Poslední zimu jsme zvládli i přes téměř úplné zastavení dodávek ruského plynu do Evropy. Nejenže jsme nezmrzli, navíc nebylo nutné ani omezovat dodávky energií domácnostem a podnikům. Nedošlo tedy k zastavování dodávek plynu podle jednotlivých odběrových stupňů.
Jakkoliv se nám často zdá, že čelíme novým a novým věcem, že nová generace lidí je „úplně jiná“ než ta předešlá, že taková nekompetence v hospodářské politice tu ještě nebyla – v realitě je svět pořád stejný a všechno už tu v nějaké podobě bylo. Tak například v posledním roce doslova hýbe světovou ekonomikou teorie, že americký dolar „už brzy“ přijde o své výsadní postavení v zahraničním obchodu i o postavení hlavní světové rezervní měny.
Možná si někdy říkáte, proč my, ekonomové, často mluvíme třeba o zvyšování úrokových sazeb ve Spojených státech – co je nám, Středoevropanům, do amerických úrokových sazeb? Ale ono je nám do nich hodně, a v jistém ohledu dokonce víc (!) než do našich úrokových sazeb. Naše domácí úrokové sazby nám říkají, jak budou úročeny naše vklady a naše úvěry. Kdo má jen minimální vklad na běžném účtu, nemá úvěr či ho má zafixovaný a má většinu svých peněz zainvestovanou – toho domácí úrokové sazby skoro nemusejí zajímat.
Z USA v posledních hodinách chodí znepokojivé zprávy o dění na největší kryptoměnové burze světa Binance. Binance čelí něčemu, co bychom nejlépe asi mohli označit za run na tuto burzu. Run spustila žaloba americké Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) na Binance a později ještě na o něco menší burzu Coinbase. Podle žaloby prý „tyto obchodní platformy, jež si říkají burzy, kombinují řadu funkcí, přitom porušují federální zákony o cenných papírech“. Samozřejmě že kryptoměny nejsou cenné papíry, ale v USA probíhá silné tažení proti kryptosvětu, a tak se každá malá záminka hodí.
Z různých míst světa přicházejí v posledních dnech celkem uspokojivé signály, že vzedmutá inflace je již globálně za svým vrcholem a nyní bude zpomalovat. Když se začtete do titulků světových tiskových agentur, snadno získáte dojem, že jsme již prakticky z inflačních lapálií venku. Chci ovšem tenhle dojem zbavit emocí, vrátit k pragmatismu a uvést na pravou míru.
ÚHEL POHLEDU: Nejpodstatnější ekonomickou zprávou tohoto týdne je, že dohoda o zvýšení amerického dluhového stropu stále neexistuje. A teď už to začíná být vážně zajímavé. Americká ratingová agentura Fitch už zhoršila výhled ratingu Spojených států na negativní. To v praxi znamená, že by mohla v příštích měsících rovnou zhoršit celé hodnocení úvěrové spolehlivosti země z aktuálních AAA, tedy nejvyššího možného hodnocení. Americká ministryně financí Yellenová nepřestává varovat před důsledky, pokud se nenalezne zhruba do neděle dohoda.
Řada lidí v poslední době vyjadřuje na jedné straně své obavy nebo naopak své nadšení z toho, že by dolar měl oslabit, ale v pozadí těchto emocí nestojí žádné ekonomické důvody. Často jde o ryzí emoci nepodloženou ekonomickou argumentací, kdy lidé mají pocit, že silná měna je „dobře“ a slabá měna je „špatně“. A pak – v závislosti na svém osobním nastavení – USA buď přejí „dobro“, nebo „zlo“, tedy silný, anebo slabý dolar. Z pohledu ekonoma, z pohledu bez emocí, ale s racionalitou, musíme konstatovat, že neexistuje nic jako ideální kurz dolaru.
Ukážu vám dva příklady zemí, které pojaly stávající globální hospodářské zpomalení a vysokou inflaci zcela odlišně. Obě země jsou evropské. Jedna z nich má tradičně nízké korporátní daně. Ještě donedávna v této zemi platila daň z příjmů právnických osob ve výši 12,5 %. To z dané země učinilo dle mnohých názorů největší světový daňový ráj, a to podle měřítka, jaký objem svých příjmů do dané země převádí nadnárodní korporace.
