Výsledky evropských voleb už známe, dvojblok lidovců a socialistů oslabil, ale jeho ztráty vykompenzovaly zisky liberálů a zelených. Tvrdá pravice posílila, ale ne tak, aby mohla reálně ovlivnit chod EU. České výsledky jsou specifikum, jsme asi jediná země, kde euroskepticky ladění voliči krmí frakci, jejíž představou o fungování EU jsou Spojené státy evropské. Řeč je o ANO v ALDE, kde zřejmě zůstane, aspoň tím Piráti odůvodňují angažmá u zelených. To přitom odpovídá dlouhodobému směřování strany, Piráti jsou zelení v zemi, kde mají zelení špatný zvuk.

Sbohem a šáteček

Kde jinde začít než u našich nejbližších sousedů. V souladu s celoevropským trendem volební účast na Slovensku stoupla ze 13 procent v roce 2014 na 22,74. Strana Progresivní Slovensko (PS), nabuzená vítězstvím své nominantky Zuzany Čaputové v prezidentských volbách, si může připsat další triumf. V koalici s uskupením Spolu, které je blíž středu, získala 20,11 procenta hlasů a se čtyřmi mandáty se stala nejsilnějším slovenským želízkem v ohni. Pro dosud mimoparlamentní hnutí registrované před dvěma lety je to velký úspěch. O to citelnější, že se strana otevřeně hlásí k myšlenkám, které na voliče ve střední Evropě obyčejně fungují jako odpuzovač.

Sociální liberalismus, progresivismus, nadšené evropanství či environmentalismus ale mají ve společnosti svůj výtlak hlavně mezi mladšími voliči z měst. O ty svedlo PS úspěšný souboj s konkurenční stranou Svoboda a solidarita (SaS), jejíž předseda Richard Sulík se posunul na pozice klasického liberalismu a eurorealismu. Strana dokázala dobře zahrát i témata jako korupce a chátrání státu v důsledku mravního úpadku vládní garnitury. K urnám přišli voliči namotivovaní dát Ficovi a spol. facku, a tak progresivní kandidátka v čele s Michalem Šimečkou, mimochodem synem známého novináře Martina M. Šimečky, mohla slavit.

Směr-SD skončil na druhém místě s 15,72 procenta hlasů a přišel o jedno ze čtyř křesel. Strana je na sestupné trajektorii už delší dobu, postupně slábne na parlamentní, krajské i komunální úrovni, přesto od roku 2006 až dosud všechny volby na Slovensku vyhrála. Třetí pozici a dva europoslance k tomu bere s dvanácti procenty Lidová strana Naše Slovensko (LSNS). Kotlebovci bývají často zařazováni do velkého evropského pytle s nápisem „populisté“ nebo „krajní pravice“. Pravda ale je, že strany jako Švédští demokraté nebo španělský VOX mají blíž k české ODS či KDU než ke slovenským skinheadům mentálně uvázlým na legendárním koncertě v Bzenci.

Rovněž neparlamentní Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) podpořilo 9,69 procenta voličů, což je toho času jeden mandát, druhý KDH připadne až po odchodu Británie z EU. Dva europoslanci čekají i na nejsilnější parlamentní opozici SaS. Pro Richarda Sulíka je to nepochybně zklamání, ale fakticky si o křeslo polepší. A slovenskou třináctku (čtrnáctku) doplní někdejší vládní zmocněnec pro romskou menšinu Peter Pollák za opoziční hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.

Vládní Slovenskou národní stranu voliči vytrestali a do europarlamentu se nepodívá. Smutní jsou slovenští Maďaři, jelikož cílovou pásku neprotrhla ani jedna ze dvou větších maďarských stran. Straně maďarské komunity přitom chybělo jen 400 hlasů. Smutný je i Viktor Orbán, protože maďarští poslanci ze Slovenska mu byli vždy věrní, teď o ně přišel. A nejen to.

Progresivní Slovensko je k současné podobě Visegrádu, a především k vládám ve Varšavě a Budapešti, inherentně nepřátelské, což stvrzuje svým členstvím v ALDE, kde – na rozdíl od Babišových zástupců – bude aspoň dělat to samé, co říká doma voličům. To Směr v domácí politice brnká na národně-konzervativní struny, ale jeho poslanci v Bruselu hrají liberálně-levicovou baladu své socialistické frakce. Také proto Maroši Šefčovičovi jeho náhlé obrácení nikdo příliš nevěřil.

Za sankcionování Polska a Maďarska v minulosti hlasoval Ivan Štefanec z KDH, který je lidovcem hlavního evropského proudu, oba noví zástupci SaS mají v náhledu na evropské otázky blíž k PS než k Sulíkovi, Peter Pollák dtto. Za úspěch kotlebovců se bude považovat, když najdou vchod do budovy, pro antisemitismus je nebude chtít žádná frakce.

Viktor čili Győző

Orbánův Fidesz stvrdil vládu nad Maďarskem a premiér opět dostál svému křestnímu jménu. Mimochodem, maďarsky je to Győző, jmenuje se tak premiérův otec i bratr, nejstaršímu synovi dali rodiče latinskou verzi a bohudíky za to, představme si, že by si dnes celá Evropa kroutila ústa na Győző. Vydobytých 52 procent patří k nejlepším výsledkům Fideszu, na druhou stranu byl – na rozdíl od podobného triumfu v loňských parlamentních volbách – očekávaný. Pro Fidesz to znamená o jednoho poslance víc, bude jich mít třináct, tedy jako celé Slovensko. Volební účast byla 43,48 procenta.

