Bílá flotila v Drážďanech prožívá špatný rok. Vyhlídkové cesty po Labi se kvůli nízkému stavu vody ruší a návštěvníci saského královského města musejí hledat jiné povyražení. Naštěstí se nabízí i sama z poloviny vyschlá řeka, která uprostřed města obnažila kamenité dno a láká k neobvyklým procházkám pod Augustovým mostem.

Historické sucho dokumentují pořádní Němci číselnými řadami. „S 58 centimetry byl naměřen nejnižší stav Labe za období více než padesát let,“ hlásila meteorologická služba v polovině července. Jen nejstarší pamatují leden roku 1954, kdy bylo vody ještě méně, prý jenom 7 cm. Od té doby poklesla hladina dosud nejvíc v roce 2003, kdy Drážďany protékalo 74 cm vody. Teď už je tři týdny hluboko pod sedmdesáti centimetry.

Nebezpečnější než povodeň

Superlativy o největším suchu za posledních šedesát let tuzemští hydrologové ani média nepoužívají, i když stejné Labe odvádí řeku z větší části České republiky. V Ústí pod Střekovem hladina poklesla na 75 cm, náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka ovšem připomíná, že pod 80 cm bylo Labe i před dvanácti lety. „V některých parametrech je letošní sucho horší než před dvanácti lety, v jiných to není tak špatné,“ shrnuje náměstek. Nižší jsou také průtoky Moravy a Odry, které jsou na čtvrtině, respektive pětině obvyklého stavu v červenci. Extrémy se ještě vyostří, pokud nezačne v polovině srpna pršet.

I když sucho překračuje všechny hranice, které si může většina obyvatel české kotliny pamatovat, veřejnost ho tolik neprožívá. Sluncem spálená tráva v parku, některé menší řeky na desetině obvyklých stavů, nutnost zalévat zahradu z veřejné sítě – to všechno je málo proti dramatickým obrazům povodní, které zatápějí celé vesnice a městské čtvrti, ožebračují rodiny i podnikatele a dravým proudem ženou zpěněnou vodu přímo pod panoramatem Pražského hradu. Sucho si proto obvykle nevynutí okamžitou reakci, ale právě proto může působit trvalejší škody. „Sucho se svým pomalým nástupem i obtížnou předpověditelností je fenomén méně nápadný, a o to nebezpečnější,“ prohlásil předseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof Ivan Obrusník na nedávné konferenci o suchu. A když sucho nastane, dá se s ním hůře bojovat: „Při nadbytku po povodni voda odteče nebo se vysuší, při nedostatku vody zbývá jediné – čekat na déšť,“ dodal jiný účastník konference.

Řeky, které už nemají vodu

Sucho o sobě dalo vědět už v zimě. Hydrolog Daňhelka upozorňuje, že zima byla na sníh čtvrtá nejchudší od roku 1970, navíc začalo tát neobvykle brzy, už v únoru. To ještě nebyla katastrofa. Nejméně sněhu za posledních padesát let bylo loni, hrozícímu suchu však zabránily červnové a červencové deště. Letos ovšem nepřišly. Větší deště byly naposled v březnu, kdy spadlo 120 procent dlouhodobého průměru. V dubnu a květnu ovšem napršelo jen 66 procent obvyklého přídělu, v červnu 70 procent a v červenci dokonce jen 40 procent. Česko pak zažilo víc tropických dnů s teplotami přes třicet stupňů než obvykle. V posledním dvacetiletí jich meteorologové ročně evidují v průměru čtrnáct, teď jich bylo na polovině území víc už během června a července, konkrétně ve středních a jižních Čechách, na jižní Moravě, na Plzeňsku, Ostravsku i Pardubicku. Červenec 2015 se tím zařadí k nejteplejším měsícům v historii, definitivní výpočet zatím meteorologové zůstávají dlužni.