ÚHEL POHLEDU: V posledních dnech většinu podnikatelů hodně zajímá fakt, že koruna k euru je nejsilnější od roku 2008. Na konci týdne koruna opět svá maxima posunula, a to až na 23,26 CZK/EUR. Mnoho lidí to považuje za záhadu. Ale vážně? Na korunu působí kombinace dvou faktorů, které by každý sám o sobě neměl moc velký vliv, ale jejich souhra je drtivá. Zaprvé vysoké korunové úrokové sazby nabízejí vysoké úrokové zhodnocení. A současně existuje jen velmi omezené kurzové riziko, protože je známo, že ČNB by začala intervenovat na podporu koruny nejspíš někde kolem 24,50–24,70 CZK/EUR.
Čas od času organizace OECD přijde se zprávou o stavu ekonomiky té které země. Dnes jsme se dozvěděli, co si OECD myslí o vývoji české ekonomiky a o její budoucnosti. Velmi často se OECD utne. Ale i tak lze v jejích zprávách najít mnoho zajímavých skrytých vodítek. A tak je tomu i tentokrát. Podle OECD „je nutné pro boj s inflací udržovat přísnou měnovou politiku“ a dále „vládní podpory by měly být cílené, nikoli plošné, aby inflaci nepodporovaly“.
Pokud jste si mysleli, že už nějaký ten den jste o bankách a jejich pádech mnoho neslyšeli, a proto je bankovní krize zažehnána, pak generální ředitel investičního fondu Man Group Luke Ellis si to nemyslí a své názory ventiloval veřejně na konferenci tiskové agentury Bloomberg zaměřené na svět financí, která názor tohoto významného finančního hráče okamžitě roztroubila do světa. A tím klid opět skončil. Luke Ellis považuje za ohrožené především menší a regionální banky v USA a menší banky v Británii.
Bankovní krize nekončí, bankovní krize nabírá na obrátkách, ačkoliv z povrchních mediálních zpráv v Evropě by se mohlo zdát, že nejhorší máme za sebou. Ten dojem vzbuzuje fakt, že gigantická švýcarská skupina Credit Swiss oznámila, že poté, co od ní dal ruce pryč hlavní vlastník, Saudi National Bank, bance přislíbila kapitálovou podporu sama švýcarská centrální banka.
Ne, inflace stále není a dlouho nebude mrtvé téma. Inflace je téma živé ažaž. Podle čerstvých zpráv spotřebitelská inflace v únoru v eurozóně meziročně vzrostla o 8,5 procenta. Předpokládal se růst „jen“ o 8,3 procenta. Pokud v tom opravdu chcete najít aspoň kousíček dobré zprávy, vězte, že v lednu meziměsíční růst činil 8,6 procenta, takže jde o kosmetické zpomalení tempa inflace.
Tento týden jsme se dozvěděli spoustu informací o vývoji inflace napříč Evropou. A nechám na posouzení laskavého čtenáře, zda to, co přinesli statistici, je vlastně „dobře“, nebo „špatně“. Tak například v eurozóně byla meziměsíční inflace za leden potvrzena na 8,6 %, jádrová inflace byla revidována směrem nahoru z předběžných 5,2 % na 5,3 %. Jinými slovy: inflace už moc neroste, ale současně rozhodně nebude klesat tak rychle, jak se ještě koncem minulého roku domnívala většina spekulantů. Je to dobře? Je to špatně?
Máme únor 2023 a energetická situace se zdá pro tuto chvíli stabilizovaná. Meteorologové hlásí předpokládaný příchod teplejšího počasí, takže je jasné, že do teplých měsíců to už rozhodně Evropa se svými zásobami plynu doklepe. A na lepší časy se blýská i u pohonných hmot. Jejich ceny v Česku totiž už druhým týdnem klesají.
V roce 2019 jsem varovala před tím, že v roce 2020 se výrazně zkomplikuje ekonomická situace. V roce 2020 jsem zase varovala, že krize, která měla „správně“ přijít v průběhu lockdownu, se v realitě odloží v čase a v plné síle přijde až po skončení pandemie, když už ji nikdo nebude čekat. A v roce 2021 jsem zase varovala, že energetická situace Evropy se v dalších letech bude výrazně zhoršovat a že Bohemia Energy je jen první vlaštovkou. Nu – a dnes přichází čas varovat zavčas před situací ve financích.
