Polská pravice má nového hrdinu. Patnáctiletý Jakub Baryła se s krucifixem v ruce postavil pochodu homosexuálů v Plocku, zbrzdil ho na půl minuty a nechal se odnést policií. Vznikly z toho ikonické fotografie, které se okamžitě po nahrání na internet začaly nekontrolovatelně šířit. Nejprve v Polsku a odtud mezi podobně názorově laděné uživatele sociálních sítí v Německu, Itálii, USA. Postupně se obrázky zbavily polského kontextu, v němž zapadly do probíhající ideologické řeže, jejímž nástrojem jsou pochody homosexuálů v polských městech významu Liberce či Pardubic na jedné straně, kontrademonstrace a většinou neúspěšné pokusy o zákaz na druhé. Trucakce na menších městech bývají větší a jsou složené z místních, zatímco průvody za práva LGBT se dávkují po víkendech proto, že je obrážejí ti samí aktivisté.

I v liberálním Česku v době konání Prague Pride rok co rok vyjde do ulic několik desítek jednotlivců, většinou členů marginálních protestantských sekt, mávajících kříži nebo cedulemi „Praha není Sodoma“. Nikdo jim nevěnuje pozornost, jedině účastníci, kteří je vnímají jako atrakci. Možná jim dodávají tolik potřebný pocit, že pořád mají za co bojovat, třeba aby ti strejcové v plandavých svetrech zmizeli. Někam. Možná. To Baryła je dítě a vypadá jako dítě. Má pěknou, chlapeckou tvářičku, v sevření těžkooděnců působí nepatřičně. Je moderně oblečený, opečovávaný. Na internetu se představuje jako „katolík, tradicionalista, konzervativec, patriot“, má snímky s politiky, sám se už angažuje v městské politice. Studuje prestižní školu, komunikuje inteligentně a gramaticky bezchybně. Je to Greta Thunbergová náboženské pravice.

A reakce na něj jsou překvapivě stejné, jen s opačným ideologickým znaménkem. Jakub byl zmanipulovaný rodiči, sugerují lidé, kteří se jinak hlásí k odkazu svaté Grety a jejího hnutí protestujících děcek Fridays for Future. Podle Monitorovacího centra pro rasistické a xenofobní chování, největší polské neziskovky bojující proti nenávisti na síti, by se na rodinu měla podívat sociálka, protože není možné, aby si patnáctiletý kluk ke svým názorům dospěl sám. Najednou to není prorocké mládí versus otřesení staří bílí muži, ale pouhé zneužívání dětí. Mimochodem, té nenávisti bylo v diskusi na stránce Monitorovacího centra dost a dost. Baryła se brání, že ho tam nikdo neposlal, rozhodl se sám, inspirací mu podle jeho slov byl Ignacy Skorupka, kněz padlý při bitvě s bolševiky, kterého v roce 1920 zasáhla kulka údajně právě ve chvíli, kdy s krucifixem v ruce vedl vojáky do boje. Rodiče mladého válečníka jsou navíc prý levicového zaměření.

Když přiznáme právo na vlastní přesvědčení Gretě ze Stockholmu, musíme ho přiznat i Jakubovi z Płocku. K mládí patří i vzdor, a co jiného než vzdor je Gretino záškoláctví a vyhrocená rétorika nebo Jakubovo rozhodnutí nechat se sebrat policií za blokádu legálního pochodu? Směšné je falešné dojetí dospělých, způsob, jakým si děti fetišizují, jak jejich protesty vydávají buď za znamení doby, nebo je naopak ponižují, a jak jsou v tom nekonzistentní – pokud jsou Greta a Jakub zmanipulované děti, nezaslouží si hrubé nadávky, ale soucit. Pokud jsou legitimními politickými hráči, mohou být posuzováni podle stejných měřítek jako dospělí. Jenže tím ztrácejí výjimečnost, Greta je najednou zelená aktivistka, jakých jsou po světě tisíce, a Jakub zapadne mezi ty podivíny na Václavském náměstí.