Vstupem Kamaly Harrisové do přímého boje o Bílý dům se mění dynamika a do jisté míry i dosavadní témata kampaně.

Pozvání do debaty k nadcházejícím volbám v USA přijali: europoslanec Alexandr Vondra, publicisté Roman Joch a Michael Durčák, komentátor Týdeníku Echo Martin Weiss a politolog a amerikanista Kryštof Kozák.

Stáhnout MP3

„Úspěchy Joea Bidena nemají ve světě srovnání,“ řekla Kamala Harrisová po jeho odstoupení z kandidatury na prezidenta. Igor Lukeš z Bostonské univerzity napsal, že Bidenova administrativa je nepochybně jednou z nejúspěšnějších vlád Spojených států. „Inflace, nezaměstnanost, ceny benzinu, vše se podařilo dostat po pandemii pod kontrolu.“ Předpokládám, že nesouhlasíte.

Weiss: No, tak o té inflaci, to má pan Lukeš ještě co přesvědčovat svoje spoluobčany. Já hodnotím kladně Bidenovu průmyslovou politiku. Pochopení, že je nutné investovat do soběstačnosti v kritických technologiích a být nezávislí na Číně. A to šílenství, ty superlativy mi přijdou neuvěřitelné. Trochu připomínají hysterii kolem Angely Merkelové v Evropě. Čím slabší byla, čím horších volebních výsledků dosahovala, tím větší nadšení a zbožšťování jejích fanoušků kolem ní panovalo.

Joch: Já si nemyslím, že to byla nejlepší vláda v amerických dějinách, ale ani nejhorší. Byl to takový ten průměr. Biden má jedno velké štěstí, a to, že z voleb již odstoupil, to znamená, že nemusí zažít hořkost porážky. Dějiny budou v tomto ohledu vůči němu ještě celkem milosrdné. Zahraniční politiku bych shrnul anglickým výrazem: too little, too late. Pomáhá Ukrajině, pomáhá rétoricky, ale přichází toho příliš málo, příliš pozdě. To se týká i dodávek zbraní, stíhaček například, nebo povolení, aby Ukrajinci americkými raketami útočili nejenom na ukrajinské území okupované Rusy, ale i na ruské základny na ruském území. Toto mělo přijít mnohem dřív, ale řekněme si, zaplať pán bůh za ty dary, že aspoň něco dali těm Ukrajincům. No a pokud jde o Izrael, tak tam cítil tlak z levého křídla Demokratické strany. Věděl, že například ve státě Michigan v městečku Dearborn je početná americko-arabská komunita, které se nelíbila jeho podpora, tak začal couvat. Pro všechny prezidenty, kteří přijdou, je samozřejmě stěžejní vztah k Číně. A tady si nedokážu vzpomenout na jedinou novou věc, kterou Biden přinesl. Čína bude problémem a hlavním geopolitickým soupeřem a úkolem Ameriky je zadržovat Čínu, na to existuje konsenzus mezi všemi.

Zmínil jste odchod Joea Bidena, proč vlastně neodešel dřív? Je to čistě kvůli tomu, že si vyhodnotili, že s ním demokraté nezvítězí, a proto odešel?

Durčák: No, co se týče Bidenova odchodu, všiml jsem si, že i čeští politici, Petr Fiala, Jan Farský a další, popisovali Bidena jako velkého patriota. Biden se držel koryta kvůli svému okolí, víme, že ho podporovala jeho manželka Jill, jeho syn Hunter, který má dodneška trestněprávní problémy a spekuluje se, jestli náhodou součástí odstoupení nebylo i to, že Hunter dostane prezidentskou milost. To, že Joe Biden, při vší úctě, není v dobrém fyzickém stavu, se vědělo dlouho. Demokraté si nevychovali nástupce. J. D. Vance, kterému letos bude 40 let, je podle mě jasným nástupcem, je prostě štempl na to, že ta strana bude nadále „trumpistická“. Demokraté hráli tu hru, dokud to šlo. Biden je prostě starý, unavený pán. Evidentně museli vidět nějaká vnitrostranická čísla, která po té červnové debatě vypadala strašně. Na Bidena to byl opravdu enormní tlak. Na veřejnost prosakovaly cíleně takové věci, jako že setkání kabinetu se neuskutečnila už přes dva roky, prezidentovi se muselo dopředu dávat vědět, o čem se bude hovořit, museli tam chodit postupně na nějaké audience, což znamená, že vlastně normálně nezasedala vláda. Mně osobně to tedy přijde dost zvláštní, že kabinet nejsilnější země světa není schopen se sejít kvůli zdravotnímu stavu prezidenta.