Europoslanci Fideszu se po volbách obměnili spíš méně než více. Za zmínku stojí snad jen to, že na důchod z europarlamentu odchází stařičký britsko-maďarský intelektuál György Schöpflin, zatímco na důchod do europarlamentu přichází ministr spravedlnosti László Trócsányi. Byl jedničkou kandidátky, následován romskou poslankyní Lívií Járókou a zakladateli strany z roku 1988 Józsefem Szájerem a Tamásem Deutschem, který je dobrým maďarským Židem, na rozdíl od Někoho. Ano, opoziční strany jsou v provládních médiích stále označovány za Sorosovu koalici. Eurokomisař a bývalý ministr zahraničí Tibor Navracsics si za svou neloajální službu vysloužil 44. místo kandidátky.

Zajímavé je ale tentokrát i dění na opozici. Především obživla politická mrtvola bývalého premiéra Ference Gyurcsányho. Jeho Demokratická koalice byla otloukánkem, ostatní strany s ní nechtěly být moc viděny, aby neodpudily vlastní voliče. S 16 procenty jsou to čtyři mandáty, plus dva oproti minulým volbám. V čele úspěšné kandidátky stála Klára Dobrevová, manželka Gyurcsányho, jediná výrazná tvář v záplavě šedi. Je chtěným omylem liberálních médií označovat Fidesz za stranu starých, ačkoli vyhrává ve všech věkových kategoriích, ale je to Gyurcsány, kdo má v Maďarsku nejstarší voliče. Jsou to převážně ženy a Dobrevová k nim dokáže vlídně a srozumitelně promlouvat.

I třetí místo bylo překvapení, s necelými deseti procenty je získalo hnutí Momentum, které se ideově podobá Progresivnímu Slovensku, je s ním také ve frakci ALDE – DK pošle své zástupce k socialistům – a bylo výrazně podporováno šéfem liberálů Guyem Verhofstadtem, který stíhá aktivně nenávidět Orbána a pasivně milovat Babiše. Momentum se narodilo z úspěšné petice proti pořádání olympiády v Budapešti, v loňských parlamentních volbách neuspělo. Dva mandáty.

Naopak dva ze tří mandátů ztratil Jobbik, který je v rozkladu; jeho radikální křídlo sdružené do strany Naše vlast sice roste, ale na pět procent zatím nedorostlo. O dvě křesla přijdou i maďarští socialisté, o jediného poslance přišli zelení. Suma sumárum došlo v Maďarsku k redistribuci hlasů v rámci opozice, vládní strana zůstává dál anomálně silná, pomalu přichází chvíle Viktora Orbána, aby se rozhodl, s kým dál. Teď to znovu vypadá na setrvání u lidovců. Orbán odtamtud viditelně nechce a je bohatou nevěstou, která si může vybírat hned z několika variant, kromě nacionalistů by jej přivítali i eurorealisté. Oslabení lidovci mají dvě: přijít o dalších třináct křesel, nebo nepřijít?

Dunaj se vlévá do Visly

To maďarsko-polské spojenectví bude určitě pokračovat dál – a v nové síle. Vládní konzervativci z Práva a spravedlnosti (PiS) vyhráli víc, než čekali, a nad ziskem 45 procent hlasů si mohou ve Varšavě pískat. S 27 poslanci budou třetí (bez Brexit Party) početně nejsilnější stranou v nadcházejícím europarlamentu. Největší vítězství v krátké historii polských eurovoleb vybojovali v poměrně nehostinných podmínkách a ve straně teď určitě panuje lepší nálada než před volbami.

Pro Polsko byly eurovolby generálkou k parlamentním volbám na podzim, testem podpory obou obcí. Proti PiS stála koalice složená z pěti stran, kterou se už patrně nepodaří zopakovat. Společenské klima před volbami nahrávalo spíše opoziční Evropské koalici (EK), která pod svými křídly nesla Občanskou platformu, stranu Moderní, rurální lidovce (PSL), postkomunistickou levici (SLD) a marginální zelené. Evropská koalice si odnesla 38 procent hlasů, 22 mandátů a štos analýz porážky.

Poslední silou, která se do Evropského parlamentu ještě dostala, je strana Jaro, založená někdejším starostou města Słupsk a LGBT aktivistou Robertem Biedrońem; šest procent a tři mandáty pro socialisty. Evropská koalice sdružující strany, jejichž jediným společným jmenovatelem bylo, že jsou proti PiS, by byla udělala lépe, kdyby Biedrońovi přenechala agendu práv homosexuálů i vypjatý antiklerikalismus. Toho však někteří pokrokem posedlí představitelé EK nebyli schopni, nahrávali vládní straně a znervózňovali PSL, jimž už tak většinu venkovského elektorátu vyzobalo PiS.

Do Evropského parlamentu proniklo hned šest bývalých polských premiérů: Jerzy Buzek, Włodzimierz Cimoszewicz, Leszek Miller, Marek Belka, Ewa Kopaczová a Beata Szydłová, která dostala nejvyšší počet preferenčních hlasů. Kroužkovalo ji přes půl milionu voličů.

Společná kandidátka pomohla SLD, které se tak podařilo do Evropského parlamentu kooptovat pět svých zástupců, poputují k socialistům. Tři mandáty PSL, jakož i 14 mandátů Platformy posílí evropské lidovce. PiS je členem eurorealistické frakce Evropských konzervativců a reformistů, jejíž osud je ve hvězdách – nejsilnější stranou tu bývali britští konzervativci. Ať se ale vrtnou kamkoli, jistě se přidrží starého hesla: Polák, Maďar, dva bratři, v šavli i ve sklenici.

Visegrád jako blok čtyř zemí zažil renesanci při migrační krizi a teď se zase pomalu odebírá k zimnímu spánku.