Poměrně často se v poslední době u svých klientů setkávám s otázkou, zda už je vhodný čas na investice do akcií. Lépe řečeno – například do všelijakých podílových a penzijních fondů, ale i do akciových titulů samotných. Mnoho lidí má pocit, že po výrazném oslabení akciových trhů v průběhu roku 2022 jsou již trhy na svém dnu, a je tedy dobrá příležitost začít investovat. Samozřejmě je k tomu motivuje i vysoká inflace a nedostatek ziskových investic, takže se nemohou dočkat chvíle, kdy bude odmávnut začátek nového růstu (nejen) akciových trhů.
Tento týden opět přinesl ostře sledovaná čísla o spotřebitelské inflaci. Tedy o fenoménu, který se v posledním roce doslova utrhl ze řetězu. Ale po dlouhé době to nejsou zprávy až tak moc depresivní: Především úroveň spotřebitelských cen zůstala v součtu v prosinci stejná jako v listopadu. Neboli tempo meziměsíční inflace dosáhlo v prosinci rovné nuly. Meziročně pak spotřebitelské ceny v prosinci vzrostly o 15,8 %, což bylo o 0,4 procentního bodu méně než v listopadu. Jinak řečeno, inflace nepatrně zpomaluje. Přitom finanční trh v průměru počítal s mírným růstem tempa inflace.
Poté, co česká koruna k euru nakrátko zavítala pod psychologicky významnou hladinu 24 korun za euro, následně trochu ustoupila a mírně oslabila opět nad ni. Nicméně když se na ni podíváme z většího nadhledu, je zřejmé, že trend koruny prozatím zůstává stále posilující.
ÚHEL POHLEDU: Velké investory na Wall Street stejně jako babičku v nejzapadlejší české vesnici bude zajímat, jak moc silně bude v příštím roce kousat inflace. Tady mám dobrou a zároveň špatnou zprávu. Dobrou zprávou je, že tempo inflace se v příštím roce zmírní. Špatná zpráva zní, že ceny dál porostou tempem, které bylo v posledních letech jen těžko představitelné. Zatímco za celý rok 2022 tempo inflace v Česku dosáhne v průměru za celý rok zhruba 15 %, v příštím roce to bude kolem 10 %. První polovina roku 2023 se odehraje v duchu dvouciferné inflace, ve druhé polovině roku tempo inflace zeslábne na jednociferné hodnoty.
A máme tu další ekonomickou statistiku. Mezi mnoha jinými ekonomickými čísly jsme se dozvěděli i to, které veřejnost náramně zajímá: totiž jak si vede český trh práce. Ta hlavní zpráva zní, že růst míry nezaměstnanosti se zastavil na 3,5 %. Na stejné hodnotě se míra nezaměstnanosti držela v září, říjnu i v listopadu.
Již delší čas se mluví o tom, že největším adeptem na epicentrum globálních ekonomických problémů se stala Čína. A v posledních dnech to vypadá, že z dané trojice los padne na Čínu. O víkendu se Čínou prohnaly masové protesty a po pár dnech se zdá, že již nejspíš trochu utichly. (I když bůhví – Čína samozřejmě informace usilovně cenzuruje.) A podle toho, co víme o Číně, nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje je, že se nakonec minimálně na čas život zase vrátí do zajetých poslušných kolejí.
Období po dvacátém dni každého měsíce pravidelně patří takzvaným měkkým indikátorům. To jsou makroekonomické indikátory, které neměří „tvrdá čísla“, co a jak se v ekonomice skutečně přihodilo, ale snaží se uchopit, jaká jsou mezi podniky a spotřebiteli očekávání. Ona tak důležitá očekávání, která mají samonaplňující se schopnost. Rovnou si řekněme, že pro českou či slovenskou ekonomiku jsou paradoxně o něco důležitější očekávání, která se vážou k Německu, než očekávání, jež se týkají přímo české či slovenské ekonomiky.
