Možná jste již zaznamenali, že občas říkám: Pokud nechcete přijít na buben, dělejte všechno naopak, než vám vláda radí. Pokud tohle tvrzení platí v případě vlády, musí u nadnárodních institucí platit dvojnásob. Těmi nadnárodními společnostmi mám na mysli například Evropskou komisi, Světovou banku či Mezinárodní měnový fond (MMF).
Pozvolna se dramatizující situace na finančním trhu znovu přitahuje pozornost k tématu, které je na ceny cenných papírů jasně navázané: Čím větší propad cen cenných papírů, tím mizernější výsledky penzijních fondů. Přitom penzijní fondy byly předešlými vládami opakovaně prezentovány jako „záchrana“ důchodového systému, který hrozí časem ve své stávající podobě zkolabovat. Dnes tedy snad už každý chápe, že od penzijních fondů se spásy ve stáří nedočká. Ale odkud by tedy spása měla přijít? Od průběžného systému? Sotva. Pojďme se na to podívat:
Českými mediálními servery proběhla zpráva o studii, kterou zpracovala analytická společnost CEEC Research. Podle ní prý v příštím roce nabídka nemovitostí klesne o necelé jedno procento. Důvodem tohoto poklesu nabídky má být nedostatečná výstavba rezidenčních projektů způsobená především vysokými náklady na výstavbu a v důsledku dražší výstavby také nižší poptávkou po nemovitostech. Poptávka po nových rezidenčních objektech je však něco jiného než poptávka po bydlení; ta naopak má vzrůst v prvním pololetí příštího roku o 2,3 procenta a ve druhé polovině příštího roku o 2,5 procenta.
Každý, kdo v posledních týdnech jel alespoň jednou kolem benzínové pumpy, musel pochopit, že situace na trhu s ropou je napjatá. Ještě na konci června tohoto roku se jeden barel ropy Brent obchodoval jen těsně nad hladinou 70 dolarů za barel. Přesně před týdnem už se ale za ten samý barel platilo 98 dolarů. Psychologická 100dolarová hranice byla velmi blízko. Pes je zakopaný hlavně na straně nabídky, a to především ze strany seskupení OPEC+. Ten tvoří kartel OPEC spolu s Ruskem.
Je docela zajímavé, jak mají lidé většinou pod kůží zažrané dvojí měřítko, když sledují dění ve financích. Tak například když jejich soused obchodující v krámku se zmrzlinou má zisk, většinou jsou s tím sžití, protože mají pocit, že tím také něco získávají – třeba možnost koupit si na rohu zmrzlinu. Když obchodník s akciemi má zisk, je to nechutný spekulant, protože lidé mají pocit, že zisk spekulanta je o cosi obírá. Většinou nejsou schopni dohlédnout, že zisk obchodníka s akciemi je vedlejším produktem spokojeného obchodu mezi spokojeným kupcem a spokojeným prodávajícím.
Statistici stále pokračují v servírování nových dat. Ta poslední hlavní ekonomická zpráva zní, že tržby v maloobchodě se v červenci snížily reálně o 1,8 %. Zdůrazňuji slovo „snížily“. To tedy znamená, že maloobchod klesá už patnáctý měsíc v řadě. Je ale pravda, že tempo poklesu se v červenci oproti předchozím měsícům zmírnilo. Třeba v červnu 2023 maloobchod padal o necelá 4 %, v květnu o více než 6 % a v dubnu přes 8 %. Mírným povzbuzením je také to, že trh od červencových dat čekal ještě větší propad tržeb.
Jak to dopadá, když stát vyhlásí boj za hospodářský růst a podporu ekonomiky? Vždy špatně. Nejlépe se vždy daří ekonomikám, kterým stát neubližuje svou pomocí. Vidět to je sice na každé ekonomice, která měla tu smůlu, že jí stát začal pomáhat, či spíš „pomáhat“, ale snad nejhezčím, učebnicovým příkladem je Čína. Mnoho desetiletí skvěle nastartovaná čínská ekonomika měla tu smůlu, že – zejména kvůli rostoucí statistické základně – se jí už nedařilo dosahovat tak vysokého růstu HDP, jaký si čínská komunistická strana přála, takže výkladní skříň nevypadala tak skvěle, jak by soudruzi chtěli – a proto začali čínské ekonomice pomáhat.
