Talleyrand, Metternich, Bismarck, Kissinger. Tyto velikány světové diplomacie spojuje trpělivost, pracovitost a cynismus, které každému v jeho době dovolily do velké míry určovat světovou politiku. Americký prezident Donald Trump by jejich úspěchy jistě rád napodobil – jeho triumfem má být ukončení války na Ukrajině.
Když Donald Trump během volební kampaně prohlašoval, že do 24 hodin po svém zvolení zajistí příměří na Ukrajině, jen málokdo to bral doslova. Pro mnohé to však bylo vítané znamení, že jeho administrativa to s ukončením války myslí vážně a že konec bojů je na dohled. Tato iluze se rychle rozplývá. Grigorij Karasin, vedoucí ruské delegace v Rijádu, kde probíhala jednání s Američany, prohlásil, že očekávat průlom už na prvním setkání je naivní. Podle něj je pravděpodobné, že jednání se protáhnou až do roku 2026, přičemž nejbližší možný termín dohody vidí na konci letošního roku.
Americké finanční trhy zažily několik turbulentních týdnů. Na začátku března hlásily ztráty ve výši čtyř bilionů dolarů. Většina analytiků to přičítá nejistotě ohledně cel, která slibuje zavést americký prezident Donald Trump. Ten od 12. března uvalil celosvětové 25procentní clo na ocel a hliník, od poloviny dubna mají začít platit evropská reciproční cla. O dopadech Trumpovy politiky jsme hovořili s bývalým britským ministrem obchodu Gregem Handsem, který má kontakty na obou březích Atlantiku. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.
V posledních zhruba deseti letech se objevily dva zásadní seriály zobrazující americkou politiku. První je Dům z karet, podle něhož je dění ve Washingtonu, kde spolu soupeří amorální cyničtí manipulátoři, kteří se v honbě za mocí neštítí ničeho, ani vraždy, napínavým thrillerem. Druhým je Viceprezident(ka). V něm jsou politici rovněž cyničtí, ale o dost méně schopní. Svou energii plýtvají v žabomyších válkách a hašením skandálů, které většinou sami vyvolali svou naprostou neprofesionalitou.
Příměří v Gaze skončilo. Izrael v noci z pondělí na úterý bombardoval pozice Hamásu v Pásmu Gazy. Teroristické hnutí tvrdí, že v důsledku toho zahynuly stovky lidí. Zároveň však potvrdilo smrt pěti vysoce postavených příslušníků, což naznačuje, že nešlo o bezcílné zlovolné bombardování Palestinců, ale o cílené údery. Hamás následně odpověděl obnovením raketových útoků na Izrael, čímž potvrdil zhroucení klidu zbraní. Cílem Izraele je donutit Hamás, aby propustil zbývající rukojmí.
Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně. Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví? Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu.
Dnes měl být zlomový den války na Ukrajině. Americký prezident Donald Trump telefonoval svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi, aby s ním projednal ukončení bojů. Šlo o první kontakt na nejvyšší úrovni od doby, co Ukrajinci přijali americký návrh na bezpodmínečné třicetidenní přiměří. Podle oficiálního vyjádření Kremlu Putin s ničím takovým nesouhlasil, naopak si klade další podmínky. Putin podle Kremlu požaduje jako podmínku příměří „konec nucené mobilizace“ na Ukrajině, stejně tak zastavení dalšího zbrojení.
Způsob, jakým se Spojené státy snaží vyjednat příměří mezi Ukrajinou a Ruskem, je přinejmenším neobvyklý. Administrativa Donalda Trumpa soustavně a tvrdě tlačila na Kyjev, aby učinil ústupky, zatímco v Moskvě tomu pobaveně přihlíželi. V úterý došlo ale k průlomu. Ukrajinci akceptovali návrh na třicetidenní příměří. Naopak v Rusku se staví k návrhu zdrženlivě. Vladimir Putin sice příměří přijal, ale staví si řadu podmínek a tvrdí, že musí dojít k řešení „původních příčin“.