Weiss: Pro mě to bylo svým způsobem bolestné sledovat, protože jsem ho zažil (Martin Weiss pracoval v letech 1997–2000 na Velvyslanectví České republiky v USA jako tiskový tajemník – pozn. red.), ten člověk měl svůj podíl na našem vstupu do NATO.

Vondra: Politika není o sentimentu, Martine, to možná leda z úrovně komentátora. Jasně, mám s ním doma fotky, když mi někdy koncem 90. let, kdy mi ještě spolu s Richardem Lugarem dávali vyznamenání Kongresu, a Biden na nich houpe moje tři dětičky v náručí (Alexandr Vondra byl v letech 1997–2001 velvyslancem ČR v USA – pozn. red.). Byl to tehdy seladon americké politiky, výborný rétor, hezky vypadal, vysoký chlap. Takže to fungovalo na tu první dobrou, měl autoritu, která pramenila spíš z toho, jak vypadal, jak mluvil. On nebyl architekt, opinion maker, tvůrce politiky. To byli jiní. Joe Biden prostě nasedl, protože vycítil, že ten vlak jede tímhle směrem a má cenu v něm být. Zmínil se tu Igor Lukeš, to není hodnotitel, to je fanoušek. To je prostě příznivec demokratů, kdykoli je v médiích třeba zabojovat za zájmy demokratů, tak to ochotně učiní. Kdykoli je třeba poplivat republikány, tak to stejně ochotně učiní. Když je člověk ve vládě, když má zodpovědnost za udržování vztahu s naším klíčovým spojencem v bezpečnostní oblasti, tak to není o fanklubu, nekopete za Spartu nebo Slavii. To je zodpovědnost za ten vztah a je jedno, jestli tam vládne Pepík, nebo Karel. Překvapen jsem nebyl, Joe Biden byl prostě jako auto, které jede, a najednou mu dochází benzin, to jsme všichni viděli. Celý svět, včetně těch velkých gangsterů, viděl slabost Ameriky, což je to nejhorší, co se té velmoci může stát. A úměrně tomu rostl počet lidí, ať už to byli politici, nebo sponzoři, kteří prostě začali bít na poplach. Ale je to strašně těžké. Máte tu politika, který má podporu svých nejbližších, a vy ho musíte nějakým způsobem přesvědčit, aby to složil. Teď to padá na Kamalu Harrisovou, protože není čas hledat někoho jiného.

Jak moc důležité bude, koho si Kamala Harrisová vybere za viceprezidenta? Ne náhodou jsou všichni kandidáti ze států, kde demokraté nutně potřebují vyhrát.

Durčák: To jsou státy, kde často rozhoduje, jak se vyspí několik desítek tisíc dělníků v Michiganu a Wisconsinu. To znamená, že pokud Gretchen Whitmerová, demokratická guvernérka v Michiganu, nebo Josh Shapiro, demokratický guvernér v Pensylvánii, jsou tamní oblíbení politici, tak jim to nějakých pár desítek tisíc hlasů může přinést. Může to pomoct.

Vondra: V táboře Donalda Trumpa byly z poslední doby zajímavé dvě věci. Zaprvé ta ikonická fotografie staršího člověka, který tváří v tvář atentátu zatne pěst a velí do boje. Čímž, myslím, úplně smáznul to, co se teď někteří demokrati snaží artikulovat: jeden stařík to složil, tak druhý by měl taky. A zadruhé je to volba J. D. Vance, která má podle mě dvojí význam. Zaprvé je to samozřejmě formativní věc. Konvence v Milwaukee dala razítko na transformaci republikánů v této nové ideové podobě. A už to není to, co známe od Reagana, co se táhlo až k Bushovi mladšímu, tohle bude spíše evokovat prvky od Roosevelta, možná Eisenhowera, něco od Nixona. Bude to tvrdší politika, nebude to úplný izolacionismus, ale použijí sílu, když budou věřit, že to je pro Ameriku důležité. Bude to ochranářská politika, nebude to ten free trade napříč světem, což rámuje deglobalizační tendence. Čili razítko na transformaci republikánů. A na to, co vidíme všude, vidíme to v Británii, vidíme to ve Francii. Amerika přece jenom v tomhle vždy udávala trendy a tohle, myslím si, musí číst velmi pozorně. Množství lidí tady, levičáci třeba, nechápalo, proč Trump vlastně vyhrál. A knížka J. D. Vance Americká elegie tohle osvětlila. Nerozhoduje Kalifornie ani Texas nebo New York, tam je jasně dané, jak to dopadne. Bitva se vede někde mezi Michiganem a Pensylvánií. A ta volba viceprezidenta z Ohia je prostě jasně strategický záměr.

