Ve sněmovně projednávaná novela občanského zákoníku by měla obsahovat také deklarativní pasáž, která mluví mimo jiné o odpovědnosti rodičů za „tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“.
V takzvaných kojeneckých ústavech, které na konci roku ukončí provoz, zbývá několik desítek dětí do tří let. Řešení se pro ně hledá. ČTK to sdělilo ministerstvo práce. ČR dlouhodobě sklízí kritiku za posílání malých dětí do ústavů. Od ledna to podle zákona už nebude možné. Poslanci opozičního hnutí ANO navrhli fungování zařízení pro děti do tří let prodloužit o rok. Podle vládních poslanců je Česko ale na konec kojeneckých ústavů připraveno a dětem péči zajistí.
Přípustný a dětem pomáhající standard je plácnutí dvouletého dítěte přes zadek, když je třeba ho poučit, aby neohrožovalo sebe nebo své okolí. Uvedla to poslankyně z poslaneckého klubu KDU-ČSL Nina Nováková s v souvislosti s deklarací, že tělesné tresty jsou nepřijatelné, která je součástí občanského zákoníku. Sklidila za to vlnu kritiky, od jejího vyjádření se distancoval i předseda lidovců Marek Výborný.
Nedávno jsem si našel novou zábavu, a to chodit na dostihy, sázet na koně a pokoušet se tomu všemu přijít na kloub. A protože jsem pořád laik, pozval jsem si do debaty samé odborníky. Ostatně, po úchvatném závodu na letošní Velké pardubické nastává ideální čas pro to, abyste tomuto krásnému sportu bezmezně propadli jako já. Kdoví, třeba se uvidíme v Chuchli na jednom ze zbývajících dostihů sezony, 103. Ceně prezidenta republiky (27. října) nebo na 8. Pražském zimním favoritovi (9. listopadu). Určitě tam budou moji hosté, kteří přijali pozvání do tohoto Salonu Echa.
Pokud jste ten film ještě neviděli, určitě jste o něm slyšeli. Amerikánka vtrhla po extatickém premiérovém týdnu do kin a vyráží i na mezinárodní kolbiště. Její protagonistka už zdolala dětský domov, pěstounskou péči i pasťák – to vše v době, kdy proti ní stál i totalitní režim tehdejšího Československa. Vizuálně a obsahově výjimečný, důležitý film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem přivedl na svět režisér Viktor Tauš. Jeho Amerikánku přímo inspirovala dívka, kterou potkal v 90. letech na ulici.
Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše není jednoduché nějak definovat. Normální divák k tomu také nemá důvod. Ale kdybychom se o to tady přece jen pokusili, tak je to sociálněkritický snímek z prostředí dětského domova za socialismu, do kterého někdo, tedy tvůrci, nakapali odvar z námelu, prostě nějaký derivát kyseliny lysergové, tuzemské verze LSD. Zasazení do období asi osmdesátých let a do totalitního Československa je vágní a neurčité, i když nutné, aby nějak „fungovalo“ v příběhu.
