Vždy na přelomu starého a nového roku se objevují prognózy, a to z různých úhlů pohledu, například cen mléka, jaký bude ten následující rok. Té části čtenářů, kterou zajímá, zda se budou mít „dobře, nebo špatně“, je možné na místě odpovědět, že prakticky všichni analytici se shodují v jednom: rok 2016 byl neklidný, ale rok 2017 jej ještě překoná.
V diskusním Salonu Týdeníku Echo jsou paritně zastoupeny obě strany: z jedné nestor české ekologické scény, profesor UK Bedřich Moldan a vedle něho programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký; proti nim pak ekonom z Institutu Václava Klause Marek Loužek a Luboš Motl, teoretický fyzik, před časem odborný asistent na Harvardově univerzitě.
Bílá flotila v Drážďanech prožívá špatný rok. Vyhlídkové cesty po Labi se kvůli nízkému stavu vody ruší a návštěvníci saského královského města musejí hledat jiné povyražení. Naštěstí se nabízí i sama z poloviny vyschlá řeka, která uprostřed města obnažila kamenité dno a láká k neobvyklým procházkám pod Augustovým mostem.
Je zajímavé, kolik zdánlivě vyčpělých a nemoderních témat se v současné době vrací. Mnohá z nich jasně zazněla již v 60. letech: rasové nepokoje, udržitelnost či limity růstu. Jako bychom se na dějinné spirále sice posunuli o závit výš, ale také blíž k těm tématům, která na nás poprvé zapůsobila již před desetiletími.
Úspěšný žánr katastrofických scénářů je zřejmě tak úspěšný, že lze v poslední době zaznamenat „backlash“ proti němu. To anglické slůvko lze přeložit třeba jako kritickou reakci na nějakou tendenci, která si o to koledovala. Egyptolog Miroslav Bárta přišel se svými kolapsy složitých systémů, geolog Václav Cílek své přemýšlení o krajině propojil s nejrůznějšími kontexty.