J. D. Vance bude asi dost chytrý člověk, ale zároveň i poněkud oportunistický a populistický. Jak vnímáte jeho poměrně rychlý přerod z kritika Donalda Trumpa v jeho největšího fanouška?

Vondra: No tak už Miloš Zeman říkal, že jenom blbec nemění své názory. Intelektuálové mění názory.

Už tu citujeme Zemana, výborně.

Joch: Vance viděl, už když pomýšlel na kandidaturu na senátora, že jeho voliči v Ohiu milují Trumpa. Je to stát v minulosti hodně průmyslový, ekonomicky na tom ale není tak dobře jako kdysi. Zároveň je to stát silně republikánský, i když bylo i období, kdy se pohyboval přesně na rozhraní. Voliči v roce 2016 pochopili, že Barack Obama je sice sympaťák, ale jejich ekonomická situace zase až tak dobrá není. Vance nekandidoval jako čistý obhájce tržního kapitalismu, ale spíš jako protekcionista, jako někdo, kdo chce chránit americký průmysl a kdo nemá problém s investováním do infrastruktury i za cenu deficitu. Velice dobře pochopil, že Donald Trump je oblíbený u těchto voličů, které on chce získat.

Přitom J. D. Vance je v té své knize poměrně dost přísný na lidi, které zmiňujete. Opakuje tam, že se musí změnit sami od sebe, nespoléhat se na stát, nezneužívat ho, což se nemusí možná některým potenciálním voličům moc zamlouvat.

Joch: Mnozí komentátoři si všimli, že mezi jeho pozicí v té knize z roku 2016 a jeho současnou pozicí je určitý rozdíl. Někdo tvrdí, že je celkem významný, někdo, že spíš doplňkový. On v roce 2016 tvrdil, že za chudobu chudých bělochů může primárně jejich sebedestruktivní životní styl. Zatímco nyní už jako politik tvrdí, že za to může příliš liberální ekonomický systém, a naopak tou správnou léčbou je protekcionismus, ekonomický nacionalismus a notná dávka populismu. Takže určitý posun tady zaznamenal, ale v té době to byl intelektuál, teď je to politik. Nemůže říct svým voličům, podívejte, za to, že jste chudí, si můžete vy sami. To asi není ta nejúspěšnější strategie, jak získávat hlasy. Lepší je říct, že za to můžou Číňané, anebo ještě lépe, za to mohl Joe Biden a bývalé elity, jak demokratické, tak republikánské, které praktikovaly svobodný obchod, a vy, mí drazí spoluobčané, jste na to dopláceli. Ale naštěstí Donald a já to teď změníme ve váš prospěch.

Pane Kozáku, vy jste psal, že jsou témata, ve kterých by Kamala Harrisová jako žena mohla zaujmout potenciální voliče. Existuje ale značné množství videí, na nichž vypouští z úst věty tak bezobsažné, až z toho jednoho rozbolí hlava. Jak s takovou rétorikou může zaujmout potenciální voliče?

Kozák: Ono se ukáže, že spousta lidí vlastně Kamalu Harrisovou nějakým způsobem podceňuje. Jsou klipy, které pro ni nevyznívají úplně dobře, ale zároveň je to zkušená prokurátorka, státní zástupkyně, usvědčila spoustu nebezpečných zločinců, žalovala korporace, rozumí problematice kriminality a zločinnosti. Mnohem lépe než Donald Trump, protože dlouhou dobu pracovala v první linii. Chápe i tu komplexní problematiku migrace, která není jednoduše řešitelná. Ukáže se, že to je velmi schopná žena, ze které si spousta lidí dělá legraci, ale je v tom trochu sexismu a je v tom i trochu rasismu…

Byla nominována jako viceprezidentka hlavně z toho důvodu, aby nějaká Afroameričanka to zastoupení měla, tudíž z tohoto pohledu je ta legrace pochopitelná. Ale pojďme k tomu, co mají podle vás teď demokraté změnit. Velké téma asi budou potraty. Je to cesta, kterou může Kamala Harrisová získat hlasy?