V českém ekonomickém světě byl tento týden o spotřebitelské inflaci. Koneckonců spotřebitelská inflace je tím, co pálí lidi z oblasti ekonomiky nejvíc. A tak se na nová čísla čekalo celkem s napětím. Existovaly a existují v zásadě dvě teorie. Podle jedné se inflace už zlomila. Vrcholila kolem osmnácti procent a nyní už bude soustavně klesat. Podle druhé teorie inflace naopak ještě hned tak klesat nebude. Bude se dál buď potácet kolem osmnácti procent, anebo dokonce ještě mírně vzroste nad procent dvacet. Čísla za říjen měla rozhodnout.
Hodně se toho již namluvilo o akciích, o zlatu nebo o nemovitostech coby o rozbouřených typech investic. Ale v poslední době se začalo mluvit ještě o jednom investičním nástroji, o kterém bylo dlouhou dobu ticho po pěšině. A který ani většině individuálních investorů nepřipadal moc sexy. Ale to jen proto, že o něm věděli málo. Jedná se o dluhopisy. A rovnou dodejme, že je omylem domnívat se, že většiny lidí se dluhopisy netýkají. Naopak.
ÚHEL POHLEDU: Dnes udělám něco, co na tomto místě zase tak často nedělám. Budu totiž uklidňovat. Ale popořadě: čtvrtek 27. října byl ve znamení dalšího zvyšování úrokových sazeb Evropské centrální banky (ECB). ECB opět přistoupila na své poměry k nezvykle razantnímu zvyšování úrokových sazeb o dalších 75 bazických bodů neboli 0,75 procentního bodu, čímž signální úrokovou sazbu v eurozóně posunula na dvě procenta, maximum od roku 2009. Hodnotit tento krok není tak triviální, jak by se mohlo zdát. Kdyby k tomuto kroku ECB přistoupila před čtyřmi nebo dvěma roky – ano, čtete správně, před dvěma roky, tedy skutečně uprostřed doby covidové –, jednoznačně bych jej považovala za dobré rozhodnutí.
Vzpomínáte, jak jsme říkali, že u nás bude inflace na vrcholu nejspíš o něco dříve než v západní Evropě? Užuž to možná vypadalo, že inflace i na Západě se pomalu blíží vrcholu, ale kdepak. Inflace být u vrcholu nemůže ani omylem, když přišla z Německa čísla, jaká přišla. Výrobní ceny v Německu se v září meziročně zvýšily, stejně jako v srpnu, o rekordních 45,8 procenta. Nejvíce se na tom podepsaly ceny energií, které zdražily meziročně o 132,2 procenta. Pozitivní na tom najdeme snad jen to, že meziměsíční růst díky poklesu cen komodit trochu zpomalil.
Kdo by to byl řekl, že hospodářský růst v Německu prý letos kvůli energetické krizi výrazně zpomalí. Letos prý dosáhne 1,4 procenta, a příští rok dokonce poklesne o 0,4 procenta. Takto se tento týden vyjádřil německý ministr hospodářství Robert Habeck, který představil aktualizovaný hospodářský výhled německé vlády.
Finanční trh je v posledních dnech opravdu hodně rozkolísaný. Prudké propady burz se střídají s ještě prudším růstem a pak se znovuobnovenými propady. Není výjimkou mezidenní skok i přes čtyři procenta. A stejně jako příčinou poklesů jsou povětšinou spekulace na vývoj úrokových sazeb hlavně ve Spojených státech, příčinou růstu burz je to samé – opět spekulace na budoucí vývoj úrokových sazeb, jenom se vždy v daný den spekuluje na druhou stranu.
Vzpomínáte, jak jsem na tomto místě opakovaně říkala, že eurozóna je ve svém ekonomickém vývoji časově posunuta za českou ekonomikou? Tak nyní se eurozóna nestačí divit, co se v ní děje: V Německu index spotřebitelských cen (tedy spotřebitelská inflace) v září stoupl meziročně na 10,0 % z předešlých 7,9 %. Čekala se inflace „jen“ ohromných 9,5 %. Dodávám dvě věci: Zaprvé, v Česku už inflace zpomaluje, v Německu a dalších zemích eurozóny stále roste.
