Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
V řadě varovných zpráv z energetiky ční zpráva o strmém růstu cen kapaliny AdBlue. Řidič dieselového auta sice za litr této příměsi nezaplatí moc, zato si snadno představí katastrofu, od níž nás dnes dělí jen několik zpráv o tom, jak tu či onde AdBlue už není, ostatní řidiči začali příměs nakupovat do zásoby, příměs došla a velká část vozového parku včetně nákladních aut a autobusů prostě nevyjede.
Včera začal týden, který v řadě škol využili k tzv. podzimním prázdninám. Pojem „podzimní prázdniny“ žádná aktivní generace ze své školní docházky nezná. A vzhledem k tomu, že se pořádně neučilo poslední dva školní roky, je to od konkrétních škol skutečně velkorysost v zacházení s časem vyměřeným dětem v jejich životech pro vzdělání. Tato velkorysost, až laxnost vůči podmínkám, za jakých u nás probíhá výuka, patří k všeobecným charakteristikám této zvláštní doby.
Týden po volbách doznívala radost v táboře překvapivých vítězů (netýká se České pirátské strany), a do té radosti se vkrádalo klepání na dveře. Klepe realita – energetická krize, první krachy dodavatelů plynu a elektřiny, inflace. Zatímco veřejný prostor zaplňovaly spekulace o prezidentově zdraví, nastávající vládní partneři pilně vyjednávali o programu, přičemž od začátku platí, že teprve po dohodnutí koaliční smlouvy se mají závazně dělit ministerstva mezi strany a obsazovat konkrétními politiky. Z tohoto pohledu je času zatím dost.
Krátce před volbami se česká politická scéna jako jeden muž sjednotila v odporu proti Zelenému údělu Evropské unie. Green Deal je jak známo vize bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050. Konkrétní opatření, jak se této nirváně začít přibližovat, představil 14. července viceprezident Evropské komise Frans Timmermans. Jde o čtrnáct legislativních návrhů známých jako balíček Fit for 55.
Uběhly dva týdny od voleb – a témata v kampani potlačená se vracejí zpět. Vedle klimatické politiky je to hlavně způsob „boje“ s koronavirem. Ministerstvo zdravotnictví a některé profesní organizace činí kroky k vytvoření nátlaku na neočkované. V uplynulých dnech se tu vyznamenala Česká lékařská komora s doporučením proti covidu povinně očkovat zaměstnance ve zdravotnictví. Tlak na neočkované vyvíjí na poslední chvíli i dosluhující ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Další vývoj závisí na tom, do jaké míry se dogmatikům klimatické politiky podaří odpoutat pozornost od skutečných příčin. Dosluhující vláda dnes má jednat o odpuštění poplatků domácnostem za obnovitelné zdroje, její předseda Andrej Babiš nadhazuje i dočasně zrušit, nebo aspoň výrazně snížit DPH na energie. To jeho nástupce Petr Fiala nechce.
Na pozvání Aliance pro rodinu cestovala koncem září po České republice Katy Faustová, ředitelka americké neziskovky Them before us, česky Ony před námi, míněny děti před dospělými. Hlavní prioritou skupiny je obhajoba definice manželství jako svazku muže a ženy a tím i obhajoba tradičního modelu, v němž se děti adoptují jen do heterosexuálních rodin. Faustová je dcerou ženy, která po rozvodu s jejím otcem začala žít s jinou ženou. Nakolik ji to nasměrovalo na dráhu aktivistky?
Uplynul týden od razie v úřadu rakouského kancléře Sebastiana Kurze, jíž se spustila tzv. aféra korupce v ÖVP. Aféra mezitím získala svou vlastní dynamiku. Pod zkratkou ÖVP se jak známo skrývá Rakouská lidová strana, jejímž byl Kurz posledních pět roků silným lídrem.
Povolební Salon Echa se skládá ze dvou částí: v první hledáme odpověď na otázku, proč výsledky dopadly tak, jak – v některých ohledech překvapivě – dopadly. Druhá část se zabývá nejbližší budoucností: funkcí ve sněmovně, rolí prezidenta nebo politickou budoucnosti Andreje Babiše a jeho hnutí. Pozvání přijali dosluhující předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) i dva dosud opoziční, ale brzy už vládní poslanci Marek Benda (ODS) a Petr Gazdík (STAN).
Vítězům z hnutí STAN a především z koalice Spolu je třeba pogratulovat, už proto, že před námi stojí těžší doby a před nimi státnická úloha. Musejí uzdravit státní rozpočet a udržet přitom společenský smír. Koalice Spolu před volbami tvrdila, že během čtyř let dokáže snížit strukturální schodek rozpočtu o nějakých 200 miliard korun ročně, zatímco méně ambiciózní PirátStan by za stejnou dobu schodek snížil o 100 miliard.
Echo připravuje knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na nejdůležitější otázky začátku 21. století. Jednou z nich je americký historik, odborník na Blízký východ a politický analytik Daniel Pipes, který je znám tvrdými názory na islamismus, za což mu tu a tam někteří levicoví intelektuálové přilepí nálepku islamofoba. Naopak někteří arabští vzdělanci si jeho postojů cení a tvrdí, že by jim lidé v islámském světě měli naslouchat.
Zpráva o offshorovém obchodu Andreje Babiše, jímž si v roce 2009 převedl, možná vypral víc než 380 milionů korun (viz str. 9 a 53), přišla tak pozdě před volbami, že svůj potenciál nestačí rozvinout. Premiér očekávatelně tvrdí, že to je kampaň, ovšem pak by kvůli němu muselo Mezinárodní konsorcium investigativních žurnalistů (ICIJ) uvést do pohybu akci, která inkriminuje desítky politiků a vlivných figur napříč světem.
O nastávajících volbách do Poslanecké sněmovny, koalicích a chování českých voličů hovoříme s politologem Tomášem Lebedou. Docent Lebeda je odborníkem na volební systémy a skeptickým pozorovatelem českých agentur pro výzkum veřejného mínění.
Obálka nadepsaná „Od Andreje Babiše. Osobní a důležité“ dorazila v těchto dnech i do té nejzapadlejší schránky v České republice. Dopis je nepochybně vyvrcholením kampaně ANO. Úřadující premiér jde rovnou k věci a už v prvním odstavci konstatuje, co prý je obsahem nadcházejících voleb: „Jestli zůstaneme suverénní zemí, jestli si zachováme naši životní úroveň a jestli ubráníme naši kulturu, tradice a způsob života.“ Političtí konkurenti mají jediný cíl: „Zbavit se Babiše.
Je to zoufalý příběh z lehce šílející doby. Sparta Praha ve čtvrtek doma porazila Glasgow Rangers, část z deseti tisíc dětí bučela na hráče Glena Kamaru, což můžeme brát jako nevoli k nepříteli, i na sparťanských tribunách často ventilovanou.
Do předvolební kampaně vtrhla témata, s nimiž stranické štáby většinou nepočítaly: vedle rychlého růstu státního dluhu se ohlašují inflace, klimatická politika a s ní spjaté hrozby přídělového hospodářství a energetické chudoby. Především inflace může podle odhadů centrální banky na konci roku vystoupit až k pěti procentům. Co z toho jsou přímé následky Babišova vládnutí, co se děje nezávisle na českém premiérovi? Zažíváme v ekonomice změnu paradigmatu?
Poválečná spolková republika byla u nás známa jako západní Německo. V Německu se jí zpětně říká bonnská republika a představuje nejšťastnější kapitolu německých dějin. Dnes je tato kapitola minulostí a místo bonnské republiky máme za souseda něco, co by se mohlo nazvat klimatickou republikou, klimatickým státem.
Volbám v Německu nechyběly zápletky a drama. V jiném smyslu ale byly naprosto nudné. Je pravda – abychom se vrátili k první rovině – že s vítězem voleb, jímž jsou sociální demokraté (SPD), se ještě před čtvrt rokem zacházelo jako s outsiderem, a vyslání ministra financí Olafa Scholze do souboje o úřad kancléře se bralo jako úkol z povinnosti. Scholz za pět měsíců dokázal vytáhnout stranu o deset procent, což je skvělý výkon.
Němci jdou 26. září volit. Volby ve Spolkové republice mají samozřejmě pro vývoj Evropy řádově větší význam než volby naše. Tentokrát jsou ale těm českým v jednom důležitém ohledu podobné: jsou tu tři větší uskupení, která kandidují s téměř zaměnitelným programem, a všechno rozhoduje dojem, jaký dokáže vzbudit ten který lídr. Německou velkou trojku představují Zelení (17 %), Křesťanskodemokratická unie (CDU a CSU, 22 %) a sociálnědemokratická strana (SPD, 25 %); údaje pocházejí z politického barometru televize ZDF zveřejněného v sobotu 11. září).
Už tuto neděli jde Spolková republika volit. Končí šestnáctileté panování Angely Merkelové a její křesťanští demokraté (CDU) se propadají za tradičně slabší sociální demokraty (SPD). Dlouho favorizovaní Zelení pozorují tento souboj z třetího místa. Ale není tak trochu jedno, jak přesně tyto dostihy dopadnou? Německo je pevně na cestě k tzv. uhlíkové neutralitě, tedy umělému zdražování všeho zboží a všech činností způsobujících emise skleníkových plynů.
V tom, že „i po tom všem“ má Andrej Babiš slušnou šanci vyhrát volby, a dokonce sestavovat vládu, hrají samozřejmě roli peníze rozdávané důchodcům a státním zaměstnancům. Roli tu však hraje i Babišův talent vystupovat jako narušitel systému, který překonává úklady starého establishmentu. Kdyby to tak nebylo, nejspíš by jeho volební tým nevolil na reklamu pro volební Babišovu knihu slova: Čtěte, než to zakážou!
Ještě nedávno vypadal náš politický provoz téměř idylicky. Po odeznění jarní vlny covidu veřejný prostor zaplňovali Rusové ve Vrběticích, radní v Radě ČT, Andrej Babiš junior a podobně. Teď, dva týdny před volbami, se znenadání ohlašuje budoucnost, která pro nás má vážnější témata. Česká národní banka si dělá starost o inflaci, která by do konce roku mohla vystoupat k pěti procentům. Brutálně, mnohem víc, než je celková inflace, podražily stavebniny. Mnohem víc roste i cena elektřiny. Zdražuje se u nás, zdražuje se v Německu a ještě dál. Z Británie přicházejí těžko uvěřitelné zprávy.
S tím nepočítali, že se ještě před volbami začnou vynořovat témata zdražování a inflace, od nichž je to tematicky už jen krok ke klimatické politice, emisním povolenkám a New Green Dealu Evropské unie. Mysleli si, že se promlčí k volbám a čas obyčejně věnovaný na normální kampaň o skutečných tématech vyplní – čím vlastně? Čím vlastně oba středové opoziční bloky vyplňují kampaň?
Němci jdou 26. září volit. Volby ve Spolkové republice mají samozřejmě pro vývoj Evropy řádově větší význam než volby naše. Tentokrát jsou ale těm českým v jednom důležitém ohledu podobné: jsou tu tři větší uskupení, která kandidují s téměř zaměnitelným programem, a všechno rozhoduje dojem, jaký dokáže vzbudit ten který lídr. Německou velkou trojku představují Zelení (17 procent), Křesťanskodemokratická unie (CDU a CSU, 22 procent) a sociálnědemokratická strana (SPD, 25 procent; údaje pocházejí z politického barometru televize ZDF zveřejněného v sobotu 11. září).
Opozice předevčírem oprávněně vyjela po Andreji Babišovi, jehož fotografie se tři týdny před volbami ocitla v masově rozmnožené brožurce Všeobecné zdravotní pojišťovny. Větší skandál spojený se zdravotnictvím však včera odhalil Reflex. Skandál je to jen zdánlivě prošlý, nahrávka z porady právníků ministra Adama Vojtěcha s členy legislativní rady vlády vznikla letos 14. června.
Jakub Horák byl u prvního úspěchu Pirátů před čtyřmi lety, kdy jim řídil pozoruhodnou kampaň. Tentokrát jako kdyby nejen Pirátské straně, ale i dalším hlavním vyzývatelům hnutí ANO měsíc před volbami došel dech. Proč je Babiš po všem, co za těch osm let předvedl a nepředvedl, i nadále relativně silný? Dosáhli už Piráti v české neprogresivistické společnosti svého stropu? Co marketéru Horákovi v letošní kampani chybí?
Proč přítomnost protilátek v těle neočkovaného odmítá ministerstvo zdravotnictví brát na vědomí, ale podporuje, aby člověk s protilátkami a bez vakcíny směl darovat rekonvalescentní plazmu pro léčbu covidu u jiného člověka? V naší expertokracii sice zřídka, ale přece jen nastane chvíle, kdy i laik, nevědec náhle spatří čistý nesmysl, který se skrývá za právě proneseným slovem „věda“. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch včera pořádal druhý kulatý stůl s odborníky o protilátkách.
Když čteme, že expremiér Polska Donald Tusk varuje před něčím tak revolučním, jako je náhlý odchod Polska z EU, nesmí se to brát doslova. Tusk kromě toho, že je expremiér, je čerstvěji exprezident Evropské rady a nově úřadující předseda hlavní strany polské opozice, který vede zápas s konzervativní vládou. Z řad vládního tábora skutečně zazněly výroky, které jako kdyby ohlašovaly polexit.
Měsíc před sněmovními volbami obchází pozorovatele přízračný pocit. Jak to, že na jaře odepisovaný Andrej Babiš je zpátky na třiceti procentech a na dobré cestě sestavovat příští vládu? Kdo z politiků, kteří přicházejí do úvahy jako příští premiér, je na takovou práci i stavěný? Proč se kampaň velkých, zavedených značek vyhýbá tématům, která zřejmě masivně ovlivní životy voličů. Otázky pro Mirka Topolánka.
Ve zpravodajství o covidu vybuchla bomba, ačkoliv mluvit o výbuchu, který skoro nikdo nezaznamená, je sporné. Server The Intercept, založený kdysi Glennem Greenwaldem (levicový, avšak zásadový žurnalista Greenwald byl vypuzen, když tlačil na zpravodajství o obchodech Huntera Bidena), v úterý zveřejnil úřední dokumenty, jež posouvají naše poznání o dění ve Wu-chanu, centru pandemie čínského koronaviru.
