Po vlně protirasistických protestů v Americe a Británii si mnoho lidí klade otázku, do jaké míry byly násilnosti a rabování při demonstracích vypovídající pro celé hnutí Black Lives Matter. Avšak videa se záběry chaosu a naprostého bezvládí v centrech měst nejenže se neobjevovala ve velkých televizích (kde už by je asi nikdo nečekal), ale i ze sociálních sítí postupně mizela. Kdosi je mazal.

Na takto emotivním pozadí získávají hned větší pozornost případy cenzury na Facebooku, Twitteru, Googlu, který vlastní YouTube (všechny jsou usazené v Kalifornii). Důvod stěžovat si na cenzuru prováděnou pod heslem boje s „nenávistným projevem“ nebo „fake news“ mají především populisté, ale i normální konzervativci, křesťanské pro-life skupiny a podobně.

Nenávistný projev i fake news jsou jak známo notoricky gumové termíny, do nichž už dnes lze zahrnout téměř jakýkoli (pravicový) názor, pokud se vás nějak dotkl. Avšak i informace a studie o covidu-19, které protiřečily oficiálnímu výkladu Světové zdravotnické organizace (WHO), padaly v uplynulých týdnech za oběť čištění. A WhatsApp (patří Facebooku) během pandemie zablokoval přeposílání jedné zprávy víc než pěti lidem, když si uvědomil, že masově se v tu chvíli přeposílají hlavně zprávy, které nějak zpochybňují oficiální výklad o covidu. Google přiznává, že zpravodajství o covidu firma fedruje a potlačuje podle linie zdravotních úřadů té které země a ovšem podle WHO. Vzhledem k tomu, že názory WHO na různé aspekty covidu-19 se průběžně měnily, tu ze sebe kalifornská firma zadarmo udělala šaška.

Trump vs. Big Tech

Co se týče politiky, je samozřejmě největší VIP obětí Donald Trump. Americkému prezidentovi Twitter koncem května dvakrát po sobě umístil u jeho tweetu varování pro odběratele, že příspěvek (v tomto případě Trumpův kritický názor na korespondenční volbu) je zavádějící - a ještě připojil odkaz na polemický článek CNN.

Což pochopitelně není první nepřátelský akt ze Silicon Valley vůči Trumpovi. Nejvíc prezidenta musí znepokojovat indicie z nitra Googlu svědčící o tom, že úpravou algoritmů firma obchází nebo přímo blokuje uživatelům při jejich hledání pravicové servery i jednotlivé autory. Loni malý konzervativní web Project Veritas zveřejnil na skrytou kameru nahraný hovor top manažerky firmy Jen Gennaiové. Ta v něm komentuje slova demokratické političky Elizabeth Warrenové, že Google příliš zbytněl a bylo by třeba rozdělit ho na menší společnosti. Jak prý je Warrenová sympatická, tady si nejspíš neuvědomuje, co říká, neboť malé společnosti nemají takové zdroje jako my, tedy Google. Menší společnosti nebudou na rozdíl od nás schopny „zabránit příští situaci Trump“, z čehož by jeden získal podezření, že Google se letos na podzim pokusí prezidentovo znovuzvolení překazit. Donald Trump hrozí odvetou, odebráním výhod platformám, které prokazatelně nadržovaly levici. To mohl dělat poslední tři roky, nebránilo mu v tom nic kromě jeho roztěkanosti.

EU: Mazání není nikdy dost

Facebook a spol. reagují kňučením, prezident prý ohrožuje svobodu projevu na internetu. Pozoruhodné je, že se tyto firmy nikdy neohradily proti nátlaku a pohrůžkám z opačné strany barikády, od lidí, kteří chtějí, aby se „projevy nenávisti“ potíraly ještě víc. V USA ten tlak jde od showbyznysu a čerstvě i od některých módních značek (výrobce sportovního oblečení North Face), v Evropě nejvíc od vlád.

V čele novoautoritářského vývoje už zase stojí Německo, kde dnes za neodstranění „zjevně nezákonného“ příspěvku do 24 hodin od nahlášení firmě hrozí pokuta do pěti milionů eur. Příklad z Německa si vzal Macronův kabinet ve Francii, který podobný zákon prohnal parlamentem během koronavirové krize.

Francouzský kabinet kritizovala Evropská komise, bohužel nikoli ve jménu svobody slova, ale proto, že nepočkal na jednotnou evropskou úpravu, na níž Komise pracuje a v níž prý se zodpovědnost správců sociálních sítí za postovaný obsah vyřeší razantně a celounijně. Už teď jsme napjati.

My nic, to fact-checkeři

Zvláštním fenoménem jsou tzv. factcheckingové organizace neboli ověřovači, na něž hlavně Facebook delegoval zkoumání pravdivosti obsahů. Je to tedy cenzura vykonávaná na zakázku externistou, zpravidla nějakou nevládní organizací.

Například v Německu byla tímto úkolem pověřena skupina Correctiv. Založena byla před šesti lety díky příspěvku nadace, v jejímž čele stál sociální demokrat a svého času pravá ruka kancléře Schrödera Bodo Hombach. Correctiv o sobě prohlašuje, že je nezávislý, přitom ho vedle Sorosovy nadace Open Society dotuje i německý stát a ovšem Facebook. Do hledáčku Correctivu se letos v zimě dostal například i konzervativně-liberální web Tichy´s Einblick (TE), jenže tady padla kosa na kámen. TE si nenechal líbit, když Correctiv jeden z jeho textů označil etiketou „částečně nepravdivý“, a úspěšně ho poslal k soudu pro nekalou hospodářskou soutěž (šéf Correctivu, sám novinář, se veřejně chlubil, že u zpochybněných, Facebookem následně potlačených příspěvků konkurence z TE se daří snižovat čtenost až o 80 procent).

