Kolem Ukrajiny houstne informační mlha
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Je to už pět dní, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil zákaz jedenácti opozičních stran a také vznik jakési národní informační platformy, jejíž zpravodajství budou přebírat a vysílat všechny televizní stanice (spojíme „všechny celonárodní TV kanály… v jednu informační platformu pro strategickou komunikaci“, abychom ho citovali přesně).
Vzhledem k tomu, jak dění na Ukrajině intenzivně prožíváme a že se naše vláda cítí být v informační válce, by asi Zelenského oznámení u nás mělo vzbudit větší pozornost než nula. Jde méně o zákaz jedenácti opozičních stran – Ukrajina vede válku, kdo ví, nakolik je která z těch stran napojená na Rusko, stát, který toho času na Ukrajině ničí životy a zabíjí (převážně) odvedené brance. Zákaz stran zatím platí na dobu trvání válečného stavu.
Náš přehled o dění v terénu tak v rostoucí míře závisí na tom, co řekne ukrajinský stát. Vláda v Kyjevě ani před válkou nebyla žádný premiant ve svobodě slova (loni Zelenskyj uzavřel tři opoziční televize, protože „Rusko“, byl za to dokonce napomenut předsedou Evropského parlamentu), v těchto dnech dotahuje kontrolu nad mediálními výstupy pro domácí publikum, což je vzhledem k zoufalé situaci pochopitelné. Ale plyne z toho, že nemá zájem o objektivní popis situace ani směrem do zahraničí.
Nese to pro nás dvě rizika. První se týká veřejného prostoru. Nekritické přebírání oficiálního ukrajinského výkladu situace snadno může vést k tomu, že se naše média kolektivně stanou jakýmsi komickým Alím této války. Může se přihodit, že zatímco budeme do poslední chvíle sázet zprávy o jednom ruském debaklu za druhým, v tu poslední chvíli Zelenskyj přijme požadavky Putina z počátku invaze (slib nekandidovat do NATO, Krym a separatistické republiky; denacifikaci si Putin bude moci odškrtnout, pokud teď v Mariupolu Rusové zničí Azovský prapor) – a my budeme zírat.
Trochu skepticismu do neustálých hlášení o úspěších ukrajinské obrany přináší například špičkový vojenský analytik Bill Roggio, dnes v americké Nadaci pro obranu demokracií.
Zadruhé teď, kdy oficiálně víme, že zprávy z Ukrajiny jsou vesměs válečná propaganda, ať ruská, či ukrajinská, by česká vláda už vůbec neměla pracovat na zákonu proti dezinformacím. Ale ona ho zavést chce, právě s odvoláním na ruskou agresi. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) na Seznamu v pondělí: „Musíme zabránit, aby cizí stát mohl šířit poplašné zprávy a dezinformovat naše obyvatelstvo.“
Blažek sám připouští, že zákon se nestihne přijmout dřív než za několik měsíců, ale až vznikne, a kdyby nedejbože boje na Ukrajině a s nimi uprchlická krize u nás tou dobou ještě trvaly, ze zákona se nevyhnutelně stane zákon na vymáhání narativu ukrajinské vlády. A to je prostě z principu špatně, byť je to vláda spřátelená a byť je obětí agresora. Kdo toto necítí, ten posledních 32 let při vzývání svobody slova a kritického myšlení zřejmě mluvil ze spaní.