Něco se stalo, říkají si v posledních měsících politici tradičních západních politických stran. Jmenoval se tak román Josepha Hellera, druhý po slavné Hlavě 22, a připomíná ho to víc než jen názvem. Ten román není o tom, co se stalo. Je o pocitu, že se protagonistovi něco stalo. Ne o vzpomínce, co to bylo, ale o úzkostném pocitu, že věci jsou tak divné, že se bezpochyby něco stát muselo, že takhle to přece nikdy nebylo.
Ministr financí Andrej Babiš si velmi dobře uvědomuje sílu sociálních sítí, které často využívá pro svou vlastní propagaci. Jeho novým trikem je pozvat oblíbené uživatele s množstvím fanoušků na snídani, kde s nimi prý hodlá diskutovat o aktuálních tématech. Taktika mu ale prozatím příliš nevychází, ranní setkání už odmítl například populární cestovatel Dan Přibáň či marketingový expert Jakub Horák.
Výsledky nizozemských parlamentních voleb a reakce na ně nejsou měřítkem vitality demokratické a unijní myšlenky, ale naopak hloubky evropské politické krize.
Přečetl jsem si tu zprávu ČTK pro jistotu dvakrát: „Brněnští hasiči museli v noci po 3:00 likvidovat požár tří osobních aut ve Francouzské ulici ve vyloučené lokalitě. Shořely Mercedes za milion korun, dále Renault a částečně Hyundai, celková škoda dosáhla 1,3 milionu.” Byl jsem dlouho pryč a někdy mívám potíže s výrazivem. Prezident a ministr financí sice také, ale ti si to mohou dovolit. Zkoušel jsem si představit vyloučenou lokalitu, ale moc mi to nešlo. Je zřejmé, že jde o nějaké místo v Brně, ale kdo ho z Brna vyloučil, a proč?