Facebook si je rostoucí kritiky vědom, cenzorský odér mu není příjemný, a tak si před měsícem pořídil Dozorčí komisi, panel dvacítky „nezávislých osobností“ z celého světa, které mají fungovat jako svého druhu odvolací soud pro uživatele. Vypadá to docela nadějně, než se podíváme na složení: ve čtyřčlenném předsednictvu sedí bývalá sociálnědemokratická premiérka Dánska a snacha známého labouristy Neila Kinnocka Helle Thorning-Schmidtová; mezi řadovými panelisty je Alan Rusbridger, dřív šéfredaktor levicového Guardianu; Pamela Karlanová, americká ústavní právnička, advokátka, která loni na podzim svědčila v Kongresu při pokusu Demokratické strany spustit impeachment proti Trumpovi; maďarský právník András Sajó, kdysi děkan na Sorosově Středoevropské univerzitě a člen Evropského soudu pro lidská práva, apod. Vyložený konzervativec je v dvacítce jeden, profesor práva ze Stanfordu Michael MocConnell, zřejmě aby byla naplněna pomyslná kvóta pro exoty.

Formování odboje v Čechách

U nás si Facebook pro fact-checking hledal nejprve v české pobočce AFP, pak ale hlavní kost získala převážně brněnská vysokoškolská skupina Demagog.cz. I ta vydává doporučení, které z nahlášených postů oznámkovat jako nepravdivý, případně zavádějící, které dát úplně odstranit. Tato činnost by byla nepřijatelná, i kdyby ji vykonávali andělé nestrannosti. A Demagog.cz rozhodně není tvořen žádnými anděly. Vedoucí fact-checkingu Pavel Buršík odešel letos na jaře pracovat pro pražskou organizaci Pirátů. Drtivá většina kontrolorů pravdy jsou studenti Masarykovy univerzity v Brně, převážně z humanitních oborů.

Každý ověřovač potřebuje pro své verdikty dohazovače. V České republice je v tomto ohledu asi nejznámější iniciativa Jsme tu. Ustavila se loni a realizuje se hlavně tím, že se několik desítek až stovek dobrovolníků akčně svolává pod údajně štvavé nebo nenávistné příspěvky na webu. Houfně pak s nimi polemizují a společně je přelajkovávají. Je to taková internetová klaka pro hodné lidi. Na pravicové části českého internetu žije podezření, že Jsme tu jsou regulérně pobočkou Člověka v tísni. Tak se to ovšem říct nedá, byť ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek se na začátku stal i hlavní tváří Jsme tu. Přiznává také, že iniciativa vstoupila v život na konferenci Cyber Dialogue, kterou před rokem Člověk v tísni uspořádal v pražském DOXu.

Tažení proti „nenávisti“ na sítích se volně prolíná s bojem proti „dezinformacím“. Jednu guerillu pro české bojiště založil Bob Kartous, známý z organizace Eduin, která suverénně do všech směrů už řadu let radí, jak přestavět české školství. Kartous je od předloňska také mluvčím Českých elfů, ochotnických bojovníků s proruskými weby v českém kyberprostoru. Otázku, jestli mu není hloupé za jiné lidi rozhodovat, co je pro ně bezpečné, a co už ne, Kartous nepřijímá. Dezinformacemi se prý odborně zabývá několik let, jsou na to vědecké definice a počítačové superprogramy, které dezinformaci dokážou při práci s velkými daty rychle rozeznávat.

Jeden z takových superprogramů vyvinul analytik František Vrábel, s nímž Kartous před měsícem rozjel další svůj projekt: Nelež.cz. Ten posílá inzerentům – jistěže nevtíravě a se samými dobrými úmysly - seznam „dezinformačních“ stránek, na nichž se jejich reklama objevila, aniž by si toho třeba byli vědomi. Je to docela podlý pokus o demonetizaci ideového soupeře, vlastně stejný, jakému v Americe od Googlu aktuálně čelí pravicový web Zerohedge a jakému před časem v Německu čelil i zmíněný Tichy’s Einblick. Nahlašování do centrály Facebooku Kartous podle vlastních slov nedělá, ani elfové to prý nemají v popisu práce.

U tažení tuzemských bojovníků proti populismu, nenávisti, fake news atd. lze vypozorovat jeden trend. Utahují se šrouby. Ještě před dvěma lety byly nahlašovány a mazány příspěvky a pak i účty hard-core antiislamistů, lidí zhruba řečeno z názorového okruhu Tomia Okamury. V posledním roce přibývá blokace a likvidace celých účtů přispěvatelů, kteří by před dvěma a více lety byli ještě řazeni k normální, tolerované pravici. Příkladem budiž youtuber Ondřej Tesárek alias Bratříček, jemuž loni na podzim ze dne na den zmizel účet s více než 4000 uživatelů. A když chtěl minulý týden Institut svobody a demokracie (Bobošíková & Lipovská) na Facebooku oslavit narozeniny exprezidenta Klause, byla pozdravná gratulace-reklama bez vysvětlení odmítnuta.

Činnost samozvaných hygieniků českého internetu postihuje uživatele známé i zcela anonymní, což je důvod, proč se v těchto týdnech rodí výzva českým poslancům, aby brali hrozbu cenzury a ovlivňování politické soutěže vážně. Iniciativa jde stejným směrem jako před rokem politický solitér Václav Klaus jr. Ale chce dopadnout lépe, je koncipovaná nepoliticky a tak, aby se pod ni mohl podepsat názorově široký vějíř lidí. Týdeník Echo bude o petici včas informovat, cenzorské praktiky na internetu považujeme za vážnou věc.

Text vznikl za přispění Fondu nezávislé žurnalistiky.