Vláda uvalila lehčí druh karantény na Moravskoslezský kraj, což na severovýchodě republiky způsobilo jisté pobouření. Poznáme to z reakce ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se v pátek za rozhodnutí postavil – snad předpokládal, že bude přijato se stejnou vděčností jako celorepubliková karanténa v půli března –, a když zjistil, že ne, hodil načasování na krajskou hygienickou stanici. Ředitelka dotyčné stanice Pavlína Svrčinová se brání jasně: „Já jsem to diskutovala s panem ministrem a opravdu byl požadavek co nejdřív.“ Na což zatím ministr nereagoval.

Vojtěch (33), tvrdí znalci kuloárů už od března, byl během karantény na hranici kolapsu, je vystresovaný jak z té ohromné odpovědnosti, tak z reakcí nevypočitatelného premiéra, pokud by se nálady veřejnosti začaly obracet proti vládě. Zřejmě je na rezignaci zralý. Na druhou stranu by výzvy k rezignaci měly obsahovat aspoň náznak toho, kvůli jakému přesně přečinu by se měl poroučet.

Že po celý červenec, až do pátku, zklidňoval nervy, a tím ohrožoval obyvatelstvo na severovýchodě země? Nebo že teď praskly nervy jemu samotnému a uvalil omezení života na 1,2 milionu lidí v kraji? Nelze mu důvěryhodně vytýkat obojí. Přesto toho například místopředseda ODS Zbyněk Stanjura byl schopen.

Což je s podivem, Stanjura totiž patří k nejracionálnějším poslancům sněmovny. Ovšem při této příležitosti se spolupodílí na šíření strachu, který už dnes prostě neodpovídá poznání o covidu naakumulovanému za posledních šest měsíců.

Nejenže má tato infekce při konzervativních odhadech desetkrát a při těch hodně optimistických dvacetkrát až třicetkrát nižší smrtnost, než jakou s 3,4 procenta odhadovala Světová zdravotnická organizace v březnu. Nejenže už i z oficiálních míst, u nás od profesora Ladislava Duška z ÚZIS, víme, že z celkové statistiky zemřelých s covidem-19 bychom měli odečítat přinejmenším polovinu, tedy lidi, kteří zemřeli na jinou příčinu. Hlavně by se mělo vědět, že nejdůležitějším kritériem v danou chvíli není počet nakažených, ale lidí hospitalizovaných s covidem v nemocnici, což bylo tuto sobotu 135 případů v celé republice, z toho 21 vážných. I kdyby se všech těch 21 vážných případů nacházelo v Moravskoslezském kraji, k omezování života celokrajsky je to málo – nikoliv podle nějakých předem stanovených čísel, ta neexistují, ale podle zásady přiměřenosti.

Mluví se o pandemii, což je z definice souhrn epidemií stejné infekce ve více zemích světa najednou. Poměry v jednotlivých zemích jsou stavebními kameny pandemie. Česká republika do světového narativu o pandemii přísně vzato žádný stavební kámen dodat nemůže jednoduše proto, že má málo případů. U chřipky se za hranici pro epidemii považuje aspoň 1600 případů na sto tisíc obyvatel. Byli jsme poučeni, že chřipku s covidem-19 nelze srovnávat proto, že covid se šíří masivněji. Ministru Vojtěchovi teď stačilo vyhlásit pro Moravskoslezský kraj omezení na základě toho, že v kraji připadá na sto tisíc obyvatel zdaleka nejvíc případů v celé republice – totiž 26,1. Nezbláznil se tady někdo – ministr, vláda, hygienici, část opozice, část médií?

Za takového rozpoložení vlády, hygieniků, opozice, médií se už teď musíme bát podzimu, kdy bude hodně sezonních chřipek, a tak se desetitisíce lidí budou upřímně bát, že v sobě nosí koronavirus. Proto když už se z Moravskoslezského kraje udělal trenažér pro panikáře, měl by se stát i generální zkouškou pro podzim, zkouškou, jejíž výsledky budeme brát všichni vážně: buď z toho nárůstu, který předevčírem přiměl stát k mimořádným opatřením, bude i adekvátní nárůst pacientů na jipkách, nedejbože úmrtí. Pak nám možná nezbývá než na podzim zase vypínat a zapínat celou společnost jako nějaký elektrický spotřebič. Anebo ani jipky, ani márnice zvýšený provoz hlásit nebudou. Pak by bylo namístě zásadně přehodnotit náš vztah k této nemoci.