Přesto se o suchu těžko mluví v Praze, Brně nebo Ústí, protože průtok Vltavou, Svratkou anebo v Labi nad Střekovským jezem se na první pohled nezměnil. Není divu, protože vysokou hladinu udržují jezy. Návštěvníci z vyprahlých Drážďan označují poměry v Ústí jako vodní ráj, obdivují úlovky rybářů a deník Bild dokonce napsal článek s titulkem „Češi, pusťte nám víc vody!“. Ve skutečnosti se v Česku o vodních rájích mluvit nedá. Průtok Vltavou v Praze poklesl pod 40 metrů krychlových za vteřinu, což je čtyřikrát méně vody, než činí dlouhodobý průměr, případně 40 procent průtoku v průměrném červenci. Ústí a další města pod Prahou hlásí podobná data. Pokles na čtvrtinu je přesto relativní úspěch, za který vděčíme Vltavské kaskádě. Bez velkých potíží vypouští ze své poslední přehrady ve Vraném předepsané minimum 40 metrů krychlových za vteřinu, které se udrží až do Prahy. Hlavní zásobárnou je Orlík, který má dosud vodu skoro ve dvou třetinách své kapacity. To znamená, že v kaskádě bylo koncem července stále k dispozici 125 milionů metrů krychlových nad minimální zásobou, kterou předepisuje manipulační řád. Starší zkušenosti připomínají, že během suchých období před postavením kaskády klesal průtok Vltavou v Praze až na 11 metrů krychlových za vteřinu, což odpovídá dlouhodobému průměru menších řek, jako je například Malše.

Ještě větší roli než kaskáda pro Prahu má pro moravskou metropoli Brněnská přehrada, která vypouští Svratkou poloviční objem vody oproti dlouhodobému průměru. Stejně pak pomáhá Lipno Českým Budějovicím. O udržení ekologické rovnováhy či životního prostředí tady ovšem jde až v druhé řadě. Lipenští hrázní musejí zajistit dostatečný přítok do přehrady v Hněvkovicích u Týna nad Vltavou, která dodává vodu chladicím věžím atomové elektrárny Temelín. Proto Vltava v Budějovicích neklesá pod 10 krychlových metrů za vteřinu. Lipno s tím dosud nemá vůbec žádný problém a drží vodu na 80 procentech své kapacity.

Co znamená sucho, poznají na vysychání koryt tam, kde nemohou spoléhat na vodu z přehrad. Historické minimum bylo podle hlášení Českého meteorologického ústavu dosaženo v jižních Čechách na Otavě, Skalici a Nežárce, ve středních Čechách, konkrétně v kolínském okrese, skoro vyschla Výrovka, na Vysočině u Havlíčkova Brodu prakticky neteče Šlapanka, ze západních Čech hlásí historický propad na Ostružné, Mži a Úterském potoce, ze severu přišla historická data v případě Úpy, Lužické Nisy a Kamenice.

Pro Pražáky může být nejlepší ilustrací návštěva Sázavy nebo Berounky. Sázavou protékají v Nespekách 2 až 3 metry krychlové za vteřinu, tedy desetina obvyklého stavu, na Berounce v Berouně klesl průtok o minulém víkendu na 5 metrů krychlových, desetiny průměru tak ani nedosahuje. Hydrolog Daňhelka ovšem upozorňuje, že to ještě není úplně vážné. Při slavném suchu v roce 1904 tekly Berounkou tři metry krychlové a Sázavou pouze jeden metr krychlový.

Brambory v ohrožení

Na sucho jsou z běžných občanů nejcitlivější zahrádkáři, kteří o mimořádné situaci nepochybují, protože už spotřebovali nachytanou dešťovou vodu a s poklesem spodní vody na většině území postupně vysychají studny. Kde to je možné, používají drahou pitnou vodu z městských sítí, případně rezignují a nechají značnou část zahrady prostě uschnout.

Vážnější mohou být problémy zemědělců. Jejich možný dosah připomíná nedávná historie, kterou zaznamenala redakce meteorologického webu In-počasí. „Právě sucho v roce 1947 je považováno za pětisetleté sucho, které měnilo i politickou tvář Česka,“ připomínají redaktoři. Srážky za srpen, září a říjen dosáhly dohromady jen 30 milimetrů. To odpovídá vydatnější letní přeháňce a nedosahuje to ani měsíčního průměru za letošní suchý rok. Sucho prý způsobilo větší potravinovou krizi, než Češi zažili za války, a nespokojení občané pár měsíců nato o to ochotněji podpořili únorový komunistický převrat.

