Rozhovory

Roger Köppel

Buď, anebo do geopolitiky nepatří

Švýcarsko se vymyká v různých oborech lidské činnosti, mj. také v novinařině, a vymyká se i větším stupněm svobodomyslnosti ve veřejném prostoru. Jako je úkazem mezi evropskými deníky Neue Zürcher Zeitung, mezi politickými časopisy je to týdeník Die Weltwoche. Redakce sídlí na břehu Curyšského jezera a v horním patře vilky s krásným výhledem úřaduje majitel týdeníku, šéfredaktor a poslanec švýcarského parlamentu Roger Köppel. V posledních letech je Köppel jakýmsi enfant terrible německy mluvící části Evropy a vlastně i střední Evropy.

Jan Souček

Méně detektivek!

Co se mu podařilo naplnit z vize, s níž zvítězil ve výběrovém řízení na ředitele České televize? V čem je podle něho hlavní rozdíl mezi ČT a Netflixem? Jak by měla být ČT ideálně financována? A jak by se měla chovat v digitální éře? Otázky pro Jana Součka, od 1. října 2023 generálního ředitele na Kavčích horách.

Andrea Sedláčková

Vím, že jsem stvořila něco výjimečného

Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.

Petr Hladík

Jsme hrází proti populistům

Do koaličního soužití přichází po dvou letech život. Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan ve videoklipu slibuje, že začne premiéra tlačit k pořádné politice, což hlavně v ODS vyvolává údiv. Přímo uvnitř koalice Spolu je živo především u lidovců. Jejich šéf Marian Jurečka čelí vnitrostranickému tlaku, aby rezignoval po lžích kolem večírku na jeho ministerstvu neblahého 21. prosince. V pozadí nespokojenosti s Jurečkou jsou ovšem i nízké preference strany. Za možného z Jurečkových vyzývatelů je pokládán ministr životního prostředí Petr Hladík.

Ivan Mládek

Žít pořád jako dítě

Ivan Mládek provází životy Čechů už víc než půl století. Kouzlu jeho rafinovaně infantilních písní, textů, scének a obrazů podlehly miliony lidí, ač se tomu třeba i bránili. Jeho Banjo Band je naučil mít rád tak „staromódní“ muziku jako dixieland a jeho humor povýšil absurditu a dada na lidovou zábavu. Navzdory snobům a elitářům lze říci, že málokdo se postaral o kulturní povznesení národa tak jako tento originální člověk, který kdysi oblékl sako a nebál se vypadat jako pako. (Rozhovor probíhal na Mistrovu žádost písemně.)

Radkin Honzák

Zlo si musíme pojmenovat

Radkin Honzák je legendou české psychiatrie a renesančním zjevem s přesahy do různých oborů, samozřejmě včetně tak blízkých, jako je psychologie. Sešli jsme se, aby nám vyložil svůj pohled na situaci, v níž se česká společnost ocitla poté, co student-vrah 21. prosince zastřelil na Filozofické fakultě UK 14 lidí a další vážně zranil. Tentokrát vynecháváme policejní zásah a místo něj se soustředíme na schopnosti a předpoklady české společnosti vyrovnávat se s šokem.

David Vávra

Jsem pro otevřené nebe

David Vávra vlaje naším časoprostorem jako pestrobarevný fábor: kde se objeví, tam oživí šedé zákoutí, tam poodhrne závoj všednosti, za nímž se zjeví nějaká pozoruhodnost. Herec, básník, vykladač, kreslíř, komik a tanečník a ovšem také architekt hravého a snivého typu. Jeho projevem je i tento rozhovor, v něž se setkaly dva principy, které se přitom tolerují a snad i respektují.

Radoslav Kvapil

V Evropě má hudba drama, jaké jinde nenajdete

V sobotu uplynulo 130 let od světové premiéry Dvořákovy 9. symfonie Z Nového světa. „Novosvětská“ je dodnes jednou z nejhranějších symfonií vůbec. Jak se čeští skladatelé mohli dostat tak vysoko? A co všechno z tehdejších hudebních vzmachů v nás zbylo? Nad touto otázkou jsme zasedli s klavíristou Radoslavem Kvapilem, znalcem díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka.

Markéta Kulhánková

Když byl islám tolerantnější než křesťanství

V Evropě si klademe otázky, nakolik je možné soužití různých kultur a náboženství, zda není naše vlastní kultura v nebezpečí a co čekat od budoucnosti. Mnozí žijí v přesvědčení, že takovou situaci zažíváme poprvé v historii. A právě proto existuje stará literatura, abychom v ní nacházeli příběhy o tom, jak podobným situacím čelili naši předkové. Odpovědi nabízejí třeba eposy a hrdinská vyprávění – antická, germánská, severská, samozřejmě i česká. Ale jak o světě vypráví hrdinská literatura byzantská, jejíž příběhy se odehrávají právě na hranicích mezi křesťany a muslimy? O tom hovoří literární historička Markéta Kulhánková.

Eva Adamczyková

Cuká to se mnou, když slyším muziku

S Evou Adamczykovou jsme se sešli dva dny před finále nejsledovanější televizní relace StarDance. Měla napilno, ještě nebylo jasné, jak soutěž skončí (umístila se v ní nakonec na druhém místě). Měli jsme na sebe chvíli, chystala se zrovna na jednu ze svých posledních tanečních generálek, ale stihli jsme si toho nakonec hodně říct: především o koních. Ale i o jiných tématech. Ovšem to, že zbýval pouhý týden do vánočních svátků, jsme v tu chvíli neměli na mysli ani jeden.

Jacques Baud

Západ Zelenského zradil

Náhle, v průběhu několika týdnů se v západním veřejném prostoru vytvořil jakýsi až konsenzus, že Ukrajina je po necelých dvou letech obrany proti Rusku na sestupné trajektorii a měla by usilovat o politické řešení. Švýcarský plukovník v. v. Jacques Baud byl od února 2022 jedním z mála vojenských či geopolitických analytiků, kteří takový vývoj předpokládali v době, kdy pětihvězdičková generalita v. v. téměř unisono mluvila o ukrajinských vyhlídkách na vítězství. Baudův pohled je důležitý i díky jeho přímé zkušenosti. Po roce 2014 pomáhal v rámci NATO ukrajinské armádě při reformách, které z ní posléze učinily armádu, jež navzdory slabší pozici svádí s ruskou armádou dosud úctyhodnou partii.

Jiří Strach

Moje srdce bije napravo

Jiří Strach, jeden z nejvytíženějších českých filmařů, si zakázal v rozhovoru pro Týdeník Echo mluvit o Pánu Bohu, ale moc mu to nevyšlo. Nad sklenicí červeného řekl, že si dává „mediální detox“, a varoval před novým babylonským zmatením jazyků.

Eva Filipi

Nevěřit ničemu, co člověk neviděl na vlastní oči

Posledních deset let byla tzv. nejkontroverznějším členem české diplomatické služby. Eva Filipi, několikanásobná velvyslankyně, vedla ambasádu v Sýrii od října 2010, brzy nato však propuklo arabské jaro a i v Sýrii nepokoje a posléze občanská válka. Všichni velvyslanci států Evropské unie byli na protest proti režimu Bašára Asada z Damašku staženi, zůstali jsme jen my, k nelibosti některých lidí v zahraničí i u nás doma. Některé z nich na ministerstvu zahraničí nebo v mezinárodních institucích Filipi iritovala navíc ještě obsahem svých diplomatických zpráv posílaných do ústředí.

Catherine Pakaluková

Rodina pomáhá státu. Naopak to nikdy nefunguje

Jak rodina s dětmi a víra pomáhají společnosti k prosperitě? Kolem této otázky se točí bádání americké ekonomky Catherine Pakalukové. Matka osmi dětí ve věku od čtyř do čtyřiadvaceti let vystudovala ekonomii na nejlepších světových univerzitách. Pozornost vzbudila knihou Can a Catholic Be a Socialist? (Může být katolík socialistou?). „Žádná státní rodinná politika se všemi příspěvky a dotacemi nikdy nemotivovala lidi, aby měli děti. Zkoušelo se to v mnoha zemích a vždycky to všude selhalo,“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo.

Michael Shellenberger

Je to kult. Ale může rychle skončit

Když čtete zprávy o českém klimatickém plánu, který minulý měsíc schválila Fialova vláda a který obsahuje pětkrát větší instalovanou kapacitu solárních a větrných elektráren v zemi, a současně něco od spisovatele a umírněného ekoaktivisty Michaela Shellenbergera, snadno dospějete k názoru, že buď české vládě, nebo proslulému Američanovi muselo přeskočit. S Shellenbergerem jsme mluvili v Londýně na první konferenci Asociace pro zodpovědné občanství (ARC), kterou zakládá slavný kanadský psycholog Jordan Peterson s několika dalšími nonkonformisty naší doby.