Jednoduše – tvářit se, že mezi ním a Zemanem není rozdíl. Že prozápadní, proatlantická orientace nic neznamená, pokud není přímo propojena s politickou korektností a jedinými správnými názory na EU nebo islám. Topolánek může oslovit i Zemanovy voliče – právě díky tomu, jaký je. A nejlepší kampaní pro něj bude, když se o tom bude hodně mluvit.

Jako první na tuhle hru přistoupil Jiří Drahoš, který na okamžik odložil vzletné fráze a vytkl Topolánkovi, že svou hrubostí, vulgaritou a neúctou k názorovým odpůrcům Zemanovi zdatně sekunduje. Je přinejmenším zajímavé, že tak silné vyjádření z úst akademika nezaznělo na adresu Andreje Babiše, ve věcné rovině má ale pravdu. Topolánek má něco z dávného Zemanova temperamentu a není to nutně nevýhoda. V zemi, kde širokým vrstvám imponovala Zemanova lidovost, ještě než atrofovala v bezbřehou trapnost a buranství, Topolánkovi pověst „chlapa s gulama“ může pomoci. Zvlášť když je v opozici k velké nudě Jiřího Drahoše.

Topolánek to schytal i od „pražské kavárny“, tedy odpůrců Zemana z řad liberálních intelektuálů. Je to pořád ta samá písnička. Patří k dobrému tónu každého kandidáta připustit, že EU „má svoje mouchy“, ale radši se o nich moc nešířit, aby to náhodou nebylo vnímáno jako kritika. Vymámit z těchto kritiků v mezích zákona, co tedy považují za chyby EU, je nadlidský výkon. Naproti tomu Topolánek si po zemanovsku nebere servítky, když mluví o „zaslepenosti větší části evropských elit, umrtvení všech obranných instinktů, zbytnělosti a aroganci mocenské, byzantské struktury, vědomé rezignaci na evropský tisíciletý hodnotový rámec a zoufalé touze uhájit neobhajitelné sociální výhody“. Možná ohraná klišé, ale jako příslib, že nebude servilní, dobré.

Kritizuje migrační a energetickou politiku Německa, EU, a dokonce islám a nevypadá, že by musel myslet na věci poslední, přestože se nedávno nechal pokřtít. Druhé kolo mezi Topolánkem a Zemanem by tak bylo „soubojem antievropského kandidáta na konci sil s antievropským kandidátem na vrcholu sil“, jak píše třeba Jan Moláček. A protože Zeman neví dne ani hodiny o dost víc než Topolánek a i bez výroků lékařského konzilia je zřejmé, že druhé volební období není s to dokončit, mohli by proevropští voliči dát dokonce přednost Zemanovi před Topolánkem, tvrdí Moláček. Je to bizarní úvaha, ale Topolánek by za ni měl být vděčný.

Eurooptimisty, tedy pět procent TOP 09, sice nezíská, ale může brát odjinud. Zeman svými úlety odpudil i voliče, kteří s ním jinak věcně souhlasí, ale té ostudy a žluče je na ně moc. Právě tito voliči podvědomě cítí, že ostatní kandidáti na ně hrají habaďůru, když se tváří, že nejsou antizemanové a neopovrhují lidem. V jejich sociálních bublinách se sdílí (z kontextu vytržený) výrok Horáčka, že migrace je jako déšť, nebo se tam řeší Drahošův podpis pod Výzvou vědců. Zároveň tam ale pravice byla vždycky sprostým slovem a Topolánek tváří vládních škrtů.

Je svým způsobem neuvěřitelné, že i po pěti letech permanentního trollingu národa a vzhledem k
podlomenému zdraví má Zeman pořád tak vysokou podporu, aby si mohl věřit na další přímou volbu. Znamená to, že jeho působení má ve společnosti odezvu. Pokud se liberálním alarmistům podaří Topolánkovi u širší veřejnosti vytvořit image příčetného Zemana se všemi končetinami, jeho šance významně vzrostou. Není to vůbec překvapivé. Od začátku je zřejmé, že Zemana porazí ten, kdo říká podobné věci jako on, jen si u toho odpustí „idiote“.