se musel bát vize sjednocené opozice, která se proti němu formovala v pozoruhodně širokém bloku od krajní pravice po krajní levici – a včera večer pozoruhodně selhala. Není to přitom tak dávno, co jí průzkumy dávaly několikabodový náskok před vládní stranou. Ten se Fideszu podařilo postupně odmazat, přesto nikdo nevěřil, že by Fidesz mohl v této konstelaci počtvrté zopakovat svůj „kétharmad“ – tedy ústavní většinu.

Budapešť ve Varšavě?

Na první pohled se vládním konzervativcům podařil spektakulární kousek. Po čtyřech letech vlády, jíž se nevyhýbaly skandály, a – co je méně typické – pod nonstop tlakem ze zahraničí vytáhli svůj volební zisk o šest procent; vyhráli přitom ve všech věkových skupinách, mezi ženami i muži; vítězstvím v čtrnácti ze šestnácti vojvodství překlenuli stará geografická rozdělení; to celé při historicky nejvyšší volební účasti. Pak do té euforie trochu vstoupila realita volebních systémů.

Češi jsou spokojenější než ostatní

S blížícím se výročím sametové revoluce rozvířil vody průzkum společnosti NMS Market Research pro Paměť národa, z něhož vyplynulo, že jednoznačně kladně hodnotí změnu režimu jen 36 procent lidí nad 40 let, zatímco třetina ve stejné kategorii tvrdí, že za socialismu jim bylo líp. Nikoliv překvapivě mezi nimi převažují starší a méně vzdělaní respondenti. Překvapivé jsou tak jedině konsternované reakce části veřejného spektra; dobře adjustovaných lidí, kteří se prostřednictvím průzkumů (včetně toho největšího, jímž jsou volby) opakovaně dozvídají, v jakém skleníku to žijí.

Polsko čekají barvité roky

Na to, jak triumfální to měl být večer, působil Jarosław Kaczyński ve svém projevu po ohlášení výsledků exit pollu schlíple. Na rozdíl od expertů z agentury IPSOS přepočítal buď on, nebo někdo z jeho okolí procenta na mandáty správně a zjistil, že samostatná většina je navzdory nejlepšímu výsledku v polské postkomunistické historii nejistá. Do parlamentu proniklo hned pět uskupení, a strana PiS tak nezískala bonus, jímž disponovala o čtyři roky dříve – tehdy propadlo přes 15 % hlasů (levicová koalice těsně nepřekročila osmiprocentní práh) a PiS k samovládě stačilo o šest procent méně, než získala letos.

Kampaň v Maďarsku opanovaly tajné nahrávky

Na neděli 13. října připadají v zemích visegrádské čtyřky hned dvoje volby, shodou okolností ve státech, jejichž stávající směřování vzbuzuje největší neklid za hranicemi, specificky ve dvou evropských městech, Bruselu a občas i Štrasburku. Poláci budou své zástupce volit do Sejmu a Senátu, Maďaři do místních samospráv. Pro někoho může být překvapením, že kampaň je vyostřenější v případě Maďarska, kde veřejný prostor opanovaly tajné nahrávky.

Buřič Kornel Morawiecki

„Normálně pochodovali, jakoby nic. Když si jich už zomovci přestali všímat, rozvinuli najednou transparenty Solidarity. Policisté je neměli jak napadnout. Byli mezi ostatními delegacemi. Když se blížili k čestné tribu­ně, udělali příslušníci ZOMO, kteří se už předtím postavili za tribunu, osudnou chybu – začali odtamtud střílet a házet na demonstranty plynové petardy. Výkonné skupiny Bojující Solidarity na to byly připraveny. Mladí chlapci dostali ze závodu Hutmen hutnické rukavice, které vydrží vysoké teploty.

Co dál s Trikolórou?