Studená válka mezi Západem a sovětským blokem odezněla v 90. letech, netrvalo to ani 20 let a svět se znovu začal viditelně polarizovat, jen je dnes dělicí čára vedená trochu jinak. A my si budeme muset pro několik dalších desetiletí zvyknout na zcela nové geopolitické a z toho plynoucí i jiné ekonomické uspořádání. Probíhající summit států BRICS to ukázal zcela jasně. V čem že bude spočívat to nové ekonomické uspořádání? V tom, že v době studené války na Západě bylo dobře a na Východě bídně.
A je to potvrzeno. Druhou největší ekonomiku světa skutečně dusí deflace. Čínští statistici ohlásili, že spotřebitelské ceny v červenci meziročně klesly o 0,3 %. Navíc zlepšení je v nedohlednu. Ceny na začátku výrobního řetězce v Číně totiž klesají už desátý měsíc v řadě. Index cen výrobců (PPI) dosáhl hodnoty minus 4,4 %. Tohle si čínští soudruzi za rámeček nedají. Sázeli totiž na to, že po opuštění 3 roky trvajících koronavirových restrikcí čínská ekonomika dupne na plyn. Jenže to částečně platilo jen v úvodu tohoto roku, a to ještě díky pomoci nízké srovnávací základny
Trochu kuriózní zprávou tohoto týdne je, že francouzský finanční ústav Société Générale se ve druhém čtvrtletí vrátil k zisku. Navíc tento zisk překonal očekávání akciových analytiků. Konkrétně čistý zisk za duben až červen činil 900 milionů eur (21,6 miliardy Kč), zatímco ve stejném období loni banka vykázala ztrátu 1,5 miliardy eur. A teď si asi říkáte, co je na tom kuriózního. Vždyť přece cílem akciových společností by logicky mělo být dosahovat zisku. A když se ještě navíc jedná o banku, každý si jistě přeje, aby banky byly bezpečné pro vklady, a tedy v zisku.
Poslední zimu jsme zvládli i přes téměř úplné zastavení dodávek ruského plynu do Evropy. Nejenže jsme nezmrzli, navíc nebylo nutné ani omezovat dodávky energií domácnostem a podnikům. Nedošlo tedy k zastavování dodávek plynu podle jednotlivých odběrových stupňů.
Jakkoliv se nám často zdá, že čelíme novým a novým věcem, že nová generace lidí je „úplně jiná“ než ta předešlá, že taková nekompetence v hospodářské politice tu ještě nebyla – v realitě je svět pořád stejný a všechno už tu v nějaké podobě bylo. Tak například v posledním roce doslova hýbe světovou ekonomikou teorie, že americký dolar „už brzy“ přijde o své výsadní postavení v zahraničním obchodu i o postavení hlavní světové rezervní měny.
Možná si někdy říkáte, proč my, ekonomové, často mluvíme třeba o zvyšování úrokových sazeb ve Spojených státech – co je nám, Středoevropanům, do amerických úrokových sazeb? Ale ono je nám do nich hodně, a v jistém ohledu dokonce víc (!) než do našich úrokových sazeb. Naše domácí úrokové sazby nám říkají, jak budou úročeny naše vklady a naše úvěry. Kdo má jen minimální vklad na běžném účtu, nemá úvěr či ho má zafixovaný a má většinu svých peněz zainvestovanou – toho domácí úrokové sazby skoro nemusejí zajímat.
Z USA v posledních hodinách chodí znepokojivé zprávy o dění na největší kryptoměnové burze světa Binance. Binance čelí něčemu, co bychom nejlépe asi mohli označit za run na tuto burzu. Run spustila žaloba americké Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) na Binance a později ještě na o něco menší burzu Coinbase. Podle žaloby prý „tyto obchodní platformy, jež si říkají burzy, kombinují řadu funkcí, přitom porušují federální zákony o cenných papírech“. Samozřejmě že kryptoměny nejsou cenné papíry, ale v USA probíhá silné tažení proti kryptosvětu, a tak se každá malá záminka hodí.
Z různých míst světa přicházejí v posledních dnech celkem uspokojivé signály, že vzedmutá inflace je již globálně za svým vrcholem a nyní bude zpomalovat. Když se začtete do titulků světových tiskových agentur, snadno získáte dojem, že jsme již prakticky z inflačních lapálií venku. Chci ovšem tenhle dojem zbavit emocí, vrátit k pragmatismu a uvést na pravou míru.
