Norská výchova, kulturní střety a ruská propaganda
Česká televize v úterý večer odvysílala dokument z cyklu Český žurnál na téma, kterým před časem žil nejen český internet.
Česká televize v úterý večer odvysílala dokument z cyklu Český žurnál na téma, kterým před časem žil nejen český internet.
O polské veřejnoprávní televizi se dnes v českých médiích píše a mluví zásadně s přívlastkem „provládní“.
Jak dostat Topolánka na Hrad? Jednoduše – tvářit se, že mezi ním a Zemanem není rozdíl.
Krzysztof Skowroński (1965) patří mezi stálice polské konzervativní publicistky.
Sedmý říjen letošního roku byl pro Polsko ve znamení růžence. Více než milion Poláků zamířil na státní hranice s růžencem v ruce, aby vytvořili živý řetěz kolem hranice, která měří 3511 kilometrů, a připojili se tak k dlouho avizované akci Růženec na hranicích. Bylo to, jak už bývá v Polsku zvykem, velké.
Před stalinistickou dominantou Varšavy pustil z reproduktorů skladbu „Miluji svobodu“, rozhodil kolem sebe letáky protestující proti vládě, polil se hořlavinou a s výkřikem „Protestuji!“ se zapálil. Piotr S. zemřel deset dní poté. Předtím léta trpěl depresemi. Mohlo by se zdát, že Kaczyńského režim zrodil následovníka Ryszarda Siwiece, prostého muže, který se v září 1968 na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa upálil při dožínkových oslavách na varšavském Stadiónu Desetiletí. Čin Piotra S. ale mnohem víc připomíná dva poměrně nedávné případy sebeupálení. Zároveň dává nahlédnout na stav polských médií, která si spolu se změnou vlády prohodila role v bagatelizaci a glorifikaci lidského neštěstí.
Sociální sítě zaplavil hashtag #MeToo (Já taky). Převážně ženy se prostřednictvím tohoto hesla hlásí k tomu, že byly v minulosti sexuálně obtěžovány. Ironickou příchuť celému příběhu dodává skutečnost, že heslo, které tak silně zarezonovalo v liberálních kruzích, vymyslela už v roce 2007 černošská aktivistka Tarana Burke, popularitu mu ale vydobyla až herečka Alyssa Milano, běloška s pěknou tvářičkou, v souvislosti s aférou Harveyho Weinsteina. Od té doby platí, že „kdo nebyl“, jako by nebyl, a kdo se ještě neomluvil, nebo alespoň nevyjádřil politování, měl by se nad sebou vážně zamyslet. Naše společnost je totiž sexuálními predátory promořená.
Kdyby se volby v Polsku konaly teď, Kaczyńského partaj by atakovala padesát procent. Alespoň to tvrdí průzkum společnosti CBOS, který přisoudil vládnoucímu Právu a spravedlnosti 47 procent podpory.
Atmosféra před letošními volbami je všechno, jen ne ostrá a dramatická. Jedna z mála zajímavých polemik se objevila na malém křesťanském paloučku mezi předsedou lidovců Pavlem Bělobrádkem a svérázným katolickým filozofem Jiřím Fuchsem. Ten ve svém článku s názvem „Existuje rozumná alternativa?“ pokáral lidovce a doporučil volbu „extremistů“, o kterých si nemyslí, že jsou extremisté. Křesťané by podle Fuchse měli při výběru své reprezentace zohledňovat hlavně odpor k protikřesťanské EU, což politici křesťanských stran nesplňují.
Česká politická scéna je žalostně ideově vyprázdněná. O čem jiném svědčí fakt, že jediný ideový střet před volbami vyvolá kázání kardinála Duky na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi?
Ani v kampani není každý den posvícení. Václav Klaus mladší se chtěl na Twitteru blýsknout anketou o euru, udělal to ale tak nemotorně, že byl učebnicově vytrollen. Dalo se to předvídat. Návodná otázka vyloženě ponoukala k zaškrtnutí té „špatné“ možnosti. Považte: „Čím chcete platit? Eurozóna je systém postavený na špatných základech, euro je nemocný projekt. Chcete platit eurem a patřit tak do tzv. tvrdého jádra, což by také znamenalo doplácet na nezodpovědné členské státy?“ Dvaaosmdesát procent hlasujících podpořilo euro a Klaus sklidil posměch.
Když se v roce 2004 rozhořel spor o nové složení Evropské komise pod vedením Josého Manuela Barrosa, největší rozhořčení vzbudil italský kandidát Rocco Buttiglione. Toho odmítl výbor pro lidská práva, protože označil homosexualitu za hřích, vyslovil se pro právo žen zůstat v domácnosti „pod ochranou svého manžela“ a také pro zřízení táborů pro žadatele o azyl v EU na severu Afriky.
V Česku chcípl pes. Volby jsou už skoro za dva týdny, ale kdyby byly za dva roky, nevypadalo by to o mnoho jinak.
Když i média v jednom z nejméně náboženských států na světě, tedy v České republice, informují o něčem církevním, zpravidla to bývá velká věc, pomineme-li zprávy, že papež František upadl v papamobilu a má na hlavě bouli.
Takové policejní manévry kalifornské Berkeley už pár měsíců nezažilo.
Šok v táboře vítěze i oslavy u poražených. Prezidentské volby v Keni označil tamní Nejvyšší soud za neplatné a dosavadní prezident Kenyatta se bude muset o vítězství nad opozičním vůdcem Odingou ucházet znovu.
Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy. Dnes už kultovní výrok bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina na českou anabázi s povinným rokem mateřské školy sedne jako ulitý.
Rozhodnutí obchodního řetězce Lidl prezentovat výrobky značky Eridanous s obrázkem ikonických modrých kostelíků na Santorini, kterým grafik uřízl kříže, aby někoho nepobouřily, zafungovalo přesně opačně a vyvolalo nevídané pobouření napříč Evropou.
Západní společnost se potýká se závažnou demografickou krizí. Podle oficiálních statistik EU třetina všech německých žen zůstává bezdětných. Mezi absolventkami vysokých škol je číslo ještě vyšší. V naprosté většině případů se jedná o bezdětnost dobrovolnou. Státy si hledí ekonomických aspektů a dopadů na důchody, ale stárnutí populace a její úbytek o nás něco vypovídá.
I do českých médií se propracovala esej americké etnografky a profesorky genderových studií na univerzitě v Pensylvánii Kristen R. Ghodseeové, která na stránkách New York Times popisuje blahý sexuální život socialistických žen.
Prázdninovou hladinku veřejného mínění v červenci rozvířil rozsudek českého Ústavního soudu, který přiřkl rodičovská práva gayům vychovávajícím děti. Ty byly počaty díky embryu vajíčka od anonymní dárkyně a spermatu jednoho z partnerů a odnošeny náhradní matkou, se kterou muži uzavřeli smlouvu, na jejímž základě je kalifornský soud prohlásil rodiči a zapsal do rodných listů dětí.
Včerejší tiskovou konferenci Donalda Trumpa označuje velká část amerických médií za „určující moment jeho prezidentství“ nebo „nejpamátnější tiskovku v dějinách“.
Zatímco se v rybníčku českého internetu řeší vyjádření jisté zelené aktivistky, která by ráda odtabuizovala pedofilii a zrušila sexuální a rodové normy (což jsou dnes na Západě běžné a známé postuláty pokrokové levice), na britských ostrovech mají jiné starosti. Je malý princ George gay?
Byl říjen roku 1990 a na obrazovce polské televize spolu hovořili dva čtyřicátníci v plné síle.
Ústavní soud v Česku přiznal dvěma homosexuálním mužům rodičovská práva. Čech a Dán žijí v Kalifornii s dětmi porozenými náhradní matkou. Ta odnosila embrya vzniklá umělým oplodněním vajíček anonymní dárkyně.
První papež z Jižní Ameriky je zároveň prvním papežem, kterého miluje levice. Geograficky to není nic překvapivého: dlouholetá nadvláda levice v klíčových zemích a rozpuk křesťanského marxismu v podobě teologie osvobození, kterou sice Vatikán odsoudil, ale nezabránil jejímu šíření napříč jihoamerickým kontinentem, dávaly tušit podobný scénář. Celosvětovou církev ale František rozděluje.