Na svatého Václava si Václav Klaus mladší naplánoval ustavující sněm svého nového hnutí Trikolóra, které založil poté, co byl vyloučen z ODS. Spolu s ním ulicemi Brna pochodovaly mažoretky, snadno karikovatelný symbol. Trikolóra je přesně ten typ projektu, na němž se okamžitě projeví sympatie většiny novinářské obce. Bohužel nejen v názorových článcích, ale i ve zpravodajství. Když mainstream někoho nemá rád, bias proniká do každé věty, do titulku, do výběru fotografie. Chcete-li vidět kontrast, využijte podzimních slev a vyjeďte si do Maďarska.

Izrael přece není Evropa

Dvoje parlamentní volby za pět měsíců jsou i na poměry izraelské politiky výjimečné. Navíc když za rohem možná čekají třetí. Krátká rekapitulace: na jaře zvítězila konzervativní strana Likud dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua před novým centristickým hnutím Modrá a bílá generála Bennyho Gance. Pravice měla hladkou většinu, ale co zpočátku vypadalo jednoduše, skončilo po sedmi týdnech překvapivým neúspěchem. Nejen o těchto volbách jsme si povídali s britsko-izraelským expertem Jonathanem Spyerem.

Macronovi projde všechno

Emmanuel Macron zkritizoval hnutí Grety Thunbergové. Svými radikálními postoji prý staví společnosti proti sobě. V době, kdy je uctívání emotivní šestnáctileté Švédky povinnou výbavou politika, který to chce mít u tisku dobré, a kdokoliv se sebemenší námitkou (např. že panika je spíše zabijákem racionality než naopak) se ocitne na pranýři, zvláště odpovídá-li stereotypu bílého heterosexuálního muže alespoň středního věku, což mimochodem Macron navzdory mladistvému vzhledu už splňuje.

Migrantů ráj? Maďarsko

Mongolské vlajky líně povlávají nad domky v klidné čtvrti západomaďarského městečka Mór. Žije tu asi stovka Mongolů a další cizinci ze všech koutů světa. Manželé Borolzoi a Narandelger Chinbatovi pracují v nedaleké továrně na výrobu autosedaček a patří k desítkám tisíc zahraničních pracovníků, kteří se přestěhovali do Maďarska, aby v době, kdy maďarská ekonomika patří k nejrychleji rostoucím v Evropě, doplnili akutní nedostatek pracovních sil.

Spravedlnost pro Mugabeho? Až po smrti

Mugabeho vláda byla od počátku krutá a dlouhá léta před počátkem perzekucí bělošské menšiny se dopouštěla masakrů proti znepřáteleným etnikům. Už s krvavýma rukama Mugabe v 80. letech přebíral mezinárodní vyznamenání a britské řády.

„Úspěch čeká pouze borce, zná-li poučky a vzorce“

„To, že nám přejí smrt,“ shrnula lakonicky Katharine Birbalsinghová, co je na práci ředitelky Komunitní školy Michaela v Londýně nejtěžší. Drobná snědá žena už pět let provozuje „nejpřísnější školu v Británii“, jak tento vzdělávací ústav překřtila britská média. Nikoho sice nenutí, aby k nim chodil, v okolí jsou nejméně čtyři další školy, to byla námitka odborů proti vzniku další, přesto existence Michaely uprostřed britského systému provokuje.

Co má za lubem Salvini?

Politická krize v Itálii vyvrcholila pádem vlády. Rozhodnutí stvrdil svou demisí premiér Giuseppe Conte, vše ale začalo před dvěma týdny, když ministr vnitra a předseda Ligy Matteo Salvini vypověděl koalici s Hnutím pěti hvězd.

Pedokracie pro všechny?

Polská pravice má nového hrdinu. Patnáctiletý Jakub Baryła se s krucifixem v ruce postavil pochodu homosexuálů v Plocku, zbrzdil ho na půl minuty a nechal se odnést policií. Vznikly z toho ikonické fotografie, které se okamžitě po nahrání na internet začaly nekontrolovatelně šířit. Nejprve v Polsku a odtud mezi podobně názorově laděné uživatele sociálních sítí v Německu, Itálii, USA. Postupně se obrázky zbavily polského kontextu, v němž zapadly do probíhající ideologické řeže, jejímž nástrojem jsou pochody homosexuálů v polských městech významu Liberce či Pardubic.

