Včera dostal Roman Prymula zajímavý návrh: zkrátit karanténu pro lidi, kteří pouze potkali někoho s nálezem covidu v těle, ale sami neprojevují příznaky a měli dva negativní testy, na polovinu. Dnes jdou takoví „vytrasovaní“ nebožáci roboticky na dva týdny do karantény a z ní se propouštějí po negativním testu, který je po čtrnácti dnech bez nemoci samozřejmě už jen formalita.

Návrh karanténu v tomto bodě zpružnit přišel od bývalého ministra průmyslu a dnes kandidáta na jihočeského hejtmana za ODS Martina Kuby. Po úspěšném odporu vůči automatickému prodlužování nouzového stavu na jaře a hlasité kritice tehdejší praxe, kdy život v zemi řídilo ministerstvo zdravotnictví vyhláškami, je to teprve druhý zajímavý podnět z nitra partaje, jež kdysi řídila transformaci a byla u všeho důležitého. Ale stojí za to.

První o návrhu informoval Seznam. Echo má k dispozici text, který včera Kuba Prymulovi poslal. Kubův argument je postaven na jednoduché myšlence, že po pěti až sedmi dnech, kdy by asymptomatičtí obyvatelé karantény testy podstupovali, „je možné osobu označit jako neinfekční a karanténu ukončit“. Kuba připomíná, že „tento zkrácený režim karantény byl již vyzkoušen u zdravotnických pracovníků v nemocnicích“ na jaře.

Prymula, dnes nikoliv na ministerstvu, ale v Radě vlády pro zdravotní rizika, tedy přímo pod premiérem Babišem, se k věci staví otevřeně, byť by se zřejmě klonil spíš k deseti dnům. Vyloženě proti je ministerstvo zdravotnictví. Pokud Adamu Vojtěchovi stojí za to zmínit, že Kuba má politické zájmy, čímž se naznačuje, že podzimním krajským volbám dává přednost před odborným hlediskem, je dobré připomenout i to, že na rozdíl od lékaře Kuby je Vojtěch právník, v dané záležitosti čistý laik.

Pak tu máme ministrova hlavního epidemiologického poradce Rastislava Maďara. Ten sám sebe považuje za hlasatele zlaté střední cesty, ve skutečnosti ale jeho myšlení posedl princip absolutní předběžné opatrnosti. Od zavírání tříd základních škol, v nichž se vyskytl nositel koronaviru, nechce ustoupit ani přesto, že podle rýsujícího se vědeckého konsenzu děti nejenže virus v pohodě přečkají, ale téměř ho samy nepřenášejí. Maďar vyčkává na rozšíření datové základny, třeba i za cenu dalšího, byť v menší míře rozhašeného pololetí. A stejně tak nechce zatím o nějakém zkracování karantény ani slyšet kvůli oněm dosti vzácným případům rozvinutí nákazy později než za týden. Je to úplné odmítnutí, ano, i politického světa, v němž se váží rizika a přínosy. Světa, jehož projevem byli na jaře zmínění doktoři a sestřičky posílaní zpátky do práce už po pěti dnech. Protože „to prostě jinak nešlo“. Teď jde taky o hodně – ulomit půlku hrotu, jímž dogmaticky praktikovaná karanténa hrozí na podzim deptat české firmy, školy, společnost.