Absolvent FF UK, v 60. letech člen redakční rady časopisu Tvář, signatář Charty 77. V letech 1969 až 1989 pracoval v dělnických a technických profesích. Stál u zrodu Demokratické iniciativy. Po roce 1989 byl federálním poslancem a v letech 1992 - 93 šéfem poradců Václava Klause, s nímž se poté rozešel. V letech 1993-2002 přednášel české a maďarské politické myšlení na FSV UK. Od roku 2000 vydává internetový zápisník Události.
Michael Žantovský napsal minulý týden na svůj blog v Echu24 článek „Veleben i zatracován. 20 let od Havlova rudolfinského projevu“. Protože se jím cítím být osloven (není totiž o Havlovi, ale o mně), reaguji na něj.
„Piráti“ slíbili ve své předvolební kampani žertovnou formou, že se zasadí o to, aby se u nás zase zavíralo. Na mušce měli tehdy i tři významné politiky, Petra Nečase (někdejší předseda vlády), Miroslava Kalouska (opakovaně ministr financí) a Bohuslava Sobotku (ministr financí a později premiér). A zdá se, že si jdou důsledně za svým. Teď navrhli s podporou poslanců z ANO, SPD, předsedy KSČM Filipa a mj. i poslance Feriho z TOP09 (viz zpráva z IDNES 6. prosince) zřízení vyšetřovací komise ke kauze OKD. Zřízení komise slíbila podpořit i poslankyně za ČSSD a exministryně školství Valachová, která samotný návrh nepodepsala.
Mnozí budou tyto řádky považovat za předčasné: Miroslav Kalousek nejenže zůstává v politice, zůstává i ve významné funkci předsedy poslaneckého klubu TOP 09 s přednostním právem vystoupení na plénu Sněmovny. Dá se to vysvětlovat tak, že je to přirozená reakce na neúspěch v říjnových volbách.
V těchto řádcích se pokouším shrnout své názory na politickou situaci v naší zemi po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Hovořil jsem na toto téma jako účastník diskusního panelu na diskusním večeru k výsledku voleb, který pořádal Klub na obranu demokracie spolu se spolkem TOPAZ minulou středu (záznam diskuse najdete zde).
Následující řádky jsou jakýmsi pokusem o souhrnný popis situace v České republice před letošními volbami do Poslanecké sněmovny PČR.
Kandiduje tentokrát 31 stran, z toho 21 ve všech krajích.
Předvolební napětí ve společnosti stoupá a „Staré pořádky“, systém, který měl spoustu chyb, ale spočíval přesto na demokratických základech, se pořád ještě brání. Brání se jakýmisi spontánními pohyby, reflexy.
V sobotu jsem si v Lidových novinách se zájmem přečetl rozhovor s bývalým šéfem ÚOOZ Robertem Šlachtou a připojený komentář hvězdné osobnosti úderného redakčního týmu pro korupční kauzy Martina Shabu.
Nechumelismus je postoj, který spočívá v systematickém a úporném popírání nejrůznějších politických rizik: nic se neděje, nechumelí se.
Evropská lidová strana navrhla před časem, aby se Evropský parlament zabýval bodem „Riziko politického zneužití médií v České republice“.
Evropský parlament bude mít na svém plenárním zasedání ve dnech 31. 5. – 1. 6. mimo jiné i bod „Prohlášení (evropské) komise – riziko politického zneužití médií v České republice“. Stalo se tak z iniciativy nejsilnější frakce Evropského parlamentu, Evropské lidové strany.
Nejvyšší soud bude koncem května projednávat stížnost pro porušení zákona, již vznesl proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci Rath Babišův ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
K těmto řádkům mne inspirovaly dvě události, obě se pojí s osobností Andreje Babiše.
Minulé úterý oznámil svou prezidentskou kandidaturu profesor Jiří Drahoš, bývalý předseda Akademie věd ČR.
Petr Honzejk podrobil v Hospodářských novinách zásadní kritice „většinu relevantních politických stran“. Důvodem je odmítnutí ČSSD, KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09 zúčastnit se předvolební debaty na serveru iDNES.cz, který vlastní Andrej Babiš.
Ty otázky jsou naléhavé stejně dnes jako vždycky: Mění se česká společnost? Ocitá se Česká republika opět na jakési křižovatce? Je pro nás ještě důležitá demokracie? Zapomínáme? Kam se můžeme posunout? Zejména poslední z nich přímo vybízí k lapidární odpovědi. Než k ní dospěji, rád bych vyjasnil některé okolnosti. Česká republika je ve stavu ohrožení, ve vážné krizi. Je to krize polistopadové demokracie a v některých momentech se zároveň kryje s krizí celého západního společenství, k němuž od listopadu 1989 už zase smíme patřit.
Na tohle téma jsem chtěl něco napsat už dávno, teď je tu vítaná příležitost: nepokoje, které vypukly ve středisku pro nelegální imigranty v Bělé pod Bezdězem.