Štempl na smrt

Když před více než rokem zemřel britský chlapec Alfie Evans, pověst Británie utrpěla. Nevyléčitelně nemocný hoch se na pár dní stal nejsledovanějším batoletem světa. Rodiče se marně snažili o jeho převoz do Itálie, britské soudy a pak už i kordony policistů před nemocnicí v Liverpoolu jim v tom fyzicky zabránily.

Trump začíná v dobrém rozmaru

V americkém prezidentském klání hraje Florida výraznou roli nejen kvůli počtu volitelů, třetímu nejvyššímu spolu s New Yorkem. Má to i svou symbolickou rovinu, vyhrát Floridu je něco jako polovina úspěchu. Výjimek z pravidla je málo, za posledních šedesát let jen dvě. Není tedy divu, že Donald Trump zahájil svou kampaň za znovuzvolení právě tady. Dělat Ameriku znovu velkou se už po čtyřech letech administrativy moc dobře nedá, a tak nové heslo zní: Udržme ji velkou!

Plachého, ne Sauera

Mariánských sloupů z pobělohorské doby je v Česku řada, z těch známějších morový sloup na Dolním náměstí v Olomouci. Ten na Staroměstském náměstí měl ale tu smůlu, že si ho v roce 1918 vybrala skupina kolem žižkovského anarchisty Franty Sauera, nesmyslně z něj učinila symbol habsburské monarchie a strhla ho. Od té doby se vymýšlejí „ušlechtilé“ důvody, proč to nebyl odsouzeníhodný vandalismus, a jak by ideu české státnosti poškodilo, kdyby se na tom místě sloup znovu objevil.

Kam ani Trumpova moc nesahá

Navzdory ustupující hegemonii Spojených států je americký prezident stále považován za nejmocnějšího muže na světě. Přesto je řada oblastí, které prezident nemůže ovlivnit ani doma, natož venku. Tou první oblastí jsou média. Donald Trump je určitě nejnáviděnějším prezidentem v historii masových médií a tento trend má pouze vzestupnou tendenci už od doby, kdy jeho kandidaturu Huffington Post zařazoval do kategorie Zábava.

Kde se bere, že demonstrace nerespektují volby?

Demonstrace proti vládě Andreje Babiše pokračují a úměrně množství účastníků roste počet těch, kteří Babiše podle svých slov sice rádi nemají, „ale respektují volby“, se skrytou nebo explicitní výčitkou, že protestující to nedělají. Z veřejného povědomí jako kdyby se vytratil fakt, že pohnutkou demonstrací není svržení vlády, ale vyjádření nesouhlasu. Ne s výsledkem voleb, nýbrž se způsobem, jakým se s mocí obdrženou ve volbách nakládá.

Jak volil Visegrád

Výsledky evropských voleb už známe, dvojblok lidovců a socialistů oslabil, ale jeho ztráty vykompenzovaly zisky liberálů a zelených. Tvrdá pravice posílila, ale ne tak, aby mohla reálně ovlivnit chod EU. České výsledky jsou specifikum, jsme asi jediná země, kde euroskepticky ladění voliči krmí frakci, jejíž představou o fungování EU jsou Spojené státy evropské. Řeč je o ANO v ALDE, kde zřejmě zůstane, aspoň tím Piráti odůvodňují angažmá u zelených. To přitom odpovídá dlouhodobému směřování strany, Piráti jsou zelení v zemi, kde mají zelení špatný zvuk.

Polské poučení z voleb

Evropské volby byly svého druhu generálkou polské opozice před důležitějšími, parlamentními na podzim. A ačkoliv se pět stran sjednotilo do středolevého bloku, vládnoucí Právo a spravedlnost porazit nedokázaly. Konzervativci vyhráli víc, než čekali, se ziskem 45 procent se stali nejúspěšnější stranou v krátké historii polských eurovoleb (tentokrát i s rekordní účastí), v Evropském parlamentu, kde zasedají ve frakci Evropských konzervativců a reformistů spolu s ODS, budou s 21 poslanci patřit mezi vůbec největší strany.

Starší články