Kozák: Ano, Kamala Harrisová se bude snažit zvednout otázku ženských práv a udělat z ní klíčové téma voleb. V některých těch hard-core republikánských státech se opravdu přijaly středověké zákony, které zakazují téměř všechny potraty. Tam se útočí i na koncept umělého oplodnění, podle nich je to nekřesťanské. A spoustě amerických žen to vadí a chápou, že to je návrat o několik století zpátky. Republikáni udělají všechno pro to, aby ty volby byly hlavně o ilegální migraci. V tom jsou silní. Pokud hlavní téma bude ilegální migrace, tak Trump zvítězí. Kdyby americké ženy tehdy volily Hillary Clintonovou, tak Donald Trump nemá šanci. Ale ukázalo se, že americké ženy, přesně jako celá společnost, jsou rozdělené. Existuje velká část, asi 45 % amerických žen, většinou ty starší, kterým imponuje koncept alfa samce. Donald Trump je alfa samec, co chrání rodinu, a to, že má problémy se zákonem, je v pořádku. To, že je bezskrupulózní, je také v pořádku, ony si myslí, že ten alfa samec vyřeší jejich nejistoty a problémy.

Vy jste řekl, že Kamala je jedna z mladých a nadějných tváří Ameriky. Není tohle trochu přehnané tvrzení? Známe ji přece už roky a nějak výrazně se tedy nepředvedla. Anebo se zeptám jinak. Jak moc šílená socialistka je Kamala Harrisová? Nebo je to tak, že to o ní říkají ti lidé, které druhá strana označuje jako fašisty?

Kozák: Ona strávila spoustu let jako státní zástupkyně. Je vystudovaná právnička, byla u soudů. A to vás nějakým způsobem ovlivní. Je to její výhoda a určitým způsobem i nevýhoda. Uvažuje jako právnička, mluví trochu suše. Když se podíváte na to, co dělala v Kalifornii, v San Franciscu, tak ta její kariéra, to není žádný vtip, to není žádná afirmativní akce. Vždycky si můžete z politiků dělat legraci, protože vždycky se někdo přeřekne, vždycky někdo řekne něco trochu zvláštního…

Weiss: Pane Kozáku, myslíte, že by Kamala Harrisová měla vzít za svůj ten mem, který v době primárek koloval? Kamala is a cop, tedy Kamala je policajt?

Kozák: Pozor. Ona je hlavně brat.

Počkejte, musíte vysvětlit, co to znamená. Vychází to z trendu „brat summer“, který letos rozpoutala deska popové zpěvačky Charli XCX. Ten termín s sebou nese jistou neohrabanost až neomalenost, tím i autenticitu. Chápu tedy správně, že jde o někoho, kdo je cool, ovšem bez toho, aby se o to nějak urputně snažil?

Kozák: V podstatě nejjednodušší překlad slova brat je spratek. Říká se tak třeba dětem, rozmazlení spratci. Nicméně to slovo spratek má i pozitivní vibe (dojem, pocit – pozn. red.). V tom, že ten spratek si nenechá všechno líbit. Spratek chápe, že rodiče jsou trochu zbytečně autoritativní. Spratek bojuje za svoji nezávislost. Když máte malé dítě, může to být negativní označení. Ale pokud je vám už osmnáct a jste spratek, tak to najednou začne být trochu cool.

A co teprve když jste žena, brzy vám bude šedesát a jste spratek, to už je asi opravdu něco. Myslíte si, že zahraniční politika pod Kamalou Harrisovou by se nějak výrazně změnila od stylu Joea Bidena? Minimálně je tam asi nějaká větší empatie k lidem z Gazy. A větší přísnost na izraelskou vládu.

Joch: To je asi jediné, co mě napadá. Ona se ve své kariéře, předtím, než se stala viceprezidentkou, k zahraničním a bezpečnostním otázkám moc nevyjadřovala. Nyní, když je viceprezidentkou, prosakuje, že je asi kritičtější vůči izraelskému premiérovi. Nezapomínejme, že ona byla senátorkou z Kalifornie. A to je na americké poměry výrazně vlevo. Zatímco Joe Biden v roce 2020 kandidoval jako centrista. Až když hrozilo, že nominaci může získat Bernie Sanders, socialista, tak se ti ostatní centristé semkli kolem něho a on slíbil, já budu ten most do budoucnosti, čímž tedy naznačoval, že to bude jen na jedno volební období. Takže ano, asi kritičtější vůči současné pravicové izraelské vládě, ale jinak v těch zásadních věcech, co se týká Evropy, nebo zas na druhé straně světa Číny, by Harrisová pravděpodobně pokračovala v dosavadní politice.