Zemědělci ovšem stejně jako meteorologové či vodohospodáři dopady sucha spíše zlehčují. Agrární komora to zdůvodňuje tím, že v květnu ještě pršelo a to pomohlo obilovinám zasetým na podzim. „Sloupkování a odnožování tak proběhlo ještě v době, kdy určitá vláha byla. Problém je na lehčích půdách, které nedokázaly udržet vláhu, a v místech srážkového stínu, jako je třeba jižní Morava,“ vysvětluje ředitelka komunikace Agrární komory Dana Večeřová. Ozimům podle ní nakonec dělaly největší potíže požáry během sklizně. Sucho zcela nepochybně postihne jarní ječmeny a pšenice, a proto produkce obilovin poklesne o dvacet procent. Po loňském rekordním roce musejí se čtvrtinovým poklesem výnosů počítat pěstitelé řepky a při první i druhé seči také pěstitelé pícnin. „Třetí seč letos, pokud včas nezaprší, na mnoha místech ani neproběhne,“ dodává ředitelka Večeřová.

Zásadní vliv však bude sucho mít na porosty kukuřice, kde se ztráty na výnosech blíží 30 %. Nedlouho po vysetí v mnoha místech republiky prakticky přestalo pršet, a porosty jsou tak slabší a nižší než obvykle. Meteorologický web Intersucho mapuje regiony, kde bude mít vyprahlé počasí na zemědělství největší dopady. Významný pokles výnosů zjistili výzkumníci v jihomoravských okresech Znojmo, Vyškov a Hodonín, v Čechách na Písecku a v okrese Plzeň-sever.

Tentokrát však zákazník výpadky nepozná na kvalitě zásobování ani na příliš dramatickém růstu cen. „V současné době je sklizena asi čtvrtina základních obilovin a nejsou hlášeny nějaké zásadní problémy s výnosem. Tudíž by se neměla příliš výrazně zvedat cena mouky ani pečiva,“ tvrdí za Agrární komoru ředitelka Večeřová. Sucho neovlivní dlouhodobě nízké ceny mléčných výrobků nebo cukru, jež jsou závislé na cenách ve světě, nemusí zdražovat ani maso, protože zemědělci mají dostatečné zásoby píce. Významnější zdražení se dá čekat u rostlinných olejů, protože vedle řepky se nedaří ani slunečnicím. Největší problémy mohou být při sklizni brambor, pokud do poloviny září nepřijdou větší srážky.

Sami zemědělci musejí v každém případě počítat s propadem tržeb. Při posledním větším suchu v roce 2003 poklesly jejich příjmy na 94 miliard, byly v posledním dvacetiletí nejnižší a za lepšími roky zaostaly o třetinu.

Sucho není dost velké ani na to, aby způsobilo problémy se zásobováním pitnou vodou. „Vodovodní síť naši předci postavili s úmyslem zadržovat a poskytovat vodu v době nedostatku,“ vysvětluje hydrolog Daňhelka. Větší obavy měla Praha, když několik suchých zim v 90. letech minulého století snížilo o 16 metrů hladinu přehrady Švihov na Želivce, odkud je zásobována většina hlavního města. Dnes mají problémy jen vodovody v menších obcích, které nejsou napojeny na velké přehrady.

Klid expertů se přenáší i do politiky. Vláda sice před dovolenou projednala materiál se strategií proti suchu, sama však výsledky neinzerovala a novináři si také materiálu nevšímali. O nic skutečně nového nešlo. Dokument byl připravován už od dob sucha v roce 2003 a jeho nejdůležitější součástí je návrh stavby 65 přehrad na menších tocích, který byl po častých protestech ochránců životního prostředí dokončen až před čtyřmi lety. Kdyby se plány na stavby přehrad o nejčastější velikosti od 50 do 200 hektarů uskutečnily, nedosáhly by letos díky zadržené vodě historicky nízkých průtoků Skalice, Výrovka, Ostružná, Úterský potok ani Mže. Současné sucho tedy může být definitivním podnětem, aby se opravdu začalo stavět.

Středoevropské oteplování

Polovina území zažívá podle projektu Intersucho období „extrémního“ sucha, které bývá označováno také jako stoleté. Bez vážných potíží jsou pouze horské oblasti, zvláště jihočeská část Šumavy a Krušné hory, spolu s nimi už jen většina děčínského a českolipského okresu. Zřejmě tedy jde opravdu o událost, která nemá v posledním půlstoletí obdoby, i když tento výklad ještě musí potvrdit šetření hydrometeorologického ústavu. Dramatický, ovšem těžko pozorovatelný vývoj nechává v klidu většinu expertů, podnikatelů, úředníků i politiků. Důvodem je fakt, že sucho způsobuje největší škody, pokud trvá dostatečně dlouhou dobu. K opravdu vážným potížím by mohlo dojít, kdyby nepršelo až do října jako v krizovém roce 1947 nebo až do ledna, jak se stalo na přelomu let 1953 a 1954, případně kdyby se sucho opakovalo i v příštích letech. Přesto se už pomalu začínají ozývat hlasy, že by se s tím mělo něco vážně začít dělat. Mezi politiky je výjimkou ministr zemědělství Marian Jurečka, který varuje, že „v budoucnu můžeme s velkou pravděpodobností očekávat růst teplot vzduchu a s tím související zvýšení odparu vody a také prodloužení období sucha“.