ÚHEL POHLEDU: Nejpodstatnější ekonomickou zprávou tohoto týdne je, že dohoda o zvýšení amerického dluhového stropu stále neexistuje. A teď už to začíná být vážně zajímavé. Americká ratingová agentura Fitch už zhoršila výhled ratingu Spojených států na negativní. To v praxi znamená, že by mohla v příštích měsících rovnou zhoršit celé hodnocení úvěrové spolehlivosti země z aktuálních AAA, tedy nejvyššího možného hodnocení. Americká ministryně financí Yellenová nepřestává varovat před důsledky, pokud se nenalezne zhruba do neděle dohoda.
Řada lidí v poslední době vyjadřuje na jedné straně své obavy nebo naopak své nadšení z toho, že by dolar měl oslabit, ale v pozadí těchto emocí nestojí žádné ekonomické důvody. Často jde o ryzí emoci nepodloženou ekonomickou argumentací, kdy lidé mají pocit, že silná měna je „dobře“ a slabá měna je „špatně“. A pak – v závislosti na svém osobním nastavení – USA buď přejí „dobro“, nebo „zlo“, tedy silný, anebo slabý dolar. Z pohledu ekonoma, z pohledu bez emocí, ale s racionalitou, musíme konstatovat, že neexistuje nic jako ideální kurz dolaru.
Ukážu vám dva příklady zemí, které pojaly stávající globální hospodářské zpomalení a vysokou inflaci zcela odlišně. Obě země jsou evropské. Jedna z nich má tradičně nízké korporátní daně. Ještě donedávna v této zemi platila daň z příjmů právnických osob ve výši 12,5 %. To z dané země učinilo dle mnohých názorů největší světový daňový ráj, a to podle měřítka, jaký objem svých příjmů do dané země převádí nadnárodní korporace.
ÚHEL POHLEDU: V posledních dnech většinu podnikatelů hodně zajímá fakt, že koruna k euru je nejsilnější od roku 2008. Na konci týdne koruna opět svá maxima posunula, a to až na 23,26 CZK/EUR. Mnoho lidí to považuje za záhadu. Ale vážně? Na korunu působí kombinace dvou faktorů, které by každý sám o sobě neměl moc velký vliv, ale jejich souhra je drtivá. Zaprvé vysoké korunové úrokové sazby nabízejí vysoké úrokové zhodnocení. A současně existuje jen velmi omezené kurzové riziko, protože je známo, že ČNB by začala intervenovat na podporu koruny nejspíš někde kolem 24,50–24,70 CZK/EUR.
Čas od času organizace OECD přijde se zprávou o stavu ekonomiky té které země. Dnes jsme se dozvěděli, co si OECD myslí o vývoji české ekonomiky a o její budoucnosti. Velmi často se OECD utne. Ale i tak lze v jejích zprávách najít mnoho zajímavých skrytých vodítek. A tak je tomu i tentokrát. Podle OECD „je nutné pro boj s inflací udržovat přísnou měnovou politiku“ a dále „vládní podpory by měly být cílené, nikoli plošné, aby inflaci nepodporovaly“.
Pokud jste si mysleli, že už nějaký ten den jste o bankách a jejich pádech mnoho neslyšeli, a proto je bankovní krize zažehnána, pak generální ředitel investičního fondu Man Group Luke Ellis si to nemyslí a své názory ventiloval veřejně na konferenci tiskové agentury Bloomberg zaměřené na svět financí, která názor tohoto významného finančního hráče okamžitě roztroubila do světa. A tím klid opět skončil. Luke Ellis považuje za ohrožené především menší a regionální banky v USA a menší banky v Británii.
Bankovní krize nekončí, bankovní krize nabírá na obrátkách, ačkoliv z povrchních mediálních zpráv v Evropě by se mohlo zdát, že nejhorší máme za sebou. Ten dojem vzbuzuje fakt, že gigantická švýcarská skupina Credit Swiss oznámila, že poté, co od ní dal ruce pryč hlavní vlastník, Saudi National Bank, bance přislíbila kapitálovou podporu sama švýcarská centrální banka.
