Literáti si často stěžují, že jejich slovům jen málokdo věnuje pozornost – obdivnou, kritickou, polemickou, jakoukoliv. Festivaly spisovatelů toho mohou být docela výstižným obrazem – prestiž, někdy až okázale zdůrazňovaná, která se ale zároveň vznáší v jakémsi vzduchoprázdnu nebo akváriu.
Politická korektnost je americký vynález, který se v devadesátých letech začal přelévat do západní Evropy, poslední léta i k nám. V diskusním Salonu Týdeníku Echo se sešli umělec a dlouholetý rektor pražské AVU Milan Knížák, který ve Spojených státech na přelomu 60. a 70. let žil, emigrant v Americe z druhé poloviny 80. let a později tajemník rady české vlády pro romskou komunitu Roman Krištof a konečně náměstkyně ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Martina Štěpánková.
Výraz politická korektnost se u nás používá už nějaký čas. Tento anglosaský import (přesný překlad by byl „správnost“) se ovšem ujal převážně v poněkud zplošťujícím významu: jako pojmenování oficiálního tlaku na zastírání pravdy. Zpravidla „pravdy“ týkající se nějaké znevýhodněné skupiny, nejčastěji Romů.
