ÚHEL POHLEDU: Možná si někdy říkáte, proč my, ekonomové, často mluvíme třeba o zvyšování úrokových sazeb ve Spojených státech – co je nám, Středoevropanům, do amerických úrokových sazeb? Ale ono je nám do nich hodně, a v jistém ohledu dokonce víc (!) než do našich úrokových sazeb.

Naše domácí úrokové sazby nám říkají, jak budou úročeny naše vklady a naše úvěry. Kdo má jen minimální vklad na běžném účtu, nemá úvěr či ho má zafixovaný a má většinu svých peněz zainvestovanou – toho domácí úrokové sazby skoro nemusejí zajímat. Spíš jen jako zajímavost, protože domácí úrokové sazby mají jistý omezený potenciál ovlivňovat domácí inflaci.

Takového člověka, který má většinu peněz zainvestovanou v cenných papírech, a to třeba i nepřímo skrze penzijní fondy, podílové fondy a další typy úložek odvozených od cenných papírů –, budou mnohem víc zajímat právě americké úrokové sazby. Americké úrokové sazby totiž přímo ovlivňují pohyb cen cenných papírů. A to i těch evropských. Takže mají na náš současný a budoucí majetek dost zásadní vliv.

A vězte, že právě tento vliv můžeme dneska pozorovat.

Tento týden americká centrální banka Fed po dvoudenním zasedání svého měnového výboru FOMC přerušila dosavadní sérii deseti po sobě jdoucích zvednutí úrokových sazeb a úrokové sazby tentokrát již nezvýšila. To se ještě čekalo. Ale pozor! Fed totiž překvapil jinak. A to tak, že jasně ventiloval, že do konce tohoto roku nejspíš ještě dvakrát dojde k dalšímu zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu, tedy celkově by se základní americká úroková sazba měla letos dostat až na 5,5 %.

A to je hodně vysoko, nezvykle hodně vysoko. Výš, a to na 6,5 %, byly americké úrokové sazby naposledy skoro před čtvrtstoletím, v roce 2000. Už o rok později, v roce 2001, byla americká ekonomika v recesi. Podruhé byly americké úrokové sazby hodně vysoko, ale pořád ne tak vysoko, jako se to chystá tentokrát, v roce 2007, a to na 5,25 %. A už o rok později, v roce 2008, přišla nejhorší hospodářská krize od roku 1929.

Abych upoutala vaši pozornost ještě více, jen namátkově: několikaletý vrchol úrokových sazeb v USA v roce 1957, recese ještě v témže roce. Vrchol v roce 1959, recese 1960. Vrchol v roce 1969, recese 1970. A tak bychom mohli pokračovat. Za pozornost stojí zejména historicky vůbec nejvyšší vrchol úrokových sazeb v roce 1981 a následná jedna z nejdelších recesí minulého století, odstartovaná v tom samém roce.

Asi už rozumíte, kam mířím. V podstatě nejsme schopni najít za posledních 70 let jediný případ skutečně výrazného a současně rychlého zvýšení úrokových sazeb v USA (neuvažuju mírné zvýšení o 1–2 procentní body), které by nebylo následováno recesí, přičemž je znatelná přímá úměra mezi razancí změny úrokových sazeb a délkou a hloubkou recese. Americká recese je pak klíčová pro celý svět. A ukažte mi – s výjimkou doby covidové – recesi, během níž se dařilo cenným papírům a zejména akciím…

Proto je výsostně logické, že dneska jsou evropské akcie v červených číslech v reakci na to, co se od Fedu dozvěděly. A právě proto jsou pro nás americké úrokové sazby tak významné. Říkají nám totiž, že čím víc se blíží vrchol amerických úrokových sazeb, tím je investice do cenných papírů riskantnější – mohli bychom se totiž strefit do jejich cenového vrcholu.