Ústředním momentem našich nejnovějších dějin byl 17. listopad 1989. Jeho klíčové výsledky – změna politického systému, nová orientace zahraniční politiky a proměna hospodářství – byly podmíněny něčím ještě důležitějším – návratem schopnosti tvořit vlastní dějiny, rozhodovat o sobě samých.
Kritika elit včetně těch intelektuálních se stává významným tématem veřejné diskuse. Lenka Zlámalová se ve své eseji „Krach elit“ (Týdeník Echo č. 28/2016) přiklonila k poměrně rozšířenému názoru, že žijeme v době pseudoelit, které se názorově odcizily většinové společnosti
Před několika lety jsem vedl pro noviny rozhovor s panem Antonínem Zelenkou, téměř devadesátiletým předsedou opavské pobočky Konfederace politických vězňů. Krom jiného si posteskl nad tím, že studenti ve školách, kam ho občas zvou na besedy, vnímají jako hlavní charakteristiku časů komunismu to, že se stály fronty na banány.
Národní nezávislost a prosperitu se nám podaří udržet tehdy, pokud proti národním spasitelům ubráníme tradiční instituce, nejen parlament či nezávislé soudnictví a policii, ale stejně tak i tradiční strany, autonomii univerzit, nekomerční kulturu či nezávislá média a volný prostor pro podnikání.
Jsem přesvědčen, že tak jako v dávné i nedávné minulosti poměry v Česku i dnes nejvíce závisí na vývoji v Evropě jako celku a ve střední Evropě zvláště. Zúčastnili jsme se evropských dějin v čase šíření křesťanství, v době obrany Evropy před Mongoly a Turky, za náboženských válek, za imperiálních sporů o rozhodující vliv na kontinentě...
