Pokud se dnes projdete Honěticemi, poklidnou vesničkou jihozápadně od Kroměříže, na první pohled vás tady asi nic nepřekvapí. Jednu „specialitu“ ale možná sami po chvíli rozluštíte. Ocitáte se totiž prakticky výhradně mezi původními obyčejnými venkovskými domy a hospodářskými objekty – některé už dlouho chátrají, jiné mají za sebou více či méně zdařilou rekonstrukci. Dokazují to i údaje Českého statistického úřadu – v roce 1869 v Honěticích stávalo třiasedmdesát domů, roku 2011 osmašedesát. Zástavba zůstala, vytratil se ovšem život. Počet obyvatel klesl z tří set padesáti na dnešních osmdesát. Něco výjimečného se ovšem v této moravské vísce přece jen děje.

S úctou k původnímu

„Jsem takový staromilec, miluju vše staré. Byl to takový můj dětský sen,“ sděluje Igor Pokorný důvod, proč se před víc než deseti lety pustit do obnovy honětického zemědělského dvora, který byl historicky součástí zámku v nedalekých Zdislavicích. Přestože hospodářský areál ztratil za správy JZD svoji podobu uzavřeného dvora vlivem demolice některých starých staveb a výstavbou utilitárních garáží a dílen, opojnou atmosféru se odtud vyhnat nepodařilo.

Na začátku prý rodák z Krumlova přesně nevěděl, jak bude areál fungovat. Chtěl, aby sem jezdily rodiny z okolí, a do místa se tak vrátil život. Prvním krokem byla oprava pěkné cihlové správní budovy z roku 1900 pro účely penzionu. Celou dobu přitom Igor Pokorný prosazoval, aby se ke každé části starého domu přistupovalo s maximální úctou k původnímu. Okna jsou replikami těch originálních ve stejné velikosti, velké pokoje pro ubytování se nepředělovaly na víc malých pokojů, jak doporučoval projektant.

Plodná spolupráce

Architekti Martin Prokš a Marek Přikryl se v Honěticích objevili záhy, když majitel potřeboval pomoci s přestavbou garáží z éry JZD na zázemí kempu a přírodního biotopu, které tady vybudoval. Při hledání architektů postupoval Pokorný poněkud nestandardně – umístil inzerát na jeden architektonický portál. Navzdory zdánlivě banálnímu zadání se dočkal obrovského zájmu, neboť se mu ozvala asi padesátka architektů. Pro Prokše s Přikrylem to byl podle jejich slov klíčový projekt – měli totiž krátce po studiích a díky úspěchu, se kterým se realizace následně setkala, se navíc dostali k několika dalším projektům.

Ateliér Prokš Přikryl architekti přišel s praktickým, přitom nápaditým konceptem přestavby. „Konstrukce už byla hodně zchátralá, něco v sobě ale měla,“ vysvětluje Marek Přikryl, proč se rozhodli ponechat železobetonový skelet garáží pro traktory i s žebírkovým stropem. Mezi sloupy po obvodu vsadili velká vrata z prken, aby se během letního provozu mohlo zázemí biotopu s občerstvením otevřít do všech stran a návštěvníci jím mohli volně procházet. Některé příčky byly vyzděny ze starých cihel použitých na garážích. Pro umývací žlaby, sprchy a toalety využili masivní nerezové plochy, které vydrží i hrubší zacházení a pěkně doplňují paletu přiznaných materiálů. Celek vám udělá radost svou nenuceností a jakousi samozřejmostí řešení, u kterého je však znát propracovanost a péče autorů. Nejlepším důkazem toho je fakt, že objekt zázemí skvěle funguje i vypadá také deset let po jeho realizaci, během kterých se nic zásadního nemuselo měnit.

Spolupráce Igora Pokorného s architekty se navíc postupně prohlubovala – Prokš s Přikrylem navrhli mnohé další drobné zásahy, ať už jde o pojetí záhonů, venkovního stínění, či vysázení lipové aleje, takže si celý areál navzdory své rozlehlosti udržuje hlavu a patu. Další velké projekty na sebe nenechají dlouho čekat – už příští rok by se měla dokončit přestavba staré stodoly do podoby jakési oranžerie s průhlednou střechou sloužící především pro svatby a další akce, které se tady často konají. Do budoucna se počítá také s přestavbou bývalých chlévů s klenbami a litinovými stoupy na interiéry vhodné pro ubytování.

Návštěva Dvora Honětice udělá radost a ukáže, že pro pěknou obnovu starých stavení se nemusí chodit pro složitá a ve výsledku ani výrazně drahá řešení. „Snažím se naše dědictví hlavně nějak neponičit,“ říká Igor Pokorný.