Ne, inflace stále není a dlouho nebude mrtvé téma. Inflace je téma živé ažaž. Podle čerstvých zpráv spotřebitelská inflace v únoru v eurozóně meziročně vzrostla o 8,5 procenta. Předpokládal se růst „jen“ o 8,3 procenta. Pokud v tom opravdu chcete najít aspoň kousíček dobré zprávy, vězte, že v lednu meziměsíční růst činil 8,6 procenta, takže jde o kosmetické zpomalení tempa inflace.
Tento týden jsme se dozvěděli spoustu informací o vývoji inflace napříč Evropou. A nechám na posouzení laskavého čtenáře, zda to, co přinesli statistici, je vlastně „dobře“, nebo „špatně“. Tak například v eurozóně byla meziměsíční inflace za leden potvrzena na 8,6 %, jádrová inflace byla revidována směrem nahoru z předběžných 5,2 % na 5,3 %. Jinými slovy: inflace už moc neroste, ale současně rozhodně nebude klesat tak rychle, jak se ještě koncem minulého roku domnívala většina spekulantů. Je to dobře? Je to špatně?
Máme únor 2023 a energetická situace se zdá pro tuto chvíli stabilizovaná. Meteorologové hlásí předpokládaný příchod teplejšího počasí, takže je jasné, že do teplých měsíců to už rozhodně Evropa se svými zásobami plynu doklepe. A na lepší časy se blýská i u pohonných hmot. Jejich ceny v Česku totiž už druhým týdnem klesají.
V roce 2019 jsem varovala před tím, že v roce 2020 se výrazně zkomplikuje ekonomická situace. V roce 2020 jsem zase varovala, že krize, která měla „správně“ přijít v průběhu lockdownu, se v realitě odloží v čase a v plné síle přijde až po skončení pandemie, když už ji nikdo nebude čekat. A v roce 2021 jsem zase varovala, že energetická situace Evropy se v dalších letech bude výrazně zhoršovat a že Bohemia Energy je jen první vlaštovkou. Nu – a dnes přichází čas varovat zavčas před situací ve financích.
Poměrně často se v poslední době u svých klientů setkávám s otázkou, zda už je vhodný čas na investice do akcií. Lépe řečeno – například do všelijakých podílových a penzijních fondů, ale i do akciových titulů samotných. Mnoho lidí má pocit, že po výrazném oslabení akciových trhů v průběhu roku 2022 jsou již trhy na svém dnu, a je tedy dobrá příležitost začít investovat. Samozřejmě je k tomu motivuje i vysoká inflace a nedostatek ziskových investic, takže se nemohou dočkat chvíle, kdy bude odmávnut začátek nového růstu (nejen) akciových trhů.
Tento týden opět přinesl ostře sledovaná čísla o spotřebitelské inflaci. Tedy o fenoménu, který se v posledním roce doslova utrhl ze řetězu. Ale po dlouhé době to nejsou zprávy až tak moc depresivní: Především úroveň spotřebitelských cen zůstala v součtu v prosinci stejná jako v listopadu. Neboli tempo meziměsíční inflace dosáhlo v prosinci rovné nuly. Meziročně pak spotřebitelské ceny v prosinci vzrostly o 15,8 %, což bylo o 0,4 procentního bodu méně než v listopadu. Jinak řečeno, inflace nepatrně zpomaluje. Přitom finanční trh v průměru počítal s mírným růstem tempa inflace.
Poté, co česká koruna k euru nakrátko zavítala pod psychologicky významnou hladinu 24 korun za euro, následně trochu ustoupila a mírně oslabila opět nad ni. Nicméně když se na ni podíváme z většího nadhledu, je zřejmé, že trend koruny prozatím zůstává stále posilující.
ÚHEL POHLEDU: Velké investory na Wall Street stejně jako babičku v nejzapadlejší české vesnici bude zajímat, jak moc silně bude v příštím roce kousat inflace. Tady mám dobrou a zároveň špatnou zprávu. Dobrou zprávou je, že tempo inflace se v příštím roce zmírní. Špatná zpráva zní, že ceny dál porostou tempem, které bylo v posledních letech jen těžko představitelné. Zatímco za celý rok 2022 tempo inflace v Česku dosáhne v průměru za celý rok zhruba 15 %, v příštím roce to bude kolem 10 %. První polovina roku 2023 se odehraje v duchu dvouciferné inflace, ve druhé polovině roku tempo inflace zeslábne na jednociferné hodnoty.