To odpovídá názoru expertů Českého hydrometeorologického ústavu. Náměstek Daňhelka tvrdí, že současné sucho je po roce 2003 už druhou připomínkou, která stejně jako povodně v letech 1997 a 2002 varuje, že Čechy a Morava budou stále častěji čelit extrémním výkyvům počasí. „Musíme se i v případě sucha připravit na to, že bude hůř,“ tvrdí Daňhelka. Příchod extrémů je u sucha dokonce pravděpodobnější než u povodní. Sucho způsobuje součet několika faktorů a jedním z nich jsou vysoké teploty, u kterých se dá předpokládat, že v příštích letech budou dále růst. Daňhelka se přitom neopírá o teorie oteplování z dílny světových klimatologů, ale o obyčejná pozorování za posledních padesát let. K výpočtu toho, že se skutečně otepluje, ani nejsou potřeba složité matematické vzorce. Nejnápadnější je to právě na letních měsících. Poslední červen, kdy průměrná denní teplota poklesla pod 14 stupňů, zažili Češi přesně před třiceti lety, naopak první červen s průměrnými teplotami nad 18 stupňů zaznamenali meteorologové v suchém roce 2003. Před rokem 2000 bylo ještě možné zažít chladné července, kdy průměrné denní teploty klesaly k patnácti stupňům, mezitím se ale začaly objevovat července s průměrnými teplotami nad 20 stupňů. Letošní červenec mohl být už pátý v řadě, ale skončil na průměru 19,8 °C. Počet tropických dnů se během uplynulého půlstoletí zdvojnásobil.

Další týdny bez vody

Vyhlídky na skutečně velké sucho ovšem nestojí pouze na časových řadách, které se mohou v příštích letech také otočit. Další důvod objevily nejnovější výzkumy projektu Intersucho. Jeho mluvčí Mirek Trnka odmítá interpretaci, podle níž se po vlhčím období 60. až 80. let dvacátého století vracejí pravidelná sucha, která zažívali naši předkové. „V 19. století jsme s kolegou Brázdilem z Masarykovy univerzity identifikovali osm epizod sucha, ve 20. století také osm a v 21. století zatím tři,“ vypočítává Trnka. Rychlejší frekvence z poslední doby má svůj důvod. Posledních dvacet let se průběžně snižuje vlhkost v půdě, nejnápadnější je to na začátku vegetační sezony v květnu a červnu. „Od 60. let poklesla půdní vlhkost v jarním období přibližně o desetinu. Tedy v krajině dochází postupně a už několik dekád ke změnám a ty se projevují rostoucí pravděpodobností výskytu suché epizody,“ vysvětluje brněnský vědec a dodává: „Potvrzujeme neradostnou prognózu, že bude hůř.“

Před skutečně velkým suchem by účinně nechránily ani přehrady, tvrdí Pavel Treml z Výzkumného ústavu vodohospodářského. Vltavská kaskáda a další vodní díla účinně pomohly při suchých obdobích v posledním čtvrtstoletí. „V případě obdobné extremity jako za velkých such z let 1953, 1947 či 1921 by dopady byly pravděpodobně podstatně významnější, a to i přesto, že od druhé poloviny 50. let byly na mnoha tocích zřízeny přehradní nádrže, jejichž jedním z cílů je nadlepšovat průtoky na vodních tocích,“ napsal Treml ve tři roky staré studii.

Webové stránky In-počasí předpovídají: „Nadprůměrně vysoké teploty by měly pokračovat i v následujícím týdnu. Před námi je zřejmě vrchol letošního léta.“ Na dotaz, jaké důsledky by měly další týdny bez vody, odpovídá meteorolog Trnka lapidárně: „No bylo by ještě větší sucho.“ Nepochybně bychom to poznali na zemědělských výnosech, konkrétně u kukuřice, cukrovky, vinné révy a chmelu.