Mlha nad švédskou cestou se pomalu zvedá
Dnes tedy víme, že cenou za liberální epidemická opatření v zemi velikosti České republiky není nekontrolovatelný, exponenciální nárůst infekce, ale zřejmě několik set nebo několik tisíc předčasných smrtí.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Dnes tedy víme, že cenou za liberální epidemická opatření v zemi velikosti České republiky není nekontrolovatelný, exponenciální nárůst infekce, ale zřejmě několik set nebo několik tisíc předčasných smrtí.
Známý dramatik, novinář, zakladatel svobodných škol Toby Young je motorem Free Speech Union (FSU, česky Unie pro svobodu projevu). FSU funguje od února letošního roku a vzdáleně může připomínat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných v husákovském Československu. I FSU totiž nabízí právní a další služby lidem, kteří jsou perzekvováni pro svoje názory. Současně se jim snaží zajistit podpůrnou kampaň. Nakolik je paralela veřejné debaty v dnešní Británii s ČSSR nosná, to necháme na ctěném čtenáři rozhovoru se starým bílým heterosexuálem Tobym Youngem (56).
Minulý týden zemřel Brent Scowcroft, před 30 lety poradce pro národní bezpečnost u tehdejšího amerického prezidenta George Bushe. Generálu Scowcroftovi bylo 95 let, smrt ho zastihla doma, odešel v klidu.
Léto je k rekreaci a k nadechnutí se. Ale v roce koronaviru jako by nám stoupenci teorie, že pandemie s námi bude několik roků a že už na podzim přijde druhá vlna, ani ten zasloužený oddech nechtěli dopřát. Média své publikum vytrvale bombardují počtem nových pozitivních testů a zavádějícími tzv. kumulativními čísly nakažených od 1. března.
Měsíc po volbách na podzim 2013 se Ondráčka u Babiše otevřeně ucházel o nominaci na ministra vnitra.
Proč vzniká ona diskrepance mezi počtem pozitivních případů a počtem těžších případů? Nabízí se tu možnost, jakou od počátku předpovídala část virologů: že se i tento zprvu silný a zákeřný virus přece jen trochu unavil.
Z vládních míst a médií se poslední dva týdny vracejí obavy z koronavirové nákazy. Česká republika se s nárůstem několika set pozitivně testovaných denně dostává mezi epidemiologicky podezřelé země v očích některých států Evropy. Vláda vyvinula semafor, stupnici epidemické situace, kdy barvy za jednotlivé okresy odpovídají stupni „ohrožení“. Má to být generálka na podzim, kdy prý se návrat nového koronaviru zkombinuje s chřipkou, takže nikdo nebude vědět, čím je nakažen. Současně s tím, jak stagnuje počet hospitalizovaných a pacientů s těžkým průběhem, vrací se skepse. Nebyla a není to přehnaná reakce, panika? Otázky pro epidemiologa Rastislava Maďara, který na ministerstvu zdravotnictví vede pracovní skupinu určující rozsah karanténních opatření.
Nejnovější Sarrazinovu knihu, která v Německu vyjde za pár dní (pro změnu o přistěhovalectví), už řada knihkupectví odmítá zahrnout do své nabídky. Kruh se uzavírá.
Včera dostal Roman Prymula zajímavý návrh: zkrátit karanténu pro lidi, kteří pouze potkali někoho s nálezem covidu v těle, ale sami neprojevují příznaky a měli dva negativní testy, na polovinu.
Pro hypotézu, že průzkumy popularity politiků mohou mít bezprostřední následky na jejich chování, se jako studijní materiál nabízí postava Jana Hamáčka.
Z české politiky odchází Miroslav Kalousek, největší veterán hned po Marku Bendovi. Zakladatel TOP 09 oznámil, že příští rok už nebude kandidovat. Svým krokem prý chce usnadnit snahy o předvolební koalice na pravém středu. Ale jak vyplyne z následujícího rozhovoru, zůstávají hluboké rozdíly především s ODS. Jak Kalousek hodnotí evropský plán obnovy, klimatickou politiku a ve své minulosti roky na ministerstvu financí či neschopnost nalomit Babišovu hegemonii?
Dvě zprávy rozčeřily českou politiku skoro současně: volební model agentury Kantar pro Českou televizi, v němž se sice nemění suverénní postavení ANO (32 procent), ale v pomyslném souboji o hlavního Babišova vyzývatele vítězí Piráti (18) s náskokem před ODS (13). To by byl náskok, který už nelze vysvětlit jako statistickou chybu. Průzkumy jiných agentur sice vidí občanské demokraty dál na stejné úrovni s Piráty, respektive Piráty kolem 13 procent na nižší úrovni ODS, Kantar je ale považován za nejspolehlivější demoskopický model.
Značnou pozornost vzbudila po celém západním světě, také v České republice a ovšem na této stránce, počátkem června vzpoura redakce New York Times proti vedoucímu komentářové rubriky.
Investice by se měly čerpat od příštího léta. Ale jak? Andrej Babiš vypočítává čtyři obory: automobilový průmysl, zdravotnictví, digitalizaci, stavebnictví. Není bez významu, že ve svém výčtu na první místo zařadil automobilový průmysl.
Předminulý týden v Polsku vyhrál prezidentské volby konzervativec Andrzej Duda. Porazil primátora Varšavy, levicového liberála Rafala Trzaskowského. Překvapivě vyrovnaný výsledek (jen 51 procent pro stávajícího prezidenta Dudu) vedl v zahraničí k pocitu zmařené šance. Polsku podle rozšířeného výkladu o fous unikla možnost vrátit se z autoritářské, netolerantní trajektorie zpět k liberální demokracii a k evropským hodnotám.
Následující text nechce být filmovou recenzí, nepokouší se hodnotit film Havel po umělecké stránce, to obstaral povolanější kolega Jiří Peňás. Ale v jiné rovině, v otázce, nakolik je ten film pravdivý, s Peňásem trochu polemizuje. Protože je pravdivost jako soubor životopisných detailů a pravdivost, která vystihne něco, co třeba i hutný životopis minul.
Místo dospělé diskuse v celém reportování o summitu převážila manická potřeba dovést už jednání ke konci, ušetřit účastníkům další diskomfort, nenapínat už tak přetížené nervy Merkelové a Macrona.
Vláda uvalila lehčí druh karantény na Moravskoslezský kraj, což na severovýchodě republiky způsobilo jisté pobouření.
Začíná to bohužel vypadat, jako kdyby se hrdý Albion odpojil ze skupiny mezi sebou svázaných členských zemí nikoliv proto, aby jim utekl, ale aby si v klidu a o samotě podřezal žíly.
Filozofická fakulta UK v Praze nevyvěsila na rozdíl od mnoha jiných vysokých škol koncem června transparent s Miladou Horákovou a sloganem Zavražděna komunisty. Souvisí to nějak s osobou děkana FF UK? Tím je historik Michal Pullmann, hlavní představitel tzv. revizionistické školy, která u českého komunismu zdůrazňuje konsenzus velké části společnosti a tvrdí, že předchozí historici kladli přehnaný důraz na represi.
Část poslanců české sněmovny prokazatelně trpí rozštěpem osobnosti, nejvíc se tento úkaz vyskytuje u menších tzv. středových stran v opozici.
Českému ministerstvu zahraničí se po soustředěné práci podařilo vyjmout Slovinsko z (krátkého) seznamu zemí, které naše turisty považují za koronavirové nebezpečí. Negativní test žádají Slovinci „jen“ po obyvatelích Moravskoslezského kraje. Babišova vláda kudy chodí, tudy její činitelé uklidňují, že covid-19 se vyskytuje pouze v lokálních ohniscích a není třeba se děsit.
V minulých dnech byla na Evropské radě zahájena diskuse o masivním „plánu obnovy“ podle představ Evropské komise (EK). Návrh počítá se zvýšením příštího unijního rozpočtu z 1,1 na 1,85 bilionu eur. Velká část z oněch 750 miliard eur navíc by měla jít na tzv. zelenou revoluci, ať už jako dary, nebo jako půjčky vládám členských států. Peníze si EK půjčí na finančních trzích, splácet je chce rokem 2028 počínaje dalších třicet let – ze společných daní, nebo z vyšších členských příspěvků a vydáním společného dluhopisu.
Jeden z nejpozoruhodnějších autorů dnešního Německa Roland Tichy v rozhovoru pro Echo před časem o tzv. vyrovnávání s nacismem v Německu řekl: „Za posledních dvacet let ho přibylo i přesto, že všichni, kdo se nacismu účastnili, jsou už mrtví. Stalo se z toho tančení na hrobech.“ Češi (a žádný jiný národ) nemají ve svém historickém svědomí něco tak strašného jako Němci, ale částečné paralely jsou jistě možné. Sedmdesáté výročí justiční vraždy Milady Horákové na Pankráci je také takovým tančením na hrobech.
Po vlně protirasistických protestů v Americe a Británii si mnoho lidí klade otázku, do jaké míry byly násilnosti a rabování při demonstracích vypovídající pro celé hnutí Black Lives Matter. Avšak videa se záběry chaosu a naprostého bezvládí v centrech měst nejenže se neobjevovala ve velkých televizích (kde už by je asi nikdo nečekal), ale i ze sociálních sítí postupně mizela. Kdosi je mazal.
Je ale cosi strašně nepovedeného na tom, že památka ženy, která v závěru svého života musela vystát nepřátelskou kampaň s „dobrovolným“ zapojením veřejnosti, se dnes připomíná kampaní, která v některých svých polohách získává lehce nátlakový ráz.
Jihoněmecký Stuttgart ze soboty na neděli zažil něco, co jsme zatím jako konzumenti zpravodajství znali jen ze západněji položených zemí: Francie, Anglie, USA. Poté, co se policie opovážila zkontrolovat muže, kterého podezírala z držení drogy, vypukly nepokoje.
V pátek 19. června se koná Evropská rada. Půjde na ní o návrh Komise nazvaný „EU pro nové generace“, který má nakopnout evropské ekonomiky po koroně. Plánu šéfky Komise Ursuly von der Leyenové předcházel společný návrh Emmanuela Macrona a Angely Merkelové, který byl ještě koncipován jako jednorázová pomoc jednotlivým vládám v celkové výši 500 miliard eur. Von der Leyenová jde dál: nejen navýšením na 750 miliard, ale i tím, že z pomoci se má stát trvalejší struktura, jakýsi evropský měnový fond.
Právě zahájená schůze sněmovny by se mohla jmenovat schůze podepisování bianko šeků.