Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Je to výstižná ukázka, jak levně je ČSSD ochotna prodat své hlasy. Předseda Jan Hamáček vyhlásil už před měsíci za nepřekročitelnou podmínku návrat nemocenské na první tři dny. Babiš to přijal. Ruší se něco, co fungovalo.
Prezident USA Donald Trump nijak netají, jaké jsou skutečné cíle jeho obchodních válek. Chce přes ně narovnat hospodářské vztahy se zeměmi, s nimiž má Amerika obrovské deficity. Jsou dvě: Čína a Německo. S Berlínem se ale přirozeně sveze celá EU.
V Itálii sledujeme unikát, který se zatím v žádné z větších zemí Západu neodehrál. Po velmi těsném výsledku únorových voleb našla cestu ke společné vládě populistická pravice ze severoitalské Ligy (dříve Liga severu) a levicově populistického Hnutí pěti hvězd.
Radim Jančura, majitel společnosti RegioJet, která se ještě pod značkou Student Agency proslavila žlutými autobusy, si stěžuje na konkurenta, jenž mu vyrostl v revíru, jemuž dosud dominoval. FlixBus podle něj chce převálcovat trh nízkými cenami, aby poté zdražil.
Andrej Babiš své konání ve vládě v demisi bez důvěry ospravedlňuje mimo jiné tím, jak po dlouhé době jako první politik začal hájit české zájmy v Evropské unii.
Šéf pražské burzy Pavel Koblic tvrdí, že je to nejúspěšnější podnikatelský příběh ve střední Evropě za posledních pětadvacet let. A má pravdu. Pustit během týdne největší emisi akcií v informačních technologiích na londýnskou burzu a zároveň udělat největší českou investici ve Spojených státech je unikátní výkon. V květnu se to dohromady s různými partnery podařilo Pavlu Baudišovi, zakladateli technologické firmy Avast, specializované na antivirový software.
Perspektiva česko-amerických vztahů v trumpovské éře není zrovna růžová. Chtělo by to zásadně ji změnit. Jde to. Ale je to drahé a náročné.
Česko má v poměru k platům nejdražší byty z celé Evropy. Na koupi bytu o rozloze 70 metrů čtverečních bylo podle studie poradenské firmy Deloitte Property Index, která dlouhodobě srovnává ceny rezidenčních nemovitostí v řadě evropských zemí, potřeba skoro jedenáct průměrných ročních platů. V Nizozemsku, kde jsou ze sledovaných zemí byty nejdostupnější, to bylo 4,4. V Německu 4,7, v Polsku 7,7, v Maďarsku 8 a ve Velké Británii, známé velmi drahými realitami, 10 ročních platů.
V této chvíli už se dá říct, že se v české ekonomice rozjela spirála tlaku na vyšší platy. Před pár dny se ve velkém referovalo, jak si zaměstnanci mladoboleslavské Škody Autto odnesli domů díky odměnám a bonusům, které si dokázali vyjednat, platy kolem 100 tisíc korun měsíčně.
Jestli bylo něco v posledních letech opravdu dostupné širokým vrstvám, byly to hypotéky na byty a domy. Na úroky kolem dvou procent a půjčku na téměř celou hodnotu vyhlédnuté nemovitosti se s odstupem času ještě bude vzpomínat.
Je to takový maskovaný příběh tunelování, model 2014 až 2017.
Donaldovi Trumpovi se nedá vytknout, že by dělal něco jiného, než před volbami sliboval. Naopak řadu lidí překvapuje, že se sliby „Amerika na prvním místě“ snaží plnit.
Je to po dlouhé době zdravé vyjetí z kolejí politické korektnosti, tvrdě diktující témata, o kterých se nesmí mluvit a ve kterých se ve jménu rovnosti všech vůči všem nesmí rozlišovat. O to sympatičtější, že vzešlo ze společenských kruhů, jimiž v poslední době cloumá těžký politický aktivismus, jehož nejhorším syndromem je to, že se věci nepojmenovávají pravými jmény.
Západ Evropy je už nějakou dobu v civilizačním úpadku. Nejvýraznějším rysem je ztráta touhy mít děti. Demografie se propadla na nejnižší laťky ze všech civilizací.
Lubomír Metnar, Babišův ministr vnitra bez důvěry, postavil mimo službu ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace (ǓZSI) Jiřího Šaška.
Řada velkých společenských, politických a hospodářských krizí začínala utopií o vytvoření nového, lepšího člověka. Následky bývaly drsné. Poučení často přišlo. Ale jen pro tu jednu konkrétní věc. Zbrojilo se na minulé války. A úplně se ignorovalo, že stejný utopický (někdo by řekl idealistický) příběh začíná někde úplně jinde. Společnost často není schopna poučit se v obecnější, abstraktnější rovině. Teď se rozjíždí další dějství.
Poslední hodiny a dny přináší lehce matoucí a protichůdné výroky ministra průmyslu Tomáše Hünera ke stavbě nových atomových bloků.
Včera se objevily dvě zprávy, které dost názorně ilustrují, jak by mohl vypadat volební souboj o vládu nad hlavním městem Prahou.
Hospodářské noviny ze statistiky Eurostatu správně vypíchly, že české firmy loni v poměru k HDP investovaly nejvíc z celé Evropské unie. To by mohlo naznačovat, že pracují na tom, jak se z branže levné práce přes nové technologie dostat do kategorie zemí s vyšší přidanou hodnotou.
Velká Británie opustí za necelý rok Evropskou unii. Těch katastrofických scénářů o exodu firem a ztrátě investiční atraktivity se napsalo víc než dost.
Vládní pakt mezi Andrejem Babišem, Janem Hamáčkem a soudruhem Vojtěchem Filipem nebude mít podobu žádné tiché gentlemanské tolerance, ale jasně psaného tolerančního patentu.
Jaroslav Tvrdík nemá v byznysu dlouhodobě dobrou pověst. Součet jeho kariér v roli ministra obrany, šéfa ČSA a volebního manažera a obstaravatele financování pro ČSSD celkem dobře vysvětluje proč. Teď se přidává další kapitola.
Mezinárodní energetická agentura, sledující světové trendy v energetice, očekává, že už v roce 2022 se Spojené státy americké stanou čistým vývozcem ropy a plynu. Dvou hlavních surovin, které diktují geopolitické zájmy. Masivní těžba břidlicového plynu a ropy v Americe by tak mohla výrazně proměnit poměry na Blízkém východě. Ten se stal v posledních desetiletích něčím ve stylu geopolitické střelnice, kde do vývoje už tak hodně nestabilních a rozháraných zemí zasahují silní hráči od USA přes Velkou Británii a Francii po Rusko. Nikde jinde ve světě v posledních desítkách let tak třaskavé ohnisko geopolitického střetu nebylo.
Chytří ekonomové už déle upozorňují, že se nikdy nestaneme bohatou zemí západní úrovně, pokud se nedokážeme proměnit ze subdodavatelské na značkovou ekonomiku.
Ze všech těchto důvodů nás Andrej Babiš zatahuje do izolace. Všichni zastánci silného postavení Česka v Evropě už by proti němu měli dávno demonstrovat.
Intenzivním trendem posledních let, který rozkládá veřejný prostor a debatu, je krize médií. Ekonomická krize, kdy kvůli internetu ztrácí čtenáře a kvůli razantnímu nástupu neregulovaných monopolů Google a Facebooku inzerenty, se přetavuje i v krizi intelektuální.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán končí v politice a s ním nejspíš padá i jeho návrh insolvenčního zákona, který měl pomoci předluženým lidem, zavaleným exekucemi vyhrabat se z dluhů.
Typický západní politik zpravidla víc mluví, než jedná a rozhoduje. Velká slova a žádné velké činy. Etalonem tohoto politického typu se bohužel v kritické době brexitu stala britská premiérka Theresa Mayová. Někdejší ministerský předseda Mirek Topolánek kdysi trefně popsal vyvanutí transformačního drajvu Václava Klause. „Pravicová rétorika, levicová politika.“ Komentoval tím Klausovo otálení s deregulací nájemného a privatizací bank.
Včera skončila dočasná výjimka z cel na dovoz hliníku a oceli pro země Evropské unie. Donald Trump ji navzdory silnému tlaku evropských lídrů nepřeklopil ve výjimku trvalou. Jen ji na poslední chvíli o měsíc prodloužil.