Ti, kteří doufali v příznivější politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Ukrajině, se opírali o zkušenosti z jeho prvního mandátu, kdy v reálných krocích postupoval proti Moskvě velmi tvrdě. Nyní nastal čas vystřízlivění pro ekonomy a investory. Než zasáhl covid, Trump během svého prvního pobytu v Bílém domě předsedal rapidně rostoucí ekonomice. Tento týden se ukázalo, že jeho druhé volební období bude ekonomicky zřejmě značně jiné.
Chování amerického prezidenta Donalda Trumpa v posledních týdnech znejistilo jeho evropské spojence v tom, zda se mohou nadále spoléhat na vojenskou pomoc Spojených států, což podnítilo debaty o evropském zbrojení. V tomto rámci premiér Petr Fiala ohlásil plán zvýšit výdaje na obranu na tři procenta HDP do roku 2030. Co přesně takový požadavek zbrojení v českém kontextu znamená?
Nemine snad týden, aby ze světa nepřišla nějaká děsivá zpráva. Tentokrát jde o Sýrii, kde islamistické milice zaútočily na menšinu alavitů. Podle deníku The New York Times v „bojích“, ale lepší označení jsou masakry, zemřelo kolem 1000 lidí, z toho 700 civilistů, některé zdroje však hovoří o počtech až desetkrát vyšších. Nastal tedy konec naděje na stabilní, přátelskou, i když možná ne demokratickou Sýrii. Rozhodně to momentálně tak vypadá. Současný syrský lídr Ahmad Šara, předtím známý jako Abú Muhammad al-Džaulání, se zařekl, že zanechal svou džihádistickou minulost daleko za sebou a po pádu Bašára Asada chce vybudovat režim akceptovatelný pro Západ.
V roce 2020 rozvášněný dav svrhl a hodil do řeky sochu bristolského mecenáše Edwarda Colstona kvůli jeho zapojení do obchodu s otroky v 17. století. Šlo o rozšíření amerických protestů Black Lives Matter do Británie. Přestože Spojené království nikdy nezavedlo segregaci a již v roce 1845 si americký černošský sociální reformátor Frederick Douglass liboval, že v zemi zažil „dokonalou absenci všeho, co se podobá té odporné nenávisti, s níž jsme pronásledováni v USA“, aktivisté tvrdili, že Británie je stejně zatížena historickým rasismem.
V úterý to vypadalo, že roztržka mezi Kyjevem a Washingtonem je zažehnána. Ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj vyjádřil politování nad událostmi v Oválné pracovně. „Můj tým a já jsme připraveni pracovat pod silným vedením prezidenta Trumpa na dosažení trvalého míru,“ tweetoval mimo jiné. Donald Trump ho za to následně pochválil v projevu před Kongresem. Nicméně pozastavená americká pomoc nebyla obnovena. Naopak, Američané ukončili sdílení zpravodajských informací.
Americko-ukrajinské vztahy jsou na bodu mrazu. Rusové oslavují kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Evropa přemýšlí o světě, kde se nebude moci spolehnout na podporu USA. Stará spojenectví se hroutí. Dává tento chaos vůbec nějaký smysl? Pro pochopení je dobré zrekapitulovat si dění posledních týdnů. Dne 12. února dorazil do Kyjeva americký ministr financí Scott Bessent. Přivezl také dohodu o amerických investicích do ukrajinského nerostného bohatství.
Celý svět stále vstřebává katastrofální ukrajinsko-americké jednání před novináři, které skončilo vyhoštěním prezidenta Volodymyra Zelenského z Bílého domu a jehož dopady hrozí narušit transatlantické vazby. Oněch 50 minut již nyní podrobně analyzují komentátoři i experti a v následujících desetiletích je budou rozebírat historici. Tvoří se tábory, které se přou o to, zda za selhání rozhovorů může Zelenskyj, nebo jeho americký protějšek Donald Trump. Existuje však i třetí možnost: na vině může být twitter, který se v Oválné pracovně zhmotnil v osobě viceprezidenta J. D. Vance.
Tvrdit, že rozdělení Německa je na politické mapě stále patrné, je dnes v podstatě klišé. AfD zvítězila v bývalém východním Německu, zatímco CDU/CSU bodovala v oblastech na západ od bývalé železné opony. Právě dědictví někdejší NDR je považováno za jednu z příčin politické odlišnosti východních Němců. Najdou se ale i názory, že rozdělení Německa je mnohem hlubší a trvalejší. Není výsledkem dohody mezi vítěznými mocnostmi, ale sil o stovky let starších. To je například teze Jamese Hawese, britského spisovatele a popularizátora historie.
Uběhly tři roky od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Říct, že situace na politické scéně se pro Kyjev nevyvíjí nejlépe, by bylo značné podcenění. Americký prezident Donald Trump, na jehož podpoře je Ukrajina existenčně závislá, v několika prohlášeních a tweetech ostře zaútočil na bojující zemi. Nejdřív během tiskové konference prohlásil, že válku začala Ukrajina. Pak řádil na sociálních sítích. V dlouhém příspěvku označil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za diktátora, který vylákal ze Spojených států 350 miliard dolarů. Trump zatím překonává ty nejčernější scénáře.
Nebylo to dobrých pár posledních dní. Zatímco za Atlantikem Donald Trump rozjel rétorickou ofenzivu proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, až to vypadá, že Spojené státy se chystají změnit stranu, kterou v konfliktu podporují, na Blízkém východě Hamás vydal těla rodiny Bibasových. Devítiměsíční Kfir a čtyřletý Ariel byli odvlečeni do Gazy společně se svou matkou Širi. Zvláště roztomilý ryšavý Kfir se stal tváří zajatců. Pokud Izrael něčí osud opravdu prožíval a modlil se za bezpečný návrat, bylo to právě v případě bratrů Bibasových.
Nejzajímavější a nejspíš i nejchytřejší člen týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa je jeho viceprezident J. D. Vance. Ten svým projevem šokoval účastníky mnichovské bezpečnostní konference, každoročního sletu státníků a expertů z celého světa. V něm zmínil válku na Ukrajině jen okrajově, za největší nebezpečí pro Evropu prohlásil snahy, které se v rámci ochrany demokracie snaží omezit svobodu slova, a migraci. Část Evropanů to pobouřilo. Durdí se, že v momentě, kdy Američané začínají s Rusy jednat o ukončení ukrajinského konfliktu, zároveň vyjadřují podporu silám, které s Moskvou sympatizují. Vance má v lecčem pravdu.
Naplňují se nejhorší obavy ohledně přístupu Donalda Trumpa k Ukrajině. Naděje, že požadavek na ukončení války by mohl být podpořen silným americkým tlakem na Rusko, pomalu mizí. Naopak se zdá, že Trump preferuje rychlé ukončení konfliktu i za cenu významných ústupků Vladimiru Putinovi. „Právě jsem měl dlouhý a velmi produktivní telefonát s ruským prezidentem Vladimirem Putinem,“ oznámil předvčírem americký prezident na sociální síti Truth Social, kde informoval o zahájení vyjednávání o ukončení války na Ukrajině. „Jak jsme se oba shodli, chceme zastavit miliony úmrtí ve válce Ruska/Ukrajiny,“ pokračoval.
Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.
Válka v Gaze je momentálně pozastavena. Mezi Hamásem a Izraelem zavládlo příměří, teroristické hnutí slíbilo propustit 33 rukojmích. Zároveň se rozbíhají jednání, která by měla dočasné pozastavení bojů učinit trvalým. O příměří a také o vlivu Donalda Trumpa na události na Blízkém východě hovoříme s náměstkyní izraelského ministra zahraničí Sharren Haskelovou.
V dubnu 1847 řecká vláda zakázala „upalování Jidáše“, populární lidovou tradici ničení figurek tohoto zrádného učedníka Ježíše během Velikonoc. Důvodem byla návštěva významného židovského finančníka barona Jamese de Rothschilda, zakladatele francouzské větve rodiny. Vláda se obávala, že by Rothschild mohl být tradicí pobouřen. Aténský dav však z nějakého důvodu dospěl k názoru, že za zákaz může bývalý portugalský konzul David Pacifico, rovněž Žid. Dav oblehl jeho dům a následně jej vyraboval. Don Pacifico požádal řeckou vládu o odškodnění, ta to však odmítla.
Prohrané války mají důsledky. Tak by se dal shrnout článek známého britského historika Andrewa Robertse pro server The Washington Free Beacon. Roberts se v něm vyjadřuje k plánu amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle kterého by USA převzaly správu nad Pásmem Gazy a tamější obyvatelstvo by bylo nějakým způsobem odsunuto. Roberts si všímá, že do zveřejnění Trumpova plánu panovalo všeobecné přesvědčení, že Palestinci si zachovají suverenitu nad Gazou. Historické precedenty však ukazují, že by se jednalo o neuvěřitelnou anomálii.
Na posledních pár dní může být pohlíženo jako na přelom v lidských dějinách. Čínská firma DeepSeek uvedla svou umělou inteligenci, čímž na druhé straně Pacifiku vyvolala paniku. V amerických novinách je těžké najít článek, který by neobsahoval termín „Sputnik moment“, odkazující na okamžik, kdy SSSR vypustil první družici a USA si uvědomily, že zaostávají v technologickém závodu. Akcie společnosti NVidia, jejíž procesory pohání Američany vyvinutou AI, ztratily 17 % své hodnoty, tedy téměř 600 miliard dolarů, což představuje největší ztrátu v historii.
Minulou středu, tedy den před pořádáním tohoto Salonu, se v Senátu nepodařilo přijmout, ale ani odmítnout či pozměnit nový „lex Ukrajina“. Vášně budí zejména v něm obsažený nový trestný čin pojmenovaný jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Namířen má být proti každému, kdo „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“. Podle kritiků může tato příliš široká definice ohrozit svobodu projevu.
O víkendu došlo k pobodání na obchodní třídě v německém Kielu. Útočníkem měl být 29letý Syřan, který vážně zranil jiného muže. Motiv a pozadí činu jsou nejasné, podle dostupných informací útoku předcházela hádka. Jedná se však o další případ z dlouhého seznamu útoků nožem v Evropě. V jihofrancouzském městě Apt v sobotu večer útočník pobodal dva lidi v supermarketu. Událost policie vyšetřuje jako teroristický čin. Pachatel, 32letý muž francouzské národnosti, při útoku vykřikoval „Alláh akbar“. Před několika dny 28letý Afghánec v Aschaffenburgu na severozápadě Bavorska zaútočil na skupinu dětí.
Mezi filmovými fanoušky zavládlo nadšení. Christopher Nolan, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současnosti a režisér sedmi Oscary ověnčeného Oppenheimera, na konci roku oznámil svůj další film – adaptaci Homérovy klasiky Odyssea. Obzvláště nadšený byl jistý Matt Ramos, 36letý americký influencer menšího významu (245 tisíc sledujících na YouTube). Při hledání informací o novém Nolanově projektu totiž s údivem zjistil, že Odyssea je antický epos a jeden ze základních textů západní literatury. Ramos přitom nebyl zdaleka jediný, kdo v životě o Homérovi a jeho díle neslyšel.
„Vše, co nositel tohoto listu vykonal, učinil na můj rozkaz a pro blaho Francie.“ To je dopis, kterým kardinál Richelieu vybavil v románu Tři mušketýři svou agentku Milady de Winter, čímž jí zaručil absolutní beztrestnost. Něčeho podobného se v posledních hodinách a minutách svého prezidentování dopustil Joe Biden, čímž do středu amerického justičního systému umístil otrávenou pilulku. Pravomoc amerického prezidenta promíjet federální zločiny je neomezená. Vysoce kontroverzní milosti udělené na poslední chvíli také nejsou ničím výjimečné.
Auguři byli kněží v antickém Římě, kteří předpovídali budoucnost z letu ptáků. Toto věštění prováděli i při nástupu důležitých představitelů do úřadu, aby zjistili, zda mají dobrozdání bohů. Odtud původ slova inaugurace. Podle chování ptactva se sice již dávno nevěští, ale při letošním uvedení Donalda Trumpa do Bílého domu by to ani nešlo, protože slavnostní akt byl kvůli nepřízni počasí přesunut do prostor Kapitolu. Z ceremonie však nějaký budoucí vývoj možná vyčíst můžeme. Začalo to již před inaugurací, kdy se i v Česku poměřovalo údajné postavení českých politiků ve Washingtonu podle toho, kdo obdržel pozvánku