Jak moc se teď změní taktika republikánů? Byť pan Kozák zmiňoval její úspěchy, tak může přijít na přetřes i její minulost v Kalifornii. A tam si Harrisová udělala poměrně dost nepřátel, především u technologických firem a start-upů. Pan Kozák divoce kroutí hlavou. Myslíte si, že to je jinak?

Kozák: Když pracujete jako státní zástupce, tak řešíte spoustu kauz. Republikáni teď začnou vyhrabávat ty nejproblematičtější. Ona zavřela do vězení sexuální predátory. Vysoudila vysoké částky z amerických korporací, a to nebyly technologické, to byly jiné korporace, z hlediska ochrany spotřebitele. Republikáni si vyberou tu jednu kauzu, kde se postavila na stranu kriminálníka, aby ukázali, že je tzv. soft on crime (měkká vůči zločinu – pozn. red.).

Nebo si možná stačí vybrat jen tu migrační krizi, ne? Se kterou se jako viceprezidentka nevypořádala zrovna skvěle.

Kozák: Bohužel, Joe Biden jí v tomhle ohledu moc nepomohl. V těch prvních dvou letech ji označoval dokonce za pohraničního cara. Tohle portfolio bylo politicky toxické. Zároveň tam máte humanitární aspekty, jde o spoustu lidí, reálně jsou to političtí uprchlíci, vězni, perzekvovaní ve svých státech. A USA je pro ně jediná naděje. A jsou tam děti. Je to humanitární tragédie. Na druhou stranu je potřeba tu hranici se Střední Amerikou bránit proti drogovým kartelům. Politicky z toho nezískáte pozitivní body. Harrisovou zachránilo, že tohle Joe Biden nakonec pochopil a udělal z ní šampionku ženských reprodukčních práv, bojovnici proti těm středověkým zákazům potratů. A to jí pomohlo, protože otázka ilegální migrace, uznávám, byla její slabina.

Vondra: Odchod Bidena znamená víc, než si možná dneska připouštíme. Z hlediska nás, z hlediska Evropy. To není jenom jeho odchod, to bude odchod Tonyho Blinkena, ministra zahraničí. To bude odchod Jakea Sullivana, poradce pro národní bezpečnost…

Kozák: A to je dobře.

Vondra: No, dobře. Ať to je dobře, nebo špatně, tak já tvrdím, že to je odchod jakýchsi posledních mohykánů zahraničněpolitického směřování, které známe po konci studené války. Bylo založeno na kooperaci napříč politickým spektrem, ctily se nějaké univerzální hodnoty, byla to hodnotově založená politika, což pro nás jako menší zemi bylo dobře. Nepatříme do světa velké politiky, nemáme moc co nabídnout. Armádu ani bankovní konta, nejsme rozdílovým hráčem globální politiky. Ale to dneska už není ani Evropa.

Pan Kozák opět kroutí hlavou, ale pokračujte.

Vondra: Ať kroutí. Mně se docela líbilo, co říkal.

Durčák: Ke Kamale Harrisové dodám ještě jednu věc. Její největší problém je legitimita té kandidatury. Když takovou změnu uděláte tři a půl měsíce před volbami, vypadá to blbě. Harrisová teď působí jako někdo, kdo obešel systém a na rozdíl od Donalda Trumpa neprošel primárkami, kolega Kozák asi může kroutit hlavou, ale prostě to je problém. Ona může říkat, podívejte se, Trump je starý, no, o. k., ale vy jste neprošla ani primárkami, vy jste establishment, vám to spadlo do klína.

Vondra: Harrisová říká, že chce sjednotit Ameriku, a postaví progresivistická témata: potraty a podobně. To jde proti sobě. Poslední, co uvidíme, je sjednocení Ameriky.

Když už řešíme to, jaký to bude mít reálně vliv na nás, na Českou republiku, na Evropu… Jak vnímáte postoj J. D. Vance k válce na Ukrajině?

Weiss: Důležité jméno je i Pat Buchanan a jeho tradice. A ten byl kdysi proti našemu vstupu do NATO. Byl proti rozšiřování NATO. A další věc je, že tam se dostává do funkcí nebo do produktivního věku generace, která i na té republikánské straně je třeba dost multikulturní, multirasová, hodně jsou to Indové. A ty my prostě už tolik nezajímáme. To je logické. Včera jsem četl tvrzení, že je načase se bavit o tom, jestli je Evropu potřeba bránit v dosavadních hranicích NATO, nebo až od Dunaje. Takhle uvažují. Pro ně to jsou místa na mapě.

Joch: Biden nezapře, že je Ir. To znamená, že má jasný vztah k Evropě. Kamala Harrisová nemá žádný vztah k Evropě. Její otec byl z Jamajky, to znamená poddaný Jejího Veličenstva, zesnulé královny Alžběty, a její máma je z Indie. Takže tam neexistuje žádná emocionální vazba na Evropu. Američané tvrdí, podívejte, když Rusko nedokázalo porazit ani tu Ukrajinu, tak vy, Evropané, jste snad schopni sami zadržovat Rusko. Takže už to od nás nechtějte, my máme větší starost, Čínu. Já mám stále pochybnosti, jestli Harrisové důraz na potraty dramaticky pomůže, protože pokud Amerika není v nepopulární válce v zahraničí, tak vždycky to nejdůležitější téma je ekonomika. Jak se mi daří, jak jsou vysoké náklady na život atd. A téma potratů nyní je federalizované, to znamená, že pravomoc je v kompetenci státních legislativ. Ekonomika na prvním místě, na druhém místě migrace. Vím, že někteří republikáni zvažují, že by na federální úrovni v Kongresu zastropovali právo na potrat nějakým týdnem, šestým, desátým, nevím. Demokraté uvažují přesně opačně, chtěli by přijmout federální zákon, který by naopak garantoval právo na potrat. No, toto by Ameriku vnitřně šíleně rozhádalo. Vždycky by minimálně 45 % elektorátu bylo velice naštvaných, a proto z hlediska jakési společenské konverzace je lepší, aby o tom rozhodovali státní parlamenty. Konzervativní státy budou mít restriktivnější potratovou politiku, liberálnější státy liberálnější.

Kozák: To je skandální rétorika. Podívejte se, co se děje v Alabamě, v Texasu. Ty ženy přesně jako v období před občanskou válkou prchají na sever. To je v pořádku? Pardon, já jsem v tomhle feminista, tyhle řeči mně přijdou opravdu skandální. Necháme to státům a v Alabamě to budeme potlačovat. A třeba právě ty černošky, které to potřebují nejvíc, budou muset jezdit nevím kam, do Minnesoty?

Weiss: Tady vidíte, jak bude polarizovaná Amerika. Teď se vás někdo, pane Kozáku, může zeptat, a proč to černošky potřebují nejvíc? A už se vezeme ve velmi agresivní debatě.

Kdyby Kamala Harrisová nevyhrála, dojde tedy už konečně na tu smrt demokracie, jak teď z jejího tábora často hystericky zní?

Kozák: Smrt demokracie, to je přehnané. Nicméně Donald Trump je schopen poučit se od svého dobrého přítele Viktora Orbána a proměnit Spojené státy v nějaký Orbánistán, Trumpistán. To není tak, že on se prohlásí diktátorem a zavede stanné právo. Ale to nebezpečí, jakým způsobem bude vystupovat, proti soudům, proti médiím a kritikům, tam hrozí.

Joch: To srovnání s Maďarskem je zajímavé. Maďarsko má jednokomorový parlament, tam vyhrajete jedny volby a máte veškerou moc v zemi. Prezidenta nebo prezidentku volí parlament, vláda a parlament dohromady jmenují soudce ústavního soudu, to znamená, že opravdu stačí vyhrát jedny volby a máte všechno. Amerika je jiná, jednak federální Kongres je dvoukomorový, může se velice snadno stát, že minimálně v jedné komoře bude mít většinu strana opoziční vůči prezidentovi nebo prezidentce. Justice je naprosto nezávislá na legislativě a exekutivě, navíc Amerika je federace. Nezapomínejme na to, že i kdyby Trump měl podporu v obou komorách Kongresu, což někdy prezidenti mají, tak o mnohých otázkách se rozhoduje na úrovni státu. A toto se v Americe nemění. Proto si myslím, že maďarský model se v Americe z těchto principiálních, systémových důvodů nemůže zopakovat.

Vondra: Nesouhlasím, že se Spojené státy stanou nějakým Trumpistánem, to je naprostý nesmysl, a to jsem si myslel, že Kryštof Kozák Ameriku přece jen trochu zná a ví, že je úplně nemožné, aby se něco takového stalo. Nepochybně tam platí setrvačnost závazků, tedy ta změna se určitě nepromítne do nějakého institučního zemětřesení. A tím spíš je nutné budovat kontakty.

S posledním zakroucením hlavy Kryštofa Kozáka se loučíme. Pánové, díky